Kartografická zobrazení – maturitní otázka

zeměpis

Téma: Kartografická zobrazení

Předmět: Matematický zeměpis

Přidal(a): Veronika Valková

KARTOGRAFIE

Věda zabývající se tvorbou a zpracováním map
Mapa = zmenšený obraz Země
Používá se měřítko = poměr
Globus = zmenšený model země

Dělení kartografického zobrazení

Podle kartografického zkreslení
- ekvidistantní (délkojevná, stejnodélková) – nezkreslují vzdálenosti v určitém směru (netýká se všech délek)
- ekvivalentní (plochojevná, stejnoplochá) – zachovávají poměry ploch, jsou však zkresleny úhly
- konformní (úhlojevná, stejnoúhlá) – věrně zachycují úhly, ale silně zkreslují plochy
- vyrovnávací (kompenzační) – kompromisní zobrazení s mírným zkreslením úhlů i ploch; do této kategorie lze počítat i mnohá zobrazení délkojevná
Podle vzhledu zobrazovací plochy
- jednoduchá
  - azimutální – zobrazuje se přímo na rovinu (např. Gnómonická projekce)
  - kuželová – zobrazuje se na plášť kužele, který se poté rozvine do roviny
  - válcová – zobrazuje se na plášť válce, který se poté rozvine do roviny (např. Behrmannovo nebo Mercatorovo zobrazení)
- nepravá (pseudo-zobrazení) – odvozená z výše uvedených zobrazení azimutálních, kuželových a válcových (např. Mollweidovo zobrazení)
- mnohokuželová (polykónická) – místo jednoho kuželového pláště je použita soustava kuželů
- zobrazení po vymezených částech – nejedná se vlastně o druh zobrazení, ale o opakování téhož způsobu zobrazení po malých územích, čímž je minimalizováno zkreslení
Podle polohy osy zobrazovací plochy
- normální (pólová) – osa válce nebo kužele je totožná s osou glóbu nebo se zobrazovací rovina dotýká glóbu na jednom pólu
- příčná (transverzální, rovníková) – osa válce nebo kužele leží v rovině rovníku nebo se zobrazovací rovina dotýká glóbu na rovníku
- obecná (šikmá) – osa válce nebo kužele prochází středem glóbu, ale nesplývá s jeho osou ani neleží na rovníku nebo se zobrazovací rovina dotýká glóbu v libovolném bodě mezi pólem a rovníkem

Kartogram

je jedna z nejpoužívanějších vyjadřovacích metod tematické kartografie. Jde o jednoduchou mapu, v níž je graficky vyjádřena (barvou či rastrem) intenzita jevu ve sledovaném území. Kartogram vyjadřuje relativní hodnoty (na rozdíl od kartodiagramu).

Kartodiagram

je grafické znázornění statistických dat buď metodou bodovou, čárovou, anebo plošnou používané v geografii a kartografii. Kromě diagramových znaků mohou být v mapě znázorněny také prvky topografického obsahu (vodní síť, administrativní hranice)
vyjadřuje absolutní hodnoty jevu. Lze jej kombinovat s kartogramem, který vyjadřuje naopak hodnoty relativní.

Základní metody tvorby map

Anamorfóza – přetvoření vybraného ukazatele za předpokladu konstantního neměnného, poznávacího prvku (např. velikost území a tvar území jako poznávací prvek)
Kategorizace – vytváření tříd souvislostí jevů využitelných ke stanovení určitého klasifikačního řádů, nebo schématu
Separace – samostatné znázornění jednoho izolovaného prvku obsahu (např. vodní nádrže)
Generalizace – zdůraznění podstatného a vyloučení druhořadého
Klasifikace – převod kvantitativních hodnot na novou kvalitu (např. orientace svahů)
Kvantifikace – převod kvalitativního vyjádření na kvantitativní (např. hustota dopravní sítě)