Sociální učení, vnímání a interakce – maturitní otázka


Otázka: Sociální učení, vnímání a interakce

Předmět: Psychologie, Společenské vědy

Přidal(a): Veronika Kovarik

 

 

Sociální učení

  • společnost, ve které žijeme, má určitá pravidla a normy, kterými se v průběhu života učíme
  • člověk se učí pravidlům společenského chování, řešit náročné situace, rozumět lidem, osvojení dalších sociálních dovedností
  • učení začíná v rodině, pokračuje ve škole, stykem s ostatními lidmi
  • všechny tyto dovednosti získáváme sociálním učením

 

Formy sociálního učení 

učení napodobováním 

  • úsměv, mimika nejbližších osob, gesta, tón hlasu, zvuky
  • při hře dítě zachází s panenkou tak, jak to vnímá samo na sobě při kontaktu s rodiči nebo příbuznými
  • učení probíhá bezděčně – přejímá základní společenská pravidla, která jsou v rodině běžně užívána a dodržována všemi členy rodiny
  • učí se nevhodným způsobům chování, které pozoruje u lidí v nejbližším okolí, vrstevníků a televize
  • má-li jedinec dobrý vzor při překonávání obtíží a překážek – snaží se je zvládnout stejně
  • pokud vidí, že to druhý snadno vzdává, nebojuje a utíká k nemoci
  • od dětství se dítě učí vztahu ke svému zdraví i způsobu zvládání obtíže nemoci 

učení pomocí slovní instrukce

  • snažíme se druhého člověka učit tím, že mu vysvětlujeme, jak a proč se něco dělá, jak a proč se má v dané situaci chovat
  • vysvětlováním učíme, co je nebezpečné a co by mohlo ohrozit zdraví
  • učíme, jak někoho potěšit, pohladit, přinést dárek, ale i omluvit se 

učení identifikací = ztotožnění 

  • má význam pro utváření charakterových vlastností a morální vývoj
  • jde o ztotožnění se s osobou, k níž má jedinec vztah a chce se ji přiblížit 
  • jde o záměrné úsilí o převzetí způsobu chování a jednání vzoru

učení pozorováním 

  • vnímání druhých lidí kolem sebe
  • reagování na to, jak je toto chování přijímáno okolím 
  • uvědomění si, co je správné a co není, co je a není vhodné v určité situaci
  • osvojení si určité formy chování

učení sociálním posilováním

  • založeno na užívání odměn a trestu (pochvala, pohlazení, úsměv X pokárání, zamračení se, pohrůžky)
  • vhodná sociální odměna dítěte či mladého člověka za určité chování vede k tomu, že osoba je ochotna opakovat a upevňovat
  • výchova založena na odměnách je efektivnější než výchova užívající převážně tresty
  • pochvala posiluje a povzbuzuje vhodné chování a trest má oslabit nebo odstranit nežádoucí chování 
  • fyzické tresty jsou ponižující a zesilují dětskou agresivitu
  • psychické tresty se jeví jako humánnější, ale vedou děti k pocitu viny, úzkosti a nejistoty 
  • pokud je dítě trestáno, musí přesně vědět, za co je trestáno
  • trest je lépe přijímán, je-li ukládán osobou, která má k dítěti dobrý emoční vztah
  • trest má následovat co nejdříve po přestupku, aby mohlo co nejdříve dojít k odpuštění a usmíření 
  • trest nesní nikdy škodit zdraví a nesmí dítě ponižovat

 

Sociální vnímání = percepce

  • jak vnímáme ostatní osoby, se kterými přicházíme do styku ve škole, na pracovišti, v soukromém životě
  • umožňuje člověku poznávat svět a orientovat se v něm
  • proces, kterým získáváme informace z vnějšího i vnitřního prostředí 

 

Chyby v sociálním vnímání 

  • při rychlém utvoření si názoru na druhého člověka pouze na podkladě viditelných znaků (podoba s někým, koho jsme neměli rádi)

Chyba podlehnutí prvního dojmu

  • Vychází z přirozené tendence člověka co nejrychleji se orientovat v lidech, tj. zařadit je do určité kategorie (dobrý, špatný..)

efekt přání

  • tendence vidět druhé lidi tak, jakými si přejeme, aby byli

chyba podlehnutí halo efektu

  • spočívá v tendenci posuzovat vnímaného jedince c určitém konstantním směru

nesprávné úsudky

  • přesvědčení, že jestliže má vnímaná osoba vlastnost X, pak musí mít také vlastnost Y, protože tyto vlastnosti spolu souvisí

chyba projekce

  • spočívá v tom, že vnímané osobě přisuzujeme vlastnosti vlastní nebo vlastnosti osoby, která se danému jedinci podobá

chybná tendence figury a pozadí

  • sklon posuzovat člověka na základě charakteristiky lidí, mezi nimiž žije, ke kterým patří a přisuzovat mu vlastnosti, jaké obvykle přisuzujeme těmto lidem

chyba mírnosti a přísnosti

  • tendence hodnotit lidi obecně spíše pozitivně nebo negativně

chyba ventrální tendence

  • projevuje se ve sklonu vyhýbat se při hodnocení krajním pólům vlastností či způsobu chování a používat na jejich označení pouze středních hodnot (dobrý, slušný)

 

Zdroje zkreslení při posuzování osobnosti:

Atribuční chyba

  • Vidíme příčinu chování druhých v určité dispozici, své chování interpretujeme jako závislé na situaci

Haló efekt

  • Tendence usuzovat na základě jednotlivých náhodných znaků na přítomnost dalších podstatných znaků (prospěch pro žáky s výbornými výsledky v některých předmětech)

Pygmalion efekt

  • Vliv pozitivního nebo negativního očekávání na výkon

Projekce

  • Posuzovatel je ovlivněn předpokládanou podobností posuzované osoby, připisuje jí i své další vlastnosti
  • Podobnost ve vyjadřování nebo vnější

Kategorizace

  • „typický učitel!“ „typický maminčin mazánek!“
  • Podceňování individuality, pomíjíme důvod chování

 

Sociální interakce

  • vzájemné působení jedné osoby na druhou 
  • při styku s určitou osobou jednáme určitým způsobem a druhá osoba naše jednání nějakým způsobem vnímá
  • může z nás mít špatný dojem a podle toho na nás reaguje
  • reagujeme zpětně na jeho chování
  • ve zdravotnictví je nejdůležitější faktor (interakce) je chování sester k nemocným, mezi sebou navzájem, k podřízeným, pracovní atmosféra

 

Formy sociální interakce ve skupině

vyhledávání přítomnosti druhých osob

  • afilace = potřeba přátelství 
  • základní lidská potřeba 
  • pozitivní vztahy umožňují spolupráci, přátelství, lásku, můžeme si ověřit co je a není správné
  • s blízkými osobami prožíváme pocity štěstí a radosti silněji, a naopak poskytne nám úlevu ve smutku, bolesti, při zklamání
  • v přítomnosti druhých osob dostáváme zpětnou vazbu našeho chování chvála x kritika a vidíme, jak na naše chování reaguje okolí
  • přátelé nám poskytují sociální odměny a posilují naši sebedůvěru

sociální srovnávání 

  • ve skupině člověk provádí srovnávání, porovnává své vlastní síly, slabosti, přednosti i nedostatky s ostatními lidmi
  • před lidmi se může člověk snažit zvýšit své výkony, ukázat své kvality 
  • facilitace = sociální posilování 
  • může nastat opak, kdy přítomnost lidí vede k zahálce a sociální lenivosti, kdy se spoléháme na anonymitu davu 
  • někteří lidé vyhledávají druhé, kteří jsou na tom hůře než oni, srovnávají situaci s nimi a jsou na tom lépe, než oni 

vyhledávání samoty

  • každý máme okamžiky, kdy chceme být sami 
  • například chceme přemýšlet, řešit problém, vyrovnat se s nějakou situací
  • v samotě člověk nezůstává dlouho, po nějaké době se vrací do společnosti
  • vyhýbá se kontaktu a opakovaný únik do samoty bývá projevem obav z prostředí, z konfliktů, z úzkosti nebo nejistoty 
  • přesto, že se nechceme bavit, dáváme přednost přítomnosti lidí (i cizích), než samotě

sociální izolace 

  • osamění mezi lidmi
  • například opuštění známého prostředí, dostává se do jiného prostředí, kde nikoho nezná
  • může nastat nemocí, odchodem do důchodu, po úmrtí partnera – ztráta smyslů života 
  • vlídný přístup, porozumění, hledání příbuzných, zajištění sociálního kontaktu

emocionální izolace

  • nevytvoření si žádného důvěrného vztahu 
  • nedochází k porozumění mezi lidmi 

 

společná práce ve skupině

koakce

  • členové skupiny současně vykonávají určitou činnost, ale bez spolupráce či rivality nebo soutěžení
  • členové si uvědomují vzájemnou existenci, společné úlohy, podmínky činnosti, ale nepociťují potřebu vzájemné spolupráce
  • práce jednoho člena skupiny neovlivňuje práci dalších a naopak
  • př. Žáci ve škole opisují příklad z tabule

kooperace

  • členové skupiny současně vykonávají určitou úlohu a při ní jsou na sobě vzájemně závislí, spolupracují
  • uvědomují si společné cíle a úkoly
  • práce jednoho člena ovlivňuje práci dalších členů

rivalita

  • vzájemné porovnávání členů skupiny, vytváří podmínky pro rivalitu a soutěžení
  • členové skupiny se snaží zvýšit nejen svoje dosavadní výsledky, ale zároveň snížit a oslabit síly partnera
  • vítězství jde na úkor druhého
  • rivalita vzniká, když výsledky partnerů jsou více či méně podobné

soutěžení

dvě formy:

soutěžení jako motivace k činnosti

  • úsilí zlepšit své výsledky a tím překonat jiné osoby, ale výsledky se nespojují s výsledky skupiny
  • v tomto systému vztahu ve skupině každý směřuje k uskutečnění vlastních tužeb a úspěch jednoho omezuje úspěch druhého
  • často přecházejí do rivality, zvláště je-li cílem odměna, kterou může získat jen jeden

soutěžení jako forma organizace práce skupiny

  • takové vztahy, kdy každý člen skupiny usiluje o maximální výkon v zájmu co nejlepších výsledků celé skupiny 
  • sportovní družstva, závody
  • vhodná a společensky zábavná forma organizace práce.
💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy