Infekční nemoci králíků – maturitní otázka

 

Otázka: Infekční nemoci králíků

Předmět: Veterinářství

Přidal(a): Veterinární asistent

 

 

Významná onemocnění:

Virová onemocnění:

  • Myxomatóza králíků
  • Mor králíků

 

Bakteriální onemocnění:

  • Pasteurelóza králíků 
  • Tularémie (zajíců)
  • Plísňová onemocnění (dermatofytózy)
  • Parazitární onemocnění
  • Kokcidióza králíků

 

Viry

Myxomatóza králíků

  • Myxomatóza je infekční virové onemocnění králíků přenášené krev sajícím hmyzem nebo přímým kontaktem s vysokou morbiditou a mortalitou
  • Není povinná hlášením.

 

Etiologie

  • Leporipoxvirus z čeledi Poxviridae

 

Epizootologie

  • Vnímaví jsou jihoameričtí a evropští králíci
  • Pouze u evropského králíka probíhá závažné klinické onemocnění.
  • Zdrojem nákazy je infikovaný králík.
  • Virus je vylučován očními a nosními sekrety nebo z kožních ložisek.
  • Přenos nákazy je možný přímým kontaktem v úzkém styku mezi zvířaty v kotci.
  • Hlavní cesta přenosu je krev sajícím hmyzem, hlavně komáry a blechami, který se infikuje sáním na viremických zvířatech.

 

Patogeneze

  • Pomnožení viru v podkoží s množením buněk s jejich následnou nekrózou. 
  • Zároveň dochází k virémii a množení viru v dalších tkáních s jejich poškozením. 
  • Rozvíjí se imunosuprese.
  • Mortalita dosahuje 20 – 100 % v závislosti na virulenci.
  • U přeživších jedinců dochází vlivem imunosuprese k sekundárním bakteriálním infekcím, hlavně dýchacích cest, což může vést k dalším úhynům. 
  • Protilátky vytvořené po prodělání infekce chrání několik měsíců.

 

Klinické příznaky

  • Zánět spojivek (konjunktivitida)
  • tvorba uzlů (myxomů) v podkoží hlavy s následným zvředovatěním
  • otoky pohlavních orgánů
  • sekundární infekce: výtoky z dýchacích cest a poruchy dýchacího aparátu

 

Patologicko-morfologický nález

  • V podkoží se nacházejí typické uzly, tzv. myxomy.

 

Diagnostika

  • Klinické příznaky jsou velmi specifické
  • V nejasných případech se provádí průkaz viru metodou PCR nebo kultivace viru na králičích buněčných liniích. Stav imunity lze sledovat sérologickým vyšetření metodou ELISA.

 

Léčba

  • ATB, likvidace chovu

 

Profylaxe

  • Používá se podkožně aplikovaná živá vakcína. Dříve používaný virus Shopeho fibromu byl nahrazen nízkovirulentními kmeny myxomatózy.

 

Mor králíků

  • Je infekční, vysoce nakažlivé onemocnění virového původu s vysokou morbiditou a mortalitou
  • Mor králíků není povinný hlášením.

 

Etiologie

  • Calicivirus z čeledi Caliciviridae
  • velmi odolný k vlivům vnějšího prostředí, ve kterém zůstává infekční několik týdnů až měsíců. 
  • Virus nebyl adaptován na žádnou buněčnou linii a jeho množení je možné pouze na vnímavých králících.

 

Epizootologie

  • Vnímavý je pouze domácí a divoký králík evropský (Oryctolagus cuniculus). 
  • Zdrojem nákazy je infikovaný králík.
  • Virus vylučován všemi sekrety a exkrety.
  • Infekce přímým kontaktem i nepřímým (kontaminovaným krmivem, stelivem, nářadím, ošetřovateli i prachem unášeným vzdušnými proudy)

 

Patogeneze

  • Virus se do organizmu dostává vdechnutím, polknutím nebo kontaminací sliznic. 
  • V organizmu se množí, v plicích, slezině a v játrech dosahuje nejvyšších koncentrací. 
  • Postižení jater vede k zánětu jater
  • Dochází ke vzniku mnohočetných mikrosraženin v cévách různých orgánů, které vedou k jejich morfologickým a funkčním postižením s následnými úhyny
  • Mortalita dosahuje 70- 90%. U části zvířat se vyvine specifická imunita a zvířata přežívají.
  • Ochranné protilátky u nich cirkulují několik měsíců
  • Uvádí se, že mláďata do věku 4 – 5 týdnů klinicky neonemocní.

 

Klinické příznaky

Perakutní forma 

  • úhyn bez klinických příznaků. 

Akutní forma 

  • masivní krváceniny vnitřních orgánů a dýchacích cest 
  • postižení centrálního nervového systému

Subakutní forma 

  • podobná předchozí, ale není tak závažná a část králíků přežívá.
  • U obou forem dochází k úhynu za 12 – 36 hodin po prvních klinických příznacích.
  • Ojediněle se vyskytuje chronická forma, u které dochází k úhynu po 7 – 14 dnech.

 

Patologicko-morfologický nález

  • Při pitvě je nalézáno překrvení vnitřních orgánů (játra, slezina, plíce, ledviny) a krváceniny.

 

Diagnostika

  • Potvrzení podezření z průběhu klinických příznaků a pitvy se potvrzuje průkazem viru elektronovým mikroskopem, imunochemicky nebo RT-PCR.
  • Živý virus lze prokázat pouze biologickým pokusem na vnímavých králících.
  • Serologické vyšetření se používá pouze k průkazu proběhlé infekce nebo ke zjištění účinnosti vakcinace.

 

Terapie

  • Neprovádí se.

 

Profylaxe

  • K imunizaci se používají inaktivované vakcíny, v současné době vyráběné z jater laboratorně infikovaných králíků.
  • Bakterie

 

Pasteureloza králíků

  • Není zoonóza. 

 

Etiologie

  • bakterie Pasteurella multocida
  • Ve vnějším prostředí není bakterie příliš odolná. Ničí jí UV záření, teplo a všechny běžné dezinfekční přípravky.
  • Bakterie je běžným původcem abscesů z kousných ran a dále vyvolává zápaly plic u činčil, skotu, ovcí a koz. Také je jedním z původců sípavky prasat a významným patogenem drůbeže, u které způsobuje choleru.
  • Naštěstí se nemoc nepřenáší z jednoho druhu zvířete na druhé a nemocní králíci nakazí zase jen jiné králíky. 
  • Špatné podmínky chovu
  • Prašné, chladné, vlhké prostředí
  • velký počet králíků na malé ploše
  • dráždění dýchacích cest plyny
  • stres + způsobený jinými nemocemi či onemocnění zubů
  • Obranyschopnost oslabuje nedostatečná výživa nebo vyhubnutí. Králice jsou citlivější během březosti a kojení.

 

Epizootologie

  • Přenos přímý kapénkovou infekcí
  • Nepřímý přenos kontaminovanými pomůckami, krmivem či vodou
  • Pohlavní přenos při postižení pohlavních cest. Králíčata se mohou nakazit při porodu, pokud ramlice trpí poševní pasteurelovou infekcí.
  • Infekce králíčat je však vzácná. Pravděpodobnost infekce stoupá s věkem králíka.
  • inkubační doba je 8 dní – 3 týdny. 

 

Patogeneze

  • Vstup bakterie nozdrami nebo poraněnou kůží – imunitní reakce

Dostatečná imunita

  • a) Bakteriální množení na uzdě a bakterie jsou následně zničené slizničními protilátkami.
  • b) králík se stává bezpříznakovým nosičem. Při oslabení organismu může dojít k propuknutí choroby.

Nedostatečná imunita dochází k onemocnění.

 

Symptomatologie:

  • Zánět horních cest dýchacích
  • vodnatý výtok z nozder, mění v hlenovitý až hnisavý
  • výtok je bělavý nebo žlutý 
  • kýchá, frká a může hlasitě chrčet
  • Králíci nemohou dýchat tlamou
  • Ztížené dýchání – nechutenství a nezájem o péči o srst
  • Úhyn z vyčerpání nebo udušení.
  • Zánět spojivek – výtok z očí
  • Zánět středního a vnitřního ucha 
  • U živého králíka se zánět středního ucha klinicky nedá poznat.
  • Zánět vnitřního ucha viditelně narušuje zdraví králíka.
  • stáčí hlavu na stranu, motá se a kmitají mu oči – vestibulární syndrom.
  • zánět se může rozšířit i do mozku, pak se přidávají neurologické poruchy či křeče
  • Zápal plic – akutní do týdne úhyn, horečka, apatie, nechutenství; chronicky abscesy
  • Abscesy
  • Pohlavní infekce – zánět pochvy/dělohy/varlat – neplodnost
  • Septikemická pasteurelóza králíků – sepse, otrava krve

 

Diagnostika:

  • Anamnéza, klinické vyšetření
  • bakteriologická kultivace (z hlubokého nosního výtěru, z abscesů, z postižených orgánů) 
  • citlivost bakterie na antibiotika
  • RTG zubů

 

Terapie:

  • Léčba pasteurelózy je nesnadná, zdlouhavá a často nezničí nákazu zcela – bezpříznakové nosičství
  • ATB
  • U chronické rýmy je potřeba ověřit rozsah infekce nejlépe CT vyšetřením a chirurgicky odstranit uložený tuhý hnis
  • Narušení konchů – neléčitelná rýma
  • Drahá terapie – masní králíci – utracení 

 

Prevence:

  • Dobré podmínky chovu 
  • Vakcinace – nespolehlivá

 

Tularémie

Charakteristika

  • široké spektrum hostitelů a napadá jak divoce žijící, tak domácí zvířata
  • Jednotlivé druhy zvířat se od sebe liší vnímavostí, to znamená potřebnou infekční dávkou k vyvolání nemoci, a také citlivostí, to znamená množstvím bakterií, které způsobí smrtelné onemocnění.
  • Je to Zoonóza (potkani, myšice, bobr, sysel a ježek, z domácích zvířat nutrie, činčila a králík domácí. Mezi vysoce vnímané, ale málo citlivé živočišné druhy patří také člověk.)
  • Nevnímavá zvířata – málo výrazné onemocnění (psi, kočky, lišky, norci, lasičky, domácí přežvýkavci, prasata)

 

Etiologie

  • bakterie Francisella tularensis
  • Ve vnějším prostředí ji ničí vyšší teploty. Likvidují jí také všechny běžné dezinfekční prostředky.
  • Při nižších teplotách dokáže v prostředí dlouhodobě přetrvávat (v kožkách, v klíšťatech)
  • Mražené maso zajíců může být zdrojem infekce člověka i za dlouhou dobu.

 

Epizootologie

  • Nepřímý přenos – hlodavci kontaminují prostředí výkaly, močí i svými mrtvými těly a v krvi mají dostatečné množství bakterií k infekci krev sajících parazitů (vši, blechy, komáři, klíšťata) 
  • Jiná zvířata se nemocí snadno nakazí, jsou vysoce vnímavá, ale jejich těla infekci zvládají bez příznaků nemoci (ovlivnění sníženou imunitou) 
  • Délka trvání nemoci je krátká, zvířata hynou během dvou dnů až dvou týdnů.

 

Symptomatologie

Akutní infekce 

  • otrava krve a celková sepse
  • nechutenství, malátnost, zježená srst, ztráta plachosti
  • zvětšené a zhnisané mízní uzliny 
  • průjem 
  • hlenohnisavý výtok z nosních otvorů
  • vysoká horečka a rychlé hubnutí

Chronická infekce 

  • podobá se příznaky akutní tularemii, ale ke smrti dochází až za několik měsíců.

Nevnímavá zvířata – nespecifické

  • horečka, nechutenství, zvětšení mízních uzlin. 
  • Nemoc většinou spontánně ustupuje.

 

Diagnostika 

  • Průkaz protilátek
  • Průkaz původce – imunofluorescenční test nebo kultivace
  • biologický pokus na laboratorních myší

 

Terapie

  • ATB 

Plísně

Dermatofytoza 

Zoonóza 

Etiologie

  • Králík divoký a králíci chovaní venku – T. mentagrophytes
  • pet králíci v domácnostech trpí především plísní způsobenou Microsporum canis

 

Epizootologie

  • Často subklinický průběh, kdy je králík po určitou dobu skrytým nosičem plísní. U takových zvířat se může klinické onemocnění objevit při stresu, podvýživě nebo při současně probíhajícím jiném onemocnění. Častěji se plíseň objeví u mladých králíků.

 

Symptomatologie

  • Na hřbetě nosu, očních víčkách a ušních boltcích se vytváří žluté stroupky, které později pevně lpí na pokožce 
  • olamování a vypadávání chlupů
  • Pokud kožní změny svědí, mohou se škrábáním roznést na končetiny včetně drápových lůžek. 
  • Podobně se projevuje především zamoření různými kožními parazity, ať už blechami, dravčíkem nebo ušním či vzácnějším tělovým svrabem, syfilis, záněty kůže po zapaření nebo kontaktní dermatitida a u pet králíků také autoimunitní onemocnění sebaceózní adenitida a některé nádory kůže.

 

Diagnostika

  • kultivace plísně z chlupů nebo kožních šupinek 

 

Terapie

  • Ecosin, vynikající a funkční, přitom netoxický a “nechemický” přípravek proti plísním zvířat.
  • Léčbu usnadňuje ostříhání a spálení chlupů nemocného zvířete
  • koupele fungicidy nebo sírou
  • lokálně protiplísňové masti (Canesten a podobně)

 

Parazité

Kokcidióza u králíků

Etiologie:

  • mikroskopický parazit – prvok, který napadá povrchové buňky tenkého střeva a jater, méně často tlustého střeva a konečníku
  • existuje více než 14 druhů králičích kokcidií napadající střeva a  jeden druh kokcidie, která napadá buňky žlučovodu v játrech (Eimeria stidae)

 

Epizootologie:

  • zdrojem nejčastěji jiní králíci v chovu, ale mohou to být i divocí králíci, kteří nakazí trávu a tu pozřou domácí králíci
  • u králíků v malochovu je často zdrojem nákazy stará neudržovaná králíkárna
  • pro infekci kokcidií je ideální vlhké, znečištěné prostředí s intenzivním chovem
  • oocysty mohou v prostředí přežívat roky, ale nesnášejí sucho a čpavkovou vodu

 

Predisposice:

  • nejčastěji postihuje kokcidióza králíky během odstavu a v době, kdy králík mění své životní prostředí (změna majitele)
  • případně onemocnění propukne v době, kdy králík prodělává infekci Escherichia coli (bakterie žijící ve střevě

 

Symptomatologie:

  • střevní kokcidióza:

Akutní

  • nechutenství, hubnutí, průjem (i krvavý), „pilka“ (vystouplé obratle na hřbetě vlivem vyhublosti), „skřípání zuby“

Chronická

  • zauzlení střev (volvulus) – obvykle fatální průběh
  • jaterní kokcidióza:
  • projevuje se hubnutím, žlutým zbarvením sliznic, zvětšením jater, ascitem, zaostáváním v růstu, zvětšením břicha
  • nejzávažnější forma kokcidiózy

 

Diagnostika:

  • střevní forma – ze stolice (koprologie)
  • jaterní forma
    • v krvi jsou zjištěny zvýšené hladiny bilirubinu a jaterních enzymů
    • při pitvě jsou typické skvrny na játrech a zvětšený žlučník a žlučovod

 

Terapie:

  • současné době se nejčastěji používá přípravek na bázi sulfadimidinu
  • po prodělané infekci se králík stává imunním vůči stejnému druhu  kokcidie, ale může být později napaden kokcidiemi jiných druhů

 

Prevence:

  • dodržování zoohygieny v odchovu králíků (desinfekce, obměna králíkáren).
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.