Psychické jevy – maturitní otázka

společenské vědy

 

   Otázka: Psychické jevy

   Předmět: Společenské vědy, Psychologie

   Přidal(a): janazatopkova

 

PSYCHICKÉ JEVY

Psychika– schopnost lidského organismu odrážet okolní realitu a reagovat na ni.

Důsledek psychiky= psychické jevy.

Definice: Psychické jevy jsou funkcí mozku, zformovaly se vlivem společnosti, zvláště působením výchovy, a umožňují člověku poznávat svět a zároveň na něj aktivně působit. Jsou determinovány biologicky i sociálně. Jednotlivé psychické jevy jsou navzájem spojeny a působí na sebe jako celek, což se projevuje v osobnosti člověka.

Dělení:

  1. Psychické procesy,
  2. Psychické stavy,
  3. Psychické vlastnosti,
  4. Dílčí psychické předpoklady,

ad 1. Psychické procesy– jsou časově nejkratší z psychických jevů. Proběhnou ve vteřině a jsou vystřídány jinými. Umožňují jedinci orientovat se ve svém okolí, vnímat, myslet, mluvit, posuzovat, hodnotit věci po volní i citové stránce atd..

Dělení: 

  1. Poznávací,
  2. Paměťové,
  3. Motivační,

Poznávací procesy (kognitivní)

Můžeme je charakterizovat jako děje, jejichž prostřednictvím člověk poznává svět i sám sebe.

Vybrané poznávací procesy:

Vnímání

Je to psychický proces, prostřednictvím něhož poznáváme to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové orgány.

Výsledek vnímání je:

  • Počitek- Obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu (např. barva, vůně), jsou součástí vjemů,
  • Vjem- zobrazuje obraz předmětu jako celku, tedy výsledek vnímání.

U vnímání rozlišujeme tři procesy:

  • Recepci – schopnost přijímat podněty smyslovými orgány,
  • Percepci – schopnost nervového systému uvědomovat si podněty,
  • Apercepci – vnímání využívají předchozí zkušenost.

Při vnímání může docházet ke zkreslení či poruchám, např.:

  • Smyslové klamy – kvůli nedokonalosti smyslového orgánu,
  • Synestezie- spojení vjemů z různých smyslů,
  • Iluze- zkreslený vjem, který vzniká na základě reálného podnětu,
  • Halucinace- vjemy bez skutečného podnětu.

Představa

Je to schopnost vybavit si podnět, který v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány. Zakládá se na minulém vnímání, je méně přesná a zřetelná než bezprostřední vjem. Představy jsou přechodem mezi smyslovým a rozumovým stavem.

Můžeme je dělit podle několika kriterií, např. dle:

  • Smyslových orgánů- zrakové, sluchové, hmatové, čichové,

Obsahu

  1. Konkrétní představy (můj Kanárek Pepík),
  2. Abstraktní představy (obecně kanárek),

Podnětu

  1. Paměťové (vzpomínkové)- znovuvybavení si události z minulosti, vzpomínky,
  2. Fantazijní- nezávislé na předchozích vjemech,

Fantazie

Je to psychický proces, při kterém se vytváří relativně nové představy. Základem jsou vždy zkušenosti, vjemy a paměťové představy, které jsou ovšem často značně pozměněné nebo zkombinované do takových celků, které se ve skutečnosti nevyskytují.

Myšlení

Myšlení zachází s vjemy a představami. Dochází při něm k zpracování a využívání informací. Výsledkem myšlenkových operací jsou:

  • Pojem- řečové vyjádření obecných a podstatných znaků nějakého předměty,
  • Soud- vyjadřuje vztah mezi pojmy,
  • Úsudek- vyjadřuje vztah mezi soudy,

Myšlení probíhá pomocí myšlenkových operací, např.:

  • Srovnávání – zjišťujeme podobnost a rozdíly mezi předměty a jevy,
  • Abstrakce – vyčleňujeme podstatné a obecné vlastnosti předmětů a jevů,
  • Konkretizace – uplatnění vlastností jevů/ předmětů na konkrétní jev/ předmět,
  • Indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení z jednotlivých případů,
  • Dedukce – aplikace obecného tvrzení na konkrétní případ,
  • Analýza – vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu,
  • Syntéza – myšlenkové spojování jednotlivých částí,

Řeč

Výsledky myšlení se vyjadřují řečí. Umožňuje komunikaci.

Skládá se ze dvou složek:

  • Receptivní- porozumění,
  • Expresivní- vyjadřování,

Má 3 základní funkce:

  • Označovací, zobrazovací- označuje věci, jevy, vlastnosti, vztahy,
  • Výrazovou- vyjadřuje vnitřní stavy jedince,
  • Vybízecí- působí na druhého člověka,

Rozlišujeme dva druhy řeči:

  • Vnitřní – řeč, kterou myslíme, sama pro sebe,
  • Vnější – řeč, kterou se obracíme na své okolí,
    • Mluvená,
    • Psaná,

Poruchy řeči: afázie (ztráta schopnosti rozumět řeči), mutismus (útlum schopnosti verbálně komunikovat), koktavost (porucha plynulosti řeči), dyslalie (porucha artikulace).

Paměťové procesy

Paměť je odraz toho, co jsme viděli nebo zažili ve vědomí.

Základními procesy paměti jsou:

  • Zapamatování,
    • Bezděčné,
    • Záměrné,
  • Uchování,
  • Vybavení – reprodukce uchovaných informací,

V průběhu času dochází k procesu zapomínání. Dochází k němu ze dvou důvodů. Prvním je rozpad paměťové stopy, druhým pak narušení paměťové stopy jinou.

Výzkumem paměti a zapomínáním se zabýval německý psycholog Hermann Ebbinghaus. Vymyslel křivku zapomínání, která ukazuje, že v průběhu prvního dne od zapamatování dochází k prudkému úbytku uchovaných informací. Tempo zapomínání se poté zpomaluje.

U paměti rozlišujeme několik druhů, a to podle různých hledisek, např.:

  • Délky uchování obsahů- krátkodobá X dlouhodobá paměť,
  • Poznávacího hlediska:
    • Deklarativní- ukládá vzpomínky a faktické znalosti,
  • Sémantická (obecná fakta),
  • Epizodická (události z našeho života),
    • Nedeklarativní- uchovává motorické návyky, zručnosti,

Poruchy paměti: amnézie- úplná ztráta paměti, hypermnézie- nadměrná výkonnost paměti, hypomnézie- snížení výkonnosti paměti.

Motivační procesy

Motivace je soubor psychických procesů, které jedince podporují nebo tlumí v jeho činnosti. Od motivace musíme rozlišit motiv, což je pohnutka činností a jednání člověka. Základní formou motivu je potřeba, což je stav nedostatku nebo přebytku něčeho, co jedince vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojuje.

Potřeby dělíme na:

  • Biologické (vrozené)- například potřeba dýchání, spánku, potravy,
  • Sociální (získané)
    • Kulturní: vzdělání, kulturní život,
    • Psychické potřeby: radost, štěstí,

ad 2. Psychické stavy– vyjadřují celkové prožívání člověka v určitém okamžiku nebo delším časovém okamžiku. Jsou přechodné, mění se podle času a situace.

Různé stupně psychických stavů závisí na úrovni aktivace.

Těch je 5:

  • Nízká – spánek,
  • Snížená – přechod mezi bděním a spánkem,
  • Střední – bez problémů soustředění,
  • Zvýšená – zvýšená pozornost,
  • Vysoká – vysoké napětí organismu,

Celkový stav organismu se neustále mění, a to v závislosti na střídání odpočinku a činností.

Psychické stavy mají 3 druhy: Emoční stavy, Stavy vědomí a stavy pozornosti.

Mezi emoční stavy můžeme zařadit náladu a vášeň. Nálada je trvalejší citový vztah, může ji ovlivnit okolí, stav organismu nebo činnost. Vášeň je citový stav, který zaměřuje jednání člověka.

Stavy vědomí slouží k uvědomění si vlastní existence, své chování a prožívání. Vědomí je určitý stav aktivace organismu.

Rozlišujeme dvě základní úrovně vědomí:

  1. Vědomí,
  2. Nevědomí (podvědomí),

Nezbytným předpokladem vědomí je bdělost, což je stav aktivace organismu, který nespí, není v kómatu ani v narkóze.

Poslední jsou stavy pozornosti. Pozornost je stav, který zajišťuje soustředění člověka na jeden jev nebo činnost.

Mezi základní vlastnosti patří např.:

  • Selektivita (výběrovost) – vybírá ze všech působících podnětů ten, který se stane centrem pozornosti,
  • Trvalost – krátkodobá X dlouhodobá (souvisí s životním cílem člověka),
  • Tenacita – výdrž pozornosti,
  • Vigilita – bdělost,
  • Intenzita – míra zaměření pozornosti na určitý objekt,
  • Rozsah – umožňuje postřehnout maximálně 7-12 objektů,
  • Oscilace – přenášení pozornosti z jednoho předmětu na jiný,

Mezi poruchy pozornosti řadíme např.: rozptýlenou pozornost (člověk neudrží pozornost), hypoprosexii (snížená pozornost), hyperprosexii (zvýšená pozornost).

ad 3. Psychické vlastnosti– relativně stálé znaky osobnosti, jimiž se jedinec vyznačuje.

Mezi P. vlastnosti se řadí: Schopnosti, Temperament a charakter.

Schopnosti jsou vlastnosti, které jsou obecným předpokladem pro úspěšné vykonávání určité činnosti. Vyvíjí se na základě vrozených anatomicko-fyziologických dispozic člověka- vlohách.

Schopnosti mají různé úrovně:

  • Nadání – schopnosti, které umožňují nadprůměrné výkony v určité oblasti činnost,
  • Talent – vysoce rozvinuté nadání,
  • Genialita – mimořádně rozvinutý talent,

Mezi schopnosti patří také inteligence, to je schopnost jedince učit se ze zkušenosti, přizpůsobovat se okolnímu prostředí, řešit problémy atd. Rozvoj inteligence je závislý na dědičnosti a vlivu vnějšího prostředí. K měření inteligence se využívají inteligenční testy. První takový test použil v roce 1905 francouzský psycholog Alfred Binet. Cílem testů bylo najít způsob, jak umožnit rozlišovat děti, které budou ve škole úspěšné, a děti, u kterých bude vyšší riziko selhání.

Temperament je soubor vrozených psychických vlastností. Určuje intenzitu a dynamiku chování a prožívání. Typologie temperamentu třídí osobnosti podle dominujících znaků.

Nejstarší typologií, kterou ve středověku vypracoval Hippokrates (460-370 př.n.l.). Zařazuje lidi do skupin podle souvislosti temperamentu se stavbou a činností těla, základem jsou 4 tělní tekutiny a člověk je takový, jaká tekutina u něj převládá:

  • Sangvinik – sangvis- krev,
  • Čilý, veselý, společenský a nestálý,
  • Cholerik- cholé – žluc,
  • rychlý, samostatný, dráždivý, vzteklý, snadno se rozčílí, ale rychle se uklidní,
  • Flegmatik- flegma – hlen,
  • Klidný, lhostejný, netečný, pomalý,
  • Melancholik – melancholé-černá žluč,
  • Vážný, svědomitý, zodpovědný, bojácný,

Vztahem mezi temperamentem a tělesnou konstitucí se zabýval také německý psychiatr Ernst Krestchmer (1888-1964). Rozlišil 3 základní tělesná konstrukce:

  • Pyknický typ- jedinec malého vzrůstu se sklonem k hromadění tuku, má větší břicho, krátké končetiny
  • tito lidé patří k cyklotymnímutypu charakteru = povídaví, otevření, společenští, ale také střídání nálad
  • sklony k maniodepresivním poruchám
  • Atenický typ- člověk vyšší postavy, štíhlý s malou hlavou, dlouhými štíhlými končetinami
  • tito lidé patří k schizoidnímutypu charakteru = přecitlivělost, hluboké city, uzavřenost až chlad, jednostranné zaměření – sklon k duševním onemocněním bludné představy, halucinace, rozdvojení osobnosti,
  • sklony k schizofrenii,
  • Atletický typ- jedinec sportovní postavy se silnou kostrou a vyvinutým svalstvem,
  • tito lidé patří k viskóznímu typu charakteru = nejméně problematický člověk, vyrovnaný, bez silných emocí, ale mentální těžkopádnost,
  • tendence trpět epilepsií,

Švýcarský psychoanalityk a lékař Carl Gustav Jung rozlišoval dva typy temperamentu:

  • Introvert  – člověk zaměřený do svého nitra, plachý, nejistý, málo průbojný, hluboké city,
  • Extrovert – člověk zaměřený na vnější svět, společenský, přístupný, otevřený, aktivní,

Německo-britský psycholog Hans Jürgen Eysenck (1919-1997) charakterizoval temperament skrze kombinaci dvou dimenzí: introverze a extroverze, k nimž přidal:

  • Labilitu – cholerik (labilní extrovert), melancholik,
  • Stabilitu – sangvinik, flegmatik (stabilní introvert),

Existuje mnoho dalších typologií temperamentu.

Poslední psychickou vlastností je charakter, což je souhrn psychických vlastností, které se projevují v mravní stránce lidského chování a jednání. Charakter kontroluju a reguluje jedincovo chování podle společenských norem a požadavků. Člověk jedná dle svého charakteru. Formuje se především působením výchovy a dalších společenských jevů.

ad 4. Dílčí psychické předpoklady– podmínka pro vykonávání činností. Jsou proměnlivější než vlastnosti.

Jedním z předpokladů k činnostem je učení. Učení je proces, který rozšiřuje vrozené předpoklady a možnosti jedince. Smyslem je získávat, osvojovat si, pozměňovat a upevňovat nové zkušenosti.

Můžeme ho dělit na:

  • Širší- jakékoliv získávání zkušenosti jedincem, výsledkem jsou změny v chování a prožívání,
  • Záměrné X nezáměrné (při hře, práci,…),
  • Užší – záměrný, cílevědomý proces získávání vědomostí, dovedností a návyků,
  • Vědomost – učením získaný poznatek,
  • Dovednost – učením získaný předpoklad k rychlému a přesnému vykonáni činnosti,
  • Návyk – opakováním získaný sklon k vykonávání určitého úkonu v dané situaci,

Fáze učení:

  1. Motivační,
  2. Poznávací,
  3. Výkonná,
  4. Kontrolní,

Formy učení můžeme rozdělit na:

  • Senzomotorické – skákání, běhání, kreslení,
  • Intelektové – řešení problémů,
  • Vědomostní – verbální(osvojení slov, symbolů-matika) X pojmové (poznávání a porozumění různým vztahům a obecným pravidlům),
  • Sociální – učení žít mezi lidmi,

Efektivita učení závisí zejména na vnějších podmínkách učení a momentálním psychickém stavu jedince.

Je mnoho poruch, které učení znesnadňují:

  • Dyslexie – porucha čtení,
  • Dysgrafie – porucha psaní,
  • Dysortografie – porucha pravopisu.

Produktem učení jsou postoje. Významné postoje se u člověka většinou nemění. Některé se mění třeba zkušeností nebo přesvědčováním.

💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!