Mezinárodní vztahy – maturitní otázka

společenské vědy

 

   Otázka: Mezinárodní vztahy

   Předmět: Společenské vědy, Právo

   Přidal(a): apeskova

 

MEZINÁRODNÍ VZTAHY

Meznárodní vztahy jako vědní obor

  • Základní charakteristika MV a typy:
  • mezinárodní vztahy: vznikají mezi subjekty v mezinárodním prostoru,
  • typy: mocensko-politické, ekonomické, vojenské, právní, kulturní, vědecké, náboženské aj.,
  • státy buď:
    • kooperují (spolupracují) – např. státy v EU,
    • soupeří (konkurují si) – např. EU a USA,
    • bojují (jsou v konfliktu) – např. EU a Rusko,
  • Vědy studující MV:
  • MV studují např. ekonomie a politologie
  • Dělení MV podle počtu subjektů:
  • podle počtu subjektů se MV dělí na:
    • bilaterální = vztahy mezi 2 subjekty,
    • multilaterální = vztahy mezi více subjekty,

 

Vývoj mezinárodních vztahů

  • Historické formy mezinárodních systémů,
  • středověký univerzalismus,
  • od rozpadu Římské říše (1453) do třicetileté války (1648),
  • jednotlivé státy se formují a perou se o moc,
  • snahy o ovládnutí Evropy,
  • ve třicetileté válce se ukázalo, že není možné prosadit univerzální náboženství = konec středověkého systému = Vestfálský mír (náboženství se stává otázkou jednotlivých států, státní zájem je důležitější než dynastický zájem) = změna mezinárodního systému,
  • Vestfálský systém,
  • vytvoření mocenských bloků = účelově vytvářené vojenské aliance, dočasné, jen pro daný konflikt (např. různé války o dědictví – španělské atd.),
  • zrodila se demokracie,
  • jazýčkem na vahách se stává Anglie (těží z této pozice),
  • trvá do r. 1815 – napoleonské války, Vídeňský kongres,
  • Vídeňský systém,
  • 1815 (Vídeňský kongres) – 1854,
  • „koncert velmocí“ = velmoci se nebudou ohrožovat, ale pomáhat si, menší státy se přizpůsobují,
  • Metternichův systém, vytvořen na Vídeňském kongresu,
  • 1854 – velmoci se postavily proti Rusku = krymská válka, Rusko je poraženo,
  • Alianční systém,
  • 1854 – 1918,
  • vzniká Trojspolek a Trojdohoda,
  • jejich soupeření vrcholí ve WW1, která končí mírovými dohodami ve Versailles (1918),
  • Versaillský systém,
  • 1918 – 1939,
  • mírové dohody ve Versailles = perzekuce Německa,
  • Německo to netoleruje – to vyústí ve WW2,
  • Bipolární systém,
  • 1939 – 1989,
  • USA a SSSR vytváří vlastní systémy politického, ekonomického, mocenského i kulturního vlivu,
  • vliv USA a SSSR rozdělí Evropu = železná opona,
  • vrcholí to Studenou válkou,
  • tento systém se vnitřně zhroutil – hrozba jaderných zbraní,
  • Unipolární systém,
  • 1989 – 2001,
  • po studené válce dominuje USA,
  • končí teroristickými útoky roku 2001 (útok na Dvojčata atd.),
  • USA se zabředává do válek na blízkém východě,
  • Rusko se otřepává po rozpadu SSSR,
  • vzrůstá moc Číny (ekonomicky se rozvíjí),
  • Multipolární systém,
  • regionální (Turecko, Indie, Írán, Brazílie, Rusko) a světové velmoci (USA, Čína),
  • určující je politika a vzor USA,
  • USA se snaží oslabit soupeře,

 

Subjekty mezinárodních vztahů

  • Státy,
  • dělení na:
    • velmoci,
      • světové velmoci,
      • regionální velmoci,
    • střední státy,
    • malé státy – mají spíše fiktivní suverenitu,
  • Mezinárodní organizace,
  • země se shodly na jejich vytvoření, podepsáním smlouvy se vzdaly části své suverenity,
  • slouží ke kontrole, pomoci atd.,
  • Soudní a arbitrážní instituce,
  • např. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (instituce OSN),
  • Mezinárodní kongresy a konference,
  • řeší se mezinárodní problémy (např. po skončení války, klimatické konference atd.),
  • např. KBSE (= Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, 1975),
  • Mezinárodní mezivládní organizace,
  • zajišťují trvalou spolupráci,
  • např. OSN, NATO,
  • Mezinárodní nevládní sdružení,
  • nestátní, ale mezinárodně významné sdružení,
  • např. Greenpeace, Červený kříž atd.,
  • Teroristické a zločinecké organizace,
  • kriminální struktury – organizovaný zločin (obchod s drogami, se zbraněmi, s lidmi, s orgány…),
  • např. Al-Kaida, ISIS, mafie,
  • bojuje se s nimi – mezinárodní bezpečnostní organizace jako např. Interpol,
  • Osobnosti,
  • kardinál Richelieu,
  • poradce Ludvíka XIII., doba třicetileté války,
  • logika státního zájmu,
  • Otto von Bismark,
  • pruský kancléř, zasadil se o sjednocení Německa,
  • diplomaticky navedl do války Rakousko i Francii tak, aby Prusko nebylo za agresora, a ve válkách zvítězil,
  • Adolf Hitler,
  • německý kancléř a diktátor,
  • Gándhí,
  • osvoboditel a premiér Indie,

 

Zahraniční politika a diplomacie

  • Definice a cíle zahraniční politiky a diplomacie,
  • zahraniční politika je souhrn akcí, záměrů a prohlášení státu, jejichž účelem je ovlivňovat a regulovat vztahy státu s jinými státy, spolky států a mezinárodními nebo nadnárodními organizacemi,
  • cíle:
    • prosazování státního zájmu (ten se nedefinuje sám sebou, ale definují ho mimo jiné i političtí aktéři daných států),
    • ochrana míru a lidských práv,
    • ochrana životního prostředí,
    • zajištění ekonomického rozvoje pro všechny země,
    • budování mezinárodních vztahů na bázi solidarity a vzájemné spolupráce,
  • tyto cíle jsou zajišťovány:
    • mezinárodnímu smlouvami,
    • dodržováním mezinárodních obyčejů,
    • zřizováním soudních (arbitrážních) organizací pro řešení mezinárodních sporů,
  • diplomacie = hlavní nástroj prosazování zahraniční politiky, nenásilná jednání,
  • Mezinárodní politika jako komplex zahraničních politik,
  • součet všech zahraničních politik národních států, které vznikají chováním politických elit,
  • jinak je MP věda, která je součástí MV a studuje způsob uchopení a řešení konfliktů,
  • Mezinárodní právo veřejné a jeho normy,
  • mezinárodní právo veřejné = soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy a mezi dalšími subjekty mezinárodních vztahů,
  • normy:
    • kogentní = závazné,
      • porušení těchto norem = zločin (např. válečné zločiny – zakázané zbraně, genocida, otroctví, dětská práce atd.),
      • Rada bezpečnosti OSN může schválit vojenský zákrok,
    • dispozitivní normy,
      • doporučující charakter,
      • porušení = mezinárodní delikt,
      • k donucení státu, aby je dodržel se používá:
        • retorze (odveta, vždy právně přípustná, např. nevydávání víz, odvolání velvyslance, přerušení diplomatických styků, neúčast na mezinárodní akci pořádané daným státem atd.),
        • represe (má stát poškodit a vynutit změnu chování) = sankce,
  • ekonomické sankce (nejúčinnější),
    • embargo = zákaz vývozu do dané země,
    • bojkot = zákaz dovozu věcí z dané země,
    • dají se kombinovat,
  • obyčejové normy,
    • nepsané, ale mají se všeobecně dodržovat,
  • Nástroje zahraniční politiky,
    • diplomacie,
      • = vyjednávání s ostatními zeměmi,
      • většina zahraniční politiky je prováděna diplomaticky,
      • skrze profesionální zástupce = diplomaté,
        • diplomatické mise:
          • stálé (např. velvyslanectví, ambasády, konzuláty atd.),
          • zvláštní (účast na konferencích, státní návštěvy atd.),
        • propaganda a propagace
          • cíl: ovlivnění veřejného mínění v ynějaké zemi ve prospěch propagované země,
          • propaganda,
            • prosazuje politický zájem,
            • ne vždy čestná,
            • často na úkor země,
            • je nástrojem také hybridní války,
            • „mistr propagandy“ = Josef Göbel – nacistické Německo,
          • propagace,
            • prosazuje ekonomický a kulturní zájem,
            • pozitivní smysl,
            • např. turistické atrakce, kulturní památky,
          • násilný konflikt = válka,
            • cíle: zvětšování území, rozšiřování zdrojů, získání mocenské nadvlády
            • způsoby:
            • tradiční války,
              • střet armád na bitevním poli,
              • dnes se tak provádí regionální války (u globálních válek je hrozba jaderných zbraní a absolutního zničení, kdyby šly do tradičního otevřeného vojenského konfliktu),
              • země, vzduch, moře,… kosmos?
            • hybridní války,
              • není to otevřený vojenský konflikt se zbraněmi,
              • elektronická válka – válka vedená v internetovém prostředí (propaganda, ekonomický nátlak, dezinformace atd.),
            • proxy války,
              • forma hybridní války,
              • velmoci by se zničily, takže bojují na lokálním bojišti tak, že podporují bojující strany,
              • např. korejská válka, válka v Sýrii, Ázerbajdžán X Arménie atd.,

 

Typy a formy zahraniční politiky

    • izolacionistická politika,
      • „vystačí si sami“, izoluje se,
      • např. UK (2. pol. 19. stol. – glorious isolation, „Anglie nemá přátele a nepřátele, má jen zájmy“),
      • stát se může dostat do této pozice i nedobrovolně – jsou na něj uvaleny sankce, nikdo s ním neobchoduje (např. Severní Korea),
    • alianční politika,
      • komunikuje a spolupracuje s jinými státy,
      • např. Svatá aliance (napoleonské války),
      • Severoatlanstká aliance (NATO),
    • imperiální politika,
      • cílem je ovládnout další země a vytvořit impérium po vzoru SIR,
      • např. UK – koloniální impérium, pozůstatek Commonwealth, Francie – také kolonie,
    • hegemonistická politika,
      • hegemon = nejsilnější země, ovládá okolní země,
      • v současné době jaksi nahradila imperiální politiku, přímá mocenská závislost byla nahrazena nepřímou (např. ekonomickou) závislostí,
      • např. USA – mají významný ekonomický vliv a vojenské základny ve většině zemí,
      • v zemích 3. světa se projevuje jako neokolonialismus,
    • univerzalistická politika,
      • snaha o sjednocení zemí jednou ideou – většinou náboženstvím,
      • např. středověký universalismus v Evropě, islámský universalismus – snaha o vytvoření světového chalífátu,

 

Zahraniční politika ČR

  • cíle:
    • bezpečnost,
    • prosperita,
    • udržitelný rozvoj a lidská důstojnost včetně lidských práv,
    • dobré jméno České republiky,
    • služba občanům,
    • aktivní působení v EU, NATO, OSN atd.,
  • Členství v mezinárodních organizacích
  • EU,
    • členem od 1.5.2004,
    • v rámci EU je ČR středně velkým státem,
  • OSN,
    • ČR je zakládajícím členem – je členem od 19.10.1945,
  • NATO,
    • členem od 12.3.1999,
  • Tvůrci zahraniční politiky,
  • prezident, premiér, ministr zahraničních věcí,

 

Významné mezinárodní organizace

  • Organizace spojených národů (OSN/UN),
  • Založení, členské státy, sídlo:
    • založena 10.1945, měla nahradit nefunkční Společnost národů,
    • zakládající statut OSN je Charta Spojených národů (přijata 26.6.1945 – tehdy ji podepsalo zakládajících 51 států, vešla v platnost 24.10.1945),
    • členské státy: téměř všechny státy světa (193 států, cca 12 států není členem – např. Švýcarsko, Vatikán ad.),
    • sídlem OSN je New York, USA,
  • Orgány, jejich fungování a kompetence:
    • Valné shromáždění,
      • hlavní instituce OSN,
      • účastní se všechny členské státy,
      • parita a rovnost – každý stát má jeden hlas a všechny hlasy jsou rovnocenné,
      • řídí ho předseda – ten je vždy volen na jeden rok,
      • náplň:
        • úkoly OSN,
        • pravomoci ostatních institucí OSN,
        • volba členů,
        • rozpočet OSN,
      • výsledky jednání jsou formulovány v rezolucích (= prohlášení, závazné) a usneseních (nezávazné),
    • Rada bezpečnosti,
      • nejdůležitější instituce,
      • 15 členů,
        • 5 stálých (VB, USA, Rusko, Čína, Francie), mají právo veta,
        • 10 volených na 2 roky,
      • úkol: udržení míru ve světě,
      • je oprávněna udržet mír i násilím = může vojensky zasahovat, ale cílem má být oddělení válčících stran od sebe a donucení k jednání,
      • nemá vlastní armádu – využívá armády členských zemí,
    • Hospodářská a sociální rada,
      • 54 členských států, jsou voleny na 3 roky,
      • ekonomická, hospodářská a sociální funkce,
      • úkol: vyrovnávání rozdílů mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi,
    • Poručenská rada,
      • úkol: správa území s nejasným statusem (např. území, která nepatří žádné zemi, nebo kde se bojuje o nezávislost, nové státy které ještě nemají instituce atd.),
    • Mezinárodní soudní dvůr,
      • sídlí v Haagu,
      • úkol: řešit spory mezi státy a podávat posudky o právních otázkách na žádost oprávněných orgánů,
    • Sekretariát OSN,
      • mezinárodní úřednický tým vytvořený ke správě ostatních orgánů OSN,
      • 7500 zaměstnanců, úřady v desítkách zemí světa,
      • v čele stojí generální tajemník OSN,
        • volen Valným shromážděním na návrh Rady bezpečnosti,
        • volen na 5 let,
        • dnes Portugalec Antonio Guteres,

 

Agentury a odborné organizace

    • UNESCO – ochrana kultury a zajištění vzdělávání,
    • UNICEF – dětský fond,
    • FAO – food and agriculture organisation – zajištění výživy,
    • WHO – world health organisation – zajištění zdraví ve světě,
    • WTO – organizace obchodu,
    • UNEP – ochrana životního prostředí,
    • UNHCR – migrace, uprchlíci,
    • IMF – mezinárodní měnový fond,
  • Severoatlantická aliance (NATO),
  • Dobové souvislosti založení, členská základna, sídlo,
    • založena 4.4.1949, navazuje na Bruselský pakt, který měl zajistit spolupráci především ve vojenské sféře a společnou obranu,
    • ke vzniku pevnější spolupráce a společné vojenské struktury státy podnítila korejská válka,
    • první generální tajemník Hasting Hismay stanovil cíle NATO jako:
      • udržet USA v Evropě,
      • udržet Rusko mimo Evropu,
      • udržet Německo při zemi,
    • členská základna – 12 zakládajících států: Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie a Island,
    • sídlo: Brusel, Belgie,
  • Zakládací smlouva,
    • Washingtonská smlouva,
      • 14 článků,
      • článek – zavazuje členské státy ke společné obraně a vzájemné pomoci, ale nespecifikuje formu pomoci, poprvé byl uplatněn po teroristických útocích v září 2001 Spojenými státy,
    • Orgány, jejich fungování a kompetence,
      • Severoatlantická rada,
        • nejvyšší instituce,
        • politická,
        • každá členská země v ní má stálého zástupce (za ČR diplomat Jiří Šedivý),
        • scházejí se každý týden a jednou za půl roku se schází reprezentativně i s prezidenty/premiéry/ministry obrany atd.,
        • funkce: projednávání bezpečnostních situací,
        • předseda rady = generální tajemník NATO,
          • dnes Švéd Jens Stoltenberg,
      • Výbor pro obranné plánování,
          • rozhoduje o vojenských strukturách (rozmístění vojáků, materiální zajištění atd.),
      • Skupina pro jaderné plánování,
          • činí rozhodnutí ohledně jaderných otázek a související politiky NATO,
      • Vojenský výbor,
          • nejdůležitější instituce,
          • řeší vojenské otázky aliance,
          • schází se jednou týdně,
          • řízen předsedou výboru = náčelník generálního štábu aliance,
          • spadají pod něj 2 hlavní strategická velitelství:
            • Velitelství spojeneckých sil pro operace,
              • sídlo: Mons, Belgie,
              • 4 oblastní velitelství,
              • odtud jsou řízeny vojenské síly,
            • Velitelství spojeneckých sil pro transformaci,
              • sídlo: Norfolk, USA,
              • zajištění modernizace (elektronická válka, drony atd.),
  •  Složení vojenských sil,
    • síly rychlého nasazení,
      • elitní vojenské jednotky, nejlépe vybaveny a vycvičeny,
      • nasazení v rámci hodin, maximálně dnů,
      • u nás např. výsadkové jednotky z Chrudimi nebo z Prostějova,
    • hlavní obranné síly,
      • profesionální armády jednotlivých zemí,
      • dlouhodobější nasazení (týdny až měsíce),
    • záložní síly,
      • ještě dlouhodobější nasazení (měsíce až roky),
    • Podíl NATO na globálním zbrojení (náklady),
      • asi 70% nákladů na zbrojení na světě = přes bilion dolarů ročně,
      • nejvíce penež jde do USA (cca 700 mld. dolarů = přes 60% NATO),
      • největší vojenský rozpočet má Čína (120 mld. dolarů), pak skupina 60 – 80 mld. dolarů (VB, Německo, Francie, Rusko, Saudská arábie…),

 

Evropská unie (EU)

  • Dějiny evropské integrace,
  • Idea sjednocené Evropy a pokusy o integraci do WW2,
      • středověk,
        • idea SIR – renovatio imperii, obnova Římské říše,
        • křesťanský universalismus – sjednocení Evropy ideou náboženství,
      • institucionální myšlenky 15. století,
        • Jiří z Poděbrad – společná obrana proti Turkům (a ČZ by se zbavily kacířské nálepky),
      • 17. století,
        • William Penn – navrhl zřízení evropského parlamentu se státy zastoupenými podle velikosti, který by rozhodoval o záležitostech míru a bezpečnosti… nepovedlo se, tak emigroval do USA a založil stát Pennsylvania,
      • 19. století,
        • Imannuel Kant – navrhl federativní zřízení Evropy, vytvoření evropského společenství,
      • po WW1,
        • Panevropské hnutí – hrabě Coudenhove-Kalergi roku 1926 uspořádal první kongres Panevropského hnutí, má ideu sjednocené Evropy,
        • státy ale měly strach, že Kalergi chce obnovit něco jako Rakousko-Uhersko,
        • malé státy se nechtěly vzdát nově nabyté svobody,

Počátky integrace

  • po WW2,
    • nové malé státy se ve WW2 nedokázaly bránit, vyčerpala se jejich idea národní svobody,
    • vznik odborových hnutí (např. 1944 – Švýcarsko) – sjednocení Evropy?,
    • myšlenka evropské ústavy,
      • Z – federativní Evropa,
      • V – konfederativní Evropa,
      • = rozpor, trvá do dnes,
  • 1947 – studená válka,
    • Z x V Evropa,
    • USA x Rusko,
    • bipolární svět (v Evropě názorně vidět rozdělení železnou oponou),
    • Evropa přestává dominovat světu, státy ztrácí postavení velmocí,
    • Evropa chce:
      • získat zpět dominantní postavení = nutnost spojit se, aby mohla konkurovat USA a Rusku,
      • hlídat Německo – zabránit jeho remilitarizaci (musí tudíž hlídat jeho ekonomiku),
      • bránit se vlivu SSSR,
      • = musí vytvořit s Evropy jeden velký ekonomický celek,
      • Winston Churchill – dává dohromady koncept, přednáší o něm projev roku 1946 v Curychu, kde vyzývá k vytvoření Spojených států Evropských, kde by byla samozřejmě hlavní Anglie jako prostředník mezi USA a Evropou,
  • Mashallův plán,
    • 1948 – USA nabízí všem státům Evropy finanční pomoc, aby se znovu nastartovala ekonomika po WW2,
    • nakonec se realizoval pouze pro Z Evropu v letech 1948 – 1951,
    • výše až 13 mld. dolarů,
    • nastartoval hospodářský růst,
    • OEEC,
      • Organizace pro evropskou spolupráci, 1947,
      • cíl: rozdělování států na různé hospodářské úkoly,
      • fungovala i po ukončení Mashallova plánu,
      • úspěšná spolupráce,
      • 1961 – přetváří se na světovou OECD a později na WTO pod OSN, která funguje dodnes,
      • = ukazuje se, že spolupráce přináší pozitivní výsledky,
    • 1948Evropský kongres v Haagu,
      • svolal ho hrabě Coudenhove-Kalergi, přestože jeho prvotní výzvy k evropské integraci ve dvacátých letech a později výzva k vytvoření Evropské parlamentní unie z roku 1947 nebyly vyslyšeny,
      • 16 zemí (i Německo),
      • předseda kongresu: Winston Churchill,
      • vzniká Evropské hnutí,
      • vyzývá státy k:
      • vytvoření evropského parlamentu,
      • přijetí charty lidských práv,
      • vytvoření mezinárodního soudního dvoru k ochraně lidských práv
    • 5.1949 – založena Rada Evropy
      • původně 10 zemí, dnes 47 (prakticky všechny evropské země),
      • členy jsou zástupci parlamentů,
      • vytvořen také soudní dvůr,
      • funguje nezávisle na EU!,
      • úkol: chránit lidská práva a pomáhat státům v řešení různých problémů,
      • 170 smluv a úmluv (1950 – Evropská úmluva o lidských právech, 1961 – Evropská sociální charta),
      • posílení evropské identity,
      • 1955 – Evropská vlajka,
      • 1972 – Evropská hymna (Óda na radost – Beethoven), dodnes,
    • 1948Bruselská smlouva (Bruselský pakt),
      • smlouva o vzájemné spolupráci a společné obraně mezi Francií, VB a Beneluxem,
      • 1949 – rozšířena o USA a Kanadu = vznik NATO,
      • není čistě evropská…,
      • 1950 – vznik Evropského obranného společenství (EOS) – ekonomická kontrola Německa,
      • 1954 – končí okupační stav Německa, vzniká Spolková republika Německo, stává se členem NATO, strach z Německa polevuje, EOS se přeměňuje na ZEU = Západoevropská unie (zrušena roku 2011 jako nepotřebná),
  • léta:
    • 5.1950 – Schumannův plán,
      • Německo se po WW2 znovu ekonomicky oklepává, Francie a další státy mají tendenci chtít ho zatlačit zpět do země,
      • vyzývá ostatní země Evropy, aby kontrolovali německou militarizaci,
      • = vyzývá k vytvoření nějakého společenství,
    • 4.1951 – Pařížská dohoda, vznik ESUO (evropské společenství uhlí a ocele),
      • na výzvy Schumanna reagují Jean Monet, Conrad Adenauer a Alcide Gasperi („otcové zakladatelé budoucí EU) a vytvářejí ESUO,
      • Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko,
      • Orgány:
        • Vysoký úřad,
        • Společné shromáždění,
        • Soudní dvůr,
    • 7.1952 – smlouva vstupuje v platnost, vznik ESUO,
    • 5.1957 – Římské smlouvy,
      • rozšíření spolupráce,
      • vstupují v platnost 8.1958,
    • Smlouva o EHS (evropské hospodářské společenství),
    • Smlouva o ESAE (Euratom = evropské společenství pro atomovou energii,
      • Orgány:
        • Komise EHS – 9 členů, sídlo v Bruselu,,
        • Rada ministrů EHS – koordinace hospodářské politiky,
        • Parlamentní shromáždění ­– kontrola Komise a Rady, nemá zákonodárné pravomoci,
        • Soudní dvůr,
        • Evropská investiční banka – financování projektů,
        • Hospodářský a sociální výbor – vytváření vizí spolupráce a rozvoje, sídlo v Bruselu,
        • reakce VB,
        • chce vytvořit konkurenční sdružení,
    • 1959 – vznik ESVO (Evropské společenství volného obchodu),
      • Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Lichtenštejnsko, Rakousko, Španělsko, Portugalsko = už kvůli složení moc nemá šanci na úspěch,
      • cíl: nepřekážet si v obchodu,
      • spíš formální,
      • v 90. letech se stává součástí EHS a členové vstupují do EU,
      • v 60. letech vidí, že tudy cesta nevede, opakovaně se snaží vstoupit do EHS, ale je odmítána (předseda EHS de Gaulle má s Brity problém + VB vyžaduje výhody),
  • léta,
    • 7.1967 – Slučovací smlouva,
      • spojení dosavadních smluv (smlouvy o ESUO, smlouvy o EHS a smlouvy o ESAE – Euratom) do jednoho celku,
      • spojením ESUO, EHS a Euratomu vzniká ES (= Evropské společenství),
    • 1968 – Celní unie,
      • zboží zvenku ES je proclíváno společně,
      • Krize integrace,
        • Francie se v ES izoluje, Německo ekonomicky sílí, Francie si nemůže být jistá svým dominantním postavením,
        • otázky o rozšíření – přijetí VB?
        • předseda de Gaulle opakovaně vetuje žádosti VB o přijetí do ES,
        • = zhoršování vztahů, pokles snahy o spolupráci i uvnitř ES, neochota členů ustupovat od vlastních zájmů,
    • Summit v Haagu (12/1969),
      • nastiňuje řešení krize integrace,
      • formuluje body:
        • dokončit budování společného trhu,
        • prohloubení integrace tam, kde si to žádá fungování celní unie a společných politik,
        • rozšíření EHS,
  • léta
    • 1970 – Lucemburská smlouva,
      • ES je finančně soběstačná, má vlastní rozpočet,
      • příjmy ES:
        • ze cla,
        • z příspěvků zemí (příspěvky ve výši 1% HDP),

 

EMU (Evropská měnová unie)

  • chce vytvořit společnou měnu, aby byl obchod v rámci ES ještě snazší,
    • 1979 – EMS (Evropský měnový systém),
      • dohoda o směnných kurzech = pevné kurzy,
      • společná měnová jednotka – ECU (čti eky),
    • 1973 – první (severní) rozšíření,
      • připojení VB, Dánska a Irska,
      • celkem je tedy 9 členských států,
  • léta
    • 1981 a 1983 – druhé a třetí (jižní) rozšíření,
      • + Řecko,
      • + Portugalsko a Španělsko,
      • celkem 12 členských států,
    • 1985 – Schengenská smlouva,
      • zrušení hraničních kontrol uvnitř ES,
      • původně mezi Francií, Německem a zeměmi Beneluxu, pak se rozšiřuje,
    • 1986 – Jednotný evropský pakt (JEA),
      • zajišťuje jednotný evropský trh, volný pohyb osob a kapitálu po ES,
    • 1989 – rozpad SSSR,
      • revoluce středoevropských zemí – hlásí se do ES,
      • ES je rozhodnutá země v jejich revolucích podpořit,
      • program Phare – finanční podpora reforem, originálně pro Polsko a Maďarsko, později i pro další země,
  • léta,
    • 2.1992 – Maastrichská smlouva,
      • Smlouva o Evropské unii = SEU,
      • má dát pevný rámec hlubší spolupráci, počítá s přijímáním nových zemí po rozpadu SSSR,
      • v platnost vstupuje 11.1993 – vznik Evropské unie (EU),
      • Systém pilířů EU,
      • EU se má opírat o 3 pilíře,
      • evropské společenství tvořené institucemi, evropské politiky,
      • SZBP – společné zahraniční a bezpečnostní politiky,
      • spolupráce v oblasti policie a vnitra,
    • 1995 – 4. rozšíření,
      • + Rakousko, Švédsko, Finsko,
      • celkem 15 členů,
    • 1997 – Amsterodamská smlouva,
      • novelizace smluv o EU,
      • změna hlasování,
      • dříve museli souhlasit všichni,
      • teď je umožněna konstruktivní neúčast – když země nesouhlasí, může se nezúčastnit hlasování a tím umožnit schválení návrhu, přestože nesouhlasí,
      • zavádí novou funkci: vysoký zmocněnec pro zahraniční politiku,
      • má řídit společnou zahraniční politiku EU,
      • státy měly totiž velmi odlišné názory na některé situace (např. válka v Jugoslávii), takže bylo nutno sjednotit myšlenky,
    •  1.1999 – vznik ECB (Evropská centrální banka),
      • základní podmínka pro zavedení jednotné měny – EURO,
      • konvertgenční kritéria,
      • soubor podmínek pro přijetí eura,
        • roční deficit pod 3% HDP,
        • zadlužení pod 60% HDP (to dnes nesplňuje nikdo),
      • kdo je splňuje, nahrazuje 1.1.2002 svou měnu EUREM,
    • 12/1999 – summit v Helsinkách,
      • vydává Prohlášení tisíciletí,
        • stanovuje nové cíle a vize pro 21. století a 3. tisíciletí,
        • Evropa se má stát informační společností, klást důraz na životní prostředí, zajistit udržitelný rozvoj v Evropě, zajistit mír a bezpečnost,
      • konkretizuje nový přijímací proces, stanovuje podmínky přijetí nových zemí,
  • Počátek 21. století,
    • 12/2000 – summit v Nice,
      • potvrzuje chartu základních lidských práv,
      • přezozdělení hlasů – už počítá s postupným přijímáním nových zemí (počet hlasů země záleží na počtu obyvatel),
      • další změna v hlasování – kvalifikovaná většina,
      • velké státy nemohou přehlasovat malé a malé státy se nemůžou spojit proti velkým,
    • 1.2002 – Euro,
      • státy, které splňují konvertgenční kritéria, přijímají společnou měnu – euro,
    • 2002 – Konvent,
      • zřízen konvent pro přijetí nové ústavy,
      • už vypršely zakladatelské smlouvy, je potřeba je obnovit – chtějí novou Evropskou ústavu, obnovení a sjednocení smluv,
      • posílení role Evropského parlamentu,
      • Konvent trval 2 roky,
    • 2004 – summit v Bruselu,
      • schválil ústavu,
      • ústava má asi 700 stran,
    • 2005,
      • ratifikační proces – jednotlivé státy mají schválit ústavu,
      • ústava je zamítnuta – je příliš dlouhá a složitá, lidi jí nerozuměli,
    • 5.2004 – 5. rozšíření, 2007 – 6. rozšíření = „východní“ rozšíření,
          • + ČR, Slovensko ad.,
          • + Bulharsko, Rumunsko,
          • celkem má EU 27 členů,
    • 12.2007 – Lisabonská smlouva
      • náhrada zamítnuté ústavy,
      • je stručnější (asi 250 stran),
      • také problémy s ratifikací, ale nakonec přijata,
      • ruší 3 pilíře Maastrichské smlouvy,
      • zakládá nové funkce:
      • předseda Evropské rady – tento stálý předsedy vždy spolupracuje se zemí, která zrovna vykonává předsednictví,
      • ministr zahraničí EU – zajištění jednoty mezinárodní politiky EU,
      • snižuje počet komisařů na 18 (členských zemí už je hodně, takže přestává platit že každá země má komisaře),
      • změny v hlasování – rozšíření většinového souhlasu (ke schválení se musí vyjádřit min. 55% států a 65% obyvatel),
      • subjektivita EU – EU může přijmout rozhodnutí a je to na její zodpovědnost, ne na zodpovědnost států,
      • článek 50 – možnosti vstupu a vystoupení, stanovuje podmínky pro vystoupení,
    • 2012 – Fiskální pakt,
      • Dohoda o finanční stabilitě,
      • reakce na finanční krizi 2008 – 2011,
      • má zajistit, aby už k ničemu podobnému nedošlo,
      • zřizuje dluhovou brzdu – stát by neměl být zadlužen víc než 60% HDP a pokud se víc zadluží, musí přijmout opatření, aby se dál nezadlužoval,
        • ČR a VB nepodepsaly – ČR si pak podepsala dluhovou brzdu 55% HDP,
    • 2013 – 7. rozšíření,
      • + Chorvatsko,
  • BREXIT,
    • 2016 – referendum o Brexitu, ke všeobecnému překvapení je BREXIT těsně schválen, VB začíná jednat o odchodu z EU,
    • 2017 – VB aktivuje článek 50 Lisabonské smlouvy,
    • 1.2020 – VB přestává být členem EU,
    • 1.2020 – 2.1.2021 – přechodné období, řeší se podrobnosti, dopodepisují smlouvy,
    • 1.2021 – VB úplně odchází z EU,

 

Proces přistoupení ČR k EU

  • možnost se poprvé otevřela roku 1989 po rozpadu sovětského bloku a spadnutí železné opony,
    • 1990 – začala přístupová jednání EU a zemí východní Evropy,
      • program Phare – ekonomická podpora reforem ve V Evropě,
    • 1991 – ČR se stává součástí Rady Evropy,
    • 1992 – zastoupení EU v Praze,
      • EU má v Praze velvyslanectví,
      • dohlíží na plnění smluv, na realizaci Phare, na realizace komunikační strategie, propagace EU, zřizovány informační centra atd.,
    • 1993 – rozpad ČSR = zpomalení přijímacího procesu (musí se podepsat nová asociační smlouva atd.),
    • 1993 – Kodaňský summit,
      • stanovuje podmínky pro vstup = Kodaňská kritéria (nové členské státy mají být konkurenceschopné, ne přítěž),
      • stabilní a demokratický stát,
      • funkční právní systém,
      • lidská práva,
      • tržní ekonomika,
      • splnění podmínek hlídá Rada přidružování,
    • 1995 – Bílá kniha,
      • předsvtupní strategie,
      • soubor konkrétních požadavků (např. převzetí evropské legislativy),
    • 1.1996 – Memorandum,
      • ČR vydává memorandum jako oficiální žádost o přijetí do EU,
      • byli jsme zařazeni do první vlny zemí, které mají být přijaty,
    • 1998 – 2003,
      • negociační proces, screening české ekonomiky – nejdřív nepřináší pozitivní zprávy, až roku 2000 se výsledky zlepšily,
      • nové programy podpory:
      • SAPARD – modernizace zemědělství a venkova,
      • ISPA – modernizace oblasti dopravy a životního prostředí (hodně českých obcí z těchto peněz postavilo čističky odpadních vod apod.),
    • 1.2003 – ČR je připravená ke vstupu, ohlašuje připravenost,
    • 5.2004 – ČR se stává členem EU,
      • nadnárodní a mezivládní princip ve vývoji integrace, 

 

Instituce Evropské unie

  • Evropská rada,
    • nejvyšší instituce EU – summit nejvyšších představitelů evropských zemí (za nás většinou premiér),
    • právně není orgánem EU,
    • zastupuje členské státy,
    • úkoly:
      • uzavírání politických dohod,
      • přijímání politických ustanovení,
      • vydávání směrnic pro Radu EU a Evropskou komisi,
      • řešení sporných otázek,
    • schází se obvykle jednou do roka, ale pořádají se i výjimečné summity,
  • Evropský parlament,
    • zastupuje občany EU,
    • zapojen do legislativního procesu, ale nemá legislativní iniciativu (kdyby ji měl, byly by zbytečné národní parlamenty),
    • kontrolní funkce,
    • členy jsou europoslanci,
      • voleni v přímých volbách občany daných států, většinový volební systém,
      • voleni na 5 let,
      • počet europoslanců – 751,
      • počet europoslanců každého státu závisí na poštu obyvatel státu (nejvíce Německo – 91, nejméně Malta – 6, ČR je středně velký stát – 21 poslanců),
      • tradičně se nechává cca 40 volných míst pro nové země,
    • dělí se do frakcí podle politické příslušnosti,
      • největší: Evropská lidová strana,
      • dále: Socialisté, Liberální demokraté, Zelení, Konzervativci, Komunisté…,
      • uzavírají spolu dohody,
    • sídlo: Štrasburk, Francie,
    • výbory jednají v Bruselu (Belgie),
    • vedení a administrativa sídlí v Luxemburku,
    • = neustálé stěhování,
  • Rada Evropské unie,
    • zastupuje členské státy,
    • členové: rezortní ministři členských států,
    • předsednictví si státy střídají po půl roce,
    • sídlo: Brusel,
    • složení rady se liší posle témat zasedání: 10 možných variant,
      • všeobecné záležitosti a vnější vztahy,
      • zahraniční věci,
      • hospodářské a finanční záležitosti,
      • soudní a vnitřní záležitosti,
      • zaměstnanost, sociální politika, zdravotnictví,
      • konkurenceschopnost v rámci EU,
      • doprava, telekomunikací, energetika,
      • zemědělství a rybolov,
      • životní prostředí,
      • školství a kultura,
    • úkoly:
      • schvaluje zákony,
      • schvaluje rozpočet,
      • uzavírá zahraniční smlouvy EU,
      • koordinuje národní politiky,
      • řeší případné spory mezi členy EU,
      • stanovuje výhledové politické cíle EU,
  • rozhoduje se v ní hlasováním,
    • počet hlasů členské země se liší podle počtu obyvatel (nejvíc Německo – 29, ČR – 12, nejméně Malta – 3),
    • systém hlasování se liší podle důležitosti:
      • nutný jednohlasný souhlas,
      • kvalifikovaná většina (musí se vyslovit 15 států, 55% států a 65% obyvatel),
      • prostá většina,
    • pokud chce někdo rozhodnutí zablokovat, musí to chtít aspoň 4 země a 35% obyvatel,
  • pomocný orgán:
    • Coreter,
    • = výbor stálých zástupců,
    • stálá instituce,
    • tvoří ho zástupci zemí (velvyslanci EU),
    • připravují podklady pro jednání Rady,
  • Evropská komise,
    • zastupuje EU jako celek,
    • sídlí v Bruselu,
    • prakticky evropská vláda,
    • 1 země – 1 člen,
    • předseda:
      • jmenován Evropskou radou,
      • dnes Ursula von der Leyenová,
    • komisaři:
      • jmenují si je dané státy,
      • za ČR zasedá Věra Jourová,
    • úřednící:
      • až 35 000 úředních pracovníků,
    • Parlament EU může Evropské komisi vyslovit nedůvěru,
    • komisaři mají rozdělené oblasti působení podle E politik,
    • zasedají 1x týdně,
    • úkoly:
      • navrhují zákony = zákonodárná iniciativa,
      • hájí zájmy EU jako celku = komisaři nehájí zájmy své země,
      • výkonný orgán – vydává nařízení,
      • dohlíží na realizaci smluvních aktů (Maastrich, Schengen atd.),
      • realizuje politiky EU,
      • realizuje mezinárodní obchodní vztahy,
      • spravuje rozpočet,
    • rozhoduje se hlasováním,
  • Soudní dvůr EU,
    • funguje už od založení EU,
    • sídlo: Luxemburk,
    • 1 země = 1 soudce,
    • 9 generálních advokátů,
      • předkládají soudu odborná stanoviska, aby měli podklady pro rozhodování,
      • jmenováni dohodou členských států na 6 let,
    • slušuje více funkcí:
      • ústavní soud,
      • správní soud,
      • civilní a rozhodčí (občanský) soud,
    • funkce:
      • interpretace komunitárního práva (zakládajících smluv, nařízení atd.) = výklad k aplikaci norem a řešení sporů při výkonu komunitárního práva,
      • odborná pomoc národním soudům (matodická),
  • způsoby zahájení řízení:
    • instituce EU, firma, občan, zaměstnanec EU (např. pro nápravu škody) atd. podají přímou žalobu,
    • řízení o předběžné otázce = zahajuje ho sám soud, když některý z legislativních aktů není v pořádku,
      • soud může akt zrušit nebo vynést rozsudek k nápravě,
    • počet soudců:
      • v případě přímé žaloby: řeší soudní komory, 3 – 5 soudců,
      • v případě závažných záležitostí: řeší nejvyšší komora, 13 soudců,
    • generální sekretář:
      • zařizuje fungování soudu,
      • volen na 6 let,
      • spravuje archiv a finanční stránku,
    • Evropský ombudsman,
      • funguje od 1992,
      • řeší stížnost občanů na výkon správy E institucí,
    • Evropský účetní dvůr,
      • od 1975,
      • sídlo: Luxemburk,
      • kontroluje finanční hosporaření EU,
    • Evropská investiční banka,
      • of 1958,
      • sídlo: Luxemburk,
      • poskytuje dlouhodobé investiční úvěry členským zemím, podporuje rozvoj v méně vyspělých regionech,
    • Evropská centrální banka (ECB),
      • od 1998,
      • sídlo: Frankfurt nad Mohanem,
      • provádí měnovou politiku EU,
        • dnes (stále ještě): politika kvantitativního uvolňování (levné peníze do oběhu = nízký úvěr),
      • výbory:
        • Výbor regionu,
          • zajištění principu subsidiarity v EU (problémy má vždy řešit ten, koho se to týká – obce, kraje atd.),
        • Hospodářský a sociální výbor,
          • poradenská funkce (ekonomické otázky),
          • vydává stanoviska pro sociální politiku – také poradenská funkce.

 

Politiky Evropské unie

  • rozdělují se podle různých kritérií:
    • podle realizace,
      • politiky společné = realizace v rámci EU, platí pro všechny země,
      • politiky koordinované = EU spolupracuje v realizaci s národními státy,
    • podle rozhodovací pravomoci,
      • politiky výlučné = rozhodovací pravomoc má EU, dodržují je všechny země (např. politika vnějšího obchodu),
      • politiky sdílené = na formování se podílí členské státy a EU – rozhodovat můžou státy i EU (např. zemědělská politika atd.),
      • politiky doplňující = určují si je národní státy, EU jim dává podporu (např. politika zaměstnanosti, vzdělávání, kultura),
      • národní politiky = jsou v kompetenci států (např. politika obrany a státní správy),

 jednotlivé politiky EU

  • Politika vnitřního trhu a ochrany spotřebitele,
    • jeden z důvodů založení EU,
    • účel:
      • naplnění základních ekonomických svobod,
        • = voný pohyb osob, kapitálu a zboží,
        • = odstranění cla, tarifů, daňových znevýhodnění, poskytování dotací nebo jejich odstranění, sjednocování norem (technických, hygienických atd.),
      • ochrana spotřebitele,
        • definovány roku 2004 v Desateru spotřebitele:
        • občan si může koupit co chce a kde chce,
        • má právo vrátit závadný výrobek,
        • výrobek musí být bezpečný,
        • má právo na dodání info k výrobku,
        • má právo na jasné smluvní podmínky o koupi a prodeji,
        • ceny musí být jasné (např. ceny zájezdu – katalog vs. realita – poplatky),
        • dvouletá záruční lhůta,
        • vrácení zboží bez udání důvodu (kamenný obchod: 3 dny, e-shop: 14 dní),
  • Politika hospodářské a měnové unie,
    • používání společné měny (EURO od 1.1.2002),
    • Eurozóna,
    • státy používající Euro,
    • 17 států,
    • jako poslední se přidalo Estonsko roku 2011, usiluje o to Chorvatsko,
    • ČR se zavázalo Euro přijmout, ale neřeklo kdy,
    • i státy mimo EU (např. Monaco, San Marino, Vatikán),
    • Euro nahradilo ECU,
    • státy v eurozóně musí respektovat ECB,
    • kritéria pro přijetí eura:
      • cenová stabilita = inflace nesmí výt v nejlepších regionech vyšší než 1,5%,
      • dlouhodobé úrokové sazby – rozptyl nesmí být větší než 2%,
      • nízký veřejný deficit ročního rozpočtu – musí být menší než 3% HDP,
      • výše veřejného dluhu – nesmí přesáhnout 60% HDP,
      • stabilita kurzu měny vůči Euru – stejný kurz musí vydržet alespoň 2 roky před přijetím Eura,
  • Politika zemědělská (SZP),
    • nejdražší ze všech politik (40% rozpočtu EU),
    • dotace na zemědělství,
    • sleduje i další cíle,
    • produkce kvalitních, nezávadných a zdraví neškodných potravin,
    • zachování kulturního rázu krajiny (podpora malých farem, rozmanitosti krajiny…),
    • poskytování subvencí na pěstování určitých plodin (poslední dobou jsou trendem biopaliva – řepka olejka, kukuřice…),
    • stanovení kvót, kolik které země můžou produkovat potravin (aby E trh nebyl zahlcen),
  • Regionální politika,
      • cíl: integrace a vyrovnání rozdílů mezi regiony,
      • v Evropě je 140 historických regionů (např. v ČR jsou 3 – Čechy, Morava a Slezsko),
      • Euroregiony = oblasti zasahující do více zemí, které mají společnou historii (v ČR je jich 13 – např. Polabí – zasahuje do S Čech, do Saska ad.),
      • k získávání dat z regionů slouží EUROSTAT (Evropský statistický úřad),
      • rozdělil regiony podle Nomenklatury územních statistických jednotek = NUTS,
      • NUTS 1 = celé státy,
      • NUTS 2 = regiony soudržnosti, u nás 8 (vytvořeny uměle tak, aby měly nad 1 mil. obyvatel a nepřišli jsme tak o dotace na kraje, kde žije méně lidí),
      • NUTS 3 = kraje, u nás 14,
      • NUTS 4 = okresy,
      • NUTS 5 = obce,
      • ERDF = Evropský rozvojový dotační fond,
      • strukturní fondy:,
      • Evropský regionální rozvojový fond – rozvoj regionů,
      • Kohezní fond – vyrovnávání rozdílů mezi regiony,
      • cíle:
      • konvergence = podpora rozvoje,
      • konkurenceschopnost – moderní technologie do regionů,
      • územní spolupráce,
      • připravují operační programy směřující,
      • do infrastruktury,
      • do průmyslu a podnikání,
      • do multifunkčnosti a zemědělství,
      • do lidských zdrojů,
      • každý stát musí podat žádost o financování projektu.
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.