Otázka: Renesanční sloh
Předmět: Dějepis
Přidal(a): marketa
Počátky renesance:
– počátek 15.století Florencie (Bohatá městská republika ovládaná majetnými cechy soukeníků, hedvábníků a barvířů, rozvoj bankovnictví a manufaktur, zrušení nevolnictví. Mecenáši umění bohaté rody Medici, Strozzi a Pitti. Cesta k renesanci již v době románské – florentská protorenesance v architektuře a gotické – Arnolfo di Cambio, Giotto)
– pojem renesance (z it. rinascimento a fr. renaissance = znovuzrození) má trojí význam :
a) znovuzrození pravého umění antiky po úpadkové gotice
b) nová historická epocha (zeměpisné objevy, obchod, výroba, vynálezy, vznik velkých monarchií, reformace v církvi…)
c) v užším smyslu sloh italského umění 15. – 16. století, mimo Itálii sloh 16. stol.
– za prvopočátek renesančního umění je považována umělecká soutěž (projev demokratismu v umění) na severní bronzové dveře florentského baptistéria, která se konala roku 1401 a v níž v závěrečném kole zvítězil nad Fillipem Brunelleschim sochař Lorenzo Ghiberti. Soutěžní námět – Obětování Izáka
– počátky renesance ve Florencii jsou úzce spojeny s humanismem (Platonská akademie založená Mediceji). Humanismus se staví proti středověké scholastické filozofii a teologii, které odporují rozumovému poznání i zkušenosti. V centru zájmu humanistů je člověk, příroda, pozemský svět (nikoli posmrtný), věda a umění. Průkopníky humanismu v Itálii jsou básníci Dante Alighieri, Francesco Petrarca a autor Dekameronu Govanni Boccaccio.
Hlavní znaky renesance:
– realismus (zobrazit viděnou skutečnost, umělec se neopírá jen o zrakový vjem ale i o vědecké poznání, anatomii, perspektivu)
– racionalizmus ( svět se dá vysvětlit a pochopit pomocí rozumu, využití matematiky a geometrie)
– harmonie (soulad, rovnováha a vyváženost proporcí a formy)
– vnitřní klid a úměrnost (bez shonu vnějšího světa)
Periodizace renesančního umění:
1. raná renesance (15. století, Florencie)
2. vrcholná renesance (1500 – 1520 – Řím, Florencie, Benátky)
3. pozdní renesance, manýrismus (1520 – 1590 – Řím, Florencie, Benátky, Parma, Vicenza,….)
Do ostatních zemí v Evropě proniká renesance z Itálie na konci 15. a na počátku 16. století a ovládá tu uměleckou tvorbu v podobě pozdní renesance (manýrismu) až do poč. 17. století
ITÁLIE
RENESANČNÍ ARCHITEKTURA
Druhy architektury – stejně jako v minulosti sakrální a světské, nově se objevuje zámek, venkovská vila, nově pojatý městský palác, lovecké zámečky, letohrádky, zahrady a parky s fontánami, lodžiemi a salou terrenou
Typy staveb – u chrámů převládá centrála (dokonalá harmonie a vyrovnaný klid), centrála (hl. čtverec) je typická i pro paláce a zámky
První renesanční stavba – městský nalezinec ve Florencii (F.Brunelleschi r. 1419 vytvořil projekt nalezince Ospedale degli Innocenti s arkádovým dvorem a průčelím otevřeným lodžií se sloupovými arkádami)
Konstruktivní prostředky – valená klenba a kupole místo žebrové klenby a lomeného oblouku (nové pojetí hmoty a prostoru), sloupy a pilíře (hlavice, dřík a patka), zdivo v přirozené hmotnosti je členěno vně i uvnitř stavby horizontálně i vertikálně
Zdivo – cihly, lomový kámen, mramorové obložení, rustika (vystupující, nahrubo opracované kvádry), římsy
Nejcharakterističtější znaky renesanční architektury:
• arkáda na sloupech
• sgrafito – dekorativní prvek zdobící vnější zdi stavby
Architekti a teoretikové architektury:
• vzorem všem je antický teoretik VITRUVIUS
• Filippo Brunelleschi (1377 – 1446) zlatník, sochař a teoretik (kupole florentského dómu, florentský nalezinec, kostel S.Lorenzo pro rodinu Medici ve Florencii, kaple Pazziů u S.Croce ve Florencii – kupole s melounovou klenbou, kostel S.Spirito ve Florencii, lucerna florentského dómu, návrh paláce Pitti…..)
• Michelozzo Michelozzi (1396 – 1472)architekt, navazuje na Brunelleschiho (dominikánský klášter S.Marco, palác Medici-Riccardi ve Florencii a medicejská vila v Careggii)
• Leone Battista Alberti (1404 – 1472) renesanční „všeumělec“, teoretik a sportovec (ve Florencii projektuje Palazzo Rucceali , průčelí kostela S.Maria Novella – nové řešení – voluty (ovlivní i barokní architekty), motiv triumfálního oblouku na kostele v Rimmini, kostel S.Andrea v Mantově předjímá baroko…..)
• Benedetto da Mariano – palazzo Strozi ve Florencii
• Giuliano da Sangalo
• Donato Bramante (1444 – 1514) v Urbinu a vyškolený architekt vrcholné renesance ( pod vlivem antiky zdůraznění mohutnosti, monumentality stavby, velkolepost a nádhera zdobení). Bramante působí v Římě (na jeho stavby navazuje manýristická a barokní architektura) – ve službách papeže Julia II. pracuje ve Vatikánu, navrhuje chrám S.Petra a Pavla (centrála, půdorys řeckého kříže, hlavní kopule, čtyři malé kupole a dvě věže), jeho nástupci původní plány mění. Bramante navrhuje i svatou chýši (Santa Casa) v Loretu.
• Michelangelo Buonarroti (1475 – 1564) renesanční umělec, cítí se hlavně sochařem, jeho architektonické dílo tvoří přechod od vrcholné renesance k pozdní, manýrismu ( ideál dokonalé harmonie nahradí snaha po subjektivním výrazu, dynamické expresívnosti. Manýristé opět nadřadí svět věčného bytí pozemskému hmotnému světu a místo vnější pravdy zdůrazní vnitřní duchovní zážitek). Michelangelo ve Florencii navrhuje průčelí kostela S.Lorenzo (neprovedeno), Novou sakristii (medicejská kaple) a medicejskou knihovnu (v předsíni uplatnil perspektivní iluzionismus v návrhu schodiště), v Římě se jako hl. architekt S.Petra a Pavla vrací k Bramantovu plánu, ale postranní prostory podřídil středu (mohutná kupole po vzoru florentského dómu). M. ovlivnil další architekty pozdní renesance
• Giorgio Vasari (1511 – 1574) galerie Uffizi ve Florencii, Vasariova chodba (spojuje palác Pitti a Uffizi),…
• Bartolomeo Ammanati (1511 – 1593) zahradní průčelí paláce Pitti ve Florencii
• Giacomo Barozzi da Vignola (1507 – 1573) – papežský architekt, předjímá barokní architekturu
• Jacopo Sansovino(1486 – 1570) – benátské stavby (knihovna na náměstí S.Marco inspirtovala v 19. století J. Zítka)
• Andrea Palladio (1508 – 1580) staví četné paláce v Benátkách, Bazilika a Rotonda ve Vicenze,…..
Renesanční sochařství
Druhy :
1/ přejaté středověké – výzdoba sakrálních staveb (portály, oltáře, náhrobky,…)
2/nové – volná socha (sousoší) na náměstí, nádvoří, v interiérech, rozvíjí se sochařská podobizna (hlava, poprsí, jezdecká s.,…)
Techniky:
– kamenictví a kovolijectví
– nově štuk a polévaná terakota (výzdoba interiérů)
/zopakovat druhy ornamentiky, vysvětlit pojmy Kariatida, Hermovka, feston, girlanda /
Renesanční realismus – přirozené proporce, studium anatomie!
Počátek renesanční tvorby: Florencie r.1401, vyhlášení soutěže na severní dveře baptisteria
– vítězem je Lorenzo Ghiberti (1378 – 1455), navazuje na Andreu Pisana (jižní dveře s náměty ze života Jana Křtitele) a vytváří bronzová pole u severních dveří s náměty z Nového zákona. V letech 1425 – 1452 vytvořil Ghiberti východní dveře baptisteria (Rajská brána), je zde pouze 10 polí, trojrozměrný plán a plastická iluze, na některých polích je zachyceno více epizod ze starého zákona, snahou o zachycení světla a stínu usiluje Ghiberti o téměř malířské efekty. Rám dveří zdobí ornamenty a medailóny s bustami.
Přehlídka děl renesančních sochařů je v jednotlivých výklencích Or san Michele ve Florencii (L.Ghiberti – Jan Křtitel, Sv.Matouš, Sv.Štěpán, A.Verocchio – Nevěřící Tomáš, Donatello – Sv.Jiří, Sv.Marek,…)
Nejvýznamnější sochař rané renesance DONATELLO (1386 – 1466)
– smysl pro dramatické konflikty lidské duše
díla: David (1410), David (1430) – významný rozdíl
sochy pro Or San Michele
náhrobek papeže Jana XXIII. v baptisteriu
sochy (př. Habakuk) pro Kampanilu
pozdní díla Máří Magdaléna, Judita a Holofernes
další představitelé:
– Andrea del Verrocchio (1436 – 1488)
– Lucca della Robbia (1399 – 1482)
Nejvýznamnější sochař vrcholné renesance
Michalangelo Buonarroti (1475 – 1564)
– geniální nadání – už rané reliéfy z Florencie – Madona na schodišti (1491), Boj kentaurů s Lapithy (1492)
– první mramorové sochy – Opilý Bacchus(1497)- porušení klasického kontrapostu – naznačen kymácivý pohyb opilce, Pieta v chrámu sv.Petra (1500) – obě Řím
– vrcholná díla – David (1501 – 1504) – použitý blok mramoru, původní určení pro Dóm ve Florencii, rysy nezralého jinocha, hlavní výraz v hrozivém pohledu očí, Náhrobek Julia II.Řím (socha Mojžíše!), medicejské náhrobky ve Florencii, Madona a Piety (1550 -1564), Florentská Pieta – sv. Nikodémus – autoportrét
typický představitel manýrismu – Benvenuto Cellini (1500 – 1571) – sochař a zlatník , socha Persea s hlavou Medusy
Renesanční malířství
Druhy – vše co v gotice + použití plátna !
Techniky – nově revoluční – olejomalba!
Náměty – antická mytologie, náboženská tematika, alegorie, historie, + postupné osamostatňování krajinomalby (úplné osamostatnění až nizozemské malířství 16. stol.)
Ideál krásy – dokonale tělesně i duševně rozvinutá osobnost, harmonická příroda. Lidské tělo v přirozeném pohybu – nejraději aktu.
Koncepce obrazu – „okno do světa“ (plošný průřez optickým kuželem, jehož vrchol je divákovo oko, vyžaduje obrazovou jednotu místa a času, s výjimkami je koncepce platná až do 19. století)
Kompozice – harmonické vázání tvarů do geometrických forem (z antiky), hlavní zásadou je symetrie, hlavní kompoziční forma je rovnostranný trojúhelník
Galerie ! renesanční kult umění dává vzniknout sběratelství – společenská reprezentace – soukromé sbírky, rodové galerie…
Raná renesance
Masaccio (Tommaso Guidi 1401 – 1428) – zakladatel renesančního malířstvé ve Florencii
– Kaple Brancacciů v S.Maria del Carmine – fresky ze života sv. Petra a Krista, nejslavnější první renesanční akt – Vyhnání z ráje (krajní zoufalství ve výrazu), hlavní malířský prostředek – modelace světlem a stínem. V chrámu S.Maria Novella – Svatá trojice – dokonalé zvládnutí perspektivy
Fra Angelico (1387 – 1455) – fresky v kostele S. Marco (přechod mezi gotikou a renesancí, poetický talent vyrovnává nedostatky v anatomii)
Paolo Uccello- fanatik studia perspektivy – Potopa v S.Maria Novella
Fra Filippo Lippi – ovlivněn Masacciem a Angelicem, v náboženských freskách zobrazoval podoby svých současníků
Další florentští malíři (fresky v kostelích a palácích) – Andrea del Castagno, Benozzo Gozzoli, Andrea lel Verrocchio, Domenico Ghirlandaio,…
nejpopulárnější osobnost 15. století
Sandro Botticelli (1445 – 1510)
– mytologické náměty a složité alegorie, vytvořil nový typ astenické (slabé) ženy – úzký obličej, smutné, daleko posazené oči a dlouhý krk. Nepřirozený pohyb, kompozicí se obraz podobá gobelínu. Pod vlivem fanatického Savonaroly vystřídá poetický půvab obrazů asketická vážnost a exprese
Primavera – 1478, hlavní postavy Venuše, Flory a Zefyra pronásledujícího Chloris v pomerančovníkovém háji + Gracie, Amor vystřelující šíp na Merkura (Pier Medici – objednatel obrazu)
Zrození Venuše (1485) – bohové mírných větrů Zefyr a Chloé ženou Venuši plující na lastuře ke břehu, kde Hera skryje její nahotu vyšívaným pláštěm
Další představitelé rané renesance mimo Florencii:
představitel umbrijské školy je Piero della Francesca (1420 – 1492), autor teoretického spisu o perspektivě, v Benátkách zase dominuje rodina Bellini a Antonello da Messina, padovskou školu reprezentuje Andrea Mantegna a ferrarskou školu např. Francesco Cossa
Vrcholná renesance
Leonardo da Vinci (1452 – 1519)
-levoboček notáře ve Vinci nedaleko Florencie, vyučil se v umělecké dílně ve Florencii u A. Verrocchia
univerzální umělec i vědec (malíř, sochař, architekt, inženýr, vynálezce, anatom, botanik, básník, zpěvák,…..)
Působil hlavně ve Florencii, Vatikánu (host Papeže Lva X.) a poslední léta ve Francii jako dvorní malíř krále Františka I.
Dílo
Klanění tří králů (kompozice rovnostranného trojúhelníka), Madona ve skalách, Poslední večeře (nástěnná malba v milánském klášteře S.Maria della Grazie), Bitva u Anghiari (bestiální zuřivost bitevní scény), podobizna Mony Lisy, …….
Michelangelo – nejstěžejněší dílo – strop Sixtinské kaple ve Vatikánu, které znázorňuje vládu boží před vydáním Mojžíšova zákona. Střední pás v devíti obrazech líčí stvoření světa, lidí, vznik hříchu a boží trest. Kolem pásu sedí střídavě sedm proroků a pět Sibyl, malby v kápích a lunetách představují Kristův rodokmen……
Raffael Santi z Urbina (1483 – 1520)
– dvorní malíř papeže Julia II., maluje v papežových pokojích – alegorie teologie, filosofie, práva a poezie. Nejslavnější – Athénská škola (Alegorie filosofie), kde jsou na pozadí monumentální architektury soustředěni nejvýznamnější filosofové v čele s Platónem a Aristotelem.
Z dalších R. děl – Sixtinská Madona, Zázračný rybolov, návrhy tapiserií,…….
Tizian (asi 1488 – 1576)
– bývá považován za největšího malíře všech dob pro bohatství výrazových prostředků, živost maleb a dokonalou malířskou charakteristiku zobrazených předmětů
Assunta (Nanebevzetí panny Marie, Benátky) – dokonalý prototyp pro budoucí barokní kompozice na toto téma
Bacchus a Ariadna, Danae, Apollo a Marsyas (manýrismus, vystaveno v arcibiskuposké rezidenci v Kroměřiži)
Další představitelé vrcholné renesance – Fra Bartolomeo, Andrea del Sarto, Correggio, ……
Pozdní renesance – manýrismus
manýra = napodobení způsobu mistrů vrcholné renesance (často negativní hodnocení – nepůvodnost, přehánění,…). Manýrismus opět nadřadil nadpozemský svět věčného bytí světu pozemskému. Ruší přirozené zákonitosti renesančního obrazu (jednotnou kompozici, perspektivu, jednotu místa a času) a jednotlivé motivy vyjímá z původních celků, libovolně je spojuje, aby byl vytvořen nadpřirozený dojem. Stoupá výrazová hodnota kresby, která se odděluje jako samostatný obor. Charakteristická je dlouhá štíhlá lidská postava s malou hlavou, dynamické prohnutí do šroubovitého postoje (figura serpentinata)
Počátky – Michelangelo – Poslední soud (oltářní stěna Sixtinské kaple), pak Tizianův Apollo a Marsyas, Tintoreto – Zázrak sv. Marka, Benátky, Klanění tří králů a Poslední večeře. Přímým pokračovatelem Tintoreta je El Greco. Završením benátského manýrismu je dílo Paola Veronese (1528 – 1588), který pompézně vyzdobil interiéry Dóžecího paláce.
Užité umění v renesanci
– nejvíce rozšířené zlatnictví – konvice, mísy, poháry, oltářní výzdoba, šperky. Nejslavnější Benvenuto Cellini (pro Františka II. ve Francii vytvořil proslulou zlatou slánku)
– nový druh keramiky – majolika (tj. keramika opatřená neprůhlednou ciničito-olovnatou polevou, technika známá již z Egypta je přinesena Maury z Orientu do Španělska a odtud přes ostrov Mallorca (odtud název) proniká do Itálie. Podle Faenze dostává název fajáns. V 1.pol. 16. stol. je zavedena světlemodrá poleva s tmavěmodrými vzory, později převládá figurální malba a na konci 16. století se vyrábí bílé zboží s lehkou kresbou (vliv na naši habánskou keramiku)
– podle antických předloh – nábytek, rozvoj výroby tapiserií (původně Brusel, pak Mantova, Ferrara, Florencie)
