Otázka: Renesanční filosofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Aaa.Ddd
– renesance = znovuzrození
– především umělecký styl
– 14. – 16. stol. – probíhaly složité duchovní a sociální proměny
– vzniká nový stav – zámožné měšťanstvo, které se emancipuje od aristokracie
– roste důležitost individuality jedince
– první náznaky nacionalismu v Itálii, první umělecká díla v rodící se italštině
- př. díla „prvního humanisty“ Francesca Petrarcy (14. století)
– ideálem všestranně vzdělaný člověk ve vědách i umění – tzv. „renesanční osobnost“
– důležitá je znalost latiny a řečtiny a vytříbené vyjadřování
– centrem zkoumání se opět stává člověk, který je někdy téměř staven rovně k Bohu
– projevy – humanismus, reformace, renesanční filozofie
– zhroucení středověké vertikální axiologické struktury – nejvýše Bůh – člověk – příroda
– Bůh „rozpuštěn“ v přírodě nebo je v člověku
Renesance
– proměny komunikace
Komunikace:
– s minulostí
– s vesmírem
– s přírodou živou i neživou
– s Bohem
– centrem zájmu: člověk
– rozvoj- střelný prach, knihtisk, vzdělání, představy o světě, životní styl …
Nové oproti středověku lze vystihnout několika pojmy:
1) Naturalismus
– Vztah k přírodě a odmítání askeze
– Senzualismus a panteismus- zahrnuje je
2) Individualismus a antropocentrismus za svou víru
– Člověk je tématem umělců a filozofů
– Člověk je strůjcem dějin, zodpovědnost
3) Racionalismus
– racionalističtí filozofové považují lidský rozum za základní zdroj lidského poznání
– rozum obsahuje již před zkušeností vrozené pravdy, principy, ideje
– využívají dedukce
Renesanční humanismus
– Kritika středověkých hodnotových ideálů
– Spojen s učenci a vzdělanci
– Studium původních textů antických autorů a rozvíjení jejich myšlenek
– Florentská Akademie – podle Platóna- návaznost
– kritika středověkých hodnotových ideálů
– studium původních textů antických autorů a rozvíjení jejich myšlenek
– humánní = „lidské“, nenáboženské vzdělání mělo směřovat k důstojným lidským hodnotám
- Erasmus Rotterdamský (1465-1536)
– řeholník, vysvěcen na kněze
– 1509 – pozván Jindřichem VIII. do Anglie
– 1516 – působil u Karla V. v Brabantu jako královský rada
– přítel Thomase Moora
– jeho myšlenky připravily půdu pro reformaci, ale sám vystoupil proti Lutherovi
– heslo ad fontes (= k pramenům“, heslo humanismu)
– byl proti strnulým dogmatickým metodám
– dílo:
- „Chvála bláznovství“
- satira na poměry ve společnosti
– jeho myšlenky připravily půdu pro reformaci, ale sám vystoupil proti Lutherovi
– heslo ad fontes („k pramenům“, heslo humanismu)
– proti strnulým dogmatickým metodám
- Michel de Montaigne (1553-1592)
– šlechtic, žil ve Francii během bratrovražedných náboženských válek – poznal tak zhoubnost fanatismu a dogmatismu
– spadá pod renesanční skepticismus
– dílo:
- „Eseje“
- klaní se k tradici pyrrhonské skepse – každé poznání je třeba podrobovat trvalé kritické pochybnosti, lidský rozum není vševládný, ale je nedostatečný, člověk je součástí přírody, nikoli jejím pánem
- považován za zakladatele žánru eseje
- „Cestovní deník“
– centrem zájmu je člověk
– otázky: Co je člověk? Co je náš život?
– odpověď: Bytí ke smrti. Smrt je součástí naší existence
– „savoir vivre“ (umět žít)
– nevytvořil systém, ale působil na filosofy a umělce
Reformace
– snaha o vnitřní obrodu a reformu církve, což vedlo k reformaci a následnému konfesijnímu rozštěpení církve a krvavým náboženským válkám v Evropě
– reformace = náprava víry
- Jan Hus (1371 – 1415)
– 1. reformátor
– Za vlastní „otce“ reformace jsou považováni Martin Luther a Jan Kalvín (15. – 16. století)
– německá reformace – Martin Luther (1485 – 1546)
– „… slovo Boží je třeba přijímat přímo srdcem, bez zprostředkující úlohy církve“
– přispění ke zdůraznění individuální víry, svědomí a odpovědnosti
Renesanční „přírodní“ filozofie
– nutná znalost matematiky pro zkoumání přírody a zákonů, ale také astronomie, fyziky, techniky,…
– renesanční přírodní věda není důsledně oddělena od věd ostatních jako je alchymie, magie, astrologie,..
– geocentrická teorie ustupuje heliocentrické teorii
- nejvýznamnější průkopníci heliocentrismu:
- Mikuláš Koperník
- Johannes Kepler
- Galileo Galilei
- Giordano Bruno
- Mikuláš Kusánský (1401 – 1464)
– německý filozof, diplomat, teolog, autor mnoha děl
– navazuje na tradice novoplatonismu a mystiky, hlavně Mistra Eckharta
– myšlenky principu jednoty lidské duše a Boha
- Bůh je nekonečno
- K pochopení Boha se lze jen přiblížit – tzv. „poučená nevědomost“
– teologie a politika: vyzýval k toleranci v období náboženských sporů
– dílo:
- „O učené nevědomosti“
– Co je Bůh? Je možné ho pochopit?
Pojem nekonečnost
3 základní ontologická jsoucna:
1). Bůh je absolutní nekonečno
2). svět, universum je odvozené nekonečno
3). jednotlivé věci jsou konečné
– hypotéza o pohybu Země před vznikem heliocentrismu Mikuláše Koperníka
– přesunutí pozornosti od kvalitativního určení (proč co je a čím co je) k určení kvantitativnímu (v jaké míře co je)
– scholastický pojem „substance“ nahradil pojmem vztah, kontrakce
– univerzum a svět objevil jako objekt vědy, na který lze aplikovat matematiku
Hermetická filozofie
– duchovno, magičnost
– příroda – živý celek vyrostlý z božských kořenů (i člověk)
- Paracelsus (1493 – 1541)
– německý lékař, filozof
– Jednota mikrokosmu (člověk) a makrokosmu (vesmír, universum)
- Giordano Bruno (1548 – 1600)
– italský filozof
– touha po vědění – dominikánský klášter, později jej opustil
– přednášel na evropských univerzitách, vždy nucen odejít – neporozumění katolíků, protestantů, vědců i politiků
– 8 let vězněn, upálen
– vychází z Kusánského
– univerzum (Jedno) – nezměrná nekonečnost s bezpočtem sluncí, hvězd a světů
– univerzum zároveň bohem
– probíhají v něm neustálé změny, ale ono samo se nemění
– „vesmír je plný života“
– životodárný božský princip nestojí vně přírody, je přímo v ní = panteismus
– lidské dějiny – nekonečné vývojové možnosti
– kritizuje hrabivost civilizovaných Evropanů vykořisťujících „primitivní“ kmeny
– ostře napadá náboženskou nesnášenlivost: „téhož Písma používají židé, křesťané i mohamedáni“
Gnoseologie:
– poznání má stupně:
- smyslové
- rozumové
- intelektuální
- duchovní
– ovlivnil Spinozu, Leibnize, Goetha, Schellinga …
Dílo:
- „O nekonečnu, univerzu a světech „
- „O příčině, principu a jednom“
- „O monádách, počtu a tvaru“
Bruno a jiní hermetičtí filozofové vytvořili universalistické pojetí vesmíru, Boha a člověka (vše je nějak ve všem)
- Johannes Kepler (1571 – 1630)
– formuloval zákony pohybu planet
– „Ubi materia, ibi geometria“= „kde je látka, tam je i matematika“
- Galileo Galilei (1564 – 1642)
– italský fyzik, astronom a filozof
– prokázal Koperníkův heliocentrismus
– jeho mechanika umožňuje složené objekty rozkládat na jednodušší
– kritériem pravdy je zkušenost a rozum
– vycházel z Demokrita
„Příroda je největší knihou, která je stále před našima očima otevřená. Nepochopí ji ti, co se nenaučí její řeč. Je napsaná jazykem matematickým a jejími písmeny jsou kruhy, jehlany apod. Přírodní jevy jsou měřitelné a přesně definovatelné . Proto přírodověda začne být považována za základ bezchybného poznání a zaujme vůdčí místo ve vědách.“
- Bernardinus Telesius(1508-1588)
– zakladatel italské filosofie přírody
– přírodu nutno vysvětlovat z ní samé na základě zkušenosti
– příroda má materiální základ a 2 činné síly: teplo x chlad (nahradil látku a formu)
– inspiroval G. Bruna
Sociální myšlení renesance
– středověké struktury mizí (rytíři, mniši …)
– roste význam měšťanstva =˃ zájem o sociální otázky
- Niccoló Machiavelli (1469-1527)
– politický pragmatik a teoretik „reálpolitiky“, spisovatel, filosof, politik, diplomat, voják
– uvědomil si, že lepší společenské poměry může zajistit ten, kdo dokáže získat moc, a především si ji udržet -> dílo Vladař (jako politická učebnice, za účelem prospěchu celku-státu)
– původ – zchudlá šlechta
– sekretářem Signorie
Dílo:
- „Vladař „ (1. dílo evropské politické literatury) pro Cesareho Borghiu
- „Dějiny Florencie“
- „Rozpravy“
- „Mandragora“
- „O válečnickém umění“
– studoval klasiky Þ koncepce jednotného italského státu, který může uskutečnit jen vladař neštítící se žádných prostředků
– dějiny nejsou závislé na Bohu, ale na lidech, národu
– cílem = silný stát, panovník má být obratný
– „Špatné a dobré“ v politice neplatí, ale jen „prospěšné a škodlivé“
– nejlepší stát je ten, kde převažuje vliv středních vrstev
– úspěch státu je prvořadý, k dosažení politických cílů lze užít jakékoli prostředky, bez ohledu na morálku
– „Lidem je nutno buď lichotit, anebo je zničit. Neboť za malé bezpráví se budou moci mstít. Z hrobu se nemstí nikdo.“
– „Bojovat se dá dvěma způsoby: zákony nebo násilím. První způsob je vlastní lidem, druhý zvířatům, ale často první nestačí, musíme se uchýlit k druhému.“
- Hugo Grotius(1583-1645)
– vlastním jménem Huigh Groot
– narozen v Delftu
– zakladatel mezinárodního práva
– v dílech obhajoval svobodu nizozemského obchodu v zámoří
– právo stojí nad státem
Dílo:
- „Svobodné moře“ (Mare liberum)
- „Tři knihy o právu válečném a mírovém“ (De iuris belli ac pacis libri tres)
Utopické vize
– neboli utopická renesance – kritizuje, často pomocí satiry, tehdejší špatné poměry a představuje ideální, spravedlivé společenské uspořádání
– představy o ideální, harmonické společnosti
– kritika stávající společnosti, zhroucení feudálního systému trojího lidu, vznik vrstvy bohatých měšťanů a početné vrstvy chudiny
- Thomas More (1478-1535)
– latinsky Thomas Morus
– z měšťanské rodiny, otec soudce, působil jako lord kancléř
– studoval v Londýně a Oxfordu
– 1504 – členem Parlamentu
– 1518 – člen královské rady
– odpor k Lutherovi
– 1529 – lordem kancléřem
– měl sociální cítění, statečně vystoupil proti politice ohrazování a královskému „aktu svrchovanosti“
- 1535 – odsouzen za velezradu a popraven
– 1935 – katolickou církví kanonizován
Dílo:
- „Utopie“
- nádech ironie, neboť v důsledku je značně děsivá s mnoha znaky totalitních států 20. století
- neustálý dohled nad jedincem, pod hrozbou otroctví nutnost pracovat, omezenost pohybu,…
- „O nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii“ (1516)
- „Dějiny vlády Richarda III.“
– základem společnosti jsou rodinné komuny, všichni povinně pracují 2 roky na venkově, pak ve městě se učí řemeslu a vzdělávají se
– majetek je společný
– peníze jsou odstraněny
- Francis Bacon(1551-1626)
– baron z Verulamu, vikomt ze Saint Albanu
– syn strážce pečeti
– studoval V Cambridge a ve Francii
– věnoval se advokacii
– 1584 – v Parlamentu
– rychlá kariéra – 1618 lordem kancléřem
– 1621 – obviněn z úplatkářství
– 1624 – zcela omilostněn, ale stáhl se do ústraní
Dílo:
- „Eseje“
- „O důstojnosti a pokroku věd“
- „Novum Organum“ (1620)
- „Nová Atlantida“ (nedokončeno)
– navázal na Platona; mýtický ostrov, hospodářsky soběstačný, stát řízen nejlepšími vědci. Každých 12 let vysíláni vědci do všech zemí – jazyky, vědy.
– předmětem zahraničního obchodu = „světlo pokroku“
– ostatní myšlení viz Empirismus
- Tommaso Campanella (1568-1639)
– syn ševce, od 1582 dominikánem, 1589 odešel z kláštera do Neapole
– obžalován z kacířství, inkvizice
– 1599 stál v čele republikánského spiknutí proti Habsburkům v Calabrii, zde zajat a uvězněn inkvizicí na 27 let
– 1626 propuštěn zásahem Urbana VIII.
– žil v Římě, od 1634 ve Florencii
Dílo:
- „Sluneční stát“ (1623)
- sepsal jej ve vězení, kde byl kvůli účasti v osvobozeneckém boji Itálie x španělské nadvládě
– vycházel z toho, že každé individuum má dvě základní snahy:
- 1. egoismus
- 2. sociabilita → vznik státu
– cílem je vytvoření Slunečního státu – má zobrazovat království Boží na zemi, v něm má být jedno stádo a jeden pastýř = papež
– svrchovanost papeže nad císařem a světskou mocí obecně
– stát uspořádán podle Platona, místo filosofů kněží Þ teokracie
– zrušen rodinný majetek i život
- Giovanni Battista Vico(1668-1744)
– narodil se v Neapoli v rodině knihkupce
– studoval práva, živil se jako vychovatel
– důkladně znal karteziánství
– od 1697 učil na univerzitě v Neapoli rétoriku
– 1734 – královským historiografem
Dílo:
- „Základy nové vědy o společné přirozenosti národů „
- „Obecné právo“
– byl proti jednostrannosti historického výkladu
– tvůrce teorie historického koloběhu:
- epocha = dětství; božská
- epocha = mládí; heroická – vzniká stát, vládne aristokracie
- epocha = zralosti; lidská – demokracie, svoboda, přirozená spravedlnost
– pak úpadek a nový koloběh na vyšším stupni
– dějiny = záležitostí pospolitosti, ne jedinců
– podle Benedetta Croceho byl zakladatelem estetiky – v poezii odlišil rozum od fantazie, vědu a filosofii od poezie
