Přirozený zákon a přirozené právo


Otázka: Přirozený zákon a přirozené právo

Předmět: Filozofie

Přidal(a): Martin Matura

 

 

Pojem přirozeného zákona

  • lex naturalis (přirozený zákon) 
  • Aristoteles – za plnohodnotného člověka není považován např. otrok, černoch, nebo žena. Schvaloval otroctví jako plnění přirozeného úkolu otroků. Nerovnost muže a ženy, lidí.
  • Akvinský – Věčný zákon definuje jako „plán Boží moudrosti, pokud řídí všechno jednání a všechny pohyby. Rozlišuje obecnou a speciální účast na věčném zákoně. Obecnou účast na věčném zákoně mají všichni tvorové v tom smyslu, že na základě stvoření mají svůj vnitřní hybný princip, na základě kterého směřují ke svým druhově specifickým cílům. Speciální účast na věčném zákoně (lex naturalis)  mají pouze tvorové obdaření rozumem. Člověk, který je bytost rozumová, nezůstává u pouhého sledování přirozených cílů svého druhu, ale sám rozumem své jednání řídí a poměřuje. Dle Akv. tři typy bona humana.
  • Zachovat sám sebe, zachovat druh, specificky lidská dobra – poznat pravdu o Bohu.
  • řád příkazů přirozeného zákona je vztažen na řád přirozených sklonů
  • Kant: přirozený zákon je pouze lidský

 

Vztah pozitivního zákona k přirozenému: pozitivní je poměřován přirozeným zákonem, pro svědomí mají pozitivní zákony zavazující sílu za předpokladu konformity s přirozeným zákonem; přistupuje k nám zvenčí, kdežto přirozený zákon k nám přistupuje zevnitř

 

Klasické argumentace „etiky přirozeného zákona“ a jejich silné a slabé stránky

  • všem lidem musí být přiznána určitá základní práva, která jim nenáleží proto, že jsou občany jistého státu, nýbrž proto, že jsou lidmi. Práva na svobodu individua proto předcházejí politickým institucím a státním právům. Toto tzv. přirozené právo je myšleno jako nad-pozitivní právo obecného lidského rozumu. Je to instance, která má každého člověka chránit před zásahy, které by mohly být ospravedlněny zákony státu.
  • vyjadřuje původní smysl pro mravnost, jenž člověku dovoluje rozlišovat prostřednictvím rozumu co je dobré a co je špatné, pravdu a lež. Je vepsaný v srdci člověka (srov. Řím 2,15) ukazuje člověku cestu, která vede ke konání dobra a k dosažení vlastního cíle.
  • přirozený zákon odkazuje na přírodní zákony, které jsou pozorovatelné
  • přirozené právo (zákon) je založené na rozumu více než na zjevení, proto je univerzální, kulturně nepodmíněné a snadno srozumitelné i pro nevěřící
  • Novodobá společnost však odstranila tento náboženský princip odvozování světského práva od vyššího „Božského“ práva a zákon se stal formou dohody většiny bez jakýchkoliv omezení. Kam takovéto právo, tzn. právo bez vztahu k etice vede, ukázaly novodobé dějiny. Stane – li se totiž právo pouze to, na čem se shodne většina, je možno odhlasovat likvidaci židů (fašismus), nebo likvidaci nepřátel socialismu (komunismus) atd. V Norimberku byli souzeni váleční zločinci obvinění ze zodpovědnosti za vyvražďování milionů lidí, kteří se však nedopustili žádného porušení zákona. Lidstvo brzy došlo k poznatku nutnosti zachování etických norem, k nezbytnosti souladu práva a etiky a z tohoto důvodu byla řadou států přijata Deklarace lidských práv, která je například u nás zabudována do právního systému jako pojistka proti odchýlení práva od základních etických norem.

 

silné stránky – pojetí přirozeného zákona se zdá být výhodnější než pojetí založené na očekávaném výsledku konání kvůli tomu, že se výsledky se nedají přesně předpovídat; čin může být tedy posouzen z hlediska morálky ještě předtím, než je vykonán, navíc vychází z rozumového uvažování, které není závislé na pocitech a emocích

odvozují právní normy z cílů neměnné součásti lidské přirozenosti. Katolická teologie – skutečně interpretovala Aristotelovu myšlenku „úkolu člověka“ jako myšlenku stvoření s určitým účelem. Tzv. „přirozený zákon“. Např.: homosexuální jednání je morálně neospravedlnitelné, protože je v rozporu s přirozeným účelem lidské sexuality, který ustanovil Bůh. 

najdeme i slabé stránky – přirozený svět má svůj účel (tento účel byl nejdříve podložen rozumem, ve středověku byl vysvětlen Božím stvořením, zjevením) pokud člověk dojde k přesvědčení, že svět nesměřuje k účelu, nefunguje podle rozumu či se nezdá, že by byl stvořen Stvořitelem, pak argumenty přirozeného zákona ztrácí svůj základ

 

Přirozené právo

  • vychází z lidské přirozenosti, a tedy obecných potřeb člověka
  • nemohou existovat právně závazné normy, které se neshodují s přirozeným právem
  • jádro u Augustina: „právo, které není správné není právo“ 
  • spojeno s lidskou důstojností, která je základem lidských práv
  • Kant – člověk je svobodný, avšak svobodný v tom smyslu, že ukládá zákony sám sobě
  • autonomie lidské vůle; člověk jako samo-účel, nesmí být instrumentalizován; lidská důstojnost je brána normativně

 

Pozitivní právo

  • právo je řádem, který si vytvořili lidé, aby přežili nezávisle na jakýchkoli předem daných hodnotách
  • pozitivní právo pochází od člověka a je ustanoveno smlouvou a konvencí
  • zastánci: Scotus, Ockham, Hobbes

 

Základní lidská práva a jejich etická zdůvodnění

Definice: Lidská práva jsou souhrnem základních práv a svobod, které jsou přisuzovány každé lidské bytosti.

  • mají normativní charakter, ale nejsou bezprostředně právně závazná

Etická zdůvodnění: Lidská práva jsou zdůvodněna jednak přirozeným zákonem, který stojí nad jednotlivými národními a pozitivními zákony. Dále pak vychází z pojmu lidské důstojnosti, kde osoba je hodnotou sama o sobě. Dalším etickým zdůvodněním je potřeba kodifikace takovýchto zákonů na základě krvavých historických situací. 

Různé formulace v historii: Historie lidských práv bývá sledována k dokumentu Magna Charta Libertatum, jehož podpis si na anglickém králi Janovi vymohli angličtí šlechtici již roku 1215. V době vzniku sloužil především pro záruky šlechtické vrstvě proti svévoli krále, průběhem staletí však značně ovlivnil rozvoj anglického obyčejového práva a dochází k rozšíření různých práv i na další poddané.

Za další významný milník lze pokládat druhou polovinu 18. století, kdy osvícenství připravuje půdu pro nástup liberálních demokracií. V jeho rámci vzniká snaha o rozšíření hlavních práv na široké vrstvy obyvatelstva. Jsou formulovány Listiny práv, které mají význam politický pro aktivizaci politické podpory, ale i právně ústavní. Nejvýznamnějšími dokumenty této epochy jsou Listiny práv vydávané některými státy ve vznikajících USA, použitý způsob argumentace v Deklaraci nezávislosti USA a Deklarace práv člověka a občana ve Francii, které ovšem během francouzské revoluce postupně vzniklo několik verzí.

Navzdory četným vyhlášením lidských práv nedochází automaticky k jejich přijetí v praxi, nebo i právní úprava je jen omezená. Např. ani v USA nebyla lidská práva zpočátku přiznávána otrokům. Po válce Severu proti Jihu sice bylo zrušeno otroctví, prosazení všeobecné rovnosti v lidských právech pro černošské obyvatelstvo ale trvalo až do druhé poloviny 20. století. Ještě před několika málo desetiletími museli američtí černoši usilovat o rovnoprávnost (Martin Luther King).

V rámci mnoha evropských zemí bylo zavedeno plné hlasovací právo pro všechny muže až na přelomu 19. a 20. století, po 1.světové válce i pro ženy.

Jako reakce na 2. světovou válku je v OSN přijata Všeobecná deklarace lidských práv, která označila všechny lidské bytosti za svobodné a rovnoprávné bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost a náboženství. Deklarace není právně závazná, nicméně inspirovala rozvoj různých lidskoprávních katalogů nebo součástí ústav různých států.

Na jedné straně došlo v průběhu posledních dvou staletí k rozvoji lidských práv. Hovoří se o 3 až 4 generacích úprav lidských práv. Na straně druhé mimo euroatlantickou civilizaci existují ve světě rozsáhlé civilizační oblasti, které odmítají koncepci lidských práv uznat principielně vůbec a označují ji za kulturně podmíněnou a pro ně nevhodnou.

V praxi jsou proto stále v mnoha zemích lidská práva jak právně nezaručena nebo ignorována. Některé kultury přiznávají např. ženám méně práv než mužům, v totalitních režimech jsou občanům upírána všechna zásadní politická práva (právo zakládat politické strany a volit si své zástupce).

 

Seznam lidských práv:

  • Tady je seznam některá ta nejvíce uznané:
  • Právo žít, existovat.
  • K práci pro kohokoli (ne být otrok)
  • K vlastnímu majetku
  • Řeč
  • Bezpečnost
  • Bezpečí od násilí
  • Ochrana právem
  • Ne být zatknut ledaže tam je důvod myslet si, že někdo spáchal zločin
  • Férový proces
  • Osoba je nevinná, dokud není jasně prokázána její vina
  • Být občan země
  • K hlasu
  • Hledat azyl jestliže země zachází s vámi špatně
  • To myslí volně
  • Věřit a praktikovat náboženství osoba chce
  • Mírumilovně protestovat (mluvit proti) vláda nebo skupina
  • K základnímu životnímu standardu (jídlo, úkryt, oděv, etc.)
  • Vzdělání
  • Péče o zdraví (lékařská péče)

 

Hodnocení: Lidská práva jsou důležitá pro fungování lepší společnosti a je třeba, aby byla přijata všemi státy. Je zřejmé, že se během let vyvíjejí a jsou dopilovávány k dokonalosti. Je však rozdíl mezi uzákoněností a dodržováním všemi členy společnosti, což je jediným problémem. Člověk dodržující lidská práva může jen velice těžce přemoci člověka lidské právo nedodržující.

 

Otázka universální platnosti lidských práv

  • lidská práva vytvořena především idealisty (Wilson, Roosewelt) – kosmopolité (takto nesmýšlejí ale všichni)
  • ačkoliv jsme všichni občané jednoho světa, různé oblasti se vyvíjely odlišným způsobem, a tak je nahlížení na osobu dáno tímto historickým, kulturním a sociálním vývojem
  • Listinu základních práv a svobod přijaly téměř všechny státy, její dodržování je však omezeno kulturními danostmi (postavení ženy, dětí, kasty v Indii).
💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy