Historismus v architektuře

stavitelství

 

Otázka: Historismus v architektuře

Předmět: Betonové konstrukce

Přidal(a): Lukýno H.

 

Historismus v kontextu umění a zejména pak architektury, kde je nejvíce dodnes zachovalý a viditelný se označuje jako období mezi neoklasicismem tzv. třetí fází klasického uměleckořemeslného projevu v umění a architektuře až do období, kdy se naplno projevil umělecký sloh nazýván jako secese.

Vlivem převládajícího filozofického směru romantismu v období konce 18. století a počátku 19. století se začíná měnit postoj společnosti a od revolucionářského a po maximální racionalitě toužících tendencí se začíná společnost opět obracet směrem k více tradičním a již trochu historicky bájným příběhům, jež jsou masivně v literatuře během rozvíjejícího se romantismu prosazovány.

 

Fáze historismu

Jelikož je architektura a umění s ní spojené vždy obrazem sociálního rozpoložení společnosti lze na ní velmi dobře popsat vývoj i v tomto období a rozeznat pro ni tak typické fáze historismu v architektuře, jež jsou základně děleny na tři, než plynule přechází právě do secese, která nabývá svébytné znaky slohu.

  • Prvotní fáze se vyznačuje uvolněnou formou čerpající z členitých středověkých slohů a vychází v rámci romantické malebnosti například i z byzantské architektury a částečně i z orientu. Tyto středověké slohy se staly inspirací pro různé variace děl a staveb.
  • Druhou fází, jež následuje po určitém znovuobjevování na základě archeologických průzkumů a zkoumání historických pramenů začíná tzv. fáze striktního neboli také přísného historismu, která právě již vychází z jednotlivých slohových norem historické architektury a je tedy jakousi definicí pro podoby Neo-slohů (Neogotika, Neorenesance, Neobaroko)
  • Konečnou a tedy i třetí fází je Architektura pozdního historismu neboli eklekticismu (řec. eklegein = volit, vybírat), pro niž je charakterní uvolnění slohových norem a tedy i následné experimentální kombinování historických především z (neklasických) slohových prvků do jednoho celku.

 

Je také důležité zmínit, že zejména první a konečná fáze i přes své dochované stavby a leckdy i typické současně historizující podoby v rámci urbanismu měst, obcí, čtvrtí v rukou a moci jednotlivců častokrát přispěla právě k nevratnému poškození stávajících staveb a byla tak necitlivou tendencí k překrytí minulých vrstev, nebo dokonce i zničení jich stávajících funkčně i umělecky dostačujících.

 

Právě po tomto né vždy podařeném začlenění nebo znovuobnovení určitých architektonických prvků vzniká potřeba jakého si odborného dohledu v rámci archeologie a restaurování památek. Hlavním mecenášem tohoto začínajícího oboru byl francouzský architekt a historik umění Eugène Viollet-le-Duc.

Viz. vznik jednoty roku 1844 pro dostavbu chrámu sv. Víta-necitlivé zásahy J.O. Krannetra a Josefa Mockera-dokončeno vzdělaným Kamilem Hilbertem podle modernějších zásad.

 

Pražská historizující architektura

Státní opera

  • (1888-1939) Nové německé divadlo-Pro nedostačující kapacity ve stavovském divadle, kde působili jak pražští němečtí umělci, tak i český soubor roku 1886 vznikl plán na výstavbu nové budovy, která splní poptávku po zábavě a kultuře tehdejších obyvatel Prahy. Architektonické plány byly svěřeny vídeňské firmě Fellner und Helmer, která přizvala ke spolupráci architekta tamního Burgtheatru Karla Hasenauera. Vedením stavby byl pověřen pražský architekt Alfons Wertmüller. Plně funkční divadelní budova byla postavena za necelé dva roky a to na místě dříve vyhořelého dřevěného Novoměstského divadla. Budova zahájila svou činnost dne 5. ledna 1888.
  • Ačkoliv kombinuje více prvků slohově je tato budova spíše Neoklasicistní. je zde tedy patrný návrat k typickým antickým a renesančním prvkům v architektuře, jako je štít vystavěn na vlysu,římsy,triglyfy s guttae Iónský sloup (dřík) s kanelurami na němž je posazena korintská hlavice, ale s přidanými figurálními plastikami připomínajícími svým motivem barokní putto (amoret) a figurativní akroterion.
  • Interiér je velmi zdobný zlaceným rokajem (Rokoko) a dekorativním orámováním.
  • Strop hlavního sálu zdobí také několik typicky barokních maleb (fresky).
  • Dynamika prostoru je díky tomu velmi silná, ale podkresová bílá dokáže celou dekorativnost v prostoru zmírnit a tak dělat jednotlivé prvky v interiéru přehlednější.
  • Od roku  2017 do roku 2020 procházela budova státní opery rozsáhlou provozní i historickou rekonstrukcí za celkovou cenu 1,3 mld. Kč. V průběhu přestavby došlo k významným stavebním a restaurátorským zásahům a také k razantní modernizaci divadelní technologie. Z technického hlediska se Státní opera díky těmto úpravám stala nejmodernější divadelní scénou v České republice

 

Autoři rekonstrukce: Masák & Partner

Ing. Jan Luštický, Martin Růžička, Ing. arch. Jakub Masák, Ing. arch. Jaroslav Svěrek

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Content is protected !!