Filozofie 19. století

 

   Otázka:  Filozofie 19. století

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a):  Kšanda

 

 

 

 

Situace po Hegelově smrti

–          představitelé: L. Feuerbach, K. Marx

–          Hegel posledním představitelem tradiční metafyziky (svět je z něčeho co nás přesahuje) → převrat → doba všeobecného pokroku, sociální rozpory …

–          Obrat k antropologii (vše se vztahuje k člověku samotnému)

–          Úsilí založit systémové myšlení na nových předpokladech:

 

A)    Důraz na vědecký přístup (objektivní poznání):

–          věda může řešit všechny problémy, staví se proti spekulaci, která se neopírá o realitu

–          Směry: marxismus (K. Marx, F. Engels), scientní (scientické) směry-pozitivismus (A. Comte)

 

B)    Odpor proti systémovosti a rozumu vůbec:

–          iracionalismus, ponoření se do duševního života a problémů individua, zdůraznění intuice, vůle, citu, instinktu. Svět je nepochopitelný, bez jakýchkoli zákonitostí.

–          Hl. představitelé: A. Schopenhauer, F. Nietzche

 

Ve 30. a 40. letech 19. stol se v Německu objevují následovníci Hegela.

 

  • Starohegelovci → pravice, ortodoxní
  • Liberální svět
  • Mladohegelovci → levice (čerpá z nich Marx), kritika náboženství i dějin

 

Ludwig Feuerbach (1804-1872)

–          Německý materialistický filozof, antropolog → později mladoheglovcem

–          Odmítá vše nadsmyslové → soustředí se na člověka jako na střed filosofie

–          Prosazuje ateismus (kritika náboženství)

 

–          Dílo: Podstata křesťanství

→myšlenka: Bůh je pouze výtvor člověka (nikoli naopak)

→čl. odmítá nejlepší vlastnosti a spojuje je s absolutní bytostí = Bůh

→čím více toho vkládáme do Boha, tím více se ochuzujeme o vlastnosti a emoce

→Bůh je pouze člověk, zbavený všech nedokonalostí (na nebesech)

→život s Bohem je pro čl. jednodušší než bez něj

→vztah VĚŘÍCÍ a BŮH = vztah OTEC a SYN

 

–          Dosavadní dějiny = infantilní období lidstva = dětský sen

–          Čl. se musí probudit ze snu → přejít z lásky k Bohu na lásku k člověku → projev nejvyšší humanity

–          Nejvyšší náboženství  =náboženství člověka

=bez Boha → antropologický ateismus

 

–          Teologie zanikne, resp. se rozdělí do dvou předmětů:

1)       fyzika

2)       antropologie → dojde k hledání dokonalých vlastností v druhém člověku

–          Feuerbach nazývá svou filozofii antropologií

 

,,Člověk člověku bohem.”

 

Karl Marx (1818-1883)

–          Německý filozof, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí

–          Materialista

–          Spolupráce s Engelsem

 

Dílo:                            →Ekonomicko – filozofické rukopisy

→Bída filozofie

Kapitál (pouze 1.svazek, 2. a 3. Vydán Engelsem)

Společně vydáno:       →Svatá rodina, Německá ideologie

Komunistický manifest(1848 z pověření svazu komunistů)

 

Zdroje Marxova filozofického myšlení:

 

  • Německá klasická filozofie: Hegel-dialektika

Feuerbach (→později vzniká marxisticko – leninská filozofie)

  • Klasická anglická ekonomie: Smith

Ricardo-teorie hodnoty (→politická ekonomie)

  • Francouzští utopičtí socialisté: sociální teorie, Saint-Simon

Ch. Fourier (→vědecký komunismus)

 

Marxistická filozofie:

  • Dialektický materialismus
  • Historický materialismus

 

A)   Dialektický materialismus

–          přebírá Hegelovu dialektiku a mění ji

–         Dialektika: Věda o všeobecných zákonitostech vývoje přírody.

–         Vztah myšlení a bytí-dříve bytí, podstata světa: hmota

 

,,Život není určován vědomím, nýbrž vědomí je určováno životem.”

 

–         Filosofie musí být k užitku

–         Svět nelze pouze vykládat, jde o to ho změnit

 

Gnozeologie

–          Vědomí je produkt, vůči hmotě je druhotné (schopnost vědomí u org. s určitým typem NS)

–          Zdroj poznání: okolní svět (-působí na smysly, vznik počitků/vjemů/představ – na jejich

základě poznatky)

–          Pravda → odraz objektivní světa v lidském mozku (kritériem je praxe)

→objektivní, její obsah nezávisí na jednotlivci, ale je odrazem objektivní skutečnosti

–          Omyl → nesoulad poznatků se skutečností

–          svět je poznatelný (neexistují věci nepoznatelné, ale nepoznané)

–          svět se neustále mění a vyvíjí (poznávání nikdy nemůže skončit)

 

Člověk:

–          „Zvíře vytvářející sebe sama“

–          Nutno ho studovat konkrétně jako živou bytost

 

Výroba materiálních statků:

–          Vytváří základnu/počátek historického vývoje

 

Pojem odcizení:

–          Člověk je tvor tvořivý (těší ho vidět výsledky – středověk)

–          V moderní době nemožné (Marxově době) → prací se vydělávají peníze (čl. se nerealizuje)

 

–          Práce je určována egoistickými potřebami(produkce soukromého vlastnictví)

–          Práce dělníka nucená            → vytváří nadhodnotu, jeho práce slouží třídnímu nepříteli

(kapitalista)

 

B)   Historický materialismus

–          Co je hnací silou života společnosti?

–          Nelze se zaměřit na teorie – nutno hledat materiální základnu spol. života

(vnější geografické podmínky)

 

Ideologická nadstavba:

–          Politické/právní vztahy, názory, teorie, umění, filosofie, náboženství, mravnost

–          Změny probíhají po změnách v hospodářské základně

–          Názor lidí = společenská situace (každá třída má vlastní ideologii)

 

Způsob výroby materiálních statků:

–         2 faktory         →Výrobní síly (pracovní síly)

→Výrobní prostředky (nástroje)

 

–          Výrobní vztahy → práce je společenskou činností

   → tvoří se výrobní vztahy (mezi lidmi + k výrobním prostředkům)

 

Zákon vzájemného souladu výrobních vztahů a výrobních sil:

–          Zpočátku jednota výrobních vztahů a sil

–          Postupně rozpor mezi vývojem vztahů a sil (vztahy zaostávají)

–         Může dojít k sociální revoluci (mění vztahy)

–          přechod od otrokářské spol.→feudální→kapitalistické→dochází k vytvoření socialistické

(komunistické) společnosti

 

Vznik třídního boje:

–          5 základních společensko-ekonomických formací (podle způsobu výroby)

 

  1. Prvobytně pospolní: beztřídní
  2. Otrokářská: třídní
  3. Feudální: třídní
  4. Kapitalistická: třídní (bude vést k beztřídní)
  5. Komunistická: beztřídní

 

–          Stratifikace (kasty, stavy, třídy)

–          2 hlavní třídy mají navzájem antagonistický vztah (protikladný, neslučitelný)

–          Dělník X kapitalista

–          Dělníkova pracovní síla se stává zbožím

 

,,Kapitál”

–          Vykořisťování dělníků pomocí nadhodnoty(nezaplacená práce dělníka, rozdíl mezi mzdou

zaměstnance a hodnotou výrobku)

–          Dělník dostává pouze tolik peněz, aby se obnovila jeho pracovní síla

–          Vede k sociální revoluci →prostředky zespolečenští, vznik beztřídní společnosti

 

Význam marxismu:

–          Snaha o filozofii, která vyzívá k činu

–          Role ekonomických vztahů (přeceněny na úkor duchovních)

–          Odpor proti soukromému vlastnictví

 

Další vývoj:

–          Revizionistický socialismus    →soc.dem.str.

→chce uskutečnit socialistický řád pozvolnou reformou

–          Revoluční komunismus + ortodoxní marxismus

→marx.-lenin. Vytvořen počátkem století Leninem

→rozpracována teorie imperialismu (největší stádium vývoje kapitalismu)

→taktika socialistické revoluce + budování socialistického státu

–          Marxismus – leninismus  →oficiální ideologie SSSR + socialistických zemí sovět. bloku

 

Lenin přizpůsobil Marxovy myšlenky momentálním politickým zájmům. Dle Lenina může revoluce zvítězit i v jedné zemi, protože vývoj kapitalismu je značně nerovnoměrný-soc. revoluce může zvítězit v jeho nejslabším článku a existovat vedle kapitalistických zemí. Marxismus-leninismus byl ostře zaměřen proti všem formám idealismu a metafyziky.

 

Stalinismus:

–          zakladatel J. V. Stalin

–          Více politické praxe i snahy o filozofické definice

–          socialistickou revolucí nekončí třídní boj, může se prohlubovat

 

Neomarxismus

–          vznik už před 2. světovou válkou, ale největší rozmach dosáhl v 60. a 70. létech 20. Stol

–          Vliv na levicové intelektuály a mládež (většinou povolen jen m.-l.)

–          Inspirace ranými pracemi marxismu-leninismu

–          orientace na osobnosti (př. trockisté SSSR, MaoCe-tung)

 

Mezi stoupence jsou řazeny:

  • Nespokojení marxisté ze socialistických zemí: GyörgyLukács, ErnsBloch, Leszek Kolakowski

Intelektuálové ze zemí, kde nikdy nebyl státní komunismus: Frankfurtská škola (dnes už neexistuje)-kritizovali kapitalistickou společnost a zároveň nedostatky reálně budovaného socialismu a marxismu: Max Horkheimer, JürgenHabermus, Theodor W. Adorao, Erich Fromm, Herbert Marcuse

 

Filosofie 19. století

 

–          představitelé: Schopenhauer, Nietzsche, Kierkegaard

–          začínají řešit život člověka, jeho existenci, proč tu člověk je

 

Arthur Schopenhauer(1788-1860)

–          Německý filozof, voluntarista, iracionalista

–          Dílo: Svět jako vůle a představa

–          Iracionalistapřistupuje k věcem skrz náboženství

–          Voluntaristavůle je důležitý princip (motiv pro člověka)

 

–          Život člověka líčí negativně

→současník klas.něm.fil.

→ovlivněn Fichtem, Schellingem, Hegelem

→vychází z Kanta + východní filosofie (budhismus)

 

–          Svět jako vůle a představa

→nejznámější dílo (ve 30.letech, z počátku nepovšimnuto, později (1848) vlna pesimismu, velký zájem mezi válkami)

→ovlivnil Wagnera, Nietzscheho, Manna

→někdy považován za předchůdce psychoanalýzy

 

,,Člověk neví nic o stromu samém, ale jen o představě stromu.”

→Celý svět je jen naše představa.

 

–          Vše je rozumné (proti tomu Schopenhauer – vše je nerozumné)

 

,,My žijeme v tom nejhorším ze všech možných světů.” (x Leibnitz: nejlepší svět)

 

–          Vůle    →podstata veškeré skutečnosti

→základem naší bytosti a světa  X  NE rozum, idea nebo hmota

→rozum je služebníkem vůle (→vůle je statný sloupec, který nese na ramenou vidoucího, ale chromého)

→nutí člověka, je neustále aktivní

 

–          Vůle k životu = pud, chtění, instinkty

=určitý druh životní energie (nikdy neochabuje)

=počátek jakéhokoliv bytí, určuje i charakter

=nevyvíjí se ani nezdokonaluje (bez rozumového/logického cíle)

=nejsilnějším projevem rozmnožovací pud (tím překonána i individuální smrt)

=je nekonečná, ale její naplnění je omezené

 

–          Láska =pouhá iluze (díky ní se příroda stará o zachování rodu→dosáhnecíle→iluze se musí

rozplynout→vystřízlivění hlavně v manželství uzavřeném z lásky)

 

–          Pesimismus    =pocit štěstí spojený s minulostí nebo budoucností si nejsme v přítomnosti

schopno příliš uvědomit

=život nestojí za to, aby byl žit (spějeme ke smrti)

=život je zpomalené umírání

 

,,… vědomí smrti, to nás nutí k zamyšlení.”

 

–         Libost je jen přechodná i bolest pomine a přichází nové zlo.

–         Nelibost je trvalá (nouze, nuda, osamění, války)

–         Lidský život je absurdní → nedopřeje člověku klidu

 

–         Jako východisko neakceptuje sebevraždu(někdy je východiskem šílenství)

→čím větší intelekt, tím více čl. trpí

→možností vymanit se z područí vůle k životu

 

Tři cesty:

–          Filozofická     →přes racionalitu

→umožní navázat objektivní, abstraktní styk prostřednictvím čistého rozumu

 

–          Estetická        →skrz umění

→v případě zaujetí uměleckým dílem, jsme schopni zapomenout

 

–          Askeze                        →nejvyšší forma osvobození od vůle k životu

(odříkání)        →zřeknutí se životní aktivity, umrtvování pudů

→oproštění od života (ideál: nirvána – budhismus)

 

Názory na dějiny:

–          Jednotlivec     pouze nástroj druhu

pokrok neexistuje

 

Shrnutí:

–          Nesmyslnost lidského života (úděl je tragický/absurdní)

–          Snaha odpovědět na otázku, kde je zdroj utrpení + zda existuje východisko

 

Friedrich Nietzsche(1844-1900)

–          Německý filozof, klasický filolog, básník, iracionalista, voluntarista

–         Jeho učení bylo interpretováno mnoha různými způsoby

–          Dílo: Ecce homo, Lidské, příliš lidské, Tak pravil Zarathustra

–          Základní pojmy: vůle k moci, nadčlověk, věčný návrat, nihilismus

 

  • ,,Rozbití starých desek” – vytyčení nových přikázání
  • Filozofie kladivem

 

Nietzcheho 7 anti:

  1. Antimoralistický       →proti soudobé morálce, především té křesťanské.
  2. Antidemokratický    → vidět smysl života v zabezpečení největšího štěstí pro co

největší počet lidí je směšné.

  1. Antisocialistický      →soc. ideály znamenají zvrhnutí člověka ve stádní zvíře.
  2. Antifeministický       →emancipace je příznakem úpadku, žena tak degeneruje,

vzdává se svých ženských instinktů.

  1. Antiintelektualistický→ rozum a intelekt jsou pouze služebníky vůle.
  2. Antipesimistický      →kdo říká, že život nestojí za nic, říká: ,,Já nestojím za nic.”
  3. Antikřesťanský        → proti křesťanství

 

–          Ovlivněn:        mladohegelovci (Feuerbach, Bauer, Strausse)

Řeckou filosofií a dílem Schopenhauera a Wagnera

Pesimismem a darwinismem (silní přežívají, slabí odsouzeni k zániku)

 

–          Svět     →nekonečný proces vznikání/zanikání, tvoření/ničení

podstata světa je vůle k moci (ale není negativní jako u Schopenhauera)

 

–          Vůle k moci    →úsilí vystupňovat intenzitu, kvalitu a sílu lidské existence

–         Sebeprosazování je pozitivní (silný člověk je rozeným aristokratem)

 

–          Člověk je zde na zemi, NE na nebi (nejhorší je tvrdit, že poslání člověka je po smrti v nebi)

–          Svět je jen jeden

–          Z člověka se musí vyvinout nový/dokonalejší typ: NADČLOVĚK

–          Člověk by měl uplatnit svou tvořivost, přestat být stejný jako ostatní, vzdát se touhy po klidném životě, měl by bojovat proti průměrrosti

–          Měl by vytvářet „nové desky hodnot“

 

,,Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem-provaz nad propastí.”

 

–          V nadčlověku vystupňována vůle k moci      →vzor lidské osobnosti

→odvrhne staré hodnoty

→uvědomí si že Bůh je mrtev

 

,,Mrtvi jsou všichni bozi. Chtějme tedy, aby žil nadčlověk.”

 

–          Pro dosavadního člověka je Bůh oporou (moc která je nad ním)

–          Člověk si musí prosadit nové hodnoty, kterými by se měl řídit

–          Dosavadní člověk vše veliké přisuzoval Bohu, tím ho učinil nadčlověkem (sebe slabým)

–          Nadčlověk v Boha věřit nemá

–          Objevuje se problém věčnosti v pozemské sféře

 

–          Ve světě mnoho věcí, ale ne nekonečně → nekonečný pouze čas(vše se opakuje, mnoho

kombinací věcí, každý okamžik znamená počátek a zároveň konec)

cyklický čas

,,Všechno přichází, všechno se vrací, věčně běží kolo jsoucna.”

 

–          Mravní imperativ:     →Jednej tak, aby mohl říci:

,,Můj skutku, objev se ještě jednou a ještě jednou,”

            →vyvaruj se skutku takového, u kterého bys řekl: ,,Už nikdy více!”

,,Toto, že byl život?” chci říci smrti, ,,Nuž dobrá. Ještě jednou.”

 

Sören Kierkegaard (1813-1855)

–          Dánský filozof, teolog, psycholog, spisovatel

–          Psal ve své mateřštině, velký vliv ve 20. století, předchůdce existencialismu

–          Dílo: Buď a nebo, Bázeň a chvění, Nemoc k smrti

 

–          Proti oficiální dánské luteránské církvi       →víra se stala pouze povrchní záležitostí

(každý je pokřtěn, chodí ke konfirmaci, ale tyto události nejsou provázeny žádným vnitřním pohybem)

–          Proti německé klasické filosofii                   →proti Hegelovi (patetické pojetí Boha,

redukován na vyvíjející se ideu)       

–          Víra poznání se vymyká, nesouvisí s rozumem (skok do transcendentna)

 

–          Následuje smysl života (obecná pravidla jednání + morálku)

–          Problémy konkrétních lidí mají větší hodnotu než obecné otázky (konkrét. Situace-

konkrét.řešení → dílo Buď a nebo)

–          Filosofie se musí zaměřit na existenciální problémy

 

–          Existence        →pojem, který je vyhrazen pouze pro člověka(Kdo  jsem?Kam směřuji?)

→spojena se svobodou – možností volit a rozhodovat za sebe sama

člověk musí volit což tvoří základní součást existence

 

Člověk má před sebou vždy dvě základní možnosti:

 

  • A) volit neautentickou možnost existence

život v davu, houfu, přizpůsobování se, zbavení se zodpovědnosti za sebe

sama, přejímání cizích vzorů

(Podle S. Kierkegaarda k tomuto přístupu směřuje celá kultura 19. stol.)

 

–          Proces nivelizace →jde o život nenáročný, autoritou se stává veřejné mínění

→dochází k sebeztrátě

→navrátit se lze pomocí velkého emocionálního (spojen s pocitem

úzkosti)

–          Všechny jistoty se ukazují jako nepevné. Úzkost je výzva naší existenci, té autentické, kterou jsme potlačovali.

 

,,Co jsi učinil se svou existencí?” situace nutnosti nové volby (vracím se k životu, kterým jsem žil předtím nebo k řešení (B)).

 

  • B) řešení-skok do transcendentna (=nadsmyslno) (do víry)

→ Ve víře člověk dělá krok do neznáma, opouští jistotu každodenní

zajištěnosti a obrací se k Bohu, kterého nezná

→ víru nepředstírá, vymaňuje se z davu, začíná se rozhodovat sám za sebe.

           

,,K tomu, abys byl člověkem je třeba neochvějné odvahy.”

💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.