Otázka: Psychologie jako věda
Předmět: Psychologie, společenské vědy
Přidal(a): twitere
Psyché (duše) logos (věda)
- psychologie = věda o psychice (o duševním životě) -> věda o prožívání (v NITRU) a chování (navenek) živých bytostí
- introspekce – pozorování vlastního nitra -> je obtížné, aby se jedna bytost rozdělila na pozorovatele a pozorovaného,
- změna činnosti, které věnuji introspekci
- poznat – pochopit, vysvětlit -> ovlivnit -> předvídat
- praktická (nemusí být studovaný psycholog), vědecká (vystudovaný)
Rozlišovat
- popis : „Zodpověděl správně 150 otázek z 200.“, hodnocení : „Student je líný, protože se při vyučování nehlásí.“
Vývoj
- do poloviny 19.stol součást přírodních nebo filozofických věd – nebyla to samostatná disciplína
- V 2.pol.19.stol. – rozvoj přírodních věd -> osamostatnění psychologie
- průkopníci – přírodovědci (Fechner, Weber)
- hlavním cílem – měření psychických jevů, zejména
- měření vnímání (dopad fyzikálního světa na vnímání)
- „psychofyzika“
Wilhelm Wundt – rozšířil „psychofyziku“
- začal zkoumat i jiné jevy: paměť, asociace, účinky léků na vědomí, myšlení, snažil se soustavně vytvářet experimenty
- založil v Lipsku 1879 první psychologickou laboratoř
Významné psychologické směry 20.století
Neobehaviorismus
- F. Skinner, USA; 20.století
- snaží se trochu poznat i „černou schránku“; – S-O-R (stimul, organismus, reakce)
- chování je i trochu ovlivněno určitými vnitřními faktory, intervenující proměnná (vnitřní faktory)
- zabýval se tím, jakou roli má odměna a trest při formování odpovědi na podnět
- zakladatel „programovaného vyučování“ -> učebnice se nepřešla stránku po stránce, ale byla tam otázka při jejímž správným zodpovězení se posouvalo dál (odměna) a při špatné odpovědi se vrací zpět (trest)
Behaviorismus „behavior“ = chování
- J.B. Watson, USA, 1913 – první náznaky
- je zcela orientován na chování, říká, že psychologie je věda o chování
- odmítá prožívání a introspekci, všechno staví na registrovatelných faktech, je nekompromisní
- S-R …… Stymul(podnět) a Reakce
- „Dejte mi tucet zdravých jedinců a já vám z nich vychovám, co budete chtít“ J.B.Watson, co je vevnitř, je úplně jedno
Hlubinná psychologie (Psychoanalýza)
- lidské projevy jsou složitou souhrou procesů vědomých a nevědomých
- nevědomí (podvědomí) obsahuje psychické jevy, který si obvykle neuvědomujeme, ale přesto je to součástí života, ovlivňuje nás to a dokonce ho ovlivňuje rozhodující silou
Sigmund Freud (* Příboru 1856-1939)
- pracuje s nevědomím, rozhodující složka lidské psychiky, rozlišil vaginální a klitoriální organismus
- hybná sila – dva pudy: sexuální (eros) – cíl je dosáhnutí slasti, destruktivní (thanatos = „pud smrti“) – cíl je ničení
- veškerý duševní je pouze důsledkem prolínání těchto dvou pudů
Carl Gustav Jung (1875-1961)
- zakládá ananlytickou (komplexovou) psychologii
- původně s Freudem, později se odpojil – rozšířil jeho teorii nevědomí
- hlavním motorem nejsou jen ty dva pudy, ale je jich více (touha po moci, …)
- nevědomí dělí na dvě skupiny->individuální nevědomí-názor jako Freud, patří tam zapom.zážitky ze životě jedince
- kolektivní nevědomí-obsahuje koncentrovanou zkušenost celé historie lidstva
- Archetypy (praobrazy)
- poděděny od předků, jedinec se s nimi nemohl setkat, objevují se ve snech, v tíživých situacích, při duševních chorobách
Alfred Adler
- rozešel se s Freudem
- vytváří individuální psychologie
- veškeré psychické dění se řídí principem finality, neboli principem teleologickým principem
- pro psychické dění není důležité příčina, ale účel (něco děláme za nějakým účelem – NÉ z určité příčiny)
- základní životní cíl je určován potřebou začlenit se do společnosti a uplatnit se v ní v lepším případě mít moc, základ.
- cílem (pudem) je touha po moci
- při naplňování touhy po moci se objevují překážky – začneme se porovnávat s ostatními a získáváme pocit méněcennosti
- jedinec s pocitem méněcennosti se ho snaží překonat :
- přímou cestou – kompenzujeme ho jinou (společensky žádoucí) aktivitou, je k tomu potřeba vůle, vytrvalost a trpělivost
- nepřímou cestou – ovládnu své okolí prostřednictvím své nemoci (fyzická či psychická), i podvědomě
Getstaltismus (tvarovací psychologie)
- vznik v Německu, Wertheimer, Kaffka
- reakce proti atomismu, celek není možno vysvětlit jen z jeho částí
- nadsumativnost – celek je něco víc, než všechny jeho části, strukturuje se podle určitých tvarů daných nervovou soustavou
Neopsychoanalýza
- vychází z Freuda ale odklání se od něj
- připouští podvědomí, zahrnuje i zážitky z dětství, hl. zdroj konfliktů je vrstva společenská
Humanistická psychologie
- hl. principem je, že odmítá jakékoli mechanistické pojetí člověka,
- odmítá přístup nomotetický – hledá obecné zákonitosti, které by platili pro všechno
- zdůrazňuje přístup idiografický – objevování jedince, nejdůležitější pro psychiku je, jak sám sebe člověk vnímá a přemýšlí o sobě = sebepojetí, každý člověk má dát životu smysl
- člověk je dobrý – negativní chování vzniká vnějšími podmínkami
Psychologické disciplíny (vědy)
Základní disciplíny
- obecná psychologie- obecně platné zákonitosti, to, co je společné všem (paměť, vnímání,…)
- psychologie osobnosti – zkoumá podobnosti a rozdíly mezi jednotlivci
- vývojová psychologie – jak se psychika mění v čase – stárnutí
- sociální psychologie – zkoumá vliv společnosti na psychiku člověka
- psychopatologie – zkoumá chorobné abnormality
Speciální disciplíny
- zoopsychologie – rozdíly mezi živočišnými druhy, modely pro chování
- diferenciální psycho – zkoumá rozdíly mezi pohlavími, národy, rasami, rozdíl neznamená ani plus ani mínus, je prostě jiný
- psychometrika – zabývá se snahou a měřením psychických jevů
- psycholingvistika – zkoumá vztahy mezi psychikou a řečí
Aplikované disciplíny
- Pedagogická psychologie – sleduje činnost člověka v podmínkách výchovy, zkoumá činitele, kteří ovlivňují chování a vzdělávání
- Psychologie práce – jak se mění pracovní výkon pod vlivem okolností (skupina, prostředí)
- Psychologie klinická (zdravotnická) – diagnostika duševních nemocí, otázky psychoterapeutické péče o nemocné
- Psychologie soudní (forenzní) – studuje zločinnost, zachycuje psychologii pachatelů
- Psychologie sportu, dopravy, reklamy.
Psychologický výzkum
- cílem vybádat a analyzovat zkušenosti a chování jednotlivců a skupin
- provádí se laboratorní výzkum (kontrolovaný, v umělém prostředí) a terénní výzkum (nekontrolovaný, v přirozeném prostředí)
- užívá různé metody a kombinuje je
Pozorování
- sledování v přirozených (běžných) situacích
- a) extrospekce – psycholog pozoruje druhé
- b) introspekce – pozoruji sám sebe, můžeme nahlédnout do prožívání
Experiment
- pozorování subjektu, kterému byly změněny podmínky, účelem je ověřit nebo vyvrátit hypotézu (hledá se příčina a důsledek = kauzalita)
- kvaziexperiment: experiment, kde nelze jednoznačně rozdělit osoby do skupin a porovnávat jejich reakce (rozdíly mezi muži a ženami)
Testy, psychotesty
- jsou zaměřeny na zjištění individuálních charakteristik jedince, osobnosti např. při příchodu do zaměstnání, léčení
- kvalitní, detailní info – lidé mají tendenci vypovídat, jací by chtěli být, než jací ve skutečnosti jsou
řešení:
- a) lžiotázky – velké množství otázek, 1 se opakuje několika způsoby
- b) projektivní testy – osoba neví, na co je tázána, nemůže odpovídat, jak by chtěla (inkoustové skvrny)
Rozhovory
- a) řízený – předem připravené otázky
- b) neřízený – otázky vyplívající z rozhovoru
Explorační metody
- zjištující metody
- a) sociometrie – zjištování vztahů v malých sociálních skupinách
- b) obsahová analýza – zkoumá výskyt určitých témat v médiích i jinde
- c) sémantický diferenciál – měření významu různých objektů a jeho srovnávání (škála)
- d) dotazník – sebrání méně informací od hodně lidí
Psychodiagnostické metody
- soubor metod postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, aktuální stav, předpoklady dalšího vývoje
- výkonové testy, testy osobnosti.
