Otázka: Lateránská Bazilika
Předmět: Dějepis
Přidal(a): anonym
Basilica Sancti Ioannis in Laterano
Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty také nazývána Lateránská bazilika je katedrála v Římě, která nese titul basilica maior, což je titul vybraných římskokatolických kostelů. Tento titul nesou hlavně další tři velké papežské baziliky, a to bazilika sv. Petra ve Vatikánu, basilika Santa Maria Maggiore a basilika San Paulo fuori le Mura a Roma. Tato katedrála byla založena císařem Konstantinem Velikým v roce 313, která prošla několika přestavbami. Je situována přibližně 1 200 metrů jihovýchodně od Římského kolosea, které pochází z 80. let n. l. K Lateránské bazilice přiléhá Lateránský palác, kde se nacházelo až do roku 1309 papežské sídlo, poté se sídlo přestěhovalo do Avignonu.
Pětilodní katedrála se dvorem pochází z počátku 4. století. Matka císaře Konstantina Velikého, svatá Helena, po rozchodu se svým manželem přijala v roce 312 křesťanskou víru a nechala si postavit své sídlo v těsné blízkosti této katedrály, která se stala vůbec prvním křesťanským kostelem. Katedrála zasvěcená svatému Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi zažila několik vyplenění či zemětřesení a po čase se dočkala přestavby do románského stylu spolu s bohatou výzdobou, a to především v podobě mozaiky a barevného mramoru. Přestavba tentokrát do barokního stylu se rozšířila díky papeži Klementu V., a to o dvě mozaiky sv. Františka a sv. Antonína Paduánského. V roce 1308 však katedrála vyhořela a o rok později, v období avignonského zajetí papežů, kdy bylo jejich sídlo přestěhováno do Avignonu nacházející se ve Francii, chrám začal chátrat. Dne 21. srpna 1361 utrpěla katedrála další ránu v podobě požáru, který shodil čtyři jaspisové sloupy ve střední lodi, střecha úplně vyhořela spolu s ciboriovým baldachýnem, který se nacházel nad hlavním oltářem chrámu.
V roce 1367 francouzský papež Urban V., nechal vztyčit čtyři gotické sloupy, ve kterých se vyjímala ciboria s relikviáři lebek svatých apoštolů Petra a Pavla. Až v roce 1378 došlo k návratu papežů zpět do Říma a Lateránská bazilika se začala obnovovat. Ukončení obnovy v roce 1384 můžeme doložit latinským nápisem mezi mozaikami přímo v apsidě hlavního oltáře.
Další obnovení Lateránské baziliky probíhalo za papeže Klimenta VII., který nechal opravit příčnou loď. Giacomo della Porta byl italský architekt a sochař, který spolu s italským manýristickým malířem Giuseppem Cesarem se podíleli na renovaci Lateránské baziliky. Barokní přestavba probíhala v letech 1646 – 1649 podle švýcarsko-italského architekta Francesca Borrominiho. Další renovace probíhala v letech 1734 – 1735, kdy architekt Alessandro Galilei nechal přistavět nové východní průčelí.
Lateránská bazilika je postavena na troskách pevnosti a kasáren císařské jízdní gardy. Má pět lodí ve tvaru písmene „T“ a je spojená s apsidou, kterou zdobí stočtyřicetimetrový rovný strop. Šířka hlavní lodě dosahuje 65 m a výška 140 m. Do chrámu lze vstoupit dvěma způsoby. Buď z Lateránského náměstí vestibulem, nebo přímo hlavním vchodem z východní části baziliky. Pětiosá otevřená sloupová hala z roku 1735, za pontifikátu italského papeže Klimenta XII., má v patře oblouku a v hlavní ose trojbokou svislou plochu. Na atice, která prodlužuje fasádu budovy, se rozprostírá celkem 15 sedmimetrových soch. Vpravo se nachází budova Lateránských muzeí.
Papežský oltář zdobí baldachýn, který pochází z roku 1369 a skrývá ostatky svatých včetně Petra a Pavla. Stolec papeže, nacházející se v samotné apsidě, je dodnes považován za nejvýznamnější místo v celém světě. Dokládá to i latinský nápis: Papalis archibasilica patriarchalis maior cathedralis arcipretalis sanctisssimi Salvatoris et sanctorum Johannis Baptistae et Evangelistae apud Lateranum, omnium urbis et orbis ecclesiarum mater et caput.
