Infekční nemoci psů – maturitní otázka

Otázka: Infekční nemoci psů

Předmět: Veterinářství

Přidal(a): Veterinární asistent

 

 

Vzteklina

• Infekční onemocnění nervové soustavy končící vždy smrtí

Zoonóza

• Nemoc povinná hlášením v ČR

Etiologie: virus, zařazení rod Lyssavirus z čeledi Rabdoviridae

 

Patogeneze:

• přenos přímý přes poranění způsobené nemocným jedincem (virus obsažen ve slinách)
• následně se virus šíří podél nervových drah do CNS, kde se pomnožuje a způsobuje encefalitidu
• následně jde podél nervových drah do slin, kterými je uvolňován
• inkubační doba rozdílná (dny až roky, záleží na místě poranění)

 

Symptomatologie:

• dle formy vztekliny: tichá forma (bez excitace), zuřivá forma (všechny projevy)
• zuřivá forma zahrnuje tři stádia:
• stádium prodromální: 
• změny chování (domácí zvířata jsou plachá, nepoznávají majitele, divoká zvířata ztrácí plachost)
• slinění (paralýza hltanu)
• stádium excitační: 
• agresivita vůči okolí i sobě
• pruritus
• anizokorie – rozdíl mezi velikostí pravé a levé zornice
• změny hlasu (paralýza hrtanu)
• stádium paralytické: 
• ochrnutí
• smrt v důsledku zástavy dýchacích svalů

 

Diagnostika:

• AN., KV
• PKV: histopatologické vyšetření mozku (nález Babes-Negriho tělísek) či biologický pokus

 

Terapie:

• neexistuje, prognóza je infaustní

 

Prevence:

• vakcinace (v ČR povinná, frekvence dle délky účinnosti vakcíny) – značena R (rabies) např.: Biocan R či Biocan DHPPiLR

 

Legislativa:

• kromě povinné vakcinace, je každý chovatel zvířete, jež poranilo člověka, povinen nechat dané zvíře vyšetřit v rozsahu nezbytně nutném (1. a 5. den po poranění – z důvodu uvolňovaní viru do slin již tři dny před objevením klinických příznaků)

 

Psinka

• infekční vysoce nakažlivé onemocnění psů 
• systémový charakter (postihuje kůži, dýchací soustavu, trávicí soustavu, nervovou soustavu)
• většinou smrtelné, přeživší jedinci mají doživotní následky
• není zoonóza
• nemusí se hlásit

 

Etiologie:

• virus, zařazení rod Morbillivirus, čeleď Paramyxoviridae (virus příbuzný viru spalniček)

 

Patogeneze:

• přenos přímý – kapénky (aerosolem)
• virus je ve všech sekretech i exkretech
• pomnožení viru v bílých krvinkách (virus ničí imunitu)
• následné šíření do buněk sliznic a neuronů

 

Symptomatologie: 4 formy psinky:

Respirační forma (mírná forma, závažná při rozvoji pneumonií)

• febris
• exudát z očí a nozder
• suchý kašel
• inapetence
• přemožení imunity=rozvoj těžkých pneumonií za současné sekundární bakteriální infekce

 

Gastrointestinální forma (závažná forma)

• inapetence
• vomitus
• diarhoea = dehydratace (projevy enteritidy)

 

Kožní forma s postižením zubů štěňat (mírná forma)

• červené papuly měnící se v pustuly – slabiny, břicho
• neprořezaný chrup = poškozena sklovina (psinkový chrup – nepravidelnost chrupu)

 

Nervová forma (zcela závažná forma onemocnění)

• spasmy
• tremor
• záškuby, ztuhlost svalů (připomínající epileptické záchvaty)
• forma většinou smrtelná, přeživší mají doživotní následky
• infikované březí feny – aborty, rození mrtvých či nemocných štěňat
• chronická forma – nosní houba a polštářky – praskání, dále může postihovat oko s rozvojem ztráty tvorby slz či oslepnutí (postižení optického nervu)

 

Diagnostika: obtížná (onemocnění zaměnitelné)

• An., KV, PKV (test na přítomnost viru, test na průkaz protilátek – využitelný u neočkovaných psů)

 

Terapie:

• pouze symptomatologická (antibiotika, imunostimulantia, infúze, léky na křeče…)

 

Prevence:

• vakcinace (značeno D) např.: Biocan DHPPi

 

Infekční hepatitida psů

• akutní horečnaté infekční onemocnění u dospělých psů postihující JÁTRA
• štěňata – celý systém
• není zoonóza
• nemusí se hlásit

 

Etiologie:

• virus, zařazení rod Adenovirus z čeledi Adenoviridae (Canine adenovirus 1)

 

Patogeneze:

• přenos přímý (alimentární cesta) 
• nepřímý (aerogenní cestou a přes vektory – ektoparazity)
• = virus je ve všech sekretech a exkretech
• přes mízní systém proniká virus do krve, kudy se šíří do celého organismu

 

Symptomatologie:

• psi s nedostatečnou imunitou – umírají velice rychle na selhání jater 
• příznaky poruchy srážlivosti krve (lze zaměnit s otravou jedem na krysy) – umírá až 40% psů
• psi s částečnou imunitou – projevy zánětu jater a ledvin 
• febris, vomitus, diarhoea mnohdy s krví, algezie abdomen, apatie, inapetence, v důsledku zánětu jater icterus a poruchy srážlivosti krve
• u pětiny postižených vzniká tzv: modré oko – v důsledku otoku rohovky a zánětu v přední oční komoře doprovázené slzením, mžouráním a světloplachostí
• druhotně se objevují i projevy postižení dýchací soustavy
• mírné formy probíhají se slabými symptomy postižení GIT a krátkou dobu

 

Diagnostika: obtížná (onemocnění zaměnitelné)

• An., KV, PKV:
• rozbory krve – jaterní enzymy ALT, ALP 
• zobrazovací diagnostika USG
• průkaz viru, protilátek – u neočkovaných

 

Terapie:

• pouze symptomatologická (ochranná léčba jater: ATB, hepatoprotektiva, jaterní dieta, dále pak infúze pro kontrolu dehydratace, léky proti zvracení a průjmu…)

 

Prevence:

• vakcinace (značeno H jako hepatitida či A jako adenovirus) např.: Biocan DHPPi

 

Parvoviróza psů

• Akutní, vysoce nakažlivé onemocnění psů (zejména štěňat), postihující převážně tenké střevo

 

Etiologie:

• virus, zařazení rod Parvovirus z čeledi Parvoviridae

 

Patogeneze:

• přenos přímý (alimentární cesta)
• zdroj – trus infikovaných zvířat – virus vylučován už před příznaky, v prostředí přežívá dlouho
• po pomnožení v mízní tkáni se virus šíří krví do organismu (napadá buňky tenkého střeva a srdce)

 

Symptomatologie: 2 formy onemocnění:

 

Intestinální forma (častá)

• postihuje zejména tenké střevo, kde ničí střevní buňky (porucha vstřebávání živin, ztráta tekutin trusem, průnik bakterií do krve)
• akutní projevy postižení střeva
• apatie, nechutenství
• opakovaný intenzivní vomitus s hlenem, žlučí či krví
• profúzní diarhoea s krví až kusy sliznice
• těžká dehydratace
• zvětšené břicho (v důsledku plynu a tekutiny ve střevě)
• největší možnou komplikací je bakteriální sepse
• při včasné a pečlivé terapii lze zvíře uzdravit, v opačném případě dochází k úhynu v důsledku septického či hypovolemického šoku

 

Myokardiální forma (vzácná)

• buňky myokardu mohou být infikovány virem do 2 týdnů věku štěněte (přenos u štěňat neočkované feny)
• projevy poškození srdce (apatie, dyspnoe, cyanóza, kašel a úhyn)

 

Diagnóza:

• An., KV, PKV (průkaz viru, protilátek – existují i komerční orientační testy)

 

Terapie:

• aplikace imunoglobulinů proti parvoviru psů (přípravek CANGLOB P)
• symptomatologická (ATB, infúze pro rehydrataci, odejmutí krmiva a vody na 24 hodin, než odezní vomitus, léky proti zvracení a průjmu)

 

Prevence:

• vakcinace (značíme P) např.: Biocan DHPPi

 

Infekční laryngotracheitida psů

• nakažlivé onemocnění dýchacích cest psa
• nemusí se hlásit
• není zoonóza

 

Etiopatogeneze:

• primárně virová infekce komplikovaná druhotnou bakteriální infekcí
• významní viroví původci: psí adenovirus typu 2 (CAV-2) a virus parainfluenzy psů typ 2 (CPIV-2)
• méně významní viroví původci: herpesvirus, pneumovirus, reoviry, respirační coronavirus
• významný bakteriální původce: Bordetella bronchiseptica
• zánět je následně zhoršován turbulencí vzduchu v hrtanu

 

Symptomatologie:

• suchý kašel (zejména při štěkání či palpaci hrtanu)
• dávení
• stridor

 

Diagnostika: anamnéza, klinické vyšetření

 

Terapie:

• spontánně odezní za 2-3 dny
• imunostimulancia, NSAID
• bez zlepšení – ATB

 

Prevence: 

• vakcinace (podkožně či intranasálně, dle druhu použité vakcíny)
• získaná imunita je však částečná

 

Herpesvirová infekce psů

• Akutní onemocnění způsobující náhlý úhyn sajících štěňat nebo postižení respiračního ústrojí a poruchy reprodukce (aborty) u různých věkových kategorií.

 

Etiologie:

• původcem Herpesvirus canis typ I (jsou k němu citlivé jen psovité šelmy)
• nejvíce napadá epitelie orgánů dýchací a pohlavní soustavy
• vyvolává latentní infekce (v hostiteli i celý život)

 

Patogeneze:

přenos na štěňata

• transplacentárně (v děloze přes placentu)
• perinatálně (během porodu)
• oronazálně (tlamou a nosem po porodu)
• nepřenáší se pohlavně
• na průběh nemoci u mláďat má vliv věk štěňat a protilátky od matky 
• největší úmrtnost u štěňat do sedmi dnů věku od matek bez protilátek
• starší štěňata přežijí pomocí vytvořených protilátek (jsou pak však latentními nosiči)

virus se po pomnožení v nosní sliznici šíří lymfatickou tkání do všech orgánů

• onemocnění probíhá jako generalizované
• infekce březí feny vede ke sterilitě, abortům a porodu málo životaschopných štěňat

 

Symptomatologie:

Novorození:

• deprese, anorexie, výtoky z očí, bez zvýšené teploty – úhyn během 12 – 48 hodin (vysoká mortalita ve vrhu)
• výtok z nosu a změny na kůži (erytém, papuly, vezikuly)

 

Starší štěňata a dospěláci: 

• pozvolný průběh
• postižení horních cest dýchacích (rhinitis) s teplotou, malátností, nechutenstvím a občasným zvracením
• vzácně onemocnění očí (zánět rohovky, šedý zákal, nekróza sítnice…)

 

Březí feny:

• aborty a někdy i mumifikace plodu (v kterémkoliv stádiu gravidity)
• předčasné porody
• porody slabých nevyvinutých štěňat

 

Staré feny a samci: 

• samice- zánět vagíny
• samci zánět předkožky (v obou případech odezní sami)

 

Diagnostika:

• An., KV nespecifické, PKV (průkaz viru ze sekretů či pitevních vzorků a průkaz protilátek (serologické vyšetření)
• Pitva: hemoragie a dystrofie parenchymatózních orgánů, tekutina v dutině hrudní a břišní, edém plic)

 

Terapie:

• štěňata neúčinná (rychlý úhyn)
• mírný průběh– hyperimunní sérum z vakcinovaných či rekonvalescentních fen

 

Prevence a profylaxe:

• vakcinace – pouze fena, pro štěňata není vyvinuta
• vakcinace feny probíhá 2x
• během hárání či 7 – 10 dní po páření
• 2. aplikace je 1 – 2 týdny před předpokládaným porodem
• vhodné je březí feny separovat tři týdny před porodem a tři týdny po porodu
• štěňata je vhodné udržovat v teplém prostředí

 

Leptospiróza

• akutní multisystémové 
• selhání ledvin a jater
• vysoká mortalita (akutní infekce 30 – 90 %).

 

Etiologie:

• bakterie Leptospira interrogans
• spirálkovitá a výrazně pohyblivá bakterie
• bakterie přenášena hlodavci, u nichž se infekce neprojevuje
• leptospiry dobře přežívají ve stojatých nebo mírně tekoucích povrchových vodách, vlhké půdě a rezervoárech (ohnisková nákaza)
• sezónní výskyt (léto, podzim)
• vnímavý pes i kočka (výrazně méně), skot, ovce, koza, prase i kůň

 

Patogeneze:

• přenos transplacentárně, pohlavním stykem a sáním mléka
• bakterie proniká neporušenou sliznicí a porušenou kůží
• přenos kontaktem s hlodavcem či kontaminovanou vodou, krmivem…
• zdrojem infekce moč hlodavců, méně pak psů
• inkubační doba 3 – 30 dní
• leptospira proniká do řady orgánů, zejména JATER (akutní hepatitida až akutní selhání jater) a LEDVIN (akutní selhání ledvin)

 

Symptomatologie:

• nejčastěji bez příznaku (když si zvíře vytváří dost protilátek)
• klinické formy průběhu:

 

Perakutní

• málo častá
• úhyn před selháním ledvin a jater na šok a poruchy srážlivosti krve

Akutní

• s klinických nejčastější
• icterus, apatie, anorexie, zvracení, horečka (často nezachycena)
• časté příznaky postižení GIT a selhání ledvin vedou k dehydrataci
• eroze a ulcerace na sliznicích, stejně jako krev ve zvratkách a stolici jsou projevy uremického syndromu ze selhání ledvin
• přítomnost bilirubinu v moči způsobuje její tmavé zabarvení
• bolestivost ledvin a jater při palpaci
• někdy se objevuje ascites, fotofobie (světloplachost), u fen aborty
• dále můžeme sledovat postižení dýchací soustavy, srdce a CNS

Chronická

• často uniká pozornosti
• projev jako horečka neznámého původu, chronický zánět ledvin a jater

 

Vyšetření krve

• hematologie:
• hodně bílých krvinek (zejména neutrofilů, později i lymfocytů)
• anémie, málo krevních destiček 
• poruchy srážlivosti krve
• biochemie: 
• zvýšené jaterní hodnoty (zejména ALP), zvýšený bilirubin, stoupá i AST a CK
• zvýšené ledvinné hodnoty močovina, kreatinin a současně vyšší fosfor

 

Vyšetření moči

• přítomnost bílkoviny, krev, hnis a zejména množství bilirubinu
• sediment – bíle krvinky a červené krvinky

 

Diagnostika:

• anamnéza (nevakcinované zvíře, kontakt s hlodavcem…)
• klinické vyšetření (akutní nástup příznaků, těžké změny zdravotního stavu, icterus…)
• kultivace první z krve, pak z moči (obtížný průkaz)
• u uhynulých zvířat z tkání (provádí se jak kultivace, tak přímý průkaz v mikroskopu)
• průkaz původce v moči mikroskopií (orientační, nutno potvrdit dalšími vyšetřeními)
• v praxi se nejvíce využívá sérologie (průkaz protilátek)

pitva

• zjišťujeme icterus, krváceniny
• změny na játrech (velká, světlá, křehká)
• změny na ledvinách (zvětšené, světlé, špatně lze sloupnout pouzdro, krváceniny pod pouzdrem, světlá ložiska v kůře)
• zvětšené mízní uzliny
• zánětlivé změny na GIT – krváceniny a vředy
• edém plic a hnisavá pneumonie
• vzácně ascites
• patohistologické vyšetření

 

Terapie:

• nutno odstranit původce a potlačit poruchy srážlivosti krve, selhání ledvin a jater
• antibiotika (penicilin G)
• terapie akutního selhání ledvin (infúzní terapie)
• terapie akutního selhání jater (kromě infúzní terapie, vitamín C, A, K, D, vitamíny skupiny B), při hepatoencefalitickém syndromu léky na tlumení nervových příznaků
• terapie poruch srážení krve (heparin, transfúze krve – pozor riziková)

 

Prevence a profylaxe:

• deratizace
• vakcína pro psy (možná od 9-tého týdne, šetrnější od 12-tého týdne)
• vakcinace (značíme L) např.: Biocan DHPPi L
• izolovat nemocného jedince (veškerý materiál likvidovat jako nebezpečný)

 

Prognóza:

• dubiózní, záleží na včasně zahájené terapii
• většinou nějaké následky

 

POZOR!

Nebezpečná zoonóza – tzv. Weilova nemoc.

 

Lymská borelióza

• Akutní infekční onemocnění postihující psi, kočky, skot, kozy, ovce, koně i člověka.
• Typická přírodní ohniskovost – stále se udržuje v populacích hostitelských druhů a klíšťat. 
• Nejčastěji se projevuje postižením pohybového ústrojí, nervové soustavy, kůže a srdce.

 

Etiologie:

• Pohyblivá bakterie Borrelia burgdorferi – spirálovité stočení
• Borrelia garinii a Borrelia afzelii, 
• Přenašeč– krev sající členovci (klíště obecné)
• Rezervoár – drobní savci i ptáci (šíření infekce na velké vzdálenosti).

 

Patogeneze:

• Infikované klíště při sání přenese borelie do těla vnímavého živočicha 
• Borelie se šíří krví, lymfou a omezeně přímo v kůži
• Obvykle platí, že k infekci musí klíště sát aspoň 24 hodin.
• Inkubační doba může být až několik měsíců.
• Průběh nemoci zhoršuje infekce anaplasmozou.

 

Symptomatologie: U 90 % psů probíhá borelióza bez jakýchkoliv klinických příznaků

• Apatie, nechutenství, horečka vzácná
• Pohybový aparát – kulhání, zánět kloubů, bolesti svalů, nechut k pohybu
• Vzácně – postižení srdce, ledvin či mozku se vznikem křečí či změn chování a zvýšené agresivity.

 

Diagnostika: složitá – dá se zaměnit s jiným onemocněním 

Musí být splněny tyto faktory:

• a) pobyt v endemické oblasti 
• b) typické klinické příznaky
• c) pozitivní test na protilátky proti boreliím
• d) rychlý ústup nemoci po podání správných antibiotik
• An., KV, PKV (průkaz původce, průkaz protilátek)

 

Terapie:

• Odstranit bakterii – ATB

 

Prevence: 

• Antiparazitika – obojek proti klíšťatům, kapičky, spreje… 
• Při vytahování klíštěte dávat pozor, aby se nerozmáčklo – používat rukavice.
• Vakcinace –  vakcinují se štěňata starší 12 týdnů, s revakcinací po 3–4 týdnech a následným každoročním přeočkováním.