Otázka: Kulturní způsob řešení problémů přežití

Předmět: Sociologie (společenské vědy)

Přidal(a): Sagitt

 

Symbolická komunikace

• Schopnost přijímat informace od druhých lidí prostřednictvím symbolů pronikavě zvýšila šance biologického druhu homo sapiens na přežití.
• Bez komunikace není člověk schopen rozvinout mentální procesy, jimiž se liší od jiných živočišných druhů.
• Bez komunikace nemůže existovat žádná forma soc. org.
• Lidská forma komunikace umožňuje díky symbolům získávat informace o věcech, událostech prostorově či časově vzdálených, umožňuje transcendovat prostor a čas a tím násobit objem lidského vědění.
• V každé společnosti plní symbolická komunikace několik základních fcí;
  • 1) Je prostředkem koordinace přítomných aktivit (umožňuje překonávat izolovanost individuí – vede ke kolektivní akci)
  • 2) Slouží jako prostředek orientace v okolí (překonává prostorovou distanci)
  • 3) Je prostředkem oživení zkušenosti minulé (překonává distanci časovou)
  • 4) Je prostředkem anticipace a plánování budoucích aktivit (viz.3)

 

G. Braga

• Shrnul komunikační typologii společností do;

• Primitivní systém kapilární komunikace (kom.) – dominuje v preliterárních společnostech, kde kom. se odehrává v tváří v tvář
  • Jediným zdrojem informací je lidská paměť
  • Centry kom. jsou ti, kteří zastávají klíčové pozice v hosp. a politickém životě
• Tradiční systém organizované kultury – vznik spjat s vynálezem psaní, které vzniká pro potřeby státního dozoru
  • Psané texty umocňují možnost skladovat informace (schopnost čtení = strategická dovednost)
  • Centry kom. – mudrci, umělci, vědci
• Moderní systém masové komunikace – vzniká v důsledku technologické revoluce v oblasti předávání informací
  • Založen na centralizovaných médiích – jejich ovládnutí = výrazná součást kotrly soc. prostoru
  • V dělbě práce se formují profese, jejichž úkolem je zprostředkovávat kom. a ovlivňovat masy

 

Analýza masové komunikace

• Největší část studií z oblasti sociologie kom. se zabývá výzkumem průběhu kom. masové

 

Harold D. Lasswell

• The Structure and Functions of Communication in Society;
  • Komunikační akt popíšeme, pokud si odpovíme na tyto otázky:
    • Kdo říká co, jakým kanálem, komu a s jakým efektem?
  • Sociologové se zaměřují na tyto oblasti;
    • Analýza komunikátora
    • Obsahová analýza médií
    • Rozbor publika
    • Analýza účinků kom.
    • // Lze je kombinovat dle účelu výzkumu

Daniel Lerner

• Zabýval se vztahem komunikačních systémů soc., a na základě Lasswelova schématu popsal rozdíl mezi systémy veřejné kom. v TS a MS

	TS	MS
Zdroj	Statusově privilegovaní	Odborníci na sdělování
Obsah	Preskriptivní	Deskriptivní
Kanál	Ústně	Masová média
Publikum	Homogenní skupina	Heterogenní skupina

• Podle něj se moderní zp. kom. vyznačuje štábem profesionálních komunikátorů, kteří přenášejí zprávy informačního charakteru prostřednictvím neosobních médií relativně diferencované mase posluchačů
• Veřejná kom. v TS probíhá prostřednictvím mluvčího (jednotlivce), které k tomu opravňuje jejich privilegované postavení v soc. hierarchii. Jejich projev nemá převážně ráz informací spíše nařízení

 

Povaha komunikátora

• V procesu masového sdělování – není jednotlivec, ale vysoce specializovaná organizace
• Masová média stojí ve službách toho, kdo kontroluje společenský systém (bez ohledu na to, zdali si to komunikátor připouští či nikoli)
• První „známky“ masové kom. – tisk → boj za svobodu tisku tak za demokratickými hesly skrýval snahu vydavatelů tisku omezit v této oblasti nároky státu na výrobní monopol a na monopolní zisk
• Kontrola masových médií souvisí s uspořádáním země, politickým režimem, vlivem nátlakových skupin apod.

 

Obsah sdělení

Bernard Berelson

• Content Analysis in Communication REsearch
  • Nedostatkem obsahové analýzy masové kom. je její předpoklad, že intence komunikátora a reálný účinek sdělení na publikum se kryjí

S. N. Eisenstadtem

• Obsahy kom. rozdělil do tří kategorií;
• 1) Technicko-instrumentální obsahy – usnadňují příjemci (=nositel soc. role) orientaci v situacích, v nichž svou roli vykonává
  • Nediktují mu přímo, jak má jednat – poskytuje praktické věcné informace = umožňuje volbu předjímat důsledky svých činů/jednání
  • Př. Předpověď počasí, reklamy na zboží, typy na trávení volného času apod.
• 2) Obecně-kognitivní obsahy – přesahují oblast běžného jednání příjemců a nemají tedy dopad na výkon jejich rolí
  • Mohou mít dopad, protože ukazují vzorové jednání, seznamují s novými soc. situacemi a s novým prostředím → rozšiřují obzor individuí (zábavné a poučné pořady)
• 3) Normativní obsahy – neobracejí se na příjemce jako na nositele speciální role, ale jako na nositele celého souboru rolí
  • Předpisují, jak je nutno v dané společnosti tyto role vykonávat
  • Masová média působí jako činitelé soc. kontroly (poučují, co je dobré a zlé a co je nepřístupné)
  • Př. Chování vůči starším, vztahy mezi pohlavími apod.

 

Prostředky hromadné komunikace

• Nezbytným předpokladem masové kom. je technická aparatura umožňující šíření obsahů z 1 zdroje velkému počtu příjemců
• Nejvýrazněji se souběžnost technických a soc. předpokladů projevila v nejstarším masovém médiu; tisku
  • K masovému rozmachu došlo v první polovině 19. století a to v zemích, ve kterých byly splněny tyto podmínky:
    • Rozšíření gramotnosti v širších vrstvách díky přístupnému systému základního školství
    • Větší prostorová koncentrace potenciálních čtenářů vlivem urbanizace
    • Demokratizace společnost vedoucí ke vzniku veřejnosti mající zájem i o formální právo být politicky informován
    • Vznik a postupné rozšiřování dimenze volného času jako prostoru, ve kterém je možno se věnovat sledováním hromadných komunikačních prostředů
  • Pokud by kterýkoli z uvedených soc. předpokladů nebyl splněn → žádný technický vynález by nebyl schopen učinit z psané informace záležitost masového zájmu

Marshall McLuhan

• Podle něho každé médium představuje samo určitou zprávu
• Použití každého nového média sdělování má podle McLuhana větší soc. i psychologické dopady než obsah zpráv, které jsou jím předávány

Mezi soc. důsledky rozšíření tisku bývá uváděn vzrůst pocitu národní a soc. příslušnosti, podstatné rozšíření zájmu o dění vně hranic, urychlení politické centralizace aj.

Telegraf a telefon umožnili, aby zpráva putovala rychleji než posel – důležité pro politiku, oblast správy a vojenství

Rozhlas a televize umocnily proces soc. integrace – umožnili každému se účastnit prakticky se řady významných událostí přímo v okamžiku jejích konání

 

Analýza publika

• Z hlediska odhalení skutečného obrazu komunikačního jednání lidí v MS nejpřínosnější
• Přínosná i pro sociologii, protože pomohla odhalit jeden z mýtů o charakteru MS
• „mýtus o všemocnosti masových médií“ – ovládl am. Sociologii v období mezi dvěma světovými válkami (vztah mezi masovou kom. a kom. interpersonální)
• Interpersonální kom. – předpokládalo se, že publikum má podobu atomizované masy (=členové vstupují jen nepatrně do vzájemných vazeb, jsou si navzájem anonymní a prostorově rozptýleni)
  • Tato vize vedla k představě, že masová média ovlivní každého, kdo je vůči jejích vlivů osamělý a bezbranný – nebyla náhodná, zformovala se vlivem okolností zejména:
    • Přecenění účinku propagandy vedené prostředky masové kom. během 1. sv. v.
    • Monopolizace tisku (došlo zhruba ve stejné době)
    • Vznik větší monopolizace rozhlasu ve 30. letech
    • Až do 2. sv. v. se málo studovaly otázky vlivu prostředků masové kom. (více byl studován obsah sdělení a specifičnost jednotlivých médií)

 

Analýza účinků komunikace

• Sociologie kom. přispěla k odkrytí nového pohledu na publikum zásluhou mnoha empirických výzkumů zabývající se otázkami šíření a vlivu obsahů masového sdělování
  • Důležitá studie Lazarsfelda, Berelsona a Guadeta (The People´s Choice)
    • Nová výzkumná technika – panelový výzkum (umožňovala sledovat vývoj mínění a změny postojů voličů)
      • 600 osob – jejich názory zjišťovány každý měsíc od května-listopadu 1940 (před volební kampaní i v průběhu)
      • Masová média měla nepatrný vliv na změny v postojích voličů
• na základě podobných zjištění -> koncept Názorových vůdců a model Dvoustupňové kom.;
  • názorový vůdci; jednotlivci, kteří ovlivňují v neformálních os. kontaktech druhé v jejich názorech a rozhodování
  • R. K. Merton – Pattern of Influence
    • V malém městě o vel. 11k ob. žádal informátory, aby jmenovali os., k nimiž se obracejí o radu – získal soubor několika desítek názorových vůdců
    • Vydělil 2 hlavní typy – lokální a kosmopolitní vůdce
    • Lokální – „odborníci“ na místní záležitosti (šlo o starousedlíky, žijící problémy své obce)
    • Kosmopolitní – měli zájem o problémy širšího světa (obklopovali se lidmi podobného statusu – většinou nově příchozí)
  • E. Katze a P. F. Lazarsfeld ­– Personal Influence
    • Výzkum ve městě (60k ob.) – zkoumali 800 žen
    • Sledovali, jak se uplatňuje vliv os. působení a jak vliv masových médií při rozhodování o nákupech, oblékání, návštěvě kina a veřejných záležitostech
    • Tento výzkum potvrdil, že názorový vůdci jsou ve styku s médii častěji než ostatní lidé a také potvrdil, že každá společenská vrstva má své vlastní názorové vůdce, jenž jsou kompetentní v různých oborech
• Tyto výzkumy přispěly k pozměnění pohledu na MS
• Ukázalo se, že kanály interpersonální a masové kom. hrají různou roli, a zpravidla doplňují a prostupují a působí na jednotlivce odděleně
• Masová kom. probíhá tak, že komunikátor (mající povahu komplexní org.) zprostředkovává všeobecně přístupné obsahy (poučné, zábavní i normativní povahy) příjemcům, kteří jsou anonymní pouze z jeho hlediska, nikoli však nutně navzájem mezi sebou (což do značné míry ovlivňuje efekt masové kom.)

 

Kritika masové komunikace

• J. Cazeneuve mluví o tzv. plétorické kom., která je ve skutečnost ne-komunikací
• Jedná se o to, že v MS kvantita sdělení přesahuje schopnost recepce a integrace informací u příjemců
• Přemíra zpráv nevede k vědění, ale ke ztrátě orientace

 

Sociální podmíněnost kom.

• Sociologii zajímá, nakolik je řečově chování podmíněno soc. příslušností, nakolik je užívání jazyka soc. diferencováno.

Basil Bernstein

• Hypotéza řečových kódů – dospěl v průběhu pedagogického působení na ang. školách – žáci z rozdílného soc. prostředí mají různé formy řečového chování – není převratné, ale Bernstein se pokusil zobecni svá pozorování v hypotézu, jejíž potvrzení mělo důsledky pro soc. praxi, školství a soc. politiky
  • Dle jeho první verze; (nižší vrstva = veřejná řeč / střední vrstva = formální řeč)
    • Neliší se zásobou slov, ale způsobem spojování slov, konstrukcí věty
    • Veřejná řeč (vyznačuje krátkými neúplnými větami, opakování „tak-pak-protože,“ častým užíváním os. zájmen, kategorickými tvrzeními, nejazyková gesta hrají zanedbatelnou roli apod.)
      • Slouží k posílení solidarity a skupinové soudržnosti, k přitakání skupinovému názoru
    • Formální řeč (disponuje širším repertoárem syntaktických možností, vhodným nástrojem pro vyjádření individuálního postoje člověka ke světu, pro verbální projev vlastních přání a názorů apod).
  • Počátkem 60 let;
    • Lingvistické kódy – představující určité formy verbálního plánování (=strategie výběru a org. prvků řeči)
      • Omezený kód (omezený množs. verbálních znaků pro vyjádření individuálních reakcí, přání a mínění)
      • Rozvinutý kód (rozvíjí prostředky k vyjádření rozdílností mezi jednotlivci)
    • Tuto koncepci úzce spojil s oblastí soc. struktury – existují totiž 2 skupiny, které se výrazně liší tím, který z uvedených kódů používají
      • Nižší vrstvy – vystačují si s omezeným počtem syntaktických variant, nevedeni k tomu, aby vyjadřovali své individuální zvláštnosti a předpokládají, že jejich blízcí uvažují stejně jako oni – proto je jejich konverzace bohatá na implicitní významy
      • Střední vrstvy – manipulují nikoli s věcmi, ale se symboly a jejich prostřednictvím s druhými lidmi. V jejich situaci je vyžadována rozvinutá schopnost využít všech možností obsažených v řeči k vyjádření svých stanovisek (záměrně cvičení ve verbálním vyjadřování svých nástrojů, postřehů, v prosazování individuality)
• Jeho hypotéza zpochybněna a koncem 60. let opustil svoji deficitní teorii a přiklonil se k teorii diferenční

 

W. Labov

• Vymezuje řeč. komunitu jako populaci, jejíž členové sdílejí soubor norem, jimiž se řídí jejich jazykové chování, přičemž obvykle tyto normy nejsou uvědomovány

G. H. Mead

• Termín diskurzivní univerzum (disun.) = sémantický prostor vlastní skupině jednotlivců přikládající se gestům a verbálním symbolům stejné významy – pokud nesdílejí totéž disun., pak to ohrožuje možnost kom. mezi nimi è vznikl kom. bariér
• mezi lidmi může být ohrožena jestliže;
  • Jestliže k popisu týchž skutečností je užito odlišných znaků (lidé mluvící odlišnými jazyky – lze překonat tím, že člověk naučí „cizí“ řeč)
  • Jestliže tytéž výrazy jsou interpretovány různě (jestli jim je přikládán komunikujícími odlišný význam [př. Považuje za vážné sdělení něco, co bylo míněno žertem])

V intergeneračním měřítku se komunikační bariéry mohou reprodukovat skrze lingvistické socializace, kdy se v jejím průběhu noví členové/vrstvy učí nejen slovní zásobu, ale i hodnotící odstíny užívaných slov

 

Ritualizovaná komunikace

• Koncepce soc. rituálů nastínil E. Durkheim – popis řečového chování
  • Řečová konverzace probíhá dle přísně daných pravidel, ve značné míře stereo-typizovaná (soustřeďuje pozornost zúčastněných a zároveň umožňuje transcendovat „zde a nyní“ jejich momentální situace)
  • Běžná konverzace sbližuje účastníky, posiluje pouto vzájemnosti oproti těm, kteří se hovoru nezúčastní – proto běžná konverzace má tendenci posilovat vazby solidarity u zúčastněných

Ritualizovaná řeč mívá obecně vysokou míru redundance. Je to způsobeno tím, že řečové znaky v ní nemají přenášet informaci, ale vázat na sebe pocity, vyvolávat kolektivní emoce posilující skupinovou identitu (extrémním případem – modlitby, skandování, slavnostní proslovy)

Jiným příkladem magické ritualizace je tabuizace určitých slov – ať už jsou považována za obscénní či posvátná, jejích vyřčení je chápáno jako ekvivalent objektu, který ve skutečnosti pouze zastupuje. Jeho blokování je ztotožněno se zabráněním kontaktu s tímto objektem.

 

Institucionalizace jednání

• Funkcionální přístup (E. Durkheim) považuje instituce za mechanismy funkční z hlediska uspokojení určité potřeby společnosti
• Antropologické pojetí lze představit na příkladu A. Gehlena, který rozvíjí pojem instituce v souvislosti se svou koncepcí odlehčení
  • V Gehlenově pojetí je jakékoliv praktikované jednání považováno za instituci bez ohledu na to, je-li oficiálně schvalováno a zakotveno v kodexu morálky či právním systomu dané společnosti (lidé se věnují činnostem, které veřejně neschvalují).
• Rozdíl mezi funkcionálním a antropologickým pojetím institucí spočívá v tom, že ve FP jsou instituce vztaženy k uspokojování společenský potřeb, zatímco v AP v nich vidí prostředek k uspokojování běžných os. potřeb konkrétní lidí, které nemusejí být uznány jako společensky žádoucí
• V literatuře jsou instituce uvědomované a dodatečně racionalizované obyčeje, u nichž je snaha závaznost rozumově zdůvodnit
• Jednotlivé instituce dané kultury spolu nesouvisí
• Požadavky jedné instituce mohou být v rozporu s požadavky jiné (př. Instituce trhu a instituce nezištného přátelství, instituce demokracie a klientelismus

 

Kulturní instituce a soc. role

• Instituce znamená ustavené, stereo-typizované, rutinní způsoby jednání běžné v určité skupině či kultuře. Jde o jednání, jež je očekáváno od všech, kteří chtějí platit ve skupině za „domorodce.“
• Kategorie očekávaného má v sociologii významné místo
• Za zakladatele teorie soc. rolí jsou považováni G. H. Mead a R. Linton
  • Mead v práci Mind, Self and Society analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá existující způsoby řešení problémů a definování situací. Této schopnosti nabývá v průběhu her, kdy se přenáší do rolí druhých lidí – jejím přejímáním si dítě osvojuje obecnější zkušenost, a schopnost považovat očekávání druhých za závazná. Zároveň se učí pohlížet na sebe očima druhých i programovat vlastní činnost již s ohledem na reakce, které od druhých očekává è umožňuje kooperaci mezi individui v rámci skupiny
  • Linton v knize Study of Man dospívá jinou cestou k podobným závěrům.
    • Vychází z rozlišení role a statusu – pojem status naznačuje, že různí lidé zaujímají v rámci skupin různé postavení. V jejich jednání se projevují nejen jejich individuální zvláštnosti, ale též nutnost chovat se způsobem, který v očích druhých odpovídá zastávané pozici, výši statusu
• Od konce 30. let se koncepce soc. rolí stává součástí Parsonsova strukturního funkcionalismu, která ji interpretuje v krajně deterministické podobě.
• Dahrendorf zpochybnil pojem společnosti jako toho, kdo definuje obsahy soc. rolí
• Konflikt v roli – tedy situaci, kdy nositel role musí volit, kterého z nich, do jaké míry uspokojí
• H. Dreitzel spojuje patologii rolí s poruchami v procesu socializace.
  • Pokud v průběhu socializace působí příliš slabý normativní tlak, dochází k poruchám v orientaci, k nejistotě ohledně toho, co lze očekávat od druhých a které očekávání druhých je naopak nutno respektovat.

 

Organizované jednání

• Jestliže instituce definujeme jako ustavené zp. řešení problému přežití, pak org. představují typ vztahů, které se mezi lidmi ustavují v průběhu řešení těchto problémů. V nejširším smyslu je org. podmnožinou instituce, neboť způsob, jakým se lidé organizují, je jen součástí způsobu, jakým řeší své problémy
• Instituce je zp., jakým lidé v dané kultuře dělají určitou věc
  • je zp., jímž přitom koordinují svoji aktivitu, neboť málokterou věc dělá člověk izolovaně, bez spojení s druhými lidmi.
• Formální org. – lidé kolektivně organizují své aktivity při provozování nejrůznějších institucionalizovaných činností
  • Chod příslušných formálních org. se stal určující pro rytmus života MS v podobné míře, v jaké byl chod společností tradičních určován rytmem přírody. Jde o další stupeň ve vývoji kulturního zp. lidské existence
  • Max Weber spatřoval ve formálních organizacích typu armády, továrny či úřadu mocný nástroj racionalizace chodu lidské společnosti a chování jednotlivých soc. aktérů