Otázka: Helénismus
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): misulka1111
– konec 4. stol. př. n. l. – 529 n.l. / císař Justinián zrušil antické školy/
• změna charakteru antické společnosti a kultury
• místo vzájemně soupeřících městských států vznikají obrovské říše
•jistoty polis se rozpadají
Důsledky:
1/ znejistění postavení člověka ve světě a společnosti
/jedinec je jen „kolečkem“ v gigantickém systému, v polis měl jasně vymezené místo/
→ pocit frustrace, absurdity života, otázka lidského údělu
→ nejdůležitější disciplínou se stává ETIKA (orientace ve světě, praktický návod jak žít smysluplně, šťastně)
– ke slovu se dostávají i eticko náboženské směry
2/ prolínání prvků různých kultur, synkretismus (snaha o spojení), eklektismus (výběr myšlenek > nový systém)
/úsilí o spojení různorodých prvků myšlení v jednotný systém/
• řecká kultura je dominantní, ale obohacuje se o prvky jiných kultur /egyptská, perská, židovská…/
• vznik nových kulturních center – Alexandrie, Řím později Konstantinopolis
3/ přesun akcentů
řecká filosofie – kosmos (svět, uspořádání)
logos (rozum, řád)
eros (dosažení dobra a krásy)
římská filosofie – více praktická /římské právo – vzor správy státu /
těžiště 1. mravní jedinec
2. správné začlenění do státu
Základní směry: kynismus, epikureismus, stoicismus, skepticismus, eklektismus
KYNISMUS
– původně vychází ze Sokrata
DIOGÉNES 400 – 323 př. n. l.
- žije v sudě, je mu lhostejná touha po slávě a uplatnění v obci
– hlavním heslem APATIE: lhostejnost k hodnotám /uznávané obcí/
– současník Alexandra Velikého /za vodu nabídl A. splnit jakékoli přání – D.: „Ustup mi ze slunce“, A.: „Kdybych nebyl A., chtěl bych být Diogénem“/
– Diogénes pil vodu z misky z dýně, když viděl, jak pes pije bez nádoby, odhodil i tu
– předzdívka „pes“, řecky kyon → kynismus → cynismus
– zřeknutí se vymožeností kultury a civilizace
– kosmopolita /světooobčan/, pohrdání státem a zákony „Člověk je sám sobě zákonodárcem“
EPIKUREISMUS
EPIKUROS ze Samu 341 – 270 př.n.l.
- vyučoval své žáky v uzavřené zahradě – Epikurova zahrada
- jeho žáky byli i otroci a ženy
- vedli rozhovory na různá témata týkající se hlavně způsobu života
Ontologie
– materialista, atomista
– indeterminista → svoboda jednání /náhoda, možnost volby/
ETIKA – jak žít, jak dosáhnout štěstí, blaženosti, klidu, smysl života, jak se vyhnout neštěstí
– cílem života je blaženost – EUDAIMONIA, založená na rozumovém základě, konkrétně se projevuje, když zakoušíme rozkoš /hedoné/
– jde ale o duchovní rovinu plynoucí např. z přátelství nikoli z tělesných rozkoší → „epikureiský život“
– blaženosti dosáhneme:
1/ odstranímeli vše, co nám způsobuje strast
– strach z Bohů (těch se nemusíme bát, žijí ve svém světě a o svět a osud lidí se nezajímají, netrestají ani hříšné ani neodměňují spravedliv)é
– strach ze smrti (nikdy se s ní nepotkáme, „dokud jsem já ,není smrt, až přijde smrt, nebudu já“)
– strach z bolesti (není nikdy tak velká, aby se nedala vydržet)
2/ vytvořením duševní rovnováhy – ATARAXIA /klid duše/, založené na rozumovém základě
• odříkat si slasti
– „nestřídmě žít nepřináší štěstí, ale problémy“
– „není dobré pít nemírně víno, bouřlivě se zapojovat do politického života“
→ odmítavý postoj ke státu „Žij skrytě“
• důraz na soukromý život, vzdálený politickému, ale ne odtržený od přátel
→ útěk od rostoucích problémů společnosti
Titus Lucretius CARUS – římský filosof /97-55 př.n.l./
– šiřitel myšlenek epikureismu
– báseň O přírodě
– výklad antické atomistiky
– snaha zbavit člověka strachu před smrtí a osudem
STOICISMUS
– název školy – sloupořadí – stoa v Athénách
– zakladatel ZÉNÓN z Kitia /336 – 264 př.n.l./
– písemně zpracoval CHRÝSSIPOS
– pozdní stoa vývoj v Římě: SENECA Výbor z listů Luciliovi
EPIKTÉTOS
MARCUS AURELIUS
fysika
filosofie etika
logika
fysika – příroda je smysluplně uspořádána, kosmos je proniknut věčným přírodním zákonem, řádem /LOGOS/
– vše je propojeno pouty sounáležitosti – SYMPATHEIA a řízeno prozřetelností
– základem všeho je Bůh, který jako duch = PNEUMA vše prostupuje /panteismus/
– člověk rozumný a moudrý má žít v souladu s tímto řádem
etika – člověk přijímá s klidnou myslí to, co přichází, podrobuje se osudu
• cílem života je opět ATARAXIA, klid duše, vyrovnanost + ctnost založená na sebeovládání, na rozumném životě /areté/
– cestou k tomuto klidu je APATHEIA, člověk se musí osvobodit od negativních sklonů – PATHEIA /nemoc duše/
„stoický klid“ – žít v souhlase s přírodou, nemít mnoho potřeb, být soběstačný,vyrovnaný, činit dobré skutky, radost či bolest lhostejná
EPIKTÉTOS /46 – 130 po Kr./
Otázky vnitřní svobody
– jsou věci, které nemůžeme ovlivnit, ty musíme klidně přijmout
– ty co měnit můžeme, máme měnit
– máme být spokojeni s tím, co máme, připravovat se na smrt s klidem a vyrovnaností
– to, co nás trápí, nepouštět si do vědomí
– vše v životě i utrpení ,mají hluboký smysl
→ filosofie útěchy
Stoikové kladli důraz na rovnost všech lidí /i otroků/,
humanismus /spravedlnost, důstojnost člověka/,
kosmopolitismus „všichni občané jsme občané tohoto světa a podléháme stejnému zákonu a jako takoví jsme si rovni“
→ vliv na křesťanství
SKEPTICISMUS
- skepse = pochybování
- pochybování o filosofických názorech, o skutečnosti
- souvisí s kulturní únavou pozdní antiky (záplavou často protichůdných myšlenek)
- základní otázky: lze vůbec něčemu věřit? lze něco jednoznačně tvrdit?
zakladatel: PYRHON z Elidy (účastník výpravy Alexandra Velikého do Indie, seznámil se s brahmány)
- máme se zdržet jakéhokoli úsudku o skutečnosti = EPOCHÉ
- důvody: věci se nám pouze jeví
existence protichůdných názorů
žádná pevná měřítka pro pravdivost
- nemáme jistotu pro poznání a tudíž není třeba se angažovat
- je lepší dosáhnout klidu a lhostejnosti ATARAXIE
- 3 období:
◦ starší: Pyrrhon
◦ střední: akademická skepse – probabilismus, ARKESILÁOS, KARNEÁDES
◦ mladší: AINESIDÉMES- dílo Osm knih řeči Pyrrhonových (učení o tropech = hlediska, která dokazují nepoznatelnost pravdy)
EKLEKTISMUS
- eklekce = výběr
- umění spojovat cizí myšlenky a spojovat je v nové poznatky (výběr z různých pramenů)
- ŘÍMSKÝ
◦ Řecko politicky pod Římem, ale kulturně naopak
◦ většina myšlenek pochází z Řecka
◦ vzdělaný Říman si vybírá to, co je praktické
Martin Tulius CICERO
- řečník, státník, spisovatel
- tvůrce latinské filosofické terminologie
- spisy: Akademická zkoumání, O povinnostech
- ALEXANDRIJSKÝ
◦ Alexandrie – duchovní centrum, nejlepší knihovny, přírodní vědy, medicína
◦ sblížení duchovních směrů (k řecko-římským i orientální a zvlástě židovský)
◦ FILÓN
▪ helenizovaný žid
▪ snaha o sloučení řecké filosofie s náboženstvím
▪ pravda je zjevená v posvátném písmu
▪ uznává, že kromě pravdy zjevené existuje i pravda filosofická
▪ 3 prameny poznání: náboženský (Bible), filosofický (nazíraní = KONTEMPLACE, THEORIA), osvícení (ILUMINACE)
