Otázka: Přírodní poměry Evropy
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): sloupik
Poloha, rozloha, členitost
- Evropa je 2. nejmenší světadíl, zabírá 7 % souše. Nachází se na severní polokouli a na polokouli zapadni (menši část) a východní (odděleny greenwichským poledníkem – prochází Londýnem)
- Rozloha 10,2 milionu km2 (můžeme však najit i jiné údaje, kvůli nejasnosti vedeni hranice, zejména v oblasti Kavkazská). Ze všech kontinentů má největší horizontální členitost (členité pobřeží – hodně ostrovů a poloostrovů), vice než 1/3.
- Hranice s Asii: Bajdaracký záliv – pohoří Ural (východní úpatí) – horní tok řeky Ural – řeka Emba – severozápadní pobřeží Kaspického moře – Kumo-manyčska sníženina (dolní tok řeky Koma – jezero Many – řeka Many) – ústí řeky Don – Azovské moře – Krčský průliv – Černé moře – Bospor – Marmarské moře – Dardanely – Egejské moře (blízko pobřeží Turecka)
- Hranice s Afrikou: Gibraltarský průliv – Středozemní moře.
- Hranice se Severní Amerikou: Dánský průliv (Island patři k Evropě, Grónsko k Severní Americe)
Geologický vývoj
- Původně existovala jedna pevnina – Pangea. Rozpad Pangey v permu (před 250 miliony let) -> vznik Laurasie a Gondwany. Na konci křídy (asi před 75 miliony let) rozpad Laurasie -> vznik Severního Atlantiku.
- Geologickým jádrem Evropy je Baltský (Skandinávský) štít, který se rozkládá zhruba na území Švédska a Finska. Na štíty navazuji platformy. V Evropě je platformou především Východoevropská rovina. Štít a platforma tvoři zhruba polovinu Evropy (východní a severní). Jedná se o oblasti, které za poslední vice, než půl miliardy let neprošly žádným vrásněním. Okrajové časti světadílu, které tvoři pohoří, vznikli vrásněním: 1) Kaledonské vrásnění (Skandy, sever Skotska); 2) Hercynské (variské) vrásnění (hlavně střední Evropa); 3) Alpinské (alpsko-himalájské) vrásnění (jižní část světadílu).
- Evropa je součásti Eurasijské desky. Hlavní sousední desky: Africká, Severoamerická. Mezi Africkou a Eurasijskou deskou leží 3 menši desky: Jaderská, Egejská, Turecka. Na rozhraní těchto desek častá zemětřesení a činné sopky. Jedná se o konvergentní rozhraní. Kolizí africké a eurasijské desky vznikly pásemná pohoří (alpinské vrásnění).
Povrch
Nížiny:
- Východoevropská nížina (rovina) – největší nížina v Evropě. Kaspická nížina (-28 m n. m.) – nejnižší místo Evropy. V Kaspické nížině leží i jediná evropská poušť Ryn. Další nížiny: Francouzská, Severoněmecká, Středpolské, Velká uherská, Valašská, Pádská, Baltská, Dněperská, Černomořská + nížiny v Portugalsku, Anglii, Dánsku, Švédsku, Beneluxu, Bělorusku bez speciálních názvů. Evropa je spolu s Austrálii světadílem s nejnižší střední nadmořskou výškou (asi 300 m n. m.).
Pohoří:
- Ural – nejdelší pásemně pohoří v Evropě (asi 2 500 km), dělí se na 4 časti: Polární, Severní, Střední, Jižní. Nejvyšší horou je Narodnaja (1 895 m n. m.) v Polárním Urale. Skandinávské pohoří – Galdhopiggen (2 469 m n. m.) nejvyšší hora Skandinávie a severní Evropy. Karpaty – dělí se na Západní, Východní a Jižní. Západní Karpaty zasahují i k nám. Nejvyšší horou Karpat (a Slovenska) je Gerlachovský štít (2 655 m n. m.) v Západních Karpatech. Rila – nejvyšší hora Musala (2 925 m n.m.) zároveň nejvyšší hora Balkánu a jihovýchodní Evropy. Alpy – dělí se na Východní a Zapadni. V Západních Alpách leží Mont Blanc (4 809 m n. m.), nejvyšší hora Evropy (pokud do ní nepočítáme Kavkaz). Sierra Nevada – Mulhacén (3 478 m n. m.) nejvyšší hora Pyrenejského poloostrova. Dalšími významnými pohořími jsou Apeniny, Pyreneje, Dinárské hory, Stará planina, Rodopy, Pindos v Řecku.
Sopky:
- Dvě hlavní oblasti sopečné aktivity – Středomoří (hlavně Italie) a Island. Etna (3 323 m n. m.) – Sicílie, nejvyšší a nejmohutnější sopka v Evropě. Obvod její základny je 145 km. Vesuv (1 279 m n. m.) – jediná činná sopka přímo na kontinentu. Další sopky ve Středomoří: Volcano, Stromboli, Santorin (Řecko). Hvannadalshnukur (2 119 m n.m.) – nejvyšší hora Islandu a zároveň činná sopka. Další významné islandské sopky: Bardarbunga, Hekla, Katla, Askja, Grimsvotn, Eyjafjoll, Surtsey (mlady sopečný ostrov jižně od pobřeží Islandu).
Půdy
- Oblast Středozemí – červenozemě a rendziny (půda na vápencovém podkladě, pěstování vinné révy). Mírný podnebný pás – v nížinách hnědozemě a černozemě, ve středních polohách hnědé lesní půdy, v pohořích podzolové půdy. Severní Evropa – převládají podzolové půdy, v nejsevernějších polohách výskyt permafrostu (trvale zmrzlá půda, přesněji půda, která má alespoň dva roky teplotu nižší než 0 °C).
Vodstvo
- řeky: V Evropě je nejhustší a nejlépe vyvinuta říční sít na světě. 80 % povrchu odvodňováno do Atlantského a Severního ledového oceánu. Zbylých 20 % tvoři bezodtoká oblast Kaspického moře, kam ústí největší evropská řeka Volha.
- Odtokové režimy: Sněho-dešťový o. r. – řeky střední Evropy (maximum odtoku únor-březen; př. Labe), řeky východní Evropy (maximum odtoku duben; př. Volha) Oceánsko-dešťový o. r. (př. Temže) Středomořský o. r. – minimum vody v letě (př. Tibera), některé řeky i vysychají Ledovcový o. r. – maximum vody v letě (př. Rhôna)
- Nejvýznamnější řeky: Volha – nejdelší řeka Evropy (3 531 km), nejvodnatější a zaujímá největší povodí (1,36 milionu km2). Povodí Volhy je součásti největší bezodtoké oblasti Evropy (povodí Kaspického moře v Evropě). Pramení ve Valdajské vrchovině a ústí do Kaspického moře. Nejvýznamnější přítoky: Oka, Kama. Dunaj – druhá největší řeka Evropy ve všech hlavních parametrech (délka, průtok a plocha povodí). Pramení v pohoří Schwarzwald v Německu a ústí do Černého moře. Nejvýznamnější přítoky: Inn, Dráva, Sáva, Tisa. Ural – 3. nejdelší řeka Evropy. Hraniční řeka mezi Evropou a Asii. Pramení na Urale a vlévá se do Kaspického moře. Další řeky: Dněpr, Kamal, Don, Pečora, Rýn, Labe, Ebro, Loira, Pád, Odra, Visla, Dněstr, Dvina, …
- jezera: Většina jezer se nachází v severní polovině Evropy a je ledovcového původu. Prakticky všechna jezera jsou sladká mají odtok.
- Významná jezera: Ladožské jezero – největší v Evropě (15. na světě). Zamrzá od prosince do května. Oněžské jezero – 2. největší v Evropě, Rusko. Vännern – 3. největší v Evropě, Švédsko. Balaton – největší jezero ve střední Evropě, Maďarsko. jezerní plošiny: Meklenburská, Pomořanská, Mazurská, Finská, Karelská (pozůstatek kontinentálního zaledněni)
- ledovce: Nejvíce zaledněnými územími v Evropě jsou severské ostrovy. Špicberky – asi jedna třetina až jedna polovina rozlohy všech evropských ledovců. Nachází se zde druhý největší ledovec Evropy Austfonna. Nová země – téměř veškeré zaledněna Nove země připadá na Severní ostrov, kde je jeden veliký souvislý ledovec (největší ledovec Evropy). Island – několik velkých ledovců. Největší Vatnajökull (3. největší v Evropě). Alpy – více zaledněné jsou Západní Alpy. Ledovce relativně malé, ale ve velkém množství (největší je Aletschský ledovec). Největší ledovec kontinentální Evropy je Jostedalsbreen ve Skandách. Dále jsou ledovce také v Pyrenejích nebo na Uralu.
Klima
Převážně mírné, ovlivňováno Atlantikem a Severoatlantským proudem. Nejmírnější zimy ve Španělsku. V zapadni, střední a severní Evropě jsou srážky rozloženy rovnoměrně. Jižní Evropa a nížiny jihu střední Evropy mají deficit vláhy. Nejdeštivější místa jsou na návětrných pobřežích (hlavně Island, Irsko, Skotsko, Norsko, ale i Černá Hora).
- Podnebné pásy: Polární pás – chladno po celý rok. Pouze na nejsevernějších ostrovech. Subpolární pás – na úplném severu evropské pevniny. Krátké chladné léto. Mírný pás – většina Evropy. Převažuji západní větry, proto na kontinentě ubývají srážky od západu k východu. Podle výše srážek rozlišujeme 3 typy mírného pásu: a) oceánské podnebí; b) přechodné podnebí; c) kontinentální podnebí. Subtropický pás – horké suché léto, mírná vlhká zima. Kolem pobřeží Středozemního moře.
Biota
Vegetační pásy:
- Mrazové pustiny – severní ostrovy a islandské vnitrozemí. Hospodářské využití se omezuje na lov ryb a mořských živočichů v okolních mořích.
- Tundry a les tundry – severoevropské a islandské pobřeží.
- Dlouhodobě zmrzla půda – omezená flora: mechy, lišejníky, odolné byliny, zakrslé stromy (vrby, břízy). Fauna: sob, liška polární, lumík, sněžný kur. Hospodářské využití v chovu sobů a lovu kožešinové zvěře.
- Tajga – Široký pás tvořený jehličnatými lesy – smrk, borovice, jedle, modříny – z příměsi malolistých listnáčů (typické břízy). Táhne se ze severu Skandinávie na východ do Ruska. Fauna: los, hnědý medvěd, vlk, jelen, rosomák. Hospodářské využití – lesnictví a lov kožešinové zvěře.
- Smíšené a listnaté lesy – nejrozsáhlejší evropská krajina, která v podstatě neexistuje (zásadně pozměněna člověkem). Flora: buk, dub, smrk, bříza, borovice. V nejvyšších polohách kosodřeviny, alpské louky. Fauna: liška, zajíc, divoká kočka, rys ostrovid, divoké prase, jelen. Hospodářské využití: pěstování obilovin, brambor, cukrové řepy, chov skotu, prasat a drůbeže. Stepi a lesostepi – Uherská nížina a španělské vnitrozemí, jih Ukrajiny a Ruska. Flora: převládají traviny. Fauna: hlodavci, plazi, ptáci. Hospodářské využití – pěstování obilovin (kukuřice, pšenice) slunečnice, chov skotu, prasat a koní.
- Subtropické lesy a křoviny – Středomoří. Hodně sucho a horko přirozenou vegetaci jsou subtropické vždyzelené trdliště dřeviny. Ty však byly již ve starověku značně zdevastovaný. Následovala masivní eroze a dnes tak převládá křovinatá vegetace nazývaná macchie (často ji tvoří druhy s hodně dužnatými listy – zadržuji vodu). Flora: olivovník, duby (důležité hospodářské postavení má dub korkový), borovice, palmy, citrusy, fíkovníky, macchie. Fauna: ptáci, hadi, ještěrky, hmyz, kamzík, muflon.
- Pouště a polopouště – Kaspická nížina; křoviny a byliny. Fauna: rys, hlodavci, plazi, ve vodním prostředí plameňák, volavka, pelikán, jeseter.
