Baroko – vznik, opera, kantáta, oratorium, představitelé

 

Otázka: Baroko – vznik, opera, kantáta, oratorium, představitelé

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Hana Netušilová

 

 

Baroko – vznik nového slohu, nových druhů: opera, kantáta, oratorium; vznik svébytné instrumentální hudby: triová sonáta, concerto grosso; představitelé evropské barokní hudby.

 

Základní informace

• 1600–1750
• Rozvoj instrumentální hudby
• Vznikají: housle, violoncello, příčná flétna, hoboj, lesní roh, camballo, klavír, fagot
• Rozšíření tzv. dur – mollového systému
• Tónový systém
  • chromatická řada (začali používat i černé klapky)
  • temperované ladění (rozdělili oktávu na 12 půltónů)

• Zrod opery
• Rozvoj melodicko-harmonického cítění = vnímáme krom melodie i akordy
• Homofonie -) hlasy mají stejný rytmus i text, Vznik v Baroku
• x Polyfonie (Kanon) – jinde v textu + svoje melodie
• Používání dur-moll systém
• Vznik nových hudebních forem
• Baso Continuo = cembalo + violoncello (fagot) -) používala se k hraní doprovodů

 

Opera

• Hudebně dramatická forma
• Vokálně instrumentální forma
• Vznik v Itálii (1600 cca) – Florencie
• Florentská camerata – skupina lidí pokoušející se obnovit antické drama
• Začínající opery měli Antický námět – Řecké báje a pověsti
• Jazykem byla Italština (rozšířeno po celé Evropě)
• Jacopo Peri – 1. opera Dafné (nedochovaná) – 1597, Giulio Ceccini
• Navazuje Claudio Monteverdi (1567–1643) – opera Ariadna (dochovala se pouze první árie – Nářek Ariadny)
• Zpěv – pouze muži = Kastráti
• Módní záležitost

 

Barokní opera

• Hrála se v malém divadélku na zámcích pro šlechtu
• Byla velice zdobná (kostýmy)
• Nebyla tolik hraná (minimum divadla)
• Skládala se z:
  • Předehry (instrumentální)
  • Arie (sólový zpěv pro Soprán, Alt)
  • Sbor
  • Recitativ (zpěvomluva) – posouvá děj + balet

 

Concerto grosso

• Instrumentální, orchestrální forma
• Pouze hrané
• Postavené na kontrastu orchestru (jejich plný zvuk =ripieno) x skupinky nástrojů (jejich zvuku concertino)
• Terasovitá dynamika
• Gabrieli – Benátky sv. Marka – používal tenhle kontrast, 1. začal psát do not + přiřadil hlasy k nástrojům

 

Koncert

• Instrumentální, orchestrální forma
• Rozdíl -) je tam jeden sólista
• Skladba pro sólový nástroj doprovázený orchestrem
• Podstata – velký orchestr + sólista
• Antonio Vivaldi – Čtvero ročních dob – Jaro

 

Komorní hudba

• Podkategorie Baroka (není forma)
• Z Italského Musica da Camera
• Malý počet hudebníků 1-5 interpretů (a malý počet posluchačů)

a) Sonáta

• Sonare = znít x Cantare = zpívat
• Skladba pro sólový nástroj
• Instrumentální forma
• Forma tzv. komorní hudby – protiklad k hudbě orchestrální
• Sólový nástroj

b) Triová sonáta

• Skladba pro dva melodické nástroje (jednohlasné) + doprovod Baso continuo
• 2 melodické nástroje (housle, flétna, hoboj) + doprovod Baso continuo (cembalo + violoncello (fogot))
• Hrají čtyři
• Jan Dismas Zelenka – Triová sonáta B-dur (2 hoboje + baso continuo + cembalo + fagot)

c) Suita

• Instrumentální hudba (komorní, orchestrální)
• Řada idealizovaných tanců = skladby určené k poslechu, ale je improvizovaná tanečním rytmem
• Základem 4 tance – allemanda, cauranta, sarabanda, gigue (kostry suity)
• Menuet, Gavotta, Gagliarda, Pavanna – další doplňkové tance
• Preludium – začátek
• Air – zpěvná část (melodická) – charakter Arie
  • Nezpívaná
  • Air J. S. Bach – orch. Suita D- dur BWV – 1068

d) Mše

• Vokálně-instrumentální
• Varhany i orchestr i sólový zpěv
• Duchovní hudba

e) Oratorium (modlitebna)

• Vokálně instrumentální forma
• Duchovní hudba
• Orchestr, varhany, sbor, soprán, alt, tenor, bas = solo
• Biblický příběh, latinsky
• Handel = oratorium Mesiáš
• Není herecky hrané

f) Cantata

• Vokálně instrumentální
• Duchovní i světská
• Něco jako oratorium
• Varhany, orchestr, sóla

g) Fuga

• Polyfonní instrumentální skladba
• Čtyřhlasá
• Hodně hrané na varhany
• Navazují, nehrají společně, přicházejí po sobě
• Tocata = brilantní virtuozní, technicky náročná klávesní skladba
• Tocata a fuga dmoll, BWV 565

 

Světové baroko

Johann Sebastian Bach (1685 – 1750)

• Němec
• Ze starého německého hudebního rodu
• Působil ve Výmaru, Drážďanech, Lipsku – chrám sv. Tomáše – kantor, kapelník, varhany
• Většina života – severní Německo
• 2x ženatý – 20 dětí (4 skladatelé)
• Ve své době uznávaný jako varhaník, organizátor
• Dílo: varhaní skladby – Toccata a fuga d-moll, cyklus Umění fugy
• Fuga = útěk
  • Polyfonní instrumentální hudba
  • Postavena na principu imitace (napodobení)
  • Nejčastěji 4hlasá
  • Začíná výrazným tématem v jednom hlase a postupně v dalších
  • Kontrapunkt – protimelodie
  • Punctum kontra punctum – nota proti notě – vznik polyfonie
  • Dělí se na 3 části – provedení
    • Mezivěta – hlasy se srovnají
    • 1. Provedení – představení hlasů
    • 2. Provedení – téma v různých tóninách
    • 3. Provedení – téma se vrací do hlavní tóniny, překrývá se
  • Augmentace – v 1 hlase jsou delší tóny (místo čtvrťové půlová)
  • V závěru prodleva – většinou v base (5. stupeň tóniny)
  • Dvojitá, trojitá – 2 nebo 3 témata
• Klavírní skladby – cyklus skladeb Temperovaný klavír, cyklus skladeb Knížka skladeb pro Annu Magdalénu Bachovou
• Skladby pro cembalo – Anglické suity, Francouzské suity (Francouzská suita E-dur)
• Nepsal opery

 

Georg Friedrich Händel (1685 – 1759)

• Znal ho Bach, ale on Bacha neznal
• Němec
• Cestoval po Evropě – v Itálii se naučil operu
• Psal oratoria a hlavně opery, hudbu na objednávku – Vodní hudba, Hudba ke královskému ohňostroji
• Dlouhá léta působil v Anglii
• Dílo: opera Xerxes – árie Vábí vlídný stín, oratorium Mesiáš

 

Antonio Vivaldi (1678 – 1741)

• Italský houslový virtuóz
• Putoval po Evropě – Benátky – chrám sv. Marka
• Psal skladby pro housle, flétny – sonáty, koncerty, concerta grossa, opery
• Dílo: Čtvero ročních dob – čtveřice houslových koncertů – každá má 3 věty, objevují se programní prvky
• Polyfonie – aby do ní mohli žáci proniknout napsal J. S. Bach dílo Dvojhlasé invence a Trojhlasé sinfonie
• Temperované ladění – oktáva má 12 stejných půltónů
• Opusové číslo – číslo, pod kterým je skladba zapsána
• Terasovitá dynamika – jedna část je hodně nahlas, jedna hodně potichu

 

České baroko

• Adam Michna z Otradovic (1600 – 1676)
  • Hudební skladatel, básník, varhaník
  • Působil v Jindřichově Hradci
  • Duchovní písně
  • Jeho skladby – jednoduché, melodické, převážně homofonní
  • Jeho tvorba byla blízká lidové písni
  • Dílo: Česká mariánská muzika (Chtíc, aby spal, text o Panně Marii), Svatoroční muzika (snaží se zachytit svátky v roce), Loutna česká (Nebeští kavalérové)
• Pavel Josef Vejvanovský (1640 – 1693)
  • První český skladatel instrumentální hudby
  • Zaměřoval se hlavně na dechové, žesťové nástroje
  • Působil jako trubač, kapelník v kapele olomouckého biskupa v Kroměříži
  • Hodně psal pro klariny (předchůdce trubky)
  • Psal hlavně fanfáry, intrády
• Jan Dismas Zelenka (1679 – 1745)
  • Působil v Drážďanech
  • Byl ve službách saského kurfiřta
  • Skladatel a kontrabasista
  • Dílo: Triová sonáta B-dur
• Bohuslav Matěj Černohorský (1684 – 1732)
  • Působil hodně v Itálii – Padova
  • Nedochovalo se moc skladeb
  • Dílo: koncertní kantáta Regina coeli – violoncello a varhany
• František Václav Míča (1694 – 1744)
  • Působil jako kapelník a zpěvák na zámku v Jaroměřicích
  • Napsal 1. českou operu – O původu Jaroměřic – lidová, komická, s milostnými zápletkami – parodie na operu