Otázka: Etika jako problém
Předmět: Společenské vědy
Přidal(a): Petr Babyka
Etika
- Ethos (řec.) = mrav
- Jednou ze základních filozofických disciplín, zabývá se především mravní rovinou člověka, i společnosti jako celku
- Dvě základní otázky: Co je dobré? a Co je spravedlivé
- Cíle zkoumání etiky: nejčastěji témata týkající se morálky
- Morálka jako taková (včetně jejího popisu)
- Morálně relativní jednání
- Normy našeho chování v rámci morálky
- Vymezení dobra a zla
Dělení
Etika, jakožto multidisciplinární věda, se dále dělí na četné disciplíny a podobory:
- 1) Deskriptivní etika
-
- Zabývá se především mravními rozhodnutími a mravními hodnotami, které zastává nějaká daná společnost (současná, či historická)
- Popis morálních hodnot a norem
- Tuto disciplínu lze přirovnat k sociologii a psychologii
- Důležitým znakem je, že se nesnaží stanovovat, zda je dané hodnoty či jednání dobré nebo špatné = popisuje skutečný stav situace
- 2) Normativní etika
-
- Dělí se na individuální a sociální
- Zabývá se především zkoumáním norem (normy, kterými se řídili lidé v rámci svého mravního rozhodování)
- Prakticky opakem deskriptivní etiky
- Rozhodování a hledání odpovědi na otázku, co je morálně dobré a co špatné
- 3) Analytická etika (neboli Metatetika)
-
- Zabývá se zkoumáním etických pojmů, a také jazyka, kterým o těchto pojmech mluvíme – co lidé v rámci etických otázek svým tvrzením myslí
- Na rozdíl od normativní etiky se snaží odpovídat například na otázku na základě čeho o pojmech (jako jsou dobro a zlo, morálka a spravedlnost, …) můžeme vůbec hovořit
- Nezkoumá mravní principy, nýbrž významy a funkce již existujících pojmů, soudů a argumentací s morálním záměrem
- 4) Aplikovaná etika
-
- Těžká na definování, jelikož je vždy vyjadřována pomocí vztahu s jinou disciplínou (vědní, společenskou, …)
- Zabývá se především konkrétními etickými otázkami a problémy z praxe
- Prolíná se s nejrůznějšími obory
- Rozlišujeme například právní etiku, lékařskou etiku, bioetiku, feministickou etiku, etiku života a smrti, etika sexuality, etika životního prostředí, …
Morálka
- Moralitas (řec.) = správné chování
- Souhrn názorů a hodnocení o tom, co je dobré a špatné
- Cílem morálky je mravní upevnění sociálního celku
- (zbytečně komplikovanější definice) Jedná se o souhrn pravidel, norem, zvyků, zásad a názorů, jimiž se lidé v rámci svého morálního jednání řídí
- Je proměnlivá (historicky, geograficky, nábožensky, …)
- Jejím měřítkem je svědomí (rovněž se utváří s pravidly dané kultury, společnosti, doby, náboženství, …)
- Svědomí lze označit za prožitek morálky
- Morálka se dále dělí na:
- Společenskou (souhrn názorů a norem, které jsou předávány z generace na generaci) a individuální (naše zvnitřněné normy a pravidla, obsah svědomí)
- Autonomní (individuální morálka, podle svědomí) a heteronomní (dána vnější autoritou – zákon, náboženství, tradice, …)
- Hlavní funkce morálky:
- Výchovné
- Regulativní
- Poznávací
- Hodnotící
- Prognostické (prediktivní)
Pojmy, které souvisejí s morálkou:
- Morální hodnoty
-
- Soubor ideálních cílů konání člověka v rámci jeho morálního jednání (spravedlnost, dobro, pravda, ctnost, …)
- V tomto ohledu pak rozlišujeme, co je dobré a co špatné
- Nejvyšším ideálem je dobro, kterého se snažíme naším konáním dosáhnout
- Každý ovšem může mít jiné morální hodnoty
- Morální jednání = jednání s dobrým úmyslem a v souladu s morálně správným svědomím
- Morální norma
-
- Specifický typ normy, která je nepsaná a má morální podstatu a je dále základem pro etické učení
- Závazné pravidlo, které specifikuje morálku samotnou
- Základem se pro ni stávají principy a ideály
- (norma = obecně uznávané pravidlo, které označuje, co je normální)
- Mravnost
-
- Jednání, které odpovídá obecným mravním normám, zvyklostem a standardům
- Nemusí být utvrzeno v našem svědomí
- Shoduje se s normami společnosti (x moralita -> týká se svědomí)
- spočívá
Svoboda
- Možnost svévolného konání, jednání na základě vlastního uvážení
- Se svobodu přichází ovšem odpovědnost za naše jednání
- Je to relativní pojem (neexistuje např. absolutní svoboda, kterou by člověk mohl v historii lidstva pociťovat)
- „Svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého“ – Johan Stuart Mill
- Svobodu dále dělíme na:
- Vnější (do jaké míry má člověk možnost svobodně jednat, je ovlivněna vnějšími předpoklady – např. zákony) a vnitřní (do jaké míry se člověk rozhoduje sám za sebe, pouze podle svého svědomí)
- Pozitivní (vychází z možnosti autonomního jednání, „pán svých skutků“) a negativní (znamená absenci překážek v rámci našeho jednání)
Svědomí
- Vnitřní instanci/hlas člověka, který reflektuje vědomí o jeho povinnostech, odpovědnostech a činnostech
- Vychází ze schopnosti sebereflexe
- Sokrates chápe svědomí jako vnitřní božský hlas – daimonion
- Dále se svědomím zabývali např. Immanuel Kant (kategorický imperativ) a Martin Heidegger
- Souvisí s výchovou, společností
Vina
- Důsledek vědomého či nevědomého porušení morálních zásad, právních norem
- Abychom vinu cítili, musíme porušované normy přijímat -> odpovědnost
- Problematikou se zabýval filozof Karl Jaspers, konkrétně kolektivní vinou německého národa v období po 2. s. v.
Dobro
- Těžko definovatelné
- Vědomé jednání, které odpovídá morálním normám a mravním zákonům
- Je to základní mravní hodnota, nejvyšší mravní ideál
- Různá pojetí dobra
- Dualismus – dobro a zlo jsou rovnocenné síly, dějiny = neustálý zápas dobra a zla
- Relativismus – dobro je relativní
- Utilitarismus – jednání ve jménu dobra přináší užitek (???)
- Aristoteles rozdělil dobro na: dobro vznešené, dobro příjemné a dobro užitečné
- V moderních dějinách se dobrem zabývá např. Kant či Nietzsche
Zlo
- Přímo navazuje na definici dobra
- Opak dobra (absence dobra dle učení sv. Augustina)
- Dle novotomismu (vycházejícího z tomismu – filosofie Tomáše Akvinského) se zlo dělí na:
- Zlo fyzické a mravní
- Zlo naprosté a poměrné
Současné etické problémy
- Migrace
- Rasismus a rasové otázky
- Genderová nevyváženost
- Práva žen
- Práva sexuálních menšin
- Korupce
- Drogy (legalizace)
- Trest smrti
- Euthanasie
- Potraty