Otázka: 1. světová válka
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Ajinka
Ohniska napětí před 1. sv. v.
– místa, kde došlo ke konfliktům mezi dvěma nebo více velmocemi – o přírodní bohatství, území, ..
1. Afrika – boj o kolonie; Francie X Německo – snaží se získat více kolonií; marocká krize (1906-11) – střet Francie a Německa – Francie obsadila velkou oblast Afriky, připadlo jí Maroko
2. Dálný Východ – Čína („polokolonie“) – mnoho velmocí mělo v Číně svoje kolonie; r. 1900 povstání boxerů – pekingské povstání čínských nacionalistů proti velmocem, které Čínu drancovaly → velmoci zesílily tlak, na pomoc si přizvaly i svoje armády; r. 1904-5 rusko-japonská válka
3. Blízký Východ – Afghánistán, Perský záliv – spory o ropná ložiska – Rusko X VB; Afghánistán se stal protektorátem VB
4. Balkán – Rakousko-Uhersko X Rusko; Balkán nazýván „sud se střelným prachem“; velkosrbský nacionalismus = Srbsko se snaží připojit oblasti, na kterých žijí Srbové → snaha o rozšíření vlivu na celý Balkán
– Trojdohoda (r. 1907; Francie, VB, Rusko) → obkličuje Trojspolek (r. 1882; Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie)
- Balkánský „sud s prachem“
– střet zájmů Ruska X Rakouska-Uherska X Osmanské říše
– r. 1878 Berlínský kongres – jednání o situaci na Balkáně → určení rakouského protektorátu nad Bosnou a Hercegovinou
– 2 balkánské války:
- r. 1912-13 Balkánská liga (Bulharsko, Srbsko, Řecko, Černá Hora) → útok na Turecko, porážka; vítězné státy si rozdělily území → vznik Albánie
- r. 1913 – spor mezi státy Balkánské ligy – nespokojenost Bulharska s dělením území → Bulharsko poraženo, stal se spojencem Německa a Rakouska-Uherska
→ růst nacionalismu – Srbsko si dělalo nároky na národnostně smíšenou Bosnu a Hercegovinu – protirakouská propaganda: teroristická organizace Mladá Bosna (= Černá ruka), v čele plukovník Dimitrijevič
– r. 1908 se Bosna a Hercegovina stala součástí Rakouska-Uherska
- Příčiny 1. světové války
- soupeření velmocenských bloků: boj o nové rozdělení světa (kolonie) mezi Trojdohodou a Trojspolkem
- militarismus a výbojná politika Německa; růst nacionalismu a s ním spojené územní požadavky
- boj demokratických a monarchistických režimů, jediná výjimka Rusko – Sibiř
– doba před válkou byla nazývána la Belle epoque (Krásná epocha) – vše bylo na pohled v pořádku, ale uvnitř doutnaly dlouhodobé problémy
- Záminka 1. světové války
– Sarajevský atentát 28. 6. 1914 ® cílem atentátu byl rakouský nástupce trůnu František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie Chotková
– František I. neměl přímého nástupce, proto si vybral svého synovce Františka F. d’Este, avšak uzavřel nerovný sňatek s Žofií; bylo dohodnuto, že se stane po smrti Františka I. císařem, ale jeho děti trůn nezdědí a jeho manželka nebyla oficiálně členkou královského dvora
– inspekční cesta do Sarajeva, kde se konaly manévry rakouské armády; srbští nacionalisté chtěli atentátem na F. F. ukázat svoji sílu a postoje – organizace Černá ruka, složená většinou z mladých studentů; poprvé se atentát nezdařil, teprve při druhé jízdě Sarajevem byl atentát úspěšný, F. F. i manželka postřeleni, převoz do nemocnice nepřežili
– část atentátníků byla zadržena na místě, část uprchla do Srbska; atentátník Gavrilo Princip zatčen, převezen do Terezína, kde byl uvězněn, zemřel na tuberkulózu
– rakouské úřady přikázaly Srbsku, aby vydalo atentátníky, což se nestalo → ultimátum, ať je vydají, jinak si pro ně Rakousko přijde samo
→ 28. 7. 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku → začátek 1. světové války
– pozn.: během války se z Trojspolku staly ústřední mocnosti, z Trojdohody Dohoda
– hlavním cílem Trojspolku bylo získat kolonie, avšak všechny již byly obsazeny
– po 28. 7. 1918 si všechny mocnosti postupně vyhlásily válku během 1 týdne
– Itálie zůstala neutrální, vyčkávala, 1915 se přidala k Dohodě – slíbeno území u Jadranu, které stejně nedostala
Vyhlášení mobilizace
– František Josef I.; dokument „Mým národům“
– pocity nadšení, předpoklad krátkého konfliktu i brzkého návratu do vlasti
– Němečtí demokraté před válkou tvrdili, že ji nebudou podporovat
Charakteristika války
– 1. světový konflikt
– zapojeno 34 států + jejich kolonie, padlo 10 milionů mužů
– změna plánované bleskové války v zákopovou válku
– změna postavení žen ve společnosti – nahradily práci mužů, kteří odjeli na frontu → emancipace – po válce chtějí rovnoprávnost
– militarizace ekonomiky – ohromná spotřeba válečného materiálu /tanky, letadla, ponorky/ → velké nároky na ekonomiku valčících státu – hospodářství podřízeno
– státní zásah → ekonomiky
– růst inflace, rozvrácení mezinárodního obchodu → nutné zásahy státu, zavedení lístkového systému → rozšíření černého trhu
– nová vojenská technika a zbraně – vědecký a technický pokrok využit k válečným účelům; nové zbraně: plyny, tanky (VB), samopaly (Itálie)
– morální devastace – silný vliv na psychiku vojáků, odlidštění – krize ve společnosti, která vedla ke vzniku extremistických hnutí (fašismus, komunismus)
1. světová válka (28. 7. 1914 – 11. 11. 1918)
4 fáze:
1) blesková válka (Blitzkrieg) – srpen-prosinec 1914
2) zákopová válka – 1915-16
3) období vyčerpanosti – 1917-18; sociální, ekonomická a politická krize válčících států + revoluce v Rusku
4) březen-listopad 1918
→ příchod amerických vojáků na západní frontu, převaha Dohody, kapitulace ústředních mocností
→ přestává fungovat východní fronta
– USA byla dlouho neutrální → politika izolacionalismu, vyráběli zbraně a zásobovali obě strany; VB více objednávek, Kongres pro politiku izolace
– Wilson vedl diplomatická aktivity, byl proti Kongresu
– Totální ponorková válka – ničeny konvoje s pomocí, veřejné mínění proti podpoře ÚM → u Dohody více pohledávek
– ústřední mocnosti: Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko, Bulharsko
– Dohoda: Francie,VB, Rusko (slabý článek, zaostalá země), Japonsko, balkánské státy, Itálie, USA (dlouho neutrální, vydělávali na tom, že zásobovali zbraněmi obě strany)
4 hlavní bojiště:
1) západní fronta (proti Francii)
2) východní fronta (proti Rusku)
3) balkánská (srbská) fronta
4) italská fronta
+ bojiště na Blízkém východě (proti Turecku)
+ ponorková válka
– pro USA bylo v ekonomickém zájmu pomoci Dohodě (měli u ní hodně pohledávek a kdyby prohrála, těžko by to pak vymáhali), navíc veřejné mínění Američanů bylo zaměřeno ostře proti ústředním mocnostem
Vývoj na západní frontě
– blesková válka – podle von Schlieffenova plánu z r. 1905 (realizován Helmuthem von Moltkem)
– představa rychlého dobytí Francie přes neutrální Belgii, Holandsko a Lucembursko – Němci obešli francouzské opevnění, využili momentu překvapení – rychlý postup na Paříž → kapitulace hl. města, zhroucení – ALE německá ofenzíva zastavena na řece Marně (přesun francouzské armády – pařížské taxíky)
– změna bleskové války v poziční = zákopovou → vojska ukryta v zákopovém systémuz, dlouhé, několik pater
– r. 1915 – bitva u Yper ( na S Francie); Němci poprvé použili bojový plyn yperit na bázi chloru – využili směru větru – vítr se obrátil 😀
– květen 1915 – potopení britského parníku Lusitanie, na palubě Američané → vyvolání odezvy v USA, o 2 roky později Amerika vyhlásila válku; záminka: potopení Lusitanie; skutečné důvody byly jiné
– r. 1916 = vyvrcholení bojů:
– únor-září – boje o Verdun – soustava opevnění, snaha Němců porazit spojenecká francouzská a britská vojska; „verdunský mlýnek na maso“ = více než půl milionu lidí zahynulo, avšak územní zisky byly velmi malé; Němcům se nepodařilo systém hranic porazit; velitelé: Paul von Hindenburg (budoucí prezident), Erich Ludendorf (budoucí podporovatel Hitlera); dnes na území Verdunu hřbitov
– červenec-listopad – bitva na řece Sommě; samostatná ofenziva Anglie; poprvé použity tanky, zahynulo přes milion vojáků; Němce se neporařilo zatlačit
Blízkovýchodní fronta
– VB X Osmanská říše
– r. 1915 bitva u Gallipoli (poloostrov u Dardanel) – snaha VB dobýt Istanbul, zabrat Bospor a Dardanely; vylodění australských vojsk u Gallipoli (britské kolonie), velitel Winston Churchill; Turci útok odrazili, mnoho australských vojáků zemřelo; bitva byla neúspěšná, W. Churchill abdikoval
Vývoj na italské frontě
– boje zejména v roce 1918 – bitva na Piavě
Válka v koloniích a na moři
– na pořátku převaha námořních velmocí: VB, Francie, Japonsko X Němci vytlačeni už roku 1914 – zabrání kolinií (Togo, ostrovy v Tichomoří, Něm. JZ Afrika, Něm. V Afrika, Kamerun) – obsazeno Angličany
– dohodové lodě blokovaly německé přístavy
– r. 1916 střetnutí německého a britského loďstva v Severním moři u Jutska; Němci byli úspěšnější, ale volnou cestu ze Severního moře si nedobyli, jejich lodě v Severním moři zůstaly „uvězněny“ po celou dobu války
– r. 1917 Němci zahájili totální ponorkovou válku = vše, co plulo a nebylo německé, potopili → nedokázali vybojovat cestu
– VB+USA – půjčka o pronájmu, USA sice neutrální – poskytnou vál. materiál za nám. základnu
Návrhy mírových jednání (1916 – 1918)
– Vyčerpání váknou – rozhodnutí vést válku až do vítězného konce
– iniciátor: americký prezident Woodrow Wilson – vystoupil s mírovým návrhem ještě v době, kdy USA byly neutrální
– 21. 12. 1916 – poslal nótu (otevřený dopis) všem válčícím velmocím, ve kterém je vyzval, aby formulovaly své válečné cíle; navrhl, aby došlo k jednání → kompromisem měla být uskutečněna dohoda o konci války bez vítězů
– Německo zamítlo, zatímco Anglie i Francie by souhlasila
– duben 1917 – USA vstupuje do války
– 8. 1. 1918 – prezident Wilson formuloval válečné cíle USA = Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona
– 10. bod: návrh autonomie pro státy Rakouska-Uherska, což by se týkalo i českých zemí – České země by byly autonomní, avšak ne samostatné – Masaryk usiloval o republiku
– VB, Francie nechtěli rozpad R-U → kdyby ano → nestabilita Stř. Evropy → RU záruka stability
Vývoj na východní frontě
– Rusko X Rakousko-Uhersko
– zpočátku Rusové vítězí nad Rakouskem-Uherskem v Haliči (generál Brusilov) , obsadili jej; část německých vojsk se přesunula na V, proto musela pozastavit nátlak ve Francii
– srpen 1914 – bitva u Tannenbergu (V Prusko) – Rusko X Německo (spojenci Rakouska-Uherska); generál von Hindenburg zničil 2. ruskou armádu
→ vznik zákopové války
– vláda Ruska: Mikuláš II., ale je pod vlivem Rasputina – ruská armáda prohrává → r. 1916 – reorganizace ruské armády pod rukou generála Alexeie Brusilova
– r. 1917 = úplný převrat v Rusku
Ruské revoluce
1) Únorová revoluce (27. 2.; buržoasní)
– Rusko vyčerpáno válkou a neúspěchy → stávky a protivládní povstání, vrchol: 27. 2. demonstrace v Petrohradě; stávkující dělníci Putilovských závodů + armáda; padla carská vláda, car Mikuláš II. abdikoval ve prospěch svého bratra → vznik republiky
– Republiku řídí prozatímní vláda – členové: šlechta + buržoasie, v čele 1. ministerský předseda kníže Lvov, 2. ministerský předseda Alexander Kerenskij; problém: válka, obyvatelé Ruska nechtěli participovat ve válce X tlak dohodových spojenců
– protipólem prozatímní vlády byla stínová vláda Petrohradský sovět (→ dvojvládí) – postupný růst moci bolševiků (zastánci teze světové revoluce = tvrdili, že socialistická revoluce musí propuknout ve všech zemích najednou, aby se dělníci prosadili) – představitel V. I. Lenin, který měl líbivá hesla, např. tzv. Dubnové teze = program bolševiků: požadavek rozdělení půdy rolníkům, právo na sebeurčení národů + prohlášení: lze vyhrát socialistickou revoluci v jednom státě, ve kterém jsou nejvhodnější podmínky – ustoupení od teze světové revoluce, přistoupení k vítězství proletariátu v jednom státě; hesla: Žádnou moc prozatimní vládě! Všechnu moc sovětům!
– léto 1917: spojenci začali tlačit na vládu, vyžadovali od Ruska další válečné akce
– kníže Lvov byl vystřídán Kerenskijm
– prozatímní vláda začala radikálně vystupovat proti bolševikům, Petrohradský sovět byl zakázán, bolševici přešli do ilegality, Lenin odjel do Finska (tehdy autonomní oblast Ruska) a ustoupil od teze poklidného převratu, prohlásil, že moc lze získat pouze násilím → vyostření situace, počátek příprav další revoluce
2) Říjnová revoluce (6. – 7. 11.)
– revoluční akce k převzetí moci byly nachystané, což se prozradilo, proto začala již šestého; ruská garda bolševiků zaútočila na Petrohrad a obsadila důležitá místa (mosty, křižovatky) + útok na Zimní palác – nedostatečně bráněn, signál k útoku: výstřel z křižníku Aurora – Zimní palác byl dobyt, členové prozatimní vlády zatčeniKerenskijmu se podařilo uprchnout v přestrojení
– po začátku revoluce se Lenin vrátil z Finska, řídil přípravu na odvětu v paláci Smolnyj – konal se zde :
– 7. 11 1917 – II. všeruský sjezd sovětů – sjezd zástupců různých rad, čekali do pozdních hodin na zprávu, že Zimní palác je již v rukou bolševiků; byly zde přijaty 3 důležité dekrety určující další vývoj v Rusku:
- 1) dekret o půdě = bude zabrána půda carské rodině, pravoslavné církvi a statkářům v zájmu jejího rozdělení mezi rolníky → získání podpory rolníků
- 2) dekret o míru = návrh uzavření okamžitého míru bez anexí (= zabrání dobytého cizího území) a kontribucí (= válečné náhrady)
- 3) dekret o sebeurčení národů Ruska = ruská monarchie se může rozpadnout, autonomní území se mohou odtrhnout a vytvořit vlastní stát – určitou dobu to fungovalo, ale poté se pod tlakem r. 1922 spojily všechny státy do Sovětského svazu
– vznik bolševické vlády: rada lidových komisařů (pozice: Stalin – komisař pro národnostní otázku, Lenin – v čele)
– následně po těchto událostech došlo ke zhroucení východní fronty (Rusové X Němci, Rakušané); – důvody zhroucení Ruska: vojáci se doslechly o dekretech, „praštili“ zbraněmi a pospíchali domů, aby dostali půdu
– Němci postupovali stále dál do Ruska, bylo nutné je zastavit – Lenin vyslal Lva Trockého vyjednávat s Němci
→ zahájena brest-litevská jednání, příkaz uzavřít mír za každou cenu; Němci požadovali, aby jim zůstala území, která dobyli; po dobu jednání bylo příměří, v mezidobí Němci postupovali stále dále
– bolševici vydali heslo k vytvoření nové armády – tzv. Rudá armáda – vzn. r. 1918 – zastavila postup Němců
– byla obnovena jednání v Brestu Litevském – 3. 3. 1918 uzavřen brest-litevský mír mezi Ruskem a Německem + Rakouskem-Uherskem; separátní mír = mír uzavřený bez ohledu na spojence (Anglii, Francii apod.)
→ odezva VB, Francie – tlačili na bolševiky, aby se znovu začalo na V bojovat, Lenin však považoval mír důležitý kvůli upevnění moci – spojenci zahájili intervenci
→ Angličané, Francouzi, Japonci, Američané vtrhli do Ruska (obsazení Vladivostoku, Oděsy) – bolševikům se podařilo intervence odrazit, spojenecké státy se stáhly, bolševici tedy vyhráli
– pozn.: když se bolševici zmocnili vlády, propukla v Rusku občanská válka
– brest-litevský mír byl nevýhodný pro Rusy, dohody trvaly pouze do konce 1. světové války
– intervence odraženy
Závěrečná fáze války (r. 1918)
- jaro
– poslední ofenzíva Němců: 2. bitva na Marně
– ofenziva Dohody proti Německu – přísun amerických posil do Evropy, což znamenalo první projevení USA na území Evropy – zlom ve válce!
– osvobozování území Francie
- léto
– obrana Německa na Siegfriedově linii (hranice s Francií) – zastavili se zde – spojenci je zde dotlačili – spojenci do vnitra nevstoupili – Německo se diplomatiky hroutí → ÚM se rozpadají – podzim 1918
- podzim
– postupná kapitulace spojenců Německa → zhroucení
– 27. 10. 1918 – Andrassyho nóta – žádost Rakouska-Uherska o jednání o příměří s USA (prezident Wilson) → vyvoláno spontánní vyhlášení ČSR 28. 10. 1918 – bráno jako kapitulační nóta (= rozpad R-U)
– Diplom. Jednání s Dohodou, Vilém II. andikoval → vláda soc. demkratů
– 11. 11. 1918 Německo podepsalo příměří v železničním vagoně ve francouzské obci Compiegne → konec 1. světové války
– v Německu se ujali vlády sociální demokraté, císař abdikoval
– 19. 1. 1919 – mírová konference – Německo muselo podepsat Versaillskou smlouvu, zhroutilo se, nemělo pevné hranice, armádu + inflace
– Dawesův plán = USA poskytlo Německu finanční podporu; vzniklo platidlo německá marka
– 1923 – Hitler vystupuje – pivní puč
Češi a Slováci za 1. světové války
- zahraniční odboj
- politický – iniciativa T. G. Masaryka
- vojenský – vznik ČS legií (Itálie, Rusko, Francie)
- domácí odboj
– cíl zahraničního odboje: vytvoření samostatného česko-slovenského státu; spojenci: státy Dohody, avšak musely být přesvědčeny, aby daly souhlas
T. G. Masaryk
– od r. 1914 v emigraci (Itálie, Švýcarsko, Francie, ..), ve Francii získal pomoc M. R. Štefánika (generál francouzské armády) a E. Beneše
– předseda ČS národní rady, vedl diplomatická jednání se státy Dohody ve snaze je přesvědčit o samostatnosti ČS
– měl na starost sjednotit názory představitelů zahraničního odboje
– r. 1915 ve Švýcarsku vznikl ČS zahraniční komitet
– 1. program: independent Bohemia (T. G. M.) – vydán v červenci r. 1915
– r. 1916 přejmenování na ČS národní radu; 3 členové: T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik (měl na starost vojenské záležitosti)
– sídlo v Paříži
Působení T. G. Masaryka v USA (r. 1918)
– jednání s americkými politiky (Wilson), Čechy a Slováky žijícími v USA
– 30. 5. 1918 Pittburská dohoda – souhlas k založení ČS státu, Masaryk slíbil Slovensku autonomii; dohoda nebyla splněna, Slovensko autonomii nezískalo (důvod: chtěli by ji i Němci)
– T. G. Masaryk a Beneš začali prosazovat politiku čechoslovakismu
– 18. 10. 1918 Washingtonská deklarace – vyhlášení samostatné ČS republiky v zahraničí – reakce na snahu vyhlásit Rakousko-Uhersko jako federaci → „únik“
– federace R-U měla být vyhlášena 16. 10. a aby se tomu zabránilo, 14. 10. vyhlásil E. Beneš v Paříži ČS republiku, kterou 18. 10. potvrdil deklarací Masaryk
– 28. 10. 1918 vyhlášena Československá republika i u nás
Československé legie
– vojenské jednotky v zahraničí: Itálie, Francie, Rusko
– Češi a Slováci žijící v zahraničí, zajatci a přeběhlíci
– původně zajatci – dostali možnost pracovat v zemědělství; Štefánik vyjednal, aby mohli vytvořit vojenské jednotky po boku prozatimní armády
– nejvíce v Rusku – tzv. Česká družina (základ legií, emigranti)
– proslavili se zejména r. 1917 v bitvách u Zborova (českým legiím se podařilo prorazit německou linii) a r. 1918 u Bachmače (obojí na Ukrajině)
– bolševikům se české jednotky nezamlouvaly, vyjednával s nimi Masaryk – po separátním míru měly být jednotky staženy do Francie (přesun přes Vladivostok)
– legie měly zachovat neutralitu, ale i přesto vznikla česká komunistická strana (Hašek)
Sibiřská anabáze
– dlouhá, vyčerpávající cesta ruských legionářů domů
– přes Sibiř (Vladivostok), Tichý oceán
– v Čeljabinsku otevřený střet s bolševiky
– obsazena Sibiřská magistrála
– dlouho zadržováni na Sibiři
– r. 1920 – poslední návrat na lodích Dohody
- legionáři:
Radola (Rudolf) Gajda
– vůdce legií v Rusku, po návratu do ČSR náčelník generálního štábu
– chystal převrat v armádě (tíhnul k fašismu), na což se přišlo; později působil ve fašistickém hnutí
Jan Syrový
– prodemokratický, předseda vlády v období Mnichovské dohody
– nosil pásku přes oko – asociace s Janem Žižkou
ČS legie ve Francii
– v rámci cizinecké legie; r. 1914 rota Nazdar! – účast v bojích u Terronu a Arrasu
– návrat r. 1919, většina se uchýlila k ČS armádě
ČS legie v Itálii
– vznik r. 1917, vytvořeno ze zajatců a přeběhlíků, Italové zprvu projevovali nedůvěru
– r. 1918 vytvořena ČS divize
– nejvýznamnější boje na Piavě
– brzký návrat
Domácí odboj
– politici se odmlčeli, většina byla loajální k Rakousku-Uhersku
– jejich roli v odporu přebírá kultura a tisk – básníci (Viktor Dyk, Petr Bezruč zatčeni), herci, novináři
– cenzura, germanizace
– tajná zpravodajská organizace Maffie – založena r. 1914, v čele E. Beneš, po jeho emigraci Karel Kramář (mladočech s pravicovými názory), který byl r. 1915 zatčen (spolu s ním i další členové Maffie, např. Alois Rašín, František Soukup), r. 1916 za velezradu a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti – trest nejprve zmírněn na 20 let, r. 1917 zcela amnestován novým císařem Karlem I. – idea monarchie; K. Kramář založil pravicovou stranu Národní demokracie
– r. 1916 – prorakouskou politiku podporují Český svaz a Národní výbor
– květen 1917 – vydán Manifest českých spisovatelů = výzva českým politikům o vzniku ČSR
– 6. 1. 1918 se sešli čeští politici ve Slovanském domě, kde vydali Tříkrálovou deklaraci – konec loajality vůči Rakousku-Uhersku
– vznik vojenských vzpour v rakouské armádě (Boka Kotorská, Kragujevac), také vzpoura v Čechách (Rumburk; ke slovu se dostali pacifisté, kteří přesvědčili posádku, aby zahodila zbraně a šla o této ideji přesvědčit ostatní posádky, ty je však postřílely)
– zelené kádry = vojenští zběhové, kteří se odmítali vrátit na frontu a ukrývali se v lesích
– červen 1918 – v Národním výboru se změnili členové, v čele Karel Kramář → protirakouská politika
– podzim 1918 – vzn. v Praze tzv. Socialistická rada – sdružovala sociální demokraty a národní socialisty (2 strany) – generální stávka proti vývozu potravin do Rakouska
– 25. 10. odjezd českých politiků do Ženevy skrz jednání o podrobnosti ČSR, českou delagci vedl Karel Kramář
– 27. 10. Andrassyho nóta, na kterou druhý den reagovali Pražané vyhlášením ČSR
