Otázka: Ocelové konstrukce
Předmět: Betonové konstrukce
Přidal(a): Nikola CH.
OCELOVÉ KONSTRUKCE
Konstrukční skladba dřevěných konstrukcí
- Jde o prostorové konstrukce složené z více prvků,
- Zajišťují nosnost a prostorovou tuhost v podélném i příčném směru,
- Jde převážně o konstrukce krovu nebo jinou variantu střešní konstrukce,
- Může jít i o konstrukce dřevěných stěn,
- Při návrhu musíme řešit dimenzování jednotlivých prvků na příslušné zatížení a způsob namáhání,
- Dále musíme navrhnout spoje prvků a v návaznosti na to technologické provedení detailu,
- Při montáži je také možné provést ochranu materiálu (např.: impregnace proti škůdcům a na zvýšení požární odolnosti) včetně části materiálu před sesazením spojů,
- Rozměry a hmotnost prvků navrhujeme také s ohledem na jejich přepravu a montáž,
Vlastnosti oceli
- Homogenní materiál s vlastnostmi pečlivě kontrolovanými ve výrobě,
- Vyrábí se mnoho oceli, které se rozlišují chemickým složením a tepelným zpracováním během výroby,
Fyzikální vlastnosti
- Modul pružnosti – E = 210 000 MPa,
- Hmotnost – ρ = 7 850 kg.m3
- Tepelná vodivost – α = 0,000 012 deg-1
- Součinitel příčné roztažnosti – v = 0,3,
Mechanické vlastnosti
- Jsou ovlivněny přísadami a tepelným zpracováním oceli,
- Mechanické vlastnosti pro každou ocel se určuje pomocí zkoušky na tah, která je zpravidla válcová – ze zkoušky pak vychází pracovní diagram,
Označení oceli
- Např.: S235J2G3:
- S – ocel,
- 235 – udává mez kluzu v MPa (megapascal),
- J2 – je symbol pro houževnatost oceli při určité teplotě,
- G3 – označuje uklidněnou ocel,
Návrhová pevnost
- Stejná metoda, jako při dřevěných konstrukcích,
- Součinitel materiálu: pokrývá kolísání meze kluzu u jednotlivých staveb,
- návrhová pevnost oceli: hodnota, se kterou se počítá ve výpočtech únosnosti konstrukčních prvků a je definována vztahem,
- Pro ocel S235, u nás dosud nejpoužívanější, vychází hodnota návrhové pevnosti,
SPOJE KOVOVÝCH KONSTRUKCÍ – SPOJOVACÍ PROSTŘEDKY
- Dělení dle technologie provádění,
- Vrtané,
- Předem vyvrtáme otvory, do kterých vkládáme spojovací prostředek,
- Jsou to nýty a různé druhy šroubových spojů,
- Svařované,
- Dle umístění rozlišujeme duté a koutové svary,
- Vrtané,
- Dělení dle tuhosti spoje,
- Kloubové,
- Nemají vliv na rozdělení vnitřních sil v konstrukci,
- Tuhé,
- Polotuhé,
- Ovlivnění vnitřních sil v konstrukci se nedá přesně určit,
- Kloubové,
- Dělení dle únosnosti,
- S plnou únosností,
- Jsou to spoje, jejichž pevnost je stejná nebo vyšší než pevnost spojovaných materiálů,
- S částečnou únosností,
- Spoj má nižší únosnost než spojovaný materiál,
- S plnou únosností,
Vrtané spoje
- Nýtové spoje,
- Na historických budovách,
- Používají se už jen na rekonstrukci historických budov a staveb,
- Předvrtaný otvor je o jeden milimetr větší, něž tělo (dřík) nýtu,
- Průměr hlavy je 1,5krát vetší, než průměr dříku (půl kulatá hlava),
- Nýt se osazuje do spoje za tepla a kováním se vytvoří půl kulatá hlava i na druhé straně spoje,
- Po vychladnutí dojde ke stažení spoje a zvýšení pevnosti,
- Spoj je pracný, technologie velmi hlučná a výsledný spoj nerozebíratelný,
- Šroubové spoje,
- Šroub:
- má šestihrannou hlavu a metrický závit (M16),
- Průměry šroubů dle únosnosti,
- Předvrtání otvoru – volný otvor – o něco větší (nepohyblivost šroubu),
- Použití podložek – matice, hliněné podložky,
- Šrouby vyrábíme za studena nebo za tepla, ze závitových tyčí,
- Dle rozměrové přesnosti a drsnosti povrchu jsou šrouby přesné nebo hrubé,
- Obvyklé průměry (d) = 12, 16, 20, 24, 27, 30 mm,
- Šroub:
- Matice:
- je také šestihranná s metrickým závitem a může být normální, vysoká nebo nízká,
- Ve spoji můžeme použít i druhou matici, jako pojistnou,
- Podložky:
- Obvyklá velikost 2 d,
- Vnitřní otvor o 1 mm větší než průměr šroubu,
- Obvykle se dávají pod matice, výjimečně pod hlavu,
- Zvětšuje dosedací plochu, snižuje otlačení okrajů otvoru a zamezuje odírání ploch při utahování,
- Speciální podložky např.: vyrovnávají sklony nosníků (šikmé), ukazují utažení spoje (s výčnělky) zabraňují přenosu vibrací do spoje (pružné) nebo stabilizují třecí spoje (vysokopevnostní, zakalené),
- Spoj může být zajištěn pomocí závlačky, která zabrání povolování maticím,
- Samořezné šrouby:
- Průměr předvrtaného otvoru je menší než průměr dříku, aby si šroub mohl vyříznout závit v materiálu,
- Používáme převážně do plechů malých tlouštěk,
- Z hlediska funkce jsou šroubové spoje nosné, spínací nebo těsnící,
- Mezi šrouby musí být předepsané rozteče v závislosti na průměru šroubu případně tloušťce spojovaného materiálu (viz. tabulky),
- Délka šroubu ve spoji musí být taková, aby po utažení matice přesahovaly minimálně 2 stupně závitu,
- Do spojovaného materiálu smí zasahovat maximálně polovina délky závitu,
- Spoj musí být technicky pro viditelný (způsob montáže),
- Otvory pro šrouby:
- Vrtají se v závislosti na průměru šroubu o něco větší,
- M12 – otvor o jeden milimetr větší,
- M12 – 24 o 2 mm větší,
- M24 a větší otvor o 3 mm větší,
- Utahování šroubů:
- provádíme pomocí klíčů a sledujeme sílu utažení,
- Kontrola utažení buď jako odpor v závitu, nebo srovnání výstupků na podložkách nebo ukazatel na speciálních momentových klíčích,
- Spoj musí být utažen tak, abychom nepřipustili jeho po kluz a opakované namáhání střídavě tahem a tlakem,
- Pro vysoce pevné spoje můžeme použít přesné šrouby s vysokou pevností a vytvořit tzv. třecí spoj,
- styčné plochy materiálu musí být očištěny, bez nátěrů případně se zvýšenou drsností,
- Spoj je utažen tzv. předpínací silou, kdy k pevnosti přispívá i tření mezi spojovanými materiály,
- Vrtají se v závislosti na průměru šroubu o něco větší,
Konstrukční skladba ocelových konstrukcí
- Plnostěnné nosníky,
- Buď svařované z plechů nebo svařované z válcovaných profilů,
- Příhradové nosníky,
- Na vetší rozpětí než plnostěnné konstrukce (obvykle nad 15 m),Obvykle se provádějí jako svařované z válcovaných profilů nebo trubek,
- Ocelové budovy,
- Ocelové skelety pro výškové stavby (u nás se používají v menší míře),
- Výhodou je: vysoká únosnost vzhledem k hmotnosti konstrukce,
- Ocelové sloupy, průvlaky a stropnice spojované vysokopevnostními šrouby nebo svary,
- Stropní konstrukce většinou spřažené ocelobetonové stropy,
- Halové stavby (jednolodní nebo vícelodní),
- Ocelové sloupy ukotvené do ŽB patek,
- Prostorové střešní konstrukce,
- Obvodové pláště halových objektů,
- Konstrukční vybavení, např.: jeřábová dráha,
- Zvláštní ocelové konstrukce,
- Věže, stožáry, komíny,
- Nádrže a zásobníky,
- Transportní mosty a lanové konstrukce,
Svarové spoje
- SVARY:
- Tupé:
- Svařujeme materiály přisazené k sobě čelně nebo bočně,
- Nejčastěji se používá pro svařování silných plechů nebo plátové oceli, obvykle v tloušťkách od 1 do 80 mm,
- Tloušťka svaru odpovídá tloušťce spojovaných materiálů,
- Od tloušťky přibližně 5 mm upravujeme okraje svařovaných částí pomocí úkosů (nejčastěji tvar V nebo X),
- Koutové:
- Spojují dvě na sebe kolmé plochy materiálů,
- Svar má trojúhelníkový průřez, který vzniká položením většího počtu vrstev (svarových housenek),
- První housenka se pokládá do tzv. kořene svaru,
- Po provedení každé vrstvy očistíme povrch od strusky,
- Minimální tloušťka svaru je 3 mm,
- Tupé:
Svařování
- Při výrobě stavebních ocelových konstrukcí se nejčastěji používá svařování elektrickým obloukem (je to jeden z druhů tzv. tavného svařování),
- Při tavném svařování jsou spojované materiály v místě svaru v tekutém stavu,
- V menším počtu případu svařujeme tzv. elektrickým odporem, což je jeden z druhů tzv. tlakového svařování,
- Při svařování tlakem jsou spojované materiály v místě svaru v těstovitém stavu a ke spojení dojde stlačením částí k sobě (např.: přivařování trnů u ocelobetonových konstrukcí,
- Svařování elektrickým obloukem:
- Zdrojem tepla je oblouk, který hoří mezi základním materiálem a elektrodou (jsou připojeny na různé póly do stejnosměrného obvodu),
- Do elektrody dodáváme svařovací proud a po dotyku s materiálem se obvod uzavře, proud začne procházet, po oddělení od povrchu vytvoří elektrický oblouk s teplotou až 3000 °C,
- Obvyklá hloubka závaru je 1-3 mm, kdy oblouk natavuje základní materiál a současně se taví elektroda a vytváří svarovou housenku,
- Elektrody
- Ocelové dráty průměru 1-8 mm a délky 450 mm,
- Jsou obalené hmotou, která zlepšuje hoření elektrického oblouku, vytváří ochranu zabraňující přístupu vzduchu ke svaru a vzniká z ní struska, která pokryje svarovou housenku, zpomaluje její chladnutí a napomáhá k vytvoření jemné struktury svaru,
- Mez kluzu elektrody má být přibližně stejná jako mez kluzu svařovaných materiálů,
- Svařování v ochranné atmosféře:
- Do místa spoje přivádíme CO2 nebo netečné plyny, které lépe chrání před přístupem vzduchu (mohou se používat i speciální wolframové elektrody),
- Svařování pod tavidlem:
- Tavidlo sypeme ze zásobníku do místa spoje a elektroda je v něm ponořena
- Provádí se na vodorovných svarech v průmyslové výrobě,
- Řezání materiálu:
- Provádíme plynovým hořákem (směs plynu a kyslíku),
- Můžeme také použít wolframovou elektrodu a svařování nebo řezání plazmou,
Návrh spojů dřevěných a kovových konstrukcí:
- Spoje dřevěných konstrukcí,
- Spoje se spojovacími prostředky,
- znát návrhovou sílu, na kterou spoj dimenzujeme,
- Nejčastějšími spojovacími prostředky jsou hřebíky nebo kolíky (musíme vždy znát únosnost tohoto prvku),
- Známe geometrické uspořádání spoje, hlavně to, kolik je v něm rovin střihu (obvykle jednostřižný nebo dvou střižný spoj),
- Navrhujeme počet spojovacích prvků a jejich umístění (rozteče dle tabulek),
- Dalším typem úlohy může být, že znám přesné provedení spoje (použité spojovací prostředky i jejich rozteče) a hledám zatížení, které je spoj schopen přenést,
- Opět záleží na počtu střihů, kdy přenášená síla je rozdělena do jedné nebo více částí,
- Tesařské spoje,
- Pokud navrhujeme nebo posuzujeme tesařský spoj, je důležité počítat s jeho geometrií (šikmé prvky apod.) a zároveň s oslabenými plochami, na kterých síly a napětí působí.
- Spoje se spojovacími prostředky,