Otázka: Komunikace a interakce
Předmět: Společenské vědy (ZSV)
Přidal(a): Natálie
Komunikace je proces, kdy se sdělují či vyměňují informace mezi lidmi, jedná se o typ sociální interakce ( je proces, vzájemného působení jedinců na sebe).
Existuje komunikace:
- Otevřená: vyjadřuje přímo své pocity, přání, říká, co chce
- Skrytá: neříká otevřeně, co chce, různé manévry, taktiky, okliky, předstírání, zištné úmysly, předstírá blaho pro druhé, vede k manipulaci
Druhy komunikace dle toho, jak se dorozumíváme:
- VERBÁLNÍ- slovní komunikace
- NEVERBÁLNÍ- mimoslovní komunikace
- mimika- ovlivněna city, projevuje se v obličeji a očích, z větší části vrozená
- gestikulace- gesta, ovlivněna výchovou, kulturou, nejsou vrozená, vyjadřují emoce, agresi, nejistotu, tlumí- mění význam slov, (obrana- překřížení paží, pozor- prst nahoře)
- vzdálenost mluvčích od sebe- závislá na kultuře, postavení lidí
- haptika (doteky)-taktilní- málo doteků
– intaktilní- hodně doteků
(může vzniknout citová deprivace z doteků cizích lidí)
- posturologie = postoj a držení těla, vyjadřuje emoce
Neverbální projevy pasivity: shrbený postoj, skloněná hlava, tichý hlas, tichý hlas, žádný oční kontakt, třes hlasu, rukou, kousání rtů, mimika- obavy, strach.
Neverbální projevy agresivity: tělo nachýlené dopředu, ruce v bok, zaťaté pěsti, šermování prstem, zkřížené ruce, pronikavý pohled, přimhouřený pohled, hlasitý projev (sarkasmus, ironie).
Neverbální projevy asertivity: uvolněné držení těla, vzpřímený postoj, klidný hlas.
- SYMBOLICKÁ (písmo, noty, značky)
Druhy komunikace dle toho s kým komunikujeme:
- INTERPERSONÁLNÍ
- SKUPINOVÁ (např. rozhlas)
- MASOVÁ
Vývoj komunikace- znamení a signály, mluvení, psaní, tisk, masová kominikace
Sociální poznávání (percepce) – zahrnuje poznávání druhých lidí ale i sebe sama v nejrůznějších sociálních situacích. Naše sociální vnímání, ale i vnímání toho, co pozorujeme. Sociální percepce podstatně ovlivňuje sociální komunikaci.
Člověka poznáváme podle:
- verbální složka – jak mluví, tempo řeči, výslovnost
- neverbální složka – gesta, mimika, výraz tváře, tělesná stavba
- širší kontext – jak ho vnímám v určitém sociálním prostředí
Chyby v sociální percepci:
- vnímání druhých: první dojem, haló efekt (první info, první vlastnost), vliv citů (momentální citový stav – citový vztah), vliv profese (profesionální deformace), vliv minulé zkušenosti, lidová „logika“ (zakořeněné nepravdy), vliv věku, autoprojekce (promítání sebe do druhých), vliv vlastního žebříčku hodnot.
- sebepojetí:
1. racionalizace – hledání rozumových důvodů pro ospravedlnění svých chyb, nedostatků, špatných vlastností (kyselé hrozny -> to co se mi nepodaří dosáhnout, to znehodnotím – už to nechci, sladké hrozny -> dosažení vlastního cíle a vylepšování si ho – to je super – stejně jsem chtěl tohle)
2. vytěsnění – nechci si to pamatovat, dám to do podvědomí.
3. přesun – je to podvědomý mechanismus, nechci si to přiznat (chybu) přesunu špatně vlastnosti na náhradní objekt
4. identifikace může být pozitivní i negativní (ztotožnění se se skupinou)
5. svalování viny na ostatní (extrapunitivní člověk – vždy za to může ten druhý, intrapunitivní člověk – za vše můžu já, impunitivní – je to osud)
- sebetrýznění („sebemrskání“)
– stále si připomínání negativních zážitků (zklamání, nezdary, negativní myšlenky…) např.: proč vypadám tak hrozně…, kdybych…, jóó tenkrát…, proč zrovna já…,
Co dělat proti sebetrýznění? – uvědomit si absurditu negativního myšlení, vidět u sebe plus a minus, seznam pozitiv a negativ, vidět drobné radosti, udělat si radost, mít koníčky, svěřit se.
MASOVÁ KOMUNIKACE
– znaky: je jednosměrná bez zpětné vazby, její příjemce je anonymní (nemusí být vůbec žádný), skupina příjemců je různorodá, masmédia (=předávání informací najednou velkým skupinám lidí- noviny, rozhlas, TV, nově internet) – mají velký vliv na společnost jako celek.
– počátek masové komunikace je spojen s příchodem novin na počátku 19. století (v Evropě – 1.noviny roku 1650, první české – roku 1790, první v USA – masově dostupné roku 1833) a s rozšířením filmu, rozhlasu a TV počátkem 20.stol, první tv vysílání v ČSR roku 1955)
KLADY A ZÁPORY
+ jsou zdrojem informací
+ vykládají souvztažnosti a formují veřejné mínění
+ veřejná kontrola moci pomocí médií
+ předávání informací dalším kulturám
+ nabízí běžnému člověku zábavu
– dezinformace, určují priority, o kterých se informuje
– manipulují veřejným míněním, nutí lidem, jak mají informace chápat
– autoritativní nebo totalitní systémy – významný nástroj formování politických postojů lidí
– výběrem toho co reprodukují, negativně ovlivňují kulturu
– snižují úroveň zábavy, kultura se v nich stává předmětem komerce
Násilí v médiích
– pokud je násilné chování odměňováno, lze se mu naučit pozorováním
– sledování agrese může snížit sociální zábrany agresivního chování, neboť se začne jevit jako legitimní
– agresivní emocionální aktivace či vzrušení ze sledování agrese mohou vést ke skutečnému násilí
– sledování agrese může vést k jejímu zvýšenému přijímání či tolerování ve společnosti
– sledování antisociálního násilí může být příležitostí k diskuzím o jeho nemorálnosti či o tom, že nevede k ničemu dobrému („záporný hrdina“ nakonec prohraje)
– podle Freuda může sledování násilí poskytnout úlevu od potlačované agrese, která se uvolní emočními sympatiemi
Bulvární médium
– masový sdělovací prostředek, v němž hrají klíčovou roli emoce (city, krev, sex) a aktualita
– jeho obsah je charakterizován navozováním paniky, skandalizací, personalizací, populismem, povrchností, negativismem, jednoduchostí, jasností a blízkostí konzumentovi
– tisk se vyznačuje velkými titulky, přemírou obrázků, novinářskými podvody, barevnými komiksy, vulgarismy, jednoduchá větná skladba a důraz na pudové emoce
– bulvarizace = proces přijímání pravidel bulváru zavedený běžnými médii
– od roku 1833 noviny New York Sun (časté smyšlené zprávy), od roku 1835 The New York Herald
– u nás například před 2. sv. Válkou: České slovo, Pondělní list, Expres; po roce 1990: Blesk, Super…
