Otázka: Infekční nemoci králíků
Předmět: Veterinářství
Přidal(a): Veterinární asistent
Významná onemocnění:
Virová onemocnění:
- Myxomatóza králíků
- Mor králíků
Bakteriální onemocnění:
- Pasteurelóza králíků
- Tularémie (zajíců)
- Plísňová onemocnění (dermatofytózy)
- Parazitární onemocnění
- Kokcidióza králíků
Viry
Myxomatóza králíků
- Myxomatóza je infekční virové onemocnění králíků přenášené krev sajícím hmyzem nebo přímým kontaktem s vysokou morbiditou a mortalitou
- Není povinná hlášením.
Etiologie
- Leporipoxvirus z čeledi Poxviridae
Epizootologie
- Vnímaví jsou jihoameričtí a evropští králíci.
- Pouze u evropského králíka probíhá závažné klinické onemocnění.
- Zdrojem nákazy je infikovaný králík.
- Virus je vylučován očními a nosními sekrety nebo z kožních ložisek.
- Přenos nákazy je možný přímým kontaktem v úzkém styku mezi zvířaty v kotci.
- Hlavní cesta přenosu je krev sajícím hmyzem, hlavně komáry a blechami, který se infikuje sáním na viremických zvířatech.
Patogeneze
- Pomnožení viru v podkoží s množením buněk s jejich následnou nekrózou.
- Zároveň dochází k virémii a množení viru v dalších tkáních s jejich poškozením.
- Rozvíjí se imunosuprese.
- Mortalita dosahuje 20 – 100 % v závislosti na virulenci.
- U přeživších jedinců dochází vlivem imunosuprese k sekundárním bakteriálním infekcím, hlavně dýchacích cest, což může vést k dalším úhynům.
- Protilátky vytvořené po prodělání infekce chrání několik měsíců.
Klinické příznaky
- Zánět spojivek (konjunktivitida)
- tvorba uzlů (myxomů) v podkoží hlavy s následným zvředovatěním
- otoky pohlavních orgánů
- sekundární infekce: výtoky z dýchacích cest a poruchy dýchacího aparátu
Patologicko-morfologický nález
- V podkoží se nacházejí typické uzly, tzv. myxomy.
Diagnostika
- Klinické příznaky jsou velmi specifické.
- V nejasných případech se provádí průkaz viru metodou PCR nebo kultivace viru na králičích buněčných liniích. Stav imunity lze sledovat sérologickým vyšetření metodou ELISA.
Léčba
- ATB, likvidace chovu
Profylaxe
- Používá se podkožně aplikovaná živá vakcína. Dříve používaný virus Shopeho fibromu byl nahrazen nízkovirulentními kmeny myxomatózy.
Mor králíků
- Je infekční, vysoce nakažlivé onemocnění virového původu s vysokou morbiditou a mortalitou.
- Mor králíků není povinný hlášením.
Etiologie
- Calicivirus z čeledi Caliciviridae
- velmi odolný k vlivům vnějšího prostředí, ve kterém zůstává infekční několik týdnů až měsíců.
- Virus nebyl adaptován na žádnou buněčnou linii a jeho množení je možné pouze na vnímavých králících.
Epizootologie
- Vnímavý je pouze domácí a divoký králík evropský (Oryctolagus cuniculus).
- Zdrojem nákazy je infikovaný králík.
- Virus vylučován všemi sekrety a exkrety.
- Infekce přímým kontaktem i nepřímým (kontaminovaným krmivem, stelivem, nářadím, ošetřovateli i prachem unášeným vzdušnými proudy)
Patogeneze
- Virus se do organizmu dostává vdechnutím, polknutím nebo kontaminací sliznic.
- V organizmu se množí, v plicích, slezině a v játrech dosahuje nejvyšších koncentrací.
- Postižení jater vede k zánětu jater.
- Dochází ke vzniku mnohočetných mikrosraženin v cévách různých orgánů, které vedou k jejich morfologickým a funkčním postižením s následnými úhyny.
- Mortalita dosahuje 70- 90%. U části zvířat se vyvine specifická imunita a zvířata přežívají.
- Ochranné protilátky u nich cirkulují několik měsíců.
- Uvádí se, že mláďata do věku 4 – 5 týdnů klinicky neonemocní.
Klinické příznaky
Perakutní forma
- úhyn bez klinických příznaků.
Akutní forma
- masivní krváceniny vnitřních orgánů a dýchacích cest
- postižení centrálního nervového systému
Subakutní forma
- podobná předchozí, ale není tak závažná a část králíků přežívá.
- U obou forem dochází k úhynu za 12 – 36 hodin po prvních klinických příznacích.
- Ojediněle se vyskytuje chronická forma, u které dochází k úhynu po 7 – 14 dnech.
Patologicko-morfologický nález
- Při pitvě je nalézáno překrvení vnitřních orgánů (játra, slezina, plíce, ledviny) a krváceniny.
Diagnostika
- Potvrzení podezření z průběhu klinických příznaků a pitvy se potvrzuje průkazem viru elektronovým mikroskopem, imunochemicky nebo RT-PCR.
- Živý virus lze prokázat pouze biologickým pokusem na vnímavých králících.
- Serologické vyšetření se používá pouze k průkazu proběhlé infekce nebo ke zjištění účinnosti vakcinace.
Terapie
- Neprovádí se.
Profylaxe
- K imunizaci se používají inaktivované vakcíny, v současné době vyráběné z jater laboratorně infikovaných králíků.
- Bakterie
Pasteureloza králíků
- Není zoonóza.
Etiologie
- bakterie Pasteurella multocida
- Ve vnějším prostředí není bakterie příliš odolná. Ničí jí UV záření, teplo a všechny běžné dezinfekční přípravky.
- Bakterie je běžným původcem abscesů z kousných ran a dále vyvolává zápaly plic u činčil, skotu, ovcí a koz. Také je jedním z původců sípavky prasat a významným patogenem drůbeže, u které způsobuje choleru.
- Naštěstí se nemoc nepřenáší z jednoho druhu zvířete na druhé a nemocní králíci nakazí zase jen jiné králíky.
- Špatné podmínky chovu
- Prašné, chladné, vlhké prostředí
- velký počet králíků na malé ploše
- dráždění dýchacích cest plyny
- stres + způsobený jinými nemocemi či onemocnění zubů
- Obranyschopnost oslabuje nedostatečná výživa nebo vyhubnutí. Králice jsou citlivější během březosti a kojení.
Epizootologie
- Přenos přímý kapénkovou infekcí
- Nepřímý přenos kontaminovanými pomůckami, krmivem či vodou
- Pohlavní přenos při postižení pohlavních cest. Králíčata se mohou nakazit při porodu, pokud ramlice trpí poševní pasteurelovou infekcí.
- Infekce králíčat je však vzácná. Pravděpodobnost infekce stoupá s věkem králíka.
- inkubační doba je 8 dní – 3 týdny.
Patogeneze
- Vstup bakterie nozdrami nebo poraněnou kůží – imunitní reakce
Dostatečná imunita
- a) Bakteriální množení na uzdě a bakterie jsou následně zničené slizničními protilátkami.
- b) králík se stává bezpříznakovým nosičem. Při oslabení organismu může dojít k propuknutí choroby.
Nedostatečná imunita dochází k onemocnění.
Symptomatologie:
- Zánět horních cest dýchacích
- vodnatý výtok z nozder, mění v hlenovitý až hnisavý
- výtok je bělavý nebo žlutý
- kýchá, frká a může hlasitě chrčet
- Králíci nemohou dýchat tlamou
- Ztížené dýchání – nechutenství a nezájem o péči o srst
- Úhyn z vyčerpání nebo udušení.
- Zánět spojivek – výtok z očí
- Zánět středního a vnitřního ucha
- U živého králíka se zánět středního ucha klinicky nedá poznat.
- Zánět vnitřního ucha viditelně narušuje zdraví králíka.
- stáčí hlavu na stranu, motá se a kmitají mu oči – vestibulární syndrom.
- zánět se může rozšířit i do mozku, pak se přidávají neurologické poruchy či křeče
- Zápal plic – akutní do týdne úhyn, horečka, apatie, nechutenství; chronicky abscesy
- Abscesy
- Pohlavní infekce – zánět pochvy/dělohy/varlat – neplodnost
- Septikemická pasteurelóza králíků – sepse, otrava krve
Diagnostika:
- Anamnéza, klinické vyšetření
- bakteriologická kultivace (z hlubokého nosního výtěru, z abscesů, z postižených orgánů)
- citlivost bakterie na antibiotika
- RTG zubů
Terapie:
- Léčba pasteurelózy je nesnadná, zdlouhavá a často nezničí nákazu zcela – bezpříznakové nosičství
- ATB
- U chronické rýmy je potřeba ověřit rozsah infekce nejlépe CT vyšetřením a chirurgicky odstranit uložený tuhý hnis
- Narušení konchů – neléčitelná rýma
- Drahá terapie – masní králíci – utracení
Prevence:
- Dobré podmínky chovu
- Vakcinace – nespolehlivá
Tularémie
Charakteristika
- široké spektrum hostitelů a napadá jak divoce žijící, tak domácí zvířata
- Jednotlivé druhy zvířat se od sebe liší vnímavostí, to znamená potřebnou infekční dávkou k vyvolání nemoci, a také citlivostí, to znamená množstvím bakterií, které způsobí smrtelné onemocnění.
- Je to Zoonóza (potkani, myšice, bobr, sysel a ježek, z domácích zvířat nutrie, činčila a králík domácí. Mezi vysoce vnímané, ale málo citlivé živočišné druhy patří také člověk.)
- Nevnímavá zvířata – málo výrazné onemocnění (psi, kočky, lišky, norci, lasičky, domácí přežvýkavci, prasata)
Etiologie
- bakterie Francisella tularensis.
- Ve vnějším prostředí ji ničí vyšší teploty. Likvidují jí také všechny běžné dezinfekční prostředky.
- Při nižších teplotách dokáže v prostředí dlouhodobě přetrvávat (v kožkách, v klíšťatech)
- Mražené maso zajíců může být zdrojem infekce člověka i za dlouhou dobu.
Epizootologie
- Nepřímý přenos – hlodavci kontaminují prostředí výkaly, močí i svými mrtvými těly a v krvi mají dostatečné množství bakterií k infekci krev sajících parazitů (vši, blechy, komáři, klíšťata)
- Jiná zvířata se nemocí snadno nakazí, jsou vysoce vnímavá, ale jejich těla infekci zvládají bez příznaků nemoci (ovlivnění sníženou imunitou)
- Délka trvání nemoci je krátká, zvířata hynou během dvou dnů až dvou týdnů.
Symptomatologie
Akutní infekce
- otrava krve a celková sepse
- nechutenství, malátnost, zježená srst, ztráta plachosti
- zvětšené a zhnisané mízní uzliny
- průjem
- hlenohnisavý výtok z nosních otvorů
- vysoká horečka a rychlé hubnutí
Chronická infekce
- podobá se příznaky akutní tularemii, ale ke smrti dochází až za několik měsíců.
Nevnímavá zvířata – nespecifické
- horečka, nechutenství, zvětšení mízních uzlin.
- Nemoc většinou spontánně ustupuje.
Diagnostika
- Průkaz protilátek
- Průkaz původce – imunofluorescenční test nebo kultivace
- biologický pokus na laboratorních myší
Terapie
- ATB
Plísně
Dermatofytoza
Zoonóza
Etiologie
- Králík divoký a králíci chovaní venku – T. mentagrophytes
- pet králíci v domácnostech trpí především plísní způsobenou Microsporum canis
Epizootologie
- Často subklinický průběh, kdy je králík po určitou dobu skrytým nosičem plísní. U takových zvířat se může klinické onemocnění objevit při stresu, podvýživě nebo při současně probíhajícím jiném onemocnění. Častěji se plíseň objeví u mladých králíků.
Symptomatologie
- Na hřbetě nosu, očních víčkách a ušních boltcích se vytváří žluté stroupky, které později pevně lpí na pokožce
- olamování a vypadávání chlupů
- Pokud kožní změny svědí, mohou se škrábáním roznést na končetiny včetně drápových lůžek.
- Podobně se projevuje především zamoření různými kožními parazity, ať už blechami, dravčíkem nebo ušním či vzácnějším tělovým svrabem, syfilis, záněty kůže po zapaření nebo kontaktní dermatitida a u pet králíků také autoimunitní onemocnění sebaceózní adenitida a některé nádory kůže.
Diagnostika
- kultivace plísně z chlupů nebo kožních šupinek
Terapie
- Ecosin, vynikající a funkční, přitom netoxický a “nechemický” přípravek proti plísním zvířat.
- Léčbu usnadňuje ostříhání a spálení chlupů nemocného zvířete
- koupele fungicidy nebo sírou
- lokálně protiplísňové masti (Canesten a podobně)
Parazité
Kokcidióza u králíků
Etiologie:
- mikroskopický parazit – prvok, který napadá povrchové buňky tenkého střeva a jater, méně často tlustého střeva a konečníku
- existuje více než 14 druhů králičích kokcidií napadající střeva a jeden druh kokcidie, která napadá buňky žlučovodu v játrech (Eimeria stidae)
Epizootologie:
- zdrojem nejčastěji jiní králíci v chovu, ale mohou to být i divocí králíci, kteří nakazí trávu a tu pozřou domácí králíci
- u králíků v malochovu je často zdrojem nákazy stará neudržovaná králíkárna
- pro infekci kokcidií je ideální vlhké, znečištěné prostředí s intenzivním chovem
- oocysty mohou v prostředí přežívat roky, ale nesnášejí sucho a čpavkovou vodu
Predisposice:
- nejčastěji postihuje kokcidióza králíky během odstavu a v době, kdy králík mění své životní prostředí (změna majitele)
- případně onemocnění propukne v době, kdy králík prodělává infekci Escherichia coli (bakterie žijící ve střevě
Symptomatologie:
- střevní kokcidióza:
Akutní
- nechutenství, hubnutí, průjem (i krvavý), „pilka“ (vystouplé obratle na hřbetě vlivem vyhublosti), „skřípání zuby“
Chronická
- zauzlení střev (volvulus) – obvykle fatální průběh
- jaterní kokcidióza:
- projevuje se hubnutím, žlutým zbarvením sliznic, zvětšením jater, ascitem, zaostáváním v růstu, zvětšením břicha
- nejzávažnější forma kokcidiózy
Diagnostika:
- střevní forma – ze stolice (koprologie)
- jaterní forma
- v krvi jsou zjištěny zvýšené hladiny bilirubinu a jaterních enzymů
- při pitvě jsou typické skvrny na játrech a zvětšený žlučník a žlučovod
Terapie:
- současné době se nejčastěji používá přípravek na bázi sulfadimidinu
- po prodělané infekci se králík stává imunním vůči stejnému druhu kokcidie, ale může být později napaden kokcidiemi jiných druhů
Prevence:
- dodržování zoohygieny v odchovu králíků (desinfekce, obměna králíkáren).