Motivace a emoce – maturitní otázka

 

   Otázka: Motivace a emoce

   Předmět: Společenské vědy, Psychologie

   Přidal(a): Magdalena

 

MOTIVACE A EMOCE

motivace souvisí s:

• potřebami a pudy,
  •  → nedostatkové potřeby (deficitní – D-potřeby),
• nižší: fyziologické potřeby, potřeby bezpečí,
• vyšší: potřeba lásky a sounáležitosti, potřeba úcty a uznání,
  • → růstové potřeby (potřeby bytí – B-potřeby),
• potřeba seberealizace (=transcendence),
• city – citové motivy,
• vůlí – volní motivy,

 

Definice

• motivace je souhrn intrapsychických dynamických sil / hybných činitelů (motivů),,
• aktivizuje a organizuje chování a prožívání směrem k cíli,
• cílem se rozumí změnit existující nevyhovující situaci nebo dosáhnout něčeho pozitivního (vyhnout se X získat),

 

Motivy

• jednotlivé dynamické síly, které se skládají,
• síla motivu určuje pořadí vykonávaných činností,
  •  → vědomé (explicitní),
  • → nevědomé (implicitní),
  • → vnitřní – mentální pohnutka,
  • → vnější – pobídka = incentiva,

 

Sebezáchovné motivy

• tendence přežít – pud sebezáchovy,
• vrozené (biologický základ), způsob uspokojení se liší napříč kulturami, rodinami,

Sebezáchovné motivy zajišťují přežití jedince (dýchání, spánek, hlad, žízeň, udržování tělesné teploty – homeostáza).

Hlad – pocit hladu nesouvisí přímo se stahy žaludku (pocit hladu mají i lidé s      odoperovaným žaludkem).

• regulaci potravy a pocit hladu řídí hypotalamus,
• glukostatická a lipostatická hypotéza: mozková centra kontrolují hladinu tuků a cukrů v krvi a tělo tyto látky podle potřeby doplňuje,
• teorie základního nastavení (Keesey, Powley): každý člověk má přirozenou váhu – daný počet a velikost tukových buněk, rychlost metabolismu,
• tělesné schéma souvisí se sebepojetím → poruchy příjmu potravy: pika (pojídání předmětů bez nutriční hodnoty – papír, kov, kamínky, hlína) koprofagie (pojídání výkalů), mentální anorexie (odmítání potravy, hladovění), bulimie (záchvatovité přejídání a vyzvracení potravy),

Žízeň – osmoreceptory – buňky v hypotalamu → signál do hypofýzy → tvorba antidiuretického hormonu v ledvinách → zpětné vstřebávání vody z moči => pocit žízně.

• 60–70 % vody v organismu.

 

Teorie drivů a homeostatická regulace 

• homeostáza (= udržování konstantního vnitřního prostředí),
• drive = nepříjemný stav napětí, vzniká při narušení homeostázy; motivační stav, který dohání organismy k chování, které vede k redukci drivů – snížení napětí (Clark Hull),
• homeostatická regulace – tělo monitoruje vlastní stav a při nedostatku či nadbytku vysílá do mozku signály, aby se odstranil nežádoucí stav – princip negativní zpětné vazby (Robert Sternberg),

Sebezáchovné motivy zajišťují také přežití celého druhu (sexuální a rodičovské motivy).

• vliv kultury na sexuální motivy – morální restrikce: nevěra, předmanželský styk, masturbace, incestní tabu,
• problematika genderu a sexuální orientace,
• rodičovské chování – pokus Harry Harlow (opičky, plyšová a drátová matka),
• teorie attachmentu – ovlivnění sociálního a sexuálního chování; teorie attachmentu – Bowlby – vztah k primárnímu pečovateli (obvykle matka),
• z evolučního hlediska mají ženy a muži jiné reprodukční strategie (ženy – udržení partnera, muži – co nejvíce partnerek),
• altruismus, tendence ke spolupráci → reciproční altruismus,
• atavismy (kulturně či biologicky překonané znaky, které se v pozdější generaci objeví jako výjimka),

 

Stimulační motivy

• k dosažení duševní pohody je potřeba proměnlivá vnější stimulace a vyvážená kombinace duševních a tělesných aktivit,
• vrozený nervový základ, ale uspokojení není nutné k přežití,
• potřeba proměnlivých senzorických podnětů (pokusy se senzorickou deprivací) – pravidelný přísun podnětů je základní podmínkou normálního fungování, nadměrná stimulace může vést k podráždění,
• teorie optimální úrovně aktivace (arousal – nabuzení) – příliš vysoká aktivace vede k napětí a úzkosti a příliš nízká k nudě, nejlépe se člověk cítí (a dosahuje nejlepších výkonů) při střední úrovni aktivace,

Sociální motivy

• Velká trojka potřeb (Big Three – McClelland),
  • potřeba výkonu, moci a afiliace,
• Potřeba výkonu – potřeba překonávat překážky, uplatňovat své schopnosti, snažit se vykonat něco obtížného rychle a dobře,
  • utváří se v raném dětství (zvnitřněné výkonové požadavky rodičů, rodiče oceňovali úspěch, podporovali vytrvalost),
  • projevuje se soutěživostí, chápáním života jako výzvy, příležitosti uplatnit své schopnosti, volbou přiměřených výzev – odpovídající schopnostem,
• Potřeba afiliace – sdružování,
  • pozitivní snaha pobývat ve společnosti druhých lidí a sdílet s nimi různé zážitky,
  • vyhýbání se samotě,
  • potřeba intimity a sebeodhalení,
• Potřeba moci – vůli k moci – snaha překonat pocity méněcennosti (Alfred Adler),
  • Karen Horneyová – rozšíření teorie – základní úzkost (důsledek přenášení rozporuplných vlivů na dítě) → postoje (pohyby) vůči druhým lidem, kvůli dosáhnutí moci ve společnosti – k lidem (pocit bezpečí přilnutím), proti lidem (agresivní chování za účelem ukotvení moci), od lidí (pocit bezpečí distancováním od lidí),
  • Murray a Winter: uspokojení potřeby moci je snaha ovlivňovat, řídit druhé lidi, mít prestiž a ve srovnání s ostatními se cítit silný,

 

Individuální motivy

• potřeba sebeurčení, potřeba stabilní soudržné osobní identity,
  • snaha najít smysl života, řídit se vnitřními etickými standardy,
• zaměření na vnitřní motivaci a sebehodnocení,

 

Teoretici motivace

• Freud,
  • pudy zdrojem veškeré psychické energie,
  • sexuální pud (libido) = životní energie, během života vývoj podílející se na zrání a učení (5 fází, erotogenní zóny: orální, anální, falická, období latence, genitální,
  • duální pudová teorie – začlenění agresivní a destruktivní složky do teorie,
    • rozpor mezi pudem smrti (Thanatos) – cílem je dosažení Nirvány při sebedestruktivních tendencích a pudem života (Eros),
• Murray,
  • potřeba označuje sílu, která v oblasti mozku organizuje vnímání, myšlení, snažení a jednání v určitém směru, s cílem změnit existující neuspokojivou situaci,
  • primární potřeby (viscerogenní) – kyslík, voda, potrava, vyhýbání se horku a chladu
  • sekundární potřeby (psychogenní) – podstata osobnosti individua,
  • tlak – vnější podmínka, která vyvolává touhu něco získat nebo se něčemu vyhnout,
  • téma – výsledek interakce mezi tlaky a potřebami,
• Maslow – viz. hierarchie potřeb,
• McClelland – viz. teorie drivů,

 

Koncepce emoce

Tělesná složka 

• Sympatický oddíl,
  • nastává při poplachové reakci – řídí jí hypotalamus a části limbického systému → činnost autonomního nervového systému,
  • srdce bije rychleji, prohloubené dýchání,
  • zrychlení metabolismu cukrů (energetické zdroje), zpomalení trávení tuků a bílkovin,
  • potlačena dlouhodobá aktivita imunitního systému,
  • stav vysoké ostražitosti, vyšší citlivost vůči podnětům,
  • aktivace sympatiku se projevuje různými stupni nabuzení (arousal),
  • adrenalin – aktivita svalů, vyšší tepová frekvence, krevní tlak, pocení,
• Parasympatický oddíl,
  • nepříliš dramatické změny, protiklad k sympatiku,
  • zúžení zornic, pokles tepu, podpora dlouhodobých trávicích procesů,
  • obecně parasympatikus slouží k obnově tělesných zdrojů,

* kombinace v některých situacích – strach: zrychlení tepové frekvence a dýchání (sympatikus) + puzení na močení a zvracení (parasympatikus) – poznámka, že s evolučního hlediska se s prázdnými útrobami se lépe běží tak proto,

• Limbický systém,
  • centrum lidského citového života,
  • teorie trojjediného mozku (Paul MacLean),
    • R-komplex – plazí mozek: krevní oběh, dýchání, spánek – sebezáchovné fce,
    • limbický systém:emoce a instinkty,
    • neokortex:myšlení, řeč, verbální paměť,

 

Výrazová složka 

• Darwin – Výraz emocí u člověka a zvířat,
• Ekman, Friesen, experimenty s kmenem žijícím v izolaci mimo civilizaci – důkaz vrozených emocí,
  • lidská výrazová exprese podobné evoluční kořeny jako ostatní živočichové,
  • srovnávání výrazového chování u svých dětí, různých ras lidí, některých ptáků a savců,
  • stejné pohyby obličeje nebo těla u různých lidských ras i u vyšších živočichů stejná emoce → emoce jsou vrozené,
• Ekman, Friesen, experimenty s kmenem žijícím v izolaci mimo civilizaci – důkaz vrozených emocí,
• nakonec 6 primárních emocí: radost, smutek, překvapení, odpor, strach, hněv,
• závěr: určité mimické obličejové projevy jsou univerzálně spojeny s primárními (základními) emocemi,
• sociální modifikace,
  • skrývání pocitů, předstírání duševní pohody v různých situacích v životě,
  • maskování: snaha skrývat své pravé pocity,
  • modulace: úsilí o zvýraznění či zmírnění výrazu skutečných emocí,
  • simulace: předstírání emocí které necítíme,
• kulturní modifikace,
  • výrazné rozdíly v expresivnosti mezi národy,
  • rozdíly v citových projevech mužů a žen,
  • kulturně vymezené gender role,

 

Citová složka 

• veškeré prožívání má citovou komponentu,
• pokud je relativně výrazná a stabilní = nálada,
• z toku psychických zážitků se vydělují city – emoční prožitky svébytné kvality, pojmy radost, smutek, hněv, zoufalství, rozhořčení,
• komplexní city (důvěra, naděje, závist, žárlivost, soucit, pohrdání) v rámci citových vztahů (s někým nebo se sebou),

 

Charakteristika emocí

• emoce jsou subjektivní,
• mají hodnotící význam,
• jsou neopakovatelné – jedinečnost,
•  jsou nakažlivé,
• jsou polární – libost x nelibost,
  • kladné pocity,
  • negativní pocity,
  • smíšené (ambivalentní) pocity,
• každý emocionální zážitek podle Wundta: příjemnost–nepříjemnost (libost–nelibost), napětí–uvolnění a vzrušení–uklidnění,
• 3. a 4. dimenze prakticky stejná takže strach–zlost → tendence k submisivnímu nebo dominantnímu chování,
• nejdůležitější libost–nelibost – rozdělení citových prožitků na pozitivní a negativní,

 

Význam emocí

• vyjádření základních lidských motivů,
• regulace úrovně fyziologické aktivity,
• signální funkce,
• kontrola zpětnovazebního systému,
• součást neverbální komunikace,
• vnitřní pobídky k motivovanému chování,
•  zachování života při ohrožení,
• vše co je pro nás v životě důležité, má emoční kořeny,
• primární motivační systém k dosahování cílů – dávají smysl životu,
• vyšší city vytvářejí kulturu,

Dělení

Vývojově starší =  nižší emoce (z pudů),

• Afekty   … zúžení vědomí,
• Nálady,
• Vášně,

Vývojově mladší = vyšší emoce,

• morální  (stud),
• estetické  (vkus),
• intelektuální  (touha po vzdělání),
• sociální city,
  • sympatie,
  • empatie,
  • altruismus,

 

Vývoj emocí v ontogenezi

• malé dítě – emoce dominantní, postupně méně negativní (novorozenec),
• kojenec libost – nelibost, batole – negativismus,
• • převládají emoce stenické – povzbuzující,
• předškolní věk – intelektuální city („Proč?“),
• mladší škol. věk – extraverze,
• puberta – introverze, labilita,
• dospívání – nad emocemi začíná převládat racionalita,
• dospělost  – astenické e., stabilita,
• stáří – plochost, malá frustrační tolerance,

Emoční inteligence

• EQ – 90. léta (Salovey, Mayer, Goleman),
• intrapersonální:
  • znalost vlastních emocí,
  • ovládání vlastních emocí,
  • schopnost sebemotivace,
• interpersonální = sociální inteligence,
• empatie, schopnost přizpůsobit své jednání na základě emocí jiných lidí,
• hůře měřitelné než IQ, méně genet. zatíženo,
• muži x ženy; jedináčci, prvorození, benjamínci,

Poruchy emocí

• anhedonie – neschopnost prožívat kladné emoce a city,
• alexithymie – snížená schopnost rozlišovat mezi emocionálními pocity a verbalizovat je,
• Poruchy afektů,
  • afektivní stupor,
    •  reakce na nepředvídatelnou událost ztuhnutím, strnutím, je bez mimiky, gestikulace, bez pohybu, stojí a není schopen se hnout z místa, i přesto, že ta situace pro něj může být ohrožující,
  • patický afekt (nezvládnutý afekt),
    • afekt s nejvyšší intenzitou, delší trvání, s poruchou emocí se sdružuje i porucha vědomí → objevují se mrákotné stavy, člověk na vrcholu afektu neví, co dělá,
    • afekty končí vyčerpaností, amnézie,
    • příčinou může být osobnost, ale třeba i únava či anomální situace,
    • patická opilost = intoxikace po velmi malém množství alkoholu (kapky proti kašli s alkoholem) stav odpovídající stavu patického afektu,
  • nezvládnutý afekt (ovládací),
    • jde o situaci, která je normální a zdravý člověk ji zvládne, ale člověk s afektivní poruchou ji nezvládne; často to má souvislost s trestnou činností,
• Poruchy nálad,
  • depresivní, manická, apatická, úzkost,
  • bipolárně-afektivní porucha,
• Strach,
  • fobie, OCD,
• Hraniční porucha osobnosti,
• Výpadek vyšších citů,
  • sociální tupost,
  • morální tupost – psychopatie,
• Přehnané vášně,
  • hráčská, ideologická, žárlivost,

 

Teorie emocí

FYZIOLOGICKÉ 

James-Langova teorie: po podnětu nejdříve nastane fyziologická změna, kterou nějak interpretujeme a na jejím základě vzníká emoce.

Schachter-Singerova teorie:  na místo interpretace fyziologické změny identifikujeme příčinu procesem myšlení.

Rozdíl obou přístupu je zhruba následující: jestliže na nás někdo udělá „baf”, změní se naše fyziologie: například zkoprníme. Podle Jamese-Langa tuto fyziologickou změnu interpretujeme tak, že naše tělo je připraveno prchnout a na základě toho nám vzniká emoce strachu. Podle Schachtera-Singera zapojujeme myšlení, tj. identifukujeme příčinu a vyhodnocuje situaci jako takovou, ve které je adekvátní emoce strach. 

Cannon-Bardova teorie: po podnětu následně a současně vznikají fyziologické změny i emoce, neuvažuje na rozdíl od předchozí teorie, že nastává nějaké rozumové vyhodnocení.

Teorie zpětné obličejové vazby (Facial Feedback Theory) je pouze třístupňový proces: podnět – změna výrazu tváře – výsledná emoce, jestliže se mračíme, zažíváme smutek, jestliže se smějeme, zažíváme radost, jsou to výrazy tváře, které dávají pokyn mozku, jaké má mít emoce.

KOGNITIVNÍ 

Lazarusova teorie: po podnětu nejdříve přichází myšlení a na základě výsledku myšlení současně vzniká emoce a fyziologická změna.

ABC teorie Alberta Elise

• A (activating events) = aktivující událost (rozchod s partnerem),
• B (beliefs) = systém postojů a přesvědčení,
• C (consequences) = emoční důsledky,

EVOLUČNÍ 

• Robert Plutchik,
• každá emoce má: podnětovou událost → poznatek → cit → chování → efekt.