Materialismus, idealismus, iracionalismus (VŠ)

Téma: Materialismus, idealismus, iracionalismus

Předmět: Filosofie

Zaslal(a): Bc. Sandra Svobodová

Odlišné interpretace Kantova dědictví jako základ filosofie 19. století

„Dějiny filosofie v 19. století jsou z velké části dějinami recepce, šíření, potírání, přetváření a znovupřijetí Kantových idejí.“
- každý filosof 19. století se musí vypořádat s Kantem
veškeré filosofické směry po Kantovi jsou nuceny na Kanta reagovat:
- idealismus = důraz na Kantovo utváření přírody skrze poznání
  - aktivní vědomí
  - člověk je schopen svým vědomím utvářet realitu
  - kladou důraz na poznání skrze přírodu
  - ideje, myšlení, lidské vědomí utváří realitu
- materialismus a pozitivismus
  - = důraz na Kantův svět uspořadatelných jevů
  - třídění vědění
  - zaměření na rozvažování
- materialismus – je tu realita, která působí na člověka a ovlivňuje ho
- pozitivismus = směr, který říká, že úkolem věd je třídit jevy a klasifikovat je teď, jen to, co na nás TEĎ působí

př.: historie je o tom, co se stalo, tak to se stalo a jedeme dál
- postpozitivismus – snaží se vyzkoumat, co bylo s tou historií ještě společné, rozvíjí detaily a spekuluje, zda to tak opravdu bylo
iracionalismus = odmítnutí Kantova racionalismu a celého osvícenství, individualismus vášní

novokantonství = přijetí Kanta jako celku

Spor subjektivního a objektivního idealismu (Fichte, Schelling, Hegel)

Fichte: Svět jako vědomí

kritika dosavadní statické filosofie -> inspirace Hérakleitem:„svět není hotov, ale utváří se činem“
odmítání Kantova člověka dvou světů:
plná svoboda člověka a jeho vědomí, nebo zkušenost z jevů?
svět je neustále v pohybu a postava se neustále vyvíjí
základem všeho je vědomí = já, které se vymezuje
Já X NeJá = Sebevědoucí Já
je zde nějaký myslící subjekt: vědomí = já
každé JÁ se vymezuje, poznává sebe samo právě tím, že se vymezuje vůči NEJÁ -> tím, že se vymezuje proti NEJÁ se stává skutečným -> sebevědoucí JÁ
NEJÁ = vše, co vědomí vnímá jako cizí
základ dialektiky: moje vědomí jako tvůrce vší přírody

Schelling: Duch a Příroda

myšlení každého vědomí je kolektivním vědomím
realita = hmotný reálný svět
návaznost na Fichteho -> paralelní vývoj dvou principů:
- objektivizace JÁ = Ducha
  - Duch = kolektivní myslící vědomí
  - filosofie
- objektivizace Přírody
  - přírodní věda
- SHODA Přírody a Ducha à konec dějin, kdy hmotný s ideální svět (vědomí) se sloučí
tak jako se Duch vymezuje vůči Přírodě, vymezuje se Příroda vůči Duchovi

Hegel

jeden z nejtěžších filosofů všech dob:
„Teprve s Hegelem přišla na svět největší drzost servírující holé nesmysly, slepující smysluprázdné, zběsilé slovní drúzy, jaké bylo, až dosud lze slýchat jen v blázinci.“
Schopenhauerova kritika Hegela
pro Poppera nejhorší slovní čaroděj a šarlatán:
- Jak lze vyjádřit, že zahřívání rozezvučených těles je teplo a zvuk?
  - takhle se to podle Poppera dá říct jednoduše, shrnout do jedné věty, kdežto Hegel to musí rozvést slovní dokonalostí a tím uchvátit čtenáře -> „Zvuk je změna specifického rozložení materiálních částí a negace těchto podmínek, čistě abstraktní nebo ideální ideálno této specifičnosti. Tato změna je však sama bezprostředně negací materiální specifické existence, což je tudíž reálné ideálno specifické tíhy a koheze, teplo. Zahřívání rozezvučených těles stejně jako těles udeřených je projevem tepla, vznikajícího dle pojmu se zvukem.“

ti, co na něho navazovali, tak jeho myšlenky rozvinuli
dialektika
- = základ moderní dialektiky
- dialektický pohyb je základem veškeré reality a je složen ze 3 částí: teze, antiteze, synteze
  - představa neustálého střetávání protikladů -> střetávají se do té doby, než dojde k syntezi -> vytvoří něco nového, něco na vyšší úrovni -> ze synteze se pak zas stane tezí -> „jakoby nekonečné“
  - = základním principem všeho jsou protiklady
  - ke každému jsoucnu musí existovat protiklad, a díky tomu má smyl
  - bytí vs. nebytí = dění

TEZE	světlo	horko	volný trh
ANTITEZE	temnota	chlad	řízený trh
SYNTEZE	den	teplota	ekonomika

veškeré dějiny světa jsou pohybem vědomí = Ducha
- = veškeré teze, antiteze, synteze
- od počátku do konce dějin se táhne jakoby červená nit -> snaha vystopovat pohyb lidských dějin -> až to pochopím, tak pochopím ten princip (smysl) světa
- na tezi, antitezi a syntezi je vystavěn pak veškerý světový vývoj

Hegelova cesta Ducha

tři vývojové stupně Ducha = pohyb světového Ducha:
T: Bytí o sobě -> čistá idea mimo čas a prostor
- – logika
A: Jinobytí -> zvnějšnění v přírodě (do hmotného světa)
- – filosofie přírody
S: Návrat k sobě = fáze návratu
- – filosofie ducha = „nejvyšší věda“
- – zkoumá, jakým způsobem se vědomí může rozvíjet dál -> jedině dialektickým způsobem

Tři vývojové stupně filosofie ducha

návrat vědomí může probíhat na vývojových stupních:
- T: Subjektivní duch (Fichte) -> život člověka
- A: Objektivní duch (Schelling) -> kolektivní život (stát)
  - Ficheho život člověka nestačí -> Schelling ho obohatil
- S: Absolutní duch (Hegel)
  - tím je to završeno
- napětí mezi individuálním a nadindividuálním vědomím = hnací síla dějin
  - dialektika pána a raba (= otrok)
    - každé individuální vědomí se musí vymezovat, aby se utvrdilo
    - jedno vědomí požaduje od druhých vědomí uznání -> do teď to bylo tak, že si to uznání lidé snažili vynutit (zotročení) -> to je špatné -> při donucení si musím člověka (otroka) pořád nějak zajišťovat -> v tu chvíli je otrok blíž k potvrzení subjektivního Ducha nežli já -> je potřeba nastolit tu společnost (moderní liberální společnost), kde se to nebude muset vynucovat, ale bude to dobrovolné -> budeme se navzájem respektovat
    - konec dějin nastane tehdy, když tohle bude vyloučeno

Filosofie dějin

tři stupně absolutního ducha = smíření individua a kolektivu:
- T: umění – vnější smíření
  - umění je pro Hegela nástroj, jakým subjektivní Duch vytvoří dílo a tím se zvnějšní, ale umělecké dílo je zároveň výtvorem i objektivního Ducha (promítání Ducha kolektivu)
- A: náboženství – vnitřní smíření
- S: filosofie – čisté smíření s duchem
  - = fáze, kdy lidstvo pochopí, že jde o střetávání s Duchem, pochopíme princip dialektiky, pochopíme princip absolutního Ducha -> pak je absolutní Duch rozrušen -> tím pádem nastane i konec dějin
- světové dějiny neutváří jednotlivci, ale světový duch
- jedinec i kolektiv jsou vždy nástrojem ducha, jejich role končí, jakmile naplní dějinnou úlohu
  - dějiny jsou neseny vývojem světového Ducha
  - lidstvo je projevem světového Ducha -> žádný člověk (jeho vědomí) není pánem sebe sama
- člověk tvoří dějiny tehdy, když si ho světový Duch vybral
- Hegel přesvědčen, že konec dějin (završení světového ducha) je blízko = úkol pruského státu
  - ten národ, který je světovým Duchem vyvolen, je Prusko

Filosofie jako zkoumání daných jevů: Comtův pozitivismus

Pozitivismus

= věda založená čistě na prokazatelných faktech
odmítnutí filosofie jako celku
základem je odmítnutí metafyziky -> striktní interpretace Kantovy „věci o sobě“
pozitivní = to, co je objektivně dané, to co můžeme dokázat
- = reálné, skutečné, prokazatelně dané
- věda se musí soustředit pouze na svět jevů
- Comte: „Základem vědy je vědět, abychom mohli předvídat.“
úkolem vědy je konstatovat fakta, hledat mezi nimi zákonitosti a dle nich předvídat budoucí vývoj
nezajímají nás prvotní příčiny věcí, ani jejich smysl, ale pouze to, zda jsou (pozitivistická histografie)
hlavní představitelé: Comte, H. Spencer, J. S. Mill

Comte a zákon tří stádií

August Comte = zakladatel sociologie a hlavní osobnost
pozitivismu sociologie jako součást filosofie
představa, že vývoj lidského i společenského myšlení
postupuje ve 3 stádiích:
- teologické = hledání příčin a smyslu ve vyšší moci
  - = nejnaivnější
  - když se společnost ptá, proč je tady strom, tak má společnost tendence vysvětlovat na základě vyšší moci
  - animismus = přírodní náboženství
  - polyteismus
  - monoteismus = za vším na světě je 1 Bůh
  - animismus -> polyteismus -> monoteismus
- metafyzické = hledání smyslu v abstraktních pojmech
  - = filosofické
  - lidé odmítnou náboženství a začnou myslet filosoficky -> princip všeho je nějaké arche (bytí)
- pozitivní = poučená rezignace na hledání smyslu
  - nejvyšším cílem objasnění všech zákonitostí
  - = nejdokonalejší
  - z Kanta pro nás vyplývá, že účelem není hledat prvotní princip, protože víme, že nemá cenu je hledat
  - potřeba ve světě vysvětlit všechny přírodní zákonitosti (jevy) -> jak naše věda dospěje vědomému cíli

Soustava věd – Comte

rezignaci na hledání smyslu je třeba nahradit vytvořením jednotného vědeckého systému
nejde o přinášení roztříštěných poznatků, ale o skládání celkové „mozaiky“
vzdělanost nespočívá ve specializované odbornosti, ale v obsáhnutí celého systému
snaha o klasifikaci věd podle míry abstrakce:
- matematika – abstrakce
  - je pro něho nejobjektivnější, nejjednodušší -> musíme ji umět, abychom mohli zkoumat a poznávat
- astronomie – kosmos
- fyzika – anorganické děje
- chemie – anorganické složení
- biologie – individuální děje
  - poznání jedince biologické a psychické
- sociologie – sociální děje
  - odhalení zákonitostí ve společnosti
- úkolem filosofie a vědy je třídit a klasifikovat vědy

Využití Hegelovy dialektiky: Marxův materialismus

Materialistická interpretace Hegela

marxismus je součástí materialismu
materialismus je opakem idealismu, vychází z idealismu
spor materialismu s idealismem o podstatu světa (ontologický spor)
rozpad Hegelova dědictví do dvou odlišných proudů:
- starohegelovci = konzervativní
  - odmítající vizi konce dějin
  - berou Hegelovu dialektiku -> idealismus
  - = pravicoví
- mladohegelovci = levicoví, materialističtí, revoluční
  - hmota, která formuje vědomí
  - odmítají připustit, že vědomí předehnalo hmotu
- materialismus:
  - přijetí dialektického principu při vyvození odlišných závěrů
  - odmítnutí teze, že vědomí předchází bytí -> duch je výtvorem hmoty -> dialektický materialismus
    - tvrdí, že dialektika spočívá ve střetávání hmoty (ne ducha – protikladů)
    - materialistický svět formuje a ovlivňuje lidské vědomí
    - Marx: „U mne není ideálno nic jiného než materiálno přenesené do lidské hlavy a v ní přetvořené.“

Základy Marxova učení

Karel Marx se nerovná marxismus -> filosofická teze se nerovná hnutí
- vymezil filosofii místo
- filosofie tu není od toho, aby bádala a poznávala, ale aby ukázala lidem cestu, jak změnit svět
„Filosofové dosud svět pouze vykládali. Jde ale o to jej změnit.“
cílem zrušit filosofii jejím uskutečněním
vytvoření vědecké teorie, která je matematicky jistá
spolu s F. Engelsem: Komunistický manifest, Kapitál (= ekonomická vize společnosti)
- ideový vliv:
  - Hegelova dialektika
  - francouzský utopický socialismus
  - anglická politická ekonomie
  - Feuerbachův materialismus = teorie, která je v přímé opozici Hegelovi
    - kritika vymezení JÁ vůči NEJÁ -> vymezení hmotně
  - smyslový člověk jako hranice vlastního vědomí
Teorie odcizení
- člověk je předmětná bytost
  - stávám se člověkem, neboť se vymezuji vůči vnějšku tím, že zpracovávám předměty
- práce jako základní a svobodná činnost
  - pracující člověk + výsledek práce = lidská existence
- v kapitalistické společnosti však dochází k odcizení
  - práce není způsobem vlastní realizace a svobody, ale nástrojem zajištění vlastního přežití
  - člověk je nucen směňovat plody své práce za jiné
  - př.: pracující dělník je nespokojen, protože z toho nemá žádný citový užitek krom peněz
  - člověk vyrábí předměty pro jiné předměty
  - práce je zdrojem přežití, výdělku -> to je podle Marxe špatné
  - už i dnes -> vzdělání je kvůli většímu výdělku a práci a ne kvůli seberealizaci
- Marx: „Předmět není účelem o sobě samým, ale zbožím.“
Teorie nadhodnoty
- Proč dochází k odcizení?
  - kvůli nespravedlivé společnosti => teorie nadhodnoty
- Marx tvrdí, že nadhodnota existuje
- základním principem společenského uspořádání jsou materiální výrobní vztahy:
  - vlastníci výrobních prostředků vykořisťují vlastníky pracovní síly
  - nespravedlivé je uspořádání výrobních vztahů
    - to, z čeho plyne nespravedlnost, je, že tu je materiální prostředek -> to, že někdo vlastní podnik
- skutečná hodnota předmětu = materiál + čas lidské práce
- kapitalistická hodnota předmětu = materiál + čas lidské práce
- + nadhodnota -> zisk pro kapitalistu
  - cena výrobku nemůže být na základu nabídky a poptávky -> máme si vzít cenu materiálu + čas, který dělník na vyrobení výrobku využil => cena výrobku
  - Marx ví, že to tak nefunguje kvůli tomu, že nad dělníkem stojí nějaký šéf – kapitalista, který si od něho vezme nějaký podíl z peněz z prodaného výrobku -> tím pádem dělník nedostane tolik, kolik by si zasloužil
- odcizení lze odstranit odstraněním nadhodnoty skrze nahrazení soukromého vlastnictví společenským
  - teorii musíme zrušit -> a to tím, že zrušíme třídu (kapitalistů) -> všichni budeme „lidé“ -> budeme dostávat všichni tolik, kolik si zasloužíme, kolik si sami za sebe odpracujeme

Historický materialismus

= dialektický materialismus aplikovaný na společenskou realitu
dialektika se projevuje i v sociálním systému
- uspořádání společnosti = materiální vztahy
majetkové výrobní vztahy = základna
společenské vědomí = nadstavba (náboženství, politika, ideologie, vzdělání…)
- nadstavba utváří základnu
- pro změnu nadstavby je třeba změnit základnu
- př.: tahle škola vypadá takhle, poněvadž je pod kapitalistickým vlivem -> kdyby nebyla, tak vypadá jinak -> dostaneme se k tomu tak, že zrušíme nadstavbu
výrobní vztahy jsou neseny dialektickým soupeřením 2 tříd (vykořisťovatelé vs. vykořisťovaní)
- 2 třídy – vykořisťovatelé vs. vykořisťovaní
  - = základní princip
  - teze x antiteze -> soupeří spolu -> jednou za čas dojde k syntezi
prvobytně pospolná společnost
- starověká otrokářská společnost
  - středověká feudální společnost
    - kapitalistická společnost
      - vazba vykořisťovatele k vykořisťovaným není žádná -> můžu ho vyhodit oproti starověké otrokářské společnosti
      - dělník ví, že je vykořisťován, proto s tím něco může dělat -> revoluce -> proto se to většině lidem zamlouvá
      - Marx udělal chybu -> řekl, že je vědeckým filosofem -> ž on tvrdí objektivní pravdu, že by mu měli všichni věřit
      - komunistická společnost

Vzpoura proti osvícenství a rozumu (Schopenhauer, Nietzsche)

Iracionalismus

Interpretace Kanta

odlišné interpretace Kanta se shodují na jedné věci
svět je pochopitelný a vyložitelný jedním principem:
člověk může svět „zvládnout“ a dospět na konec dějin
- dokážeme pochopit jednotný princip světa -> jakmile se nám to povede, tak se dostaneme někam dál -> na konec dějin
poprvé nastolili možnost pokroku
odlišné verze, ale společný princip světa jako harmonie:
- idealismus
  - svět je projevem ducha, který postupuje dialekticky vpřed, člověk musí pochopit jeho cestu dějinami
  - = prvotní princip
- materialismus
  - svět je utvářen hmotou, která se dialekticky střetává, člověk se musí zbavit odcizení
  - -> střetává se materiální hodnota
  - základní hodnota: teorie odcizení
- pozitivismus
  - svět je souborem pozorovatelných faktů, člověk je musí všechny utřídit a dospět na konec poznání
  - vědění je kumulativní -> dospějeme na konec dějin, až budeme všechno vědět
  - = vrchol

Vzpoura proti osvícenství

svět však není pouze harmonie
- je zde hodně věcí, které nejsou harmonické
  - člověk se občas chová jako zvíře
- člověk není pouze rozum
- důraz na chaos, vášně, pudy, touhy, neuspořádanost, nepochopitelnost
- => iracionalismus – zaměření na to, jestli se vědci před námi nespletli v té harmonii atd.

Arthur Schopenhauer

Schopenhauerovo složité dětství -> smrt otce, zneuznání od matky
ovlivněn Kantem a indickou filosofií (př. převtělování)
svět je představa -> Kant správně rozlišil svět věcí o sobě a svět jevů, ale zanedbal určení věci o sobě!
- „Kant říká, že se přes mřížku proniknout nedá, ale já se o to pokusím.“
chceme-li pochopit svět, nesmíme podléhat vnější zkušenosti, musíme se zaměřit na naše nitro
- je potřeba prozkoumat i nitro člověka -> chce se dostat dovnitř

podstatou lidské existence je vůle = touha něco chtít, něčeho dosahovat
- = něco věčného v každém z nás
- později ji označí za věc o sobě
Schopenhauerova vůle
- = základní princip, který se skrývá za rozum i emoce
- skrývá se za cit -> je to skrytá vůle
- cokoli činíme, činíme kvůli vůli a dodatečně si to ospravedlňujeme za pomoci rozumu či citů
- člověk je nástrojem vůle, která ho ovládá
- láska = převlečená vůle
  - nástroj zachování vůle skrze rozmnožení
  - = nástroj k zachování, přetrvání
  - je k tomu, aby vůle nezanikla => slouží k rozmnožování
- = neukojitelná a neunavitelná
- člověk jakožto nositel a nástroj vůle je tragická existence
- = cyklická a neustále se vrací -> pokrok neexistuje
- vůle je věc o sobě
- = negativní princip, kterému musíme čelit
Jak čelit vůli?
- Schopenhauerova vůle je nežádoucí -> pohání nás a ovládá a my s tím nemůžeme nic dělat
- člověk je vůlí stvořen tak, aby si nevážil toho, co má -> buď trpí nouzí (pachtí se, aby přežil), anebo nudou (pocit nicotnosti)
- žádný člověk si neváží toho, co má
- Můžeme nějak vůli čelit?
  - materiálním zabezpečením? -> Nikoli, nedojde naplnění.
    - aby netrpěl nouzí
  - záhubou vlastní existence? -> Nikoli, vůle se zrodí jinde.
    - zabiju se
- 1) Estetická cesta: uměním
  - můžeme jí čelit skrze umění
  - vytrhnout se vůli na krátký okamžik
  - díky zážitku z uměleckého díla zapomínáme na vůli, v ten daný okamžik ji neřešíme
- 2) Etická cesta: askezí a filosofií
  - smíření se s vůlí a její trvalé popření
  - askeze = odmítání
  - = etická cesta
  - člověk se smíří s tím, že tady je a nebude o nic usilovat, bude naplňovat základní věci, ale ty burcující, které po něm vyžaduje vůle, nebude poslouchat
  - = trvalé vytržení

Friedrich Nietzsche

Hitler byl jeho obdivovatel
často zmiňován v souvislosti s inspiračními zdroji nacismu -> učení o nadčlověku
- nebyl nacista -> byl jimi zneužit, Nietzsche ≠ nacista
ovlivněn Schopenhauerovou filosofií, Wagnerovou hudbou a Herakleitovým uvažováním
ústřední dílo Tak pravil Zarathustra
vývoj individua prochází 3 fázemi:
1. závislost na autoritách a mistrech (Wagner,…)
2. negace autorit a oproštění se
  - ne všechno, co říkají, je pravda
  - => odmítání
3. tvorba vlastních hodnot
  - snaha o vytvoření něčeho nového

Wille zu macht
- = jediný filosof, kterého uznává, je Herakleitos, všichni ostatní dle něho svedli lidstvo na scestí
  - Ostatní se nám snažili namluvit, že ve skrytu světa existuje konečná a definitivní pravda
- kritika tradiční metafyziky, spoutávající život konečnými morálními Pravdami (Platón, křesťanská filosofie, Kantův kategorický imperativ)
- „Tento svět je vůle k moci – a jinak nic. Avšak právě tak i vy jste vůle k moci – a jinak nic.“
- vůle ovládat jako základní princip, který je však pozitivní -> jen ten život je skutečný, v němž je vůli vše dovoleno, v němž je vůle neomezená a sama sobě klade morálku
  - člověk by si měl přiznat, že chce mít moc, a když se s tím pozitivně smíří, tak bude lepším člověkem -> nadčlověkem
- odhodlání jednat a rozhodovat se
  - ve chvíli, kdy jednám, tak jsem skutečným člověkem -> nevymlouvám se na např. Desatero (kategorický imperativ)
Bůh je mrtev
- morálka západní kultury ≠ kultura vůle
- jako žádoucí hodnoty hlásá pokoru, poslušnost, slabošství, místo aby učila síle a moci
- je třeba skoncovat s Bohem, rozbít dosavadní hodnoty a nastolit panskou morálku
- ,,Bůh je mrtev“
  - Bůh je něčím, na co se vymlouváme
  - Ve chvíli, kdy ho jsme schopni odmítnout, tak nastolíme panskou morálku, kdy bude každý sobě sám Bohem
- hodnoty vůle jsou mimo dobro a zlo, neboť nadčlověk morálku nepotřebuje
  - nepotřebuji dobro a zlo
Filosof s kladivem 7 x anti
- Nietzsche jako bořitel všeho starého: 7 anti-:
  - antimoralistický – morálka je pro slabochy
  - antidemokratický – demokracie je stádní
    - nejsme si rovni -> vůle se v každém projevuje jinak
    - morálka nás ovládá
  - antisocialistický – socialismus je zánik síly
  - antifeministický – ženin instinkt velí patřit muži
    - vůli k moci přiznává jen mužům
    - žena má být poslušná muži
  - antiintelektuálský – rozum je pouhý sluha vůle
    - intelektuál je pro něj učitel na škole, který si myslí, že zná všechno
  - antipesimistický – přijde nadčlověk
    - když se toho všeho zbavíme, tak začneme poslouchat vůli a nastoupí nadčlověk
  - antikřesťanský – bůh je výsměchem silným
Übermensch a věčný návrat
- „ Člověk jest provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem – provaz nad propastí.“
- člověk jest provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem, provaz nad propastí
  - pokud se člověk neoprostí od morálky, tak spadne do propasti
- nadčlověk je ten:
  - který dojde tragické moudrosti
    - není dobro a zlo, můžeme dělat, co chceme -> o nic v životě nejde
  - který ví o smrti Boha, ví, že vše ideální je pouhý přelud
  - ví, že musí jednat sám za sebe, že nikdy ničeho nedosáhne, a přesto s chutí jedná
  - ten, který dokáže čelit věčnému návratu = vše už tu bylo a stále se vrací:„Nuže dobrá, ještě jednou!“
    - žádný smysl života není
    - duše je připravená čelit návratu
- člověk sám sobě je soudcem, měl by poslouchat vůli