Otázka: Filosofie v Řecku
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Kolda
Filosofie – učebnice
=snaží se formulovat otázky, vybízí k hledání odpovědí na ně, směřují k otázce bytí, k pochopení principů přírodního světa (kosmu) zaměňující na podstatu hodnot. atd.
-tyto otázky se vytvořily před 2500 lety v řecku
Antické typy filosofie
Kosmologická předsokratovští myslitelé . hledání sjednocujícího principu jsoucna, hledání podstat. Řádu, harmonie světa předsokratovští myslitelé
Antropologická – sokratovské školy, sofisté, Sokratés – orientace na roli člověka, v řádu světa, na problémy poznání a na principy praktického fungování společnosti
Systematická – Platon, Aristoteles – vytváření systémů, shrnujících dosavadní filosofiské poznání a hledajících odpovědí na všechny otázky týkající se přírodního světa
Helenistická – stoicismus, epikureismus, novoplatonismus – postupné zužování filosofických téman na otázky poznání, morálky a hledání smyslů života, zesilování mystických rysů ve filosofii
Předpoklady vzniku filosofie v Řecku
- Bohatých svobodných městech na pobřeží Malé Asie se stýkaly dvě významné starověké kultury (středomořská a východní)
- Praktické potřeby (mořeplavba, obchod) vyžadovali systematizaci reálných poznatků o světě
- Řecké náboženství netvořilo jednotlivý systém s duchovním monopolem – mohl se vedle mytického obrazu světa bez zásadního problému rozvíjel i ,,konkurenční“ výklas, založen na rozumově – zkušenostním poznání
Rysy nejstarší filosofie
a ) snaha o rozumový výklad světa a postavení člověka v něm je převratným krokem, znamená i vyjití člověka z bezpečí mýtů a přijetí odpovědnosti, plynoucí z rizika úmyslu v poznávání i jednání. Filosofie neznamená popřen (vyvracení mýtů ale snaha o paralelní výklad vedle mýtů
b) Filosofia – láska k moudrosti – jako první užil Pythágoras – chápeme jako hledání (namáhavé a často neúspěšné ) a usílí přiblížit se moudrosti (sofia)
c) Dříve označována jako všechno, k čemu se člověk dobírá rozumem nebo zkušenostním poznáním (matematika, astronomie, politika, etika)
Jednotliv etpay antické filosofie
Kosmologická filosofie dříve hledala filosofie odpověď na to co je sjednocujícím principem v proměnlivé skutečnosti, z čeho je skutečnost odvozena, jakým řádem se řídí. Tento sjednocující princim měl u některých myslitelů podobu látky (mileťánu) u některých šlo o nemateriální povahu (pythagorovci)
Mileťáné – zobecněný obraz světa, vytvořený mimo rámce tradičního mýtu reprezentují myslitelé z Mylétu (=významné město v Ionii na východním pobřeží egejského moře = ionská škola) Sjednocení viděli v pralátce = není to mrtvý stavební materiál, ale živá oduševnělá hmota (hylozoismus = z řečtiny = hýle – hmota, zóos – živý)
Tháles (624 – 547) – Aristoteles ho považuje za průvodce uvažování o principech, z nichž je odvozena rozmanitost světa. Tháles procestova Egypt znal astronomické a matematické poznatky, vých. Národů, vypočítal výšku pyramid z jejich stínu (thaletova kružnice) věděl pralátku ve vodě
Anaximandros (610-546) – napsal první spis – O přírodě (nedochoval se) zde posouvá Thaletovu představu od této ,,vody“ k ,,vodě neurčité“ a k neurčitému a neomezenému (=apeiron) pokusil vysvětlit pohyb hvězd a Země jako tělasa v prostoru, nakreslil první mapu známého světa
Anaximénes (585-525) – pralátkou je pro něho vzduch, ne však konkrétně, ale jako u předchůdce ,,apeiros aér“
Heros – hrdina
Moira – osud
Eudaimonia – posvátná úcta
Psyché – duše
Agón – zápas
Asfodely – květiny v podsvětí
Nús – mysl
Deus ex machina – bůh ze stroje
Schole – věčný čas (škola)
Fýsis – přirozenost
Alethia – nezakykrytos, obraz rozumu
Esti – bytí
Aporse – rozcestí
Logos – řeč
Pyr – plamen
POLEMOS
- Spor (svět je rozporný, kontradikční napjatý)
- Život bez smrti, zákon bez práva
- Spící (všechno na sebe) X bdící (převádí celek, přímá proukladnost světa, přímost poloos)
- Když je zrušeno jedno, zruší se i druhé (když zničíme mužnost, zničíme ženskost)
KOMPLEMENTUM
- Srostlé, neodělitelné, jedno bez druhého nedává smysl
- Temní strany jsou součástí světa = nutné
- Dnes bezpečí (sterilní společnost, prášky na vše)
PYR
- Svět je podobný ohni
- Stýka se s Elejskou školou
- Svět je jeden = jednotka/ mozaika, odstupit = neumysplný celek (pán prstenů)
- Věci zařazuje do celkového pochopení
HENPANTA
- Ze všeho jedno, z jednoho vše
Theion – božské, Sophon – moudré ( v bohu je všechno)
- Sjednocení protikladů svět homogenní jednotě
- Podle názorů Elejců je svět také homogenní vytá
- – rozdál: statické bytosti (Elejské) X napjatéxdynamické (Herakleitos)
- I to co je pro nás nesmyslné, může mýt význam,
- Spící se obrací do vlastního světa, bdící má jeden, skutečný svět
Panta Rhei
(nestoupíš 2x do stejné řeky)
- Vše plyne, vše je v pohybu
Sokratés (469- 399
Platon (427 – 337)
Arisotelés (384 – 322)
Athény
Sokratés
- On sám nic nenapsal
- Filosof života
- Výhradně z nepřímých pramenů
- Kontroverzní osobnost. Famózní
- Žák platon
- Filosofické dialogy, sugestivní obraz Sokrata (nevykořenitelný), ráně Platonové dialogy – Sokrates, později už Platonovy
- Žák Xenofon (anabáze)
- – Obrana Sokrata, Symposion (Hostina)
- něco mezi myslitelem a švejkem
- – mnohem lidovější, obdiv
- Aristofanes
- – hra Oblaka
- Negativná manipulátor, kontradiční obrazy, generační druh
Sokratovské školy
Jeho žádost – jejich metoda založen a na Sokratovi
Kynici (Cynici, kyon-pes)
- Vše je pod psa
- Založeno na nezávislosti, neuctívají nic, nezávislost, odtah, zdrženlivý, asketičtí, pohrdají společností
- Na ničem nezáležím bic nepotřebuje
- Diogénes, Antisténes (Sokratův žák) – závislost na nezávislosti
- Kázeň, trénink, distanc
- Nevstupovat do vztahů (sokratův odkaz)
Hedonici (rozkošnost)
- Aristipos – podle Sokrara je základní myšlenka ,,užívej si“
- Pouze radost, aby se radost nezvrátila v opak
- Kocovina
- vyhledávej slast vyhýbej se strasti
- oblíbené i dnes
ERISTICI (ERIS – řecká bohyně konfliktu)
- Vyhrávat konflikty
- Psychologická manipulace /asertivita
- Oblíbené tehdy
- Eukliedes (není to z Euklidové věty)
- Technika argumentů
- Metajazyk – slovo, typ pozornosti
- Praktický, politický a právní život
- Platonovský pohled na Sokrata (idealizovaný)
- V 5. St. Antropologický obrat (pohled na člověka)
5. st. Řecko ante
Demokracie – legitimní způsob předání moci, zachvacovat všechny oblasti lidského života
Městský sát (polis) – přehledné. 10 – 20 tis. Obyvatel (všichni se znají) velké 50 tis. (athény)
Odstoupení od monarchickho přístupu zbytku
Aristokracie – (aristoi) – lepší než druzí, vláda (moc) nejlepších, Eugeneis – dobrého rodu/ dobré krve, funguje pouze dokud v to věříme
Vzniká zbohatlá vrstva, postupně chce i politickou moc (Reflkekce – Solona podle majetkových poměrů)
Oligarchie
(oligos- málokterý) – vláda menšiny (šlechtici a zbohatlíci), lide bez majetku nemají v Řecku právo volit
Silný jedinec, občas Tyranos (samovláda)
Démos (=lidú
Ženy, cizinci,otroci – vetšina společnosti démso nejsou, nemají politická práva
5-6 stol. nabývá na váznamu (řecko perské války)
Kompletní mobilizace => váhra => chteli práva všichni => proces demokracie
Démos – kratos = vláda lidu
HOPLITA (těžkooděný pěšák)
- Kdo má moc i odpovědnost, válečně
- Hoplitská reforma, kriterium pro vojenskou službu, musí být schopen si koupit výzbroj
- Co občan, to voják 20-50let
Elethéria (=svoboda)
Demokracie = předávání (cirkulace) moci (střídavě se poroučí, střídavě se vládne)
Voleno na 1 rok
Kvantina se přelévá v kvalitu (vetšinová vláda)
Každý si může dělat co chce v rámci limit
Demokracie je způsob desakralizaci mocí, moc zevšední, zobecní, musí se brát ohled na démos (podlézání)
- Otevření nových pojmů jako morálka, právo (není to přímý výron z boha, už nic není posvátného)
Desakralizace = ve všech sférách relativizace hodnot)
I morálka je relativní konfekce (řecká duše upadne do zmatku, hluboký vnitřní neklid)
Politicky radikální ale i kulturně konzervativní
Aristotelé – Miltiádes, Periklés, Platon
- Hlavně v prvních fázích funkci zastávali nejlépe (ndůvěra = vyhnanctví)
- Hlad po vzdělání – démos chce dohnat vzdělanost, kterou má aristokracie (aristokratéú
- Chce se vyrovnat aristokratům
- Potřeba učitelů -> na vzdělávací potřebu reaguje filosofie
