Sluneční soustava a vesmír, Země součást vesmíru

 

Otázka: Sluneční soustava a vesmír, Země

Předmět: Matematický zeměpis

Přidal(a): Veronika Valková

 

SLUNEČNÍ SOUSTAVA

• Tvoří ji Slunce, tělesa, která kolem něho obíhají, a prostředí, kde se tento pohyb uskutečňuje
• Vznikla z hvězdného prachu a plynu
• Smršťováním a rotací ve středu vzniká Slunce
• Slunce
  • je ústřední hvězda sluneční soustavy (největší)
  • Je tvořeno plazmou, chemické složení 73%H, 25%He a 2% ostatní prvky
  • Jaderné reakce na Slunci jsou zdrojem energie vyzařované ze Slunce
  • Povrchová teplota dosahuje asi 6000K,probíhají na něm termonukleární reakce
  • Slunce tvoří 99,8%hmotnosti celé sluneční soustavy, gravitační silou ovládá všechna tělesa sluneční soustavy
• Galaxie = soubor hvězd, naše galaxie se nazývá Mléčná dráha (zhruba 100 mld. galaxií)
• Kolem slunce obíhají po eliptických drahách planetky
• Vykonává dva základní pohyby:
  • Rotace kolem vlastní osy
  • Pohyb okolo středu Galaxie
• Astronomická jednotka =AU střední vzdálenost Země od Slunce
• Světelný rok = vzdálenost, kterou urazí světlo za jeden rok
• Solární konstanta – množství slunečního záření, které dopadne na Zemi

Dělení planet

• Vnitřní (malé) = planety zemského typu, planety stejného složení a srovnatelných rozměrů – Merkur, Venuše, Země, Mars
• Vnější (velké) =jsou tvořeny zkapalněnými plyny a pravděpodobně pevným jádrem, kolem planet jsou prstence, tvořené prachem a balvany – Jupiter, Saturn, Uran, Neptun

 

Vlastnosti planety

• Všechny planety rotují kolem své osy a zároveň obíhají kolem Slunce po eliptických drahách
• Všechny kromě Merkuru mají atmosféru
• Mars – měsíce Phobos a Deimos, rudá barva, krátery, kaňony
• Venuše – hustá atmosféra – skleníkový efekt, nejteplejší planeta
• Jupiter – největší
• Neptun – nejchladnější
• Planetky – vysoká koncentrace, mezi Marsem a Jupiterem (pás planetek), obsahují horniny a kov, mají nepravidelný tvar

 

VESMÍR

• Vznikl Velkým třeskem před 15 miliardami let
• Rozpíná se, je nekonečný
• Součástí vesmíru jsou:
  • Galaxie – hvězdné soustavy obsahující miliardy hvězd
  • Hvězdy – základní stavební jednotky vesmíru, probíhají na nich jaderné reakce
  • Planety – větší tělesa obíhající kolem slunce, nemají vlastní zdroj záření, svítí odrazem od hvězd
  • Planetky
  • Měsíce – pevná tělesa obíhající kolem planet, přirozené družice
  • Komety – menší tělesa obíhající kolem hvězdy, jádro komety tvoří prach a led
  • Meteory – hořící těleso ve vesmíru
  • Meteorit – zbytek meteoru, který dopadl na zemi ->vzniká meteoritový kráter
  • Souhvězdí – oblast na obloze s přesně vymezenými hranicemi (hvězdami), vznikají z nich obrazce
• První družice = Sputnik I.
• První člověk ve vesmíru – Jurij Gagarin (1961)
• Pes Lajka
• První člověk na měsíci – Neil Armstrong (1969)

 

ZEMĚ SOUČÁST VESMÍRU

Tvar a velikost Země

• Geoid – fyzikální idealizovaný model povrchu Země (cca splývá se střední hladinou moří probíhající pomyslně pod kontinenty a je v libovolném bodě kolmý na směr působení zemské tíže)
• Referenční elipsoid – matematicky definované těleso (vhodné pro výpočty), zploštělý rotační elipsoid
  • A = 6378 km (šetřiseosle)
  • B = 6356 km
• Referenční koule – zjednodušení tvaru Země, vhodné pro výpočty
  • Obvod rovníku = 40 000 km
  • Poloměr = 6371 km

 

Pohyby Země

Důkazy rotace kolem vlastní osy

• Střídání dne a noci
• Zdánlivý pohyb nebeské sféry
• Coriolisova síla – Foucaltův kyvadlový pokus (na severní polokouli odklon vpravo od pohybu, na jižní polokouli odklon vlevo od pohybu) – př. Stáčení mořských a vzdušných proudů, kolejnice, břehy řek…
• Rotace zemské osy od ZÁPADU k VÝCHODU
• Doba rotace 23h 56min 4sec
• Úhlová rychlost 15°/h
• Slapové jevy
  • příčinou je působení Měsíce na Zem, příliv a odliv, výšku ovlivňuje vzájemná poloha Země, Slunce, Měsíce a poloha na Zemi, ale také tvar pobřeží a úhel dna
  • Slapové síly Slunce jsou oproti měsíčním přibližně o polovinu slabší (tvoří přibližně 4/7 slapových sil Měsíce). Pokud Měsíc, Země a Slunce stojí v jedné řadě, slapové síly obou těles se sečtou a dmutí je velmi výrazné, označuje se jako skočné dmutí (syzygijní příliv). Ke skočnému dmutí dochází, když je Měsíc ve fázi novu nebo úplňku.
  • Pokud naopak Slunce, Země a Měsíc svírají pravý úhel, slapové síly se částečně vyruší a nastává hluché dmutí (kvadraturní příliv). K hluchému dochází tehdy, pokud je Měsíc v polovině fáze dorůstání nebo ubývání; perioda je tedy přibližně 15 dní.

 

Oběh kolem Slunce

• Lze popsat pomocí Kepplerových zákonů
• Země obíhá po eliptické dráze okolo Slunce s malou výchylkou proti směru hodinových ručiček
• Vzdálenost od Slunce není stálá
  • Perihélium = přísluní
    • Začátek ledna
    • Nejblíže
    • Nejrychlejší pohyb
  • Afélium = odsluní
    • Začátek července
    • Nejdále
    • Nejpomalejší pohyb
• Pohyb země na oběžné dráze je nerovnoměrný – prům.rych. = cca 30 km/sec
• Střední vzdálenost Země – Slunce = 149,6 mil. km = Astronomická jednotka = AU
• Důsledky oběhu
  • Střídání ročních období – Základní příčinou pravidelného střídání ročních období je stálý sklon zemské osy a oběh Země kolem Slunce. Zemská osa svírá s rovinou ekliptiky stálý uhel – 66°50′.
    • 21. 3. – začátek jara – jarní rovnodennost
    • 21. 6. – začátek léta – letní slunovrat
    • 23. 9. – začátek podzimu – podzimní rovnodennost
    • 21. 12. – začátek zimy – zimní slunovrat
    • Póly
      • Severní
        • 21.3. – 21.9. – polární den
        • Druhá půlka roku polární noc
      • Jižní
        • 21.3. – 21.9. – polární noc
        • Druhá půlka roku polární den
      • Trvání nocí je zkracováno tzv. soumrakovými jevy, kdy i když Slunce zapadne pod obzor, paprsky stále osvětlují oblohu
  • Klimatické teplotní pásy – Rozhodujícím činitelem pro vznik teplotních pásů na Zemi je úhel dopadu slunečních paprsku na povrch Země.
  • Perioda oběhu země kolem Slunce jako základ kalendáře – Rok, jako perioda oběhu Země kolem Slunce se stal základem pro sestavování kalendářů.