Periodizace antické filozofie, předsokratovské etapy

Otázka: Periodizace antické filozofie, předsokratovské etapy

Předmět: Filosofie, Společenské vědy

Přidal(a): elll

ANTICKÁ FILOZOFIE

Antická filozofie bývá běžně dělena na následující etapy:

I. Předsokratovská filozofie (přelom 7. a 6. – 5. století př.n.l.) – přechod od mýtu k logu, přírodní filozofové a hledání pralátky
II. Vrcholná (klasická) filozofie (5. století př.n.l. – 322 př.n.l.) – Sokrates, Platon, Aristoteles
III. Helénistické období (322 př.n.l. – 592 n.l.)

Předsokratovská filozofie

Typický je bohatý kulturní život a střed civilizací, další znaky předsokratovské filozofie jsou:

MILÉŤANÉ

Označení filozofů pocházejících z města Milétos, ve své době nejrozvinutější řecké osady na západním pobřeží Malé Asie.

Thales (624-547 př.n.l.)

filozof a matematik
pralátka = voda
otázka: Co je v životě nejjednodušší (poradit druhému) a nejtěžší (poradit sám sobě)?
„Poznej sám sebe.“

Anaximandros (610-546 př.n.l.)

Anaximenes (585-524 př.n.l.)

HERAKTEITOS Z EFEZU (540-480 př.n.l.)

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“, „Vše plyne.“, „Boj je otcem a králem všeho.“
protiklady proti sobě bojují, ale potřebují se (zdraví X nemoc)

PYTHAGORAS ZE SAMU (580-500 př.n.l.)

matematik a filozof
jako 1. se nazval filozofem
působí na území dnešní jižní Itálie a Sicílie
vytvoření filozoficko-náboženské školy – vzdělávali se, věřili v reinkarnaci
základem veškerého bytí je číslo, které lze převést do geometrie (1 bod, 2 přímka, 3 trojúhelník a 4 krychle), magické číslo 10
pojem kosmos – vesmír, uspořádanost světa (celý svět je kosmem – řádem)

ELEATÉ

Skupina filozofů ze školy ve městě Elea, dnes jihoitalská Velia. Eleaté poukazují na vztah mezi pravým poznáním a pouhým zdáním.

Xenofanes (570-500 př.n.l.)

básník, filozof
monoteismus (z řeckého mono = jeden a teus = bůh), „Má-li být Bůh neomezený, musí být jen jeden.“
napadá antropomorfní božstvo (bohové s lidskou podobou)
otázka: „Nebytí není.“

„Pohyb není.“

Parmenides (540-480 př.n.l.)

filozof
rozvíjí myšlenku o nebytí, existuje pouze neměnné jsoucno (vedle jsoucího není nejsoucí, jsoucí je jedno a nemůže být nic jiného)
„Nejsoucno (prázdno) není a nemůže býti myšleno.“
„Pohyb není.“ (rozum > smysly), předpokladem pohybu je nejsoucno

Zenon (490-430 př.n.l.)

filozof, Parmenidův žák
nejsoucno není
uvádí důkazy, že pohyb není
aporie = paradoxy, důkazy, logické argumenty proti pohybu (půlení, Achilles a želva)

Statické pojetí světa u eleatů

Parmenides, vůdčí osobnost statického pojetí světa, učil o jednotě, věčnosti a neproměnnosti dokonalého bytí. Je tedy pouze jsoucí, nejsoucí nemůže být, protože je nesmyslné tvrdit, že nejsoucno je. Pokud není nejsoucí, nemůže být pohyb: vznik (pohyb od nebytí k bytí), zánik (pohyb od bytí k nebytí), pohyb od bytí k jinému bytí (je pouze jedno bytí). Změnu lze pojmenovat pouze jako naše zdání.
Jeden ze Zenonových důkazů: „Jestli chci přejít z místa A do místa B, musím projít místem C, které je v polovině mezi místy A a B. Jestliže chci přejít z místa A do místa C, musím projít místem D, které je v polovině mezi místy A a C. Tak v půlení své trasy mohu pokračovat do nekonečna. Nemohu projít nekonečným počtem míst v konečném času svého života. Tedy jakýkoliv můj pohyb (vykročení z místa A) je nemožný.

ATOMISTÉ

Leukippos (500-440 př.n.l.)

Demokritos (460-370 př.n.l.)

SOFISTÉ

Protagoras (481-411 př.n.l.)

relativismus v hodnotách
- (pravda – každý člověk má jinou pravdu)
- (spravedlnost – znamená pro každého něco jiného)

Gorgias (483-375 př.n.l.)

soud: