Osobnost a její znaky

 

   Otázka: Osobnost a její znaky

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): danculkah

 

Osobnost a její znaky

-> Aktivačně motivační vlastnosti osobnosti, vztahově postojové a seberegulační vlastnosti.

• osobnost je nejčastěji definovaná jako celek duševního života
• je to souhrn vlastností, procesů, stavů, návyků, postojů apod., které tvoří celistvou strukturu a dynamiku, individualitu konkrétního člověka
• každá osobnost má své jedinečné psychické, biologické a sociální vlastnosti

 

Psychické vlastnosti (dispozice)osobnosti

• Temperament
  • soubor převážně vrozených psychických vlastností, které určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti (např. způsobem reagování)
  • projevuje se zejména způsobem reagování člověka a zvláště tím, jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné a jak rychle se střídají
• Schopnosti
  • jsou vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné vykonávání určité činnosti
  • jsou ukazatelem toho, jaký rozdíl bude v kvalitě, rychlosti a snadnosti osvojení si určitého výkonu u různých lidí za stejných vnějších podmínek
  • schopnosti se vyvíjejí na základě anatomické-fyziologických dispozic člověka, které nazýváme vlohy
• Charakter
  • souhrn psychických vlastností osobností, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání
  • projevují se ve vztahu člověka k ostatním lidem, k práci, k přírodě
• Motivy a postoje
  • motivy jsou pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb
  • Postoje jsou sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace
    • odrážejí hodnotící vztah člověka k určité skutečnosti

 

Psychické procesy osobnosti

• Poznávací (kognitivní procesy)
  • vnímání, fantazie, myšlení, řeč, představy
• Procesy paměti
  • zapamatování, uchování, vybavení
• Motivační procesy
  • citové a volní

 

Psychické stavy osobnosti

• stavy pozornosti, citové stavy

 

Motivace

• aktivita člověka vyvolaná motivem a končící realizací (uspokojením) motivu
• pod pojem motivace zahrnujeme ty uvědomované i neuvědomované psychické faktory, na jejich základě se uskutečňuje naše chtění a jednání
• motivace se v nejširším smyslu chápe jako:
  • příčina pohybu, aktivity
  • psychický stav organismu a následnost změn, které, směřují k optimálnímu stavu organismu
  • determinanta zaměřenosti chování na určitý cíl
  • příčina rozhodování

 

Aktivace je uvedení osobnosti do pohybu

 

Potřeby:

• potřeba se vymezuje jako nedostatek nebo nadbytek něčeho
• stav jednotlivce, který se odchyluje od jedincova životního optima
• tento stav charakterizuje zejména celkové napětí se záporným emocionálním zabarvením a příprava na činnost
• potřeba působí aktivačně do doby, pokud není uspokojena, nutí nás vykonávat činnosti, které slouží k jejímu uspokojení (síla potřeby může být různá)
• Potřeby můžeme rozdělit na:
• Biologické
  • vrozené
  • vznikají při nedostatku nebo nadbytku něčeho bez čeho, anebo s čím by nebylo možné zachování jedince nebo rodu
  • utvářejí se především ve vztahu jedinec – příroda
  • jsou to tyto potřeby:
    • dýchání (kyslík), světlo, teplo, poloha, pokrm, voda, vyprazdňování, aktivita (činnost), odpočinek, bezpečí, rozmnožování, bydlení, informace
• Psychické
  • vznikají se vznikem lidské psychiky, lidského vědomí, se společenským životem člověka
  • jsou vlastní pouze člověku
  • existují u všech lidí ve všech etapách historického vývoje lidstva, i když se utvářejí individuálně
  • vznikají ve vztahu člověk – člověk (resp. člověk – sociální prostředí)
  • na základě dvou zásadních vztahů součinnosti a soutěže vzniká potřeba:
    • pomoci (jejího poskytování i přijímání)
    • společenské prestiže (významu, důstojnosti, uznání, důležitosti, úspěchu),
  • při jejich trvalém neuspokojování nastává stav psychické deprivace (duševního nedostatku)
• Kulturní
  • vznikají během individuálního vývoje a to v závislosti na individuálně kulturních podmínkách života jedince
  • vznikají ze vztahu člověk – kultura
  • mají individuální charakter a lidé je nevlastní ve stejné podobě ani míře, nelze je tedy ani přesně vymezit
    • potřeba vzdělávat se, poslouchat hudbu, pravidelně číst noviny
  • uspokojování kulturních potřeb není pro existenci člověka nevyhnutelné
• Psychické a kulturní
  • potřeby někdy souhrnně nazýváme potřebami sociálními

 

Pud:

• je vrozená hnací síla k činnosti
• vztah mezi pudy a potřebami není jednoznačně vyřešen
• někteří autoři ztotožňují pudy s biologickými potřebami
• podle jiných obsah pudu určuje charakter potřeby
  • potřeba péče a opatrování se zvýrazňuje v mateřském pudu
  • potřeba bezpečí v pudu ochrany proti škodlivým vlivům
  • Mezi základní pudy patří:
    • pud hladu, žízně a bolesti – projevuje se úsilím uniknout jí
    • pud sebezáchovy – vyhýbat se škodlivým, ohrožujícím vlivům
    • mateřským resp. rodičovský pud – projevuje se péčí, pomocí starostlivostí
    • pohlavní pud
    • pud závislosti – výrazný je u dětí nebo některých manželských partnerů, kteří očekávají pomoc, jistotu, bezpečí od osoby, na kterou je váže závislost
  • síla pudu může být rozmanitá
    • síla mateřského pudu může mít rozpětí intenzity od téměř nulového bodu až po úplné sebeobětování, i vlastního života)
  • pro charakteristiku osobnosti je významná zejména intenzita a dominance některého pudu nad ostatními
    • pudu prosazování se, pohlavního pudu, pudu závislosti, zvídavosti) a stupeň ovládání pudů

 

Zájem:

• trvalé úsilí člověka zabývat se předměty nebo činnostmi, které ho upoutávají z poznávací nebo citové stránky
• vyznačuje se výběrovým vztahem k předmětům a činnostem
• člověk mu připisuje subjektivně zvláštní význam
• projevuje se:
  • úsilím o aktivní střetávání se s předmětem zájmu
  • úsilím o dokonalejší poznání a ovládání předmětu zájmu
  • silným aktivačně-motivačním činitelem
  • vyvíjejí se v činnosti z potřeb, vloh, schopností a citových vztahů (koníček + relaxace)
  • Záliba – je vyhraněný, ústřední zájem

 

Životní zájem:

• představují systém cílů, kterých chce člověk v budoucnosti dosáhnout
• obsahem životních plánů je
  • uskutečnit změny ve světě i v sobě samém
  • vykonat činy zásadního významu pro vlastní život nebo život jiných
  • odrážejí chápaní smyslu života, jeho plánované náplně a jsou výsledkem vývoje, dozrávání a zkušeností jedince i poznání světa
  • v dětství se často mění, v adolescenci se relativně ustalují, což předznamenává ukončení dospívání a zformování relativně ustálené, vyhraněné osobnosti

 

Vztahově postojové a seberegulační vlastnosti

Postoje

• sklony, člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace
• odrážejí hodnotící vztah člověka k určité skutečnosti
• postoj zahrnuje 3 složky:
  • kognitivní – poznání objektu, názory na něj
  • emotivní – citové hodnocení objektu, (sympatie – antipatie)
  • behaviorální – pobídka k jednání či chování

 

Rozdíl mezi motivy a postoji:

ü  motivy aktivizují chování, postoje se projevují v jeho obsahu

• např. motiv mateřské péče je aktivizován křikem dítěte, způsob reakce matky závisí na jejím postoji k dítěti

ü  každý člověk má individuální systém postojů a v něm rozlišujeme:

•  postoje centrální (důležité) a periferní (méně důležité)

ü  utváření postojů je ovlivněno mnoha okolnostmi:

• zkušenostmi člověka, sociální komunikací, přebíráním postojových schémat od rodičů, vlivem institucí a médií

ü  postoje se neustále vyvíjejí

• konverze => zvrat kladného postoje v záporný a naopak)
  • např. rok 1968 a reakce na pád vojsk => z komunistů se stávají odpůrci režimu

 

Charakter

• souhrn psychických vlastností osobností, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání
• projevují se ve vztahu člověka k ostatním lidem, k práci, k přírodě i k sobě samému
• formuluje se především působením výchovy a dalších společenských jevů
• charakter je část osobnosti, která kontroluje a reguluje jedincovo chování podle společenských (zejm. morálních) norem a požadavků
• je těstě spjat s temperamentem, motivací a intelektem člověkem

ü  Charakter popisují různí psychologové různě:

• Hippokratova typologie – sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik
• Kretschmerova typologie – astenik (leptosom), pyknik, atlet
• Jungova typologie – introvert, extrovert
• Eysenckova typologie – kombinace Hippokratovy a Jungovy typologie

 

Sebeuvědomování:

• vědomí vlastní individuální existence
• prvním předpokladem autoregulace

ü  Sebepoznávání

• uvědomování si zejména vlastních kladů a nedostatků
• dochází k němu při sociální interakci člověka

ü  Sebepojetí

• představa, kterou si lidé o sobě vytváří a která se týká postoje k sobě, svému tělu, svým schopnostem, sociálním rolím

ü  Sebereflexe

• úvahy nad vlastním chováním a činy
• vede k analýze příčin a jeho důsledků
• může vést až ke změně postojů

ü  Svědomí

• „hlas svědomí“
• vnitřní proces, který odráží konflikt mezi zvnitřněnými zásadami člověka a jeho aktuálním chováním, jednáním
• zásada činnosti svědomí je u všech lidí stejná – obsah svědomí je různý
• nutnost „výchovy svědomí“