Otázka: Psychologie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): ťulda
- Charakterizujte psychologii jako vědu a definujte předmět jejího studia.
- Zařaďte psychologii do systému přírodních i společenských věd.
- Určete dílčí oblasti psychologie.
- Vyjmenujte metody, které se v psychologii používají.
- Vysvětlete pojem psychika a určete její determinanty – vnější a vnitřní vlivy
- Vyjmenujte hlavní psychologické směry a teorie (behaviorismus, psychoanalýza, humanistická psychologie, kognitivní psychologie, gestaltismus)
- Klasifikujte základní psychické jevy
- Psychické procesy
- Psychické stavy
- Psychické vlastnosti – jen velmi stručně
1) CHARAKTERIZUJTE PSYCHOLOGII JAKO VĚDU A DEFINUJTE PŘEDMĚT JEJÍHO STUDIA
1) STAROVĚK
-psychologie součástí filozofie
–kalogathia – duševní i tělesná vyváženost
– harmonie duše, krása těla
– psyché (duše) + logos (věda, rozum)
PLATON
-duše je samostatný princip
-2 světy = dualismus – svět idejí -vzor, zde je duše
– svět formy – zde jsou předměty
– duše vstoupí do těla a po smrti z ní zase vystoupí
– duše se vstupováním a vystupováním stále více učí a nabývá vědomostí
– cílem duše je vstoupit do těla filozofa
– díla píše formou dialogů – Fajdros – o duši
– žák Sokrata – filozof, -> ,,vím, že nic nevím‘‘
ARISTOTELES
– žák Platona
– systematik
– roztřídil poznání té doby
– O duši
2) STŘEDOVĚK
– dokonalý Bůh, hříšný člověk
– spor duše s tělem
– duše je něco víc než tělo
– duševní poruchy jsou vymítány
3) NOVOVĚK
– od 18. století – osvícenství
– důraz na člověka
– lékaři si všímají pomocí nehod, že je duše spjata s tělem
WILHELM WUNDT (1832-1920)
– první spánková laboratoř v Lipsku v Německu
– pracoval s intenzitou světla
– studoval chování, emoce při světlu
– zachytil průběh emocí -> začátek psychologie jako vědní disciplíny
PSYCHOLOGIE
= zkoumá zákonitosti vzniku a vývoje psychiky, analyzuje psychické procesy a stavy, sleduje vývoj vlastností a chování člověka v závislosti na přírodním a společenském prostředí
– psychika je složena:
- · chování
– vnější projev duševna člověka
– popsatelné, zkoumatelné
- jednání = veškerá uvědomělá činnost
- řeč = základní složka dorozumívání
- výraz
- · prožívání
– je ukryté, ale přesnější
– v období novorozence se chování a prožívání střetává, během stáří se mění podoba = 3 prvky, které ji pojmenovávají
- předstírání
- zastírání
- stylizace
Hlavní úkoly:
– zkoumá a popisuje vlivy chování a vnitřní vlivy
– poradenská část
2) ZAŘAĎTE PSYCHOLOGII DO SYSTÉMU PŘÍRODNÍCH I SPOLEČENSKÝCH VĚD
PSYCHOLOGIE
– věda speciální – přírodní
– kulturní
– patří do věd přírodně-společenských = humanitní věda
– nejblíže je 4 vědám:
- biologie (člověk) – nervová soustava
- sociologie – sociální psychologie = nauka o chování lidí ve společnosti
- kulturologie = sleduje, jak kult působí na člověka, jak člověk kultura ovlivňuje
- antropologie = věda, zabývající se člověkem všeobecně; jak se vyvíjí psychika člověk
- filosofie
3) URČETE DÍLČÍ OBLASTI PSYCHOLOGIE
-> ZÁKLADNÍ (TEORETICKÁ) – odpovídá na základní psych. otázky
- obecná psychologie – dějiny, metodologie, jevy
- psychologie osobnosti – rysy, temperament, vlastnosti, schopnosti
- vývojová psychologie
- sociální psychologie – začlenění jedince do společnosti
- psychopatologie
-> APLIKOVANÁ
- pedagogická psychologie
- klinická psychologie
- psychologie práce
-> SPECIÁLNÍ
- psychologie reklamy
- psychologie poradenství
- psychologie sportu
4) VYJMENUJTE METODY, KTERÉ SE V PSYCHOLOGII POUŽÍVAJÍ
– obecně: – vědecké, ověřené metody
– humání
- pozorování – v přirozených nebo uměle vytvořených podmínkách
– jedinec v prostředí
– určité jednání v určitém prostředí
- diagnostický rozhovor – otázky kombinované
– předem připraveno
- sociometrie – otázky, sledování
– ve třídách, kde je nezdravá sociální společnost
- experiment – kam až může psychologie zajít, co je humání
– přirozené, umělé podmínky
– předem připravené
– tenká hranice přijatelnosti / nepřijatelné
– pozorování reakcí
- analýza výtvoru lidské činnosti – rozbor lidské činnosti
– u týraných dětí (dítě vždy závislé na matce)
5)VYSVĚTLETE POJEM PSYCHIKA A URČETE JEJÍ DETERMINANTY – VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ VLIVY
– ovlivňují člověka
– v raných fázích vývoje
VNITŘNÍ
– biologické faktory (vzpomínky)
– genotyp (vrozené)
- kosterní a svalová soustava
- oběhová soustava (štítná žláza)
– příštítná tělíska ovlivňují nervovou soustavu
– pankreas (cukrovka)
– pohlavní hormony
- nervová soustava
– nelze potlačit
VNĚJŠÍ
- socializace – vývoj člověka ve společnosti
– osvojování si pravidel) morální pravidla, školní řád)
- prostředí přírodní – nadřízenost, podřízenost, město X vesnice, hluk
- vztahy v rodině
6) VYJMENUJTE HLAVNÍ PSYCHOLOGICKÉ SMĚRY A TEORIE
– mnoho psychologických teorií
– významné směry – některé základní kameny
I.P.PAVLOV – mezi biologií a psychologií
BEHAVIORISMUS
=chování
– psychologicky = věda o chování (vnější)
– introspektivní metody zamítá!
– výpověď o pocitech – neobjektivní = černá skříňka
– nitro člověka nelze zkoumat objektivně
– vnější chování -> chování je výsledek reakce na podnět
JOHN B. WATSON
– Američan
– významná úloha učení
– přeceňoval úlohu výchovy
PSYCHOANALÝZA
– vnitřní stránka člověka
– směr, který se snaží dostat do hloubky psychologických jevů – pod povrch vědomí
– základem je nevědomí
– opak behaviorismu
– hlubinná psychologie
SIGMUND FREUD
– nevědomí je nejhlubší vrstva lidské osoby
– nevědomí určuje člověka
– narodil se na Moravě
- nevědomí – složka, vzniká nepodstatnými zážitky, dubjektivní hodnoty, obsahy, které se neslučují s morálkou
– spouštědlo – traumatický zážitek
– myšlenky z vědomí, které zde zůstávají a díky morální cenzuře
– většinou sexuálního a destruktivního charakteru
– potlačené představy se mohou sdružovat do komplexů
– 2 modely psychiky:
- topický a) vědomí
b) předvědomí
c) nevědomí (ovlivňuje chování)
– strukturální model:
– vrstevnatý model osobnosti
– uplatňuje se v něm duševní energie = libido
- ID (ono) – racionální
– princip slasti
– z nevědomí
– okamžité uspokojení
- EGO (já) – racionální
– princip reality
– z vědomí
– vyrovnávání pudů X morálka
- SUPEREGO (nad já) – osobní morálka
– 2 části: – nevědomí (z dětství, omezené)
– vědomí (omezení, na které reagujeme)
– perfekcionalisté
ALFRED ADLER
– důraz na začlenění člověka do společnosti
– 2 tendence: – formulují osobnost člověka
- · snaha být ve společnosti
- · sebeuplatnění
– osobnost formuluje a ovlivňuje sourozenecké pořadí
– pocit méně cennosti vychází z fyzické slabosti
CARL GUSTAV JUNG
– analytická psychologie
– kolektivní nevědomí lidstva – obraz zvyků a tradic
= soubor archetypů => kultura
– nevědomí = dědictví otců – ovlivňuje nás
– extrovert, introvert
a) osobní nevědomí – během života zapomenu
b) kolektivní – soubor zkušeností, archetypů (Židé-nedůvěra)
c) ego – vědomí já, identita jedince
d) já – bytostné já, spojení vědomí a nevědomí, překrývá ego
ERICH FROMM
– psychosociální teorie – jedinec ve společnosti
– důraz na charakter – produktivní – společnosti prospěšný
– neproduktivní – sobci
HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE
– protiklad behaviorismu -> důraz na tvořivost osobnosti
– část protiklad psychoanalýzy -> důraz na vědomí, uvědomování
ABRAHAM MASLOW
– zakladatel HPS
Maslowa pyramida:
|
1. pocit seberealizace
2. pocit úcty
3. pocit lásky
4. pocit bezpečí
5. biologické potřeby
GESTALTISMUS
= tvarová či celostní psychologie
– psychologie jako celek
– nelze redukovat na jednotnou složku
– obsahy vědomí vznikají složením částí -> nelze redukovat na jednotlivé zážitky
MAX WERTEIMER
KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE
– řeč, paměť, učení, smysly
– klade důraz na poznávací procesy (smysly, učení, paměť)
– vytváří si člověk vnitřní obrazy vnějšího světa
– neurologie, ansantropologie
GEORGE A. KELLY
TRANSPARENTNÍ PSYCHOLOGIE
– změněné stavy vědomí
– drogy
STANISLAV GROV
7) KLASIFIKUJTE ZÁKLADNÍ PSYCHICKÉ JEVY
– tvoří psychiku jedince
1) psychické procesy – poznávací
– paměťové
– motivační
– krátké děje
2) psychické stavy – delší, prožívání člověka
– citové stavy – nálady (smutek)
– stavy pozornosti – záměrné soustředění
3) psychické vlastnosti – dlouhodobé (mohou být i trvalé)
– stálý způsob reagování člověka v situacích
– vytvořeno výchovou
– schopnosti – intimní temperament
– temperament
– povahové rysy
– charakter
8) PSYCHICKÉ PROCESY
– prostřednictvím těchto procesů se odehrává převážná část interakce (vztahů) člověka s okolím
– mohou trvat od desítek vteřin až po několik hodin
VNÍMÁNÍ
– vnímání, čití, představy, fantazie
– vnímání je vstupní branou poznávacím psychickým procesům
– vnímání je psychický proces, jehož prostřednictvím poznáváme to, co působí na naše smyslové orgány
– poznávání zajišťuje orientaci člověka ve vnějším i vnitřním světě
– vnímání je: a) výběrové = vnímáme to, co nás zajímá, baví
b) bezděčné = náhodné
c) záměrné = záměrné, cílevědomé vnímání, tedy pozorování
ČITÍ
– poznávání je člověku zprostředkováno prostřednictvím smyslových orgánů = čití – činnost analyzátorů, které nám podávají informace o vnějším světě
– analyzátor se skládá z: – receptoru (nervová buňka vnímající podněty z okolí na nervové vzruchy)
– dostředivého nervu – vede podráždění z receptoru do mozku
– mozkového centra
– poznání začíná tzv. čitím a vnímáním, jehož výsledky jsou počitky a vjemy
– počitek – výsledný efekt čití (barva, šustění,…), je pouhou částí vjemu, je vyjádřením jedné části kvality celku
– dělí se na: vnitřní – receptory pohybu, rovnováhy, dýchání …
vnější – sluchové, hmatové, zrakové
– člověk většinou nemá zkušenost s jednotlivými počitky a předmět vnímání vnímá jako jeden celek (vjem), (vjem jablka vzniká jako činnost zrakového, čichového a chuťového analyzátoru)
– abychom zachytili daný jev, musí na nás působit určitou intenzitou, musí překonat tzv. absolutní práh – podněty, které tohoto prahu nedosahují, se nazývají podprahové
– smyslové orgány člověka nejsou zcela dokonalé ► vnímání člověka proto může být z různých důvodů zkreslené; příkladem mohou být smyslové klamy, kterým všichni lidé podléhají
PŘEDSTAVY
– další stupeň zpracování smyslových dat
– prostřednictvím představ si lze předměty či jevy, se kterými nejsme aktuálně v kontaktu, vybavit na základě minulé zkušenosti
– představa bude vždy méně jasná, méně živá a bude mít méně detailů
– představy minulých skutečností = vzpomínky
– představy se nevybavují náhodně, ale díky tzv. asociacím ► rozeznáváme dva asociační zákony:
a) zákon dotyku v prostoru a čase (vybavíme si představy vniklé do vědomí v určitém čase v souvislosti s určitým místem)
b) zákon podobnosti a kontrastu (vybavíme si představy podobné či zcela odlišné
– představy můžeme rozlišit podle smyslů na:
- zrakové – tváře, vzhled předmětů, oblečení
- sluchové – melodie, zvuk hlasu (i po ztrátě sluchu)
- smíšené
FANTAZIE
= umožňuje člověku utvářet a dotvářet proces poznávání a současně se i oprostit od objektivní reality (např. povolání architektů, výzkumných pracovníků apod.)
– pracuje s kombinováním různých představ a jejich částí
– rozlišujeme: neprodukující – navozuje se popisem, např. na základě četby
tvůrčí – výtvor je originální, nepřevzatý
snění – vytváření představ o budoucnosti člověka
MYŠLENÍ
– je označováno za nejvyšší poznávací proces, na rozdíl od vnímání zpracovává i informace, které nejsou v daném okamžiku aktuální či zjevné
– může pronikat k souvislostem věcí a jevů
– zobecněné a zprostředkované poznání
– patří sem aktivity, jako je řešení problémů, tvoření pojmů, chápání vztahů…
– je vysoce individuální záležitost
– podléhá vlivu emocí
– realizuje se prostřednictvím myšlenkových operací:
a) analýza (rozkládání na jednoduché části) a syntéza (složení částí ve smysluplný celek)
b) srovnávání = komparace (hledání shod a rozdílů mezi jevy) a třídění = klasifikace (členění jevů na základě výsledků srovnávání)
c) zobecnění = generalizace (hledání společných vlastností jevů), abstrakce (odhlédnutí od detailů ve prospěch celku)
d) indukce (na základě jednotlivého se vyvozuje obecné) a dedukce (opačný postup od obecného k jednotlivým úsudkům)
– lze se setkat i s různými poruchami myšlení – mohou být původu biologického, fyzikálního, chemického či sociálního (např. zpomalené nebo zrychlené myšlení, zabíhavé myšlení, bludy apod.)
Formy myšlení:
1. pojem – je základní formou myšlení; myslíme v pojmech
2. vyjádření vztahu mezi pojmy
3. vyjádření vztahu mezi dvěma a více soudy
Př.: Pavel je člověk.
Všichni lidé jsou smrtelní.
Pavel je smrtelný.
Úrovně myšlení:
– konkrétní – nižší úroveň, názorové; vztahuje se k bezprostředním předmětům nebo dějům; je typické pro malé děti
– abstraktní – vyšší úroveň; člověk provádí myšlenkové operace se složitějšími pojmy
AHA – zážitek
– radostný prožitek dostavující se při náhlém vyřešení problému pomocí pochopení vzájemných vztahů; spojují se emoce s myšlením a poznáním → daný okamžik si dobře zapamatujeme
– Archimédes – při koupeli zformuloval svůj hydrostatický zákon
Styly myšlení:
- · konvergentní – cílevědomá a postupná snaha nalézt řešení problému; hledání se omezuje na předem určenou skupinu možností
- · divergentní – kreativní a nekonvenční způsob nahlížení; snaha nalézt originální řešení
- · brainstorming – metoda, která kombinuje oba tyto styly
Logika = nauka o správném myšlení
– za zakladatele považován Aristoteles – vypracoval sylogismus = klasický argumentační postup
ŘEČ
– je nástrojem myšlení a umožňuje jedinci komunikovat s okolím
– významně usnadňuje proces učení
– vztah myšlení a řeči je velmi úzký, ale jedná se o dva samostatné procesy, které se vzájemně ovlivňují
– nástrojem řeči je jazyk; základním elementem řeči je slovo, které je nositelem nějakého pojmu
– i v oblasti řeči existuje mnoho rozličných poruch (vady výslovnosti, koktavost, huhňavost,…)
– řečová centra v mozku: Brocovo centrum – odpovědné za výslovnost
Wernickeovo centrum – odpovědné za porozumění obsahu
9) PSYCHICKÉ STAVY
– převažují déle než psychické procesy
– představují určitý mezistupeň mezi psychickými procesy a psych. vlastnostmi
– jedná se o celkové psychické prožívání člověka v daném okamžiku či za delší časový úsek
– dělí se na:
a) citové stavy – nálady
b) stavy pozornosti – soustředění nebo rozptýlení
POZORNOST (učebnice s. 10)
= psychologický stav zajišťující soustředění jedince na určitý jev či činnost po určitou dobu
– představuje soustředění (koncentraci) a záměrnost psychické činnosti na vnější a vnitřní podněty, přičemž usuzuje o jejich co nejpřesnější vědomé vnímání
= zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj
– je podmínkou každé činnosti
– bez ní by nebyla možná orientace člověka v prostředí
– závisí na prostředí a stavu jedince (emoční nastavení, motivace apod.)
– přiměřená míra pozornosti předchází všem ostatním psychickým procesům – proces ovlivňování je však vzájemný
– rozlišujeme:
a) bezděčnou – podnět je pro jedince natolik silným, že je pozornost vyvolána bez zjevného úsilí (intenzita podnětu, prudká změna v prostředí, silný signál) – fascinace pěknou ženou
b) záměrnou – podnět vyžaduje volní úsilí – vzniká vědomě, cíleně a s vyvinutím určité míry úsilí (učení na zkoušku); schopnost záměrné pozornosti není od narození, ale postupně se vyvíjí a lze ji zlepšovat systematickým tréninkem
– základní charakteristiky pozornosti se projevují v různých vlastnostech:
- koncentrace – soustředění pozornosti na určitý objekt
- tenacita – schopnost udržet pozornost pro určitou dobu
- rozsah pozornosti – je určena počtem podnětů, na které se jedinec dokáže současně soustředit
- vigilita, vigilance – schopnost zachytit podněty, které jsou slabé, nenápadné, je ovlivněna motivací, očekáváním
– je ovlivněna vnějšími a vnitřními faktory
ROZTRŽITOST
– neschopnost soustředit se v danou chvíli na předmět
– momentová
– vůbec
10) PSYCHICKÉ VLASTNOSTI
– emoce, city a volní jednání
EMOCE
– emoce jsou součástí prožívání osobnosti
– jsou to psychické procesy zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, rychlosti dýchání), motorickými projevy, změnami pohotovosti a zaměřenosti
– aktuálně souvisejí s pociťováním stavů organismu a psychiky
– jejich základní funkcí je hodnocení a regulace chování
– někdy se odlišují emoce a city:
– emoce jsou chápány jako prožitky vážící se k určité situaci, kdežto citům je přisuzován dlouhodobější charakter (každý jedinec prožívá situaci emocionálně jinak intenzivně a jinak dlouho – tyto rozdíly souvisejí s temperamentem)
– každá emoce má několik složek
- subjektivní prožitek citu
- vnitřní tělesná reakce
- kognitivní hodnocení (význam, který prožité emoci dáváme)
- výraz obličeje a celého těla
- naše jednání (reakce na emoci)
– znaky emocí:
- subjektivnost – prožívání je ryze individuální
- spontánnost – city nelze volně ovládat, vznikají spontánně a impulzivně
- předmětnost – emoce se váží k určité situaci, věci, osobě, myšlence
- aktuálnost – jedná se o okamžitý proces
- polarita – mnoho citů tvoří protikladné dvojice a velmi často se mění z jednoho pólu na druhý
- vliv na další psychické procesy – naše emoční nastavení ovlivňuje dále ostatní procesy
– emoční stavy lze rozdělit:
a) tělesné city – týkají se prožívání našeho těla a jeho vnitřní rovnováhy, včetně uspokojování jeho fyziologických potřeb (únava, bolest, tlak, napětí, ospalost)
b) citové reakce – bezprostřední odezva na silný podnět:
- 1. afekt – krátkodobý, intenzivní a k určité situaci se vztahující emoční stav (afekt vzteku, strachu)
– v extrémní situaci může dojít i k přechodné krátké ztrátě vědomí = tzv. patický afekt
- 2. nálada – časově delší, méně intenzivní a méně se vážící na určitou situaci; jsou vyvolány podněty, které mají pro jedince určitý význam (dobrá známka ve škole = dobrá nálada)
– euforie = stále spokojená nálada (z hlediska psychopatologie patří do chorobných nálad), deprese
- 3. vášeň – dlouhodobý a intenzivní emoční stav – patří sem různé druhy sběratelských vášní, ale i vášeň milostná
– city se dělí z vývojového hlediska na:
a) nižší – jsou vývojově starší, souvisejí s uspokojováním biologických potřeb jedince, ale také prostřednictvím nich reagujeme na změny prostředí (údiv, hněv, strach, radost)
b) vyšší – vývojově mladší; souvisejí se sociální oblastí (společensky podmíněné) a jsou specifické pro lidské jedince
– dělí se na:
- § intelektuální – vznikají v souvislosti s intelektuální činností – hodnotami pravdy a poznání
- § estetické – spojené s prožitky krásy a ošklivosti; jsou částečně vrozené, ale musí být také pěstovány (např. hra na hudební nástroj)
- § morální (etické) – cit pro spravedlnost, dobro, zlo, právo, také výčitky svědomí
– důležitou emocí v životě člověka je:
- · strach = nepříjemný prožitek, kterým jedinec reaguje na možné nebezpečí, představované určitým předmětem (např. obava z pavouka)
- · úzkost = nepříjemně prožívaný stav, kdy jedinec nedokáže určit předmět, který je původcem obav (má pocit, že by měl něco dělat, ale neví co a s čím)
- · fobie = strach z nějakého jevu, předmětu či zvířete, který je tak intenzivní, že zasahuje do každodenního života
