Otázka: Atmosféra
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): Veronika Kysilkova
Atmosféra = plynný a vzdušný obal Země, nepostradatelná pro život
- převádí sluneční energii na tepelnou
- usměrňuje rozložení tepla a vláhy na Zemi
- atmosféra je směs plynných (78% – při sopečné činnosti a z paliv v dopravě, 21% – biogenní procesy zdrojem fotosyntéza, Ar, vodík, Ne…), kapalných a pevných částic (Atmosférické aerosoly: přirozené, antropogenní. Průmyslový prach, mikroorganismy, vesmírný prach, půdní prach) -> Vzduch
Vertikální dělení Atmosféry
- troposféra – do 8 km nad póly, do 17 km na rovníkem, probíha většina meteo procesů, pokles teploty o 0,65 °C na 100m, s výškou klesá tlak i hustota vzduchu, tvoří se oblaky a srážky, atmosférické proudy, tropopauza = horní hranice troposféry
- stratosféra – do 50 km
- ozonosféra – – kolem 25 km, vrstva stratosféry, brání před ultrafialovým a kosmickým zářením
- mezosféra – do 80 km, teplota vzduchu s výškou klesá (až na -100°C)
- Ionosféra – 60-500 km, s elektricky vodivými vrstvami, odráží radiové vlny, geomagnetické bouře, polární záře
- termosféra – 700 km, teplota vzduchu stoupá na 1400°C
- exosféra – 700 km a výše, okrajová část atmosféry. Částice vzduchu (vodík, helium) unikají do meziplanetárního prostoru
Globální oteplování Země
= podílí se na něm (pohlcuje a vyzařuje zpět dlouhovlnné záření), vodní páry (z půdy -> vznik srážek), (vulkanická činnost)
- skleníkový efekt = druhotné oteplování zemského povrchu. Zvyšováním koncentrace CO2 v atmosféře
- kyselé deště = díky rostoucímu množství oxidů síry a dusíku v atm.
Počasí
= okamžitý stav atmosféry
- určují ho tito činitelé (fyz. vlastnosti atmosféry): srážky, tlak, teplota, oblačnost, vítr, hustota (klesá s rostoucí vzdáleností od zem.povrchu)
- meteorologie = věda o počasí
- teplotní inverze = vzestup teploty v atmosféře se stoupající výškou (objevuje se nad městy -> smog)
Předpověď počasí
Světové služby počasí = základem meteorologických měření a pozorování je síť pozemních (základem budka s přístroji) a plovoucích meteorologických stanic
Základní meteorologické prvky:
- intenzita slun. záření
- délka trvání slun. Svitu
- teplota vzduchu a půdy
- Srážky (kapalné, pevné)
- vlhkost a tlak vzduchu
- rychlost a směr větru
- oblačnost
- proudění
! Tyto prvky určují RÁZ POČASÍ -> okamžitý stav atmosféry
synoptická mapa
- mapa předpovědi počasí, hodnoty jsou zakresleny pomocí smluvených symbolů
- na některých mapách znázorněny – izobary = čáry, které spojují místa se stejným tlakem
- nejč. změny klimatických podmínek = klimatodiagram
Podnebí (Klima)
= dlouhodobý stav atmosféry, který se vytváří v dané oblasti působením klim. Činitelů
- klimatologie = věda o podnebí
Klimatogeografičtí činitelé
- makroklima -> určuje ráz podnebí velkých oblastí
- zeměpisná šířka – ovlivňuje příděl slun. záření, od rovníku k pólu klesá intenzita slunečního záření
- vzdálenost od oceánu(stupeň kontinentality) – blíže k oceánu -> více srážek = OCEANITA (oceánské podnebí), – od oceánu -> málo srážek = KONTINENTALITA
- obecný oběh atm (cirkulace) = přemisťování vzdušných vod rozdílných vlastností
- oceánské proudy – teplé, studené
- mikroklima -> určuje ráz podnebí malých oblastí (místní podnebí)
- nadmořská výška = platí teplotní gradient (na 100 m výšky klesá teplota o 0,6°C)
- reliéf – návětrná, závětrná strana
- člověk a jeho činnost (antropogenní) – zvyšování teploty, úbytek ozonu, kontaminace potravinového řetězce
Rozložení teploty v A (Výměna tepla)
- Zdroj tepla = Slunce
- Různý úhel dopadu paprsků -> ubývání teploty od rovníku k pólu
- 58% slun. Záření -> pohltí atmosféra a hydrosféra
- 42% slun. Záření -> odráží se zpět do vesmírného prostoru
- -> Země je v tepelné rovnováze
Dělení slun. záření
- A) viditelné světlo – světlo, které vnímáme okem (krátkovlnná složka)
- B) ultrafialové záření (krátkovlnná složka)
- C) infračervené záření (dlouhovlnná složka)
Pojmy
- radiační bilance – příjem nebo ztráta slunečního záření (energie)
- Solární konstanta = množství slunečního záření dopadající na horní hranici atmosféry
- Izotermy – čáry, které spojují místa se stejnou teplotou
- teplota vzduchu = tepelný stav ovzduší
- Teplotní výkyv – rozdíl mezi denní a noční teplotou (největší je na pouštích až 30°C, nejmenší na mořích a oceánech)
- Roční chod teploty – průměrné roční teploty (maximální a minimální teploty)
Teploty na Zemi
- a) maximální teplota → 57°C = Arizija, Libie – S Afrika
- b) minimální teplota → (-89°C) = Vostok, Antarktida
- c) maximální průměrná teplota → 30°C = Afrika, Etiopie
- d) minimální průměrná teplota → (-57°C) = Antarktida
Tlak vzduchu = síla, vyvolaná hmotností vzduchového sloupce. Sahá od výšky měření (2m) až k horní hranici atmosféry. Závislý na nadmořské výšce, na velikosti tíhového zrychlení, na mocnosti, teplotě a hustotě atmosféry v daném místě. Průměrná hodnota na mořské hladině při 15°C: 1013 hPa
Rozložení srážek na Zemi
- Výměna vláhy – výpar → kondenzace → srážky
- Množství srážek závisí na: rozložení pevnin a oceánů, tlaku, vlhkosti vzduchu -> rozlišení srážkových pásů
- Teplý vlhký rovníkový pás – 0° – 20° S a J šířky à průměrné srážky nad 1000 mm
- Teplý, suchý pás – 20° – 30° S a J šířky à méně než 250 mm
- Mírný vlhký pás – 30° až 60° S a J šířky à 500 až 1500 mm
- Studený a suchý pás – 60° póly à méně než 250 mm
- Izohyety – čáry, které spojují místa se stejnými srážkami
- Rosný bod – teplota, při níž jsou vodní páry nasyceny a začínají se srážet
- Intenzita srážek – množství vody na jednotku plochy za 24h
- Maximální roční srážky – Havajské ostrovy = 12000mm
- Minimální průměrné srážky – Asuán (Afrika) = 0,5mm
Všeobecný oběh atmosféry
= proces proudění vzduchu, způsobený trvalým tepelným rozdílem mezi tropy a póly -> tepelné rozdíly způsobují tlakové rozdíly -> vodorovné proudění vzduchu -> VÍTR – proudí vždy z míst vyššího tlaku vzduchu do nižšího
- rovníkový pás – silné zahřívání vzduchu -> teplý vzduch stoupá -> kondenzace -> déšť = pásmo rovníkových tišin = pás nízkého tlaku vzduchu (trvalý)
- při ohřívání vzduchu vznikají výstupní proudy = větry, které vanou od rovníků k obratníkům = antipasáty
- kolem 30° S a J šířky vanou při zemi -> tlaková výše a částečně se stáčejí zpět k rovníku =pasáty (vzduchové proudy)
- S polokoule – SV pasát
- J polokoule – JV pasát -> Coriolisova síla (vzduch stáčí do spirály)
- část proudění pokračuje do mírného pásu, kde kolem 60° S a J šířky -> tlaková níže, nejproměnlivější počasí, vliv pevnin a moře (převládá západní proudění)
- póly – těžký studený vzduch, převládá východní proudění, oblasti vysokého tlaku
Monzuny
= vzdušné proudy, které vznikají nestejným zahříváním pevniny a oceánů
- zesilují nebo zeslabují obecný oběh atmosféry
- nejvíce: Asie, Severní Amerika
- letní monzun: pevnina se rychleji zahřívá, -> teplý vzduch stoupá > na jeho místo chladnější od oceánů (vlhký) -> monzunové srážky
- zimní monzun: vzduch z pevniny na moře, vzduch je suchý, nepřináší srážky
- Evropský monzun: Medard (8. červen) -> přináší srážky
Místní větrné proudění
- působí na menším území, způsoben tepelnými tlakovými rozdíly na daném území
- a) pobřežní větry
- „Bríza“ – proudění z moře na pevninu (opačně z pevniny na moře)
- b) horský vítr
- den – svahy se ohřívají – teplý vítr stoupá
- noc – studený dolů
- c) teplý vítr
- „Fén“ – nárazový, z hor do údolí (Alpy)
- d) studený vítr
- „Mistral“ – ve Francii, v údolí Rhony
- „Blizzard“ –USA
- „ Buran“ – Sibiř
- „ Bóra“ – Itálie
Vzduchové hmoty
- vzduch o stejných fyzikálních vlastnostech, který se přemisťuje z jedné oblasti do jiné
- a) dělení podle místa vzniku
- 1) arktická (antarktická)
- 2) polární (v mírných šířkách)
- 3) tropická
- 4) rovníková
- vzhledem k místu svého vzniku se od sebe odlišují hlavně teplotou, tlakem a vlhkostí
- b) podle teploty
- 1) teplé
- 2) studené
- 3) neutrální
- c) podle vzniku
- 1) oceánské
- 2) pevninské
- vzduchové hmoty jsou od sebe oddělené pomyslnou plochou -> frontální plochou à protíná zemský povrch ve frontální čáře (hranice frontální plochy na povrchu)
- atmosférická fronta – pásmo styky dvou různých vzdušných hmot
- arktická (antarktická) fronta – odděleny jsou arktická a polární hmota
- polární fronta – odděleny jsou polární a tropická hmota
- tropická fronta – odděleny tropická a rovníková plocha
Na frontách vznikají frontální poruchy:
- Cyklóna – vzduch do výšky -> oblasti nízkého tlaku à vznikají na rozhraní teplých a studených vzduchových hmot -> vzduch vtéká spirálovitě od okrajů do středu (na S polokouli proti směru hodinových ručiček, na J ve směru) ->zhoršení počasí, velká oblačnost,srážky
- Tropické cyklóny – různé názvy:
- „ cyklón “ – Indický oceán
- „ hurikán “ – JV USA
- „ tajfun “ – JV Asie
- „ tornádo „ – spirální cyklón
- Anticyklóny
- Výrazné oblasti vysokého tlaku vzduchu
- Chladný vzduch klesá a stlačuje se -> roztéká se spirálovitě od středu k okrajům (na S polokouli ve směru hodinových ručiček, na J opačně) -> rozpouští se oblačnost -> zlepšení počasí, jasné a suché..v zimě silné mrazy, v létě tropy
Evropu ovlivňují:
- A) Islandská tlaková níže
- B) Azorská tlaková výše
- C) Sibiřská tlaková výše
- D) Iránská tlaková níže
Nazýváme je stacionární (nepohyblivé)
Klimatické pásy Země
- vznikly na základě ubývání teploty od rovníku k pólům
- 1) Tropický pás – zaujímá 40% zemského povrchu
- průměrné srážky: 1000 – 3000 mm
- průměrná roční teplota: 24 – 28°C
- 2) Subtropický pás – přechod mezi tropickým a mírným podnebím
- 3) Mírné pásy – zaujímá 52% zemského povrchu
- režim srážek a teplot je velmi rozdílný -> závisí na zeměpisné poloze oblastí
- 4) Subpolární pásy – přechod mezi mírným a polárním
- 5) Polární pásy – arktický a antarktický
- zaujímají 8% zemského povrchu
- v nejteplejších měsících průměrná teplota: max 0°C
- srážky: 100 – 200 mm
- Dle ruského klimatologa Alisova + 2 : subekvatoriální (pás rovníkových monzunů), ekvatoriální (rovníkový)
