Sociální vliv – maturitní otázka

 

Otázka: Sociální vliv

Předmět: Společenské vědy, Psychologie

Přidal(a): Kristýna

 

Definice: 

Sociální vliv v psychologii se odkazuje na proces, při kterém jedinci nebo skupiny ovlivňují chování, myšlení nebo emoce jiných lidí. Jedná se o jeden z nejdůležitějších konceptů v sociální psychologii a zahrnuje různé formy interakce, jako jsou konformita, obedience, normativní vlivy a informační vlivy.

• Konformita se vztahuje na tendenci jednotlivců přizpůsobovat své chování a postoje, aby odpovídaly normám nebo očekávání skupiny, ke které patří.
• Obedience se odkazuje na poslušnost vůči autoritám, a to i tehdy, když jejich příkazy mohou být v rozporu s vlastním svědomím nebo etickými principy. 
• Normativní vlivy jsou založeny na přání být přijímán skupinou a respektu k autoritám.
• Informační vlivy se týkají procesu, při kterém jednotlivci přijímají informace od ostatních lidí a používají je k rozhodování.

Sociální vliv může být pozitivní nebo negativní, závisí to na tom, jaký druh vlivu je uplatňován a jaký má vliv na jednotlivce nebo skupiny. 

 

Proč lidé konají zlo? (2.sv. válka, teroristické útoky, sekty..) 

• Vysvětlení, která svalují vinu za zlé činy pouze na osobnostní rysy člověka, jsou podle sociálních psychologů často mylná. 
• Výrazem základní atribuční chyba označujeme sklon přeceňovat vliv osobnosti a charakteru a podceňovat vliv situace a okolností.
• Sociální psychologie je věda o tom, jak skutečná nebo domnělá přítomnost ostatních lidí utváří chování a duševní procesy člověka. 

 

Sociální facilitace a inhibice:

• Psycholog Norman Triplett = přišel s jedním z prvních experimentů v oblasti sociální psychologie.
• Triplett požádal děti, aby po určenou dobu co nejrychleji otáčely rybářským navijákem. Někdy se v místnosti nacházely dvě děti, z nichž každé pracovalo se svým navijákem, jindy bylo s navijákem v místnosti ponecháno pouze dítě jedno. Triplett uvedl, že mnohé děti pracovaly rychleji v přítomnosti jiného dítěte, které plnilo stejný úkol (takovou situaci označujeme výrazem koakce), než o samotě. 
• sociální facilitace = povzbuzující účinek koakce (souběžné činnosti) a přítomnosti diváků na výkonnost. 
• Rychlost výkonu se sice většinou zvýší, ale přesnost poklesne.
• sociální inhibice = občasné nepříznivé důsledky přítomnosti koaktérů nebo diváků na výkonnost. 
• Norman Triplett si všiml, že když cyklisté závodí s jinými cyklisty, dosahují lepších časů, než když závodí jednotlivě na čas. 
• Přítomnost koaktérů nebo diváků zlepšuje rychlost a přesnost výkonu při jednodušších a dobře zvládnutých úkolech, ale zhoršuje rychlost a přesnost výkonu při složitých a ne zcela zvládnutých úkolech. 

 

Uplatnění:

• Sociální facilitace = jednoduché úkoly
• Sociální inhibice = složité úkoly

 

Kdy a proč působí sociální facilitace a inhibice? 

• Nabízejí se dvě protikladná vysvětlení

a) Robert Zajonc (1965) = čerpá z pudových teorií motivace. Vysoká hladina pudu nebo aktivace podporuje dominantní reakce organismu. U jednoduchého nebo dobře naučeného chování je dominantní reakce tou správnou = výkon bude facilitován.

• U složitého či nově osvojeného jednání je pravděpodobné, že dominantní reakce bude nesprávná. Například u matematických úkolů existuje mnoho nesprávných odpovědí, ale jen jedna správná. Přesný výkon u tak složitého úkolu by tedy měl být inhibován.

b) Druhé vysvětlení sociální facilitace a inhibice se zabývá pozorností 

• Předpoklad, že přítomnost druhých lidí je často rozptylující. Vyvolá přílišné duševní zatížení, jehož výsledkem je zúžení pozornosti.
• Sociální facilitace by měla nastat, pokud se člověk zabývá jednoduchým úkolem, který vyžaduje soustředění na malý počet podnětů. 
• Sociální inhibice by měla nastat, když se člověk zabývá složitým úkolem, který vyžaduje soustředění na velký počet různých podnětů. 

 

Stroopův test 

• Úkolem zkoumané osoby je říci, jakou barvou jsou vytištěná slova nebo symboly. V případě symbolů lidé jmenují barvy poměrně rychle, ale v případě slov vytištěných nesouhlasnou barvou (například slovo „červená“ vytištěné žlutou barvou) je jejich výkon pomalejší. Tomuto jevu se říká: Stroopova interference.
• Proč tento jev nastává? Čtení slov je u lidí tak moc dominantní a automatickou reakcí, že je pro ně těžké ignorovat samostatné slovo a soustředit se na barvu.
• Výsledky experimentu: přítomnost diváků nebo koaktérů, zřetelně podpořily názor, že sociální facilitace souvisí s pozorností. Přítomnost pozorovatelů tedy u Stroopova testu zlepšuje výkonnost.

 

Dvě klíčová omezení účinků sociální facilitace

• Pouhá přítomnost jiného člověka nevyvolá výraznou sociální facilitaci. Pokud si například přítomná osoba čte nebo má zavázané oči, sociální facilitace je do značné míry potlačena.
• Sociální facilitace je potlačena i v případě, kdy koaktéři mají mnohem horší výkonnost než proband – neznamenají pro něj tedy žádnou konkurenci.

 

Naše výkony velmi zásadně ovlivňuje skutečná nebo virtuální přítomnost druhých lidí a to, co tito lidé právě dělají (zda váš výkon hodnotí nebo soupeří) 

Profesionální hráč basketbalu a student, který je dobrý v početních operacích, budou patrně v přítomnosti diváků podávat lepší výkony. Úkol je pro ně snadný, protože jej dokonale zvládli. Pro začínajícího hráče basketbalu a pro studenta, který se nepřipravil, je přítomnost pozorovatelů na překážku. 

 

Deindividuace 

• Pozorovatel lidského chování: Gustave Le Bon, tvrdil že: „dav se rozumem nikdy nevyrovná izolovanému jedinci“ 
• destruktivní činy skupiny, které by o samotě spáchal jen málokterý jedinec
• Mnoho výzkumníků: 60.léta Zimbardo, 70.léta Diener, 80.léta Prentice-Dunn a Rogers, 90.léta Postmes a Spears 
• Hlavní myšlenka: určité skupinové situace mohou potlačit osobní identitu jedince a oslabit jeho smysl pro odpovědnost. V důsledku toho se jedinec někdy chová neobvykle nebo agresivně.
• Oslabení smyslu pro veřejnou odpovědnost zmenšuje zábrany, které se obvykle stavějí do cesty impulzívnímu a neukázněnému chování (např.: lidé v maskách ublíží více a krutěji, než lidé bez masek. Anonymní žačky udělí 2x více elektrického šoku jiné ženě, než žačky s viditelnou jmenovkou na hrudi…) 
• Takové kostýmy totiž nepropůjčují jen anonymitu, ale aktivují asociální normy, které podněcují agresivitu. (Maska klauna, kápě, kukla přes hlavu..)

Sociální normy jsou implicitní či explicitní pravidla určující přijatelné chování a názory. 

• Z výsledků studie vyplývá, že anonymita nemusí nevyhnutelně vést ke zvýšené agresi.
• Situace, které vyzvedávají skupinovou identitu, také podporují chování, jež je pro příslušnou skupinu normativní (člověk hrající roli ošetřovatelky je méně agresivní) 
• Aspekty skupinové situace podporují přizpůsobení se společenským normám platným v dané situaci 

 

Efekt přihlížejícího 

• 38 lidí bylo svědky vraždy jedné ženy, nikdo však nezavolal policii a pouze sledoval, jak vrah ženu pronásleduje a bodá jí do zad.
• Tento efekt byl pojmenován jako efekt přehlížejícího 
• Efekt přehlížejícího = Lidé se chybně domnívají, že ostatní přihlížející nepovažují situaci za dostatečně naléhavou
• Jsou-li na místě přítomní i další lidé, klesá pravděpodobnost, že někdo z nich potřebnému člověku pomůže. 
• Velmi často nám v žádoucím jednání zabrání právě přítomnost druhých lidí 
• Latané a Darley (1970): přítomnost jiných lidí brání jedinci zasáhnout, protože
  • a) Vlivem procesu pluralistické ignorance (společného nezájmu) člověk vyhodnotí situaci jako nenaléhavou.
  • b) odpovědnost za jednání se rozloží na více lidí. 

 

Vymezení situace 

• Ohrožuje ženu cizí muž, nebo se hádá s manželem? Line se z okna kouř požáru, nebo pára ze sporáku? = Při takové nejistotě se lidé obvykle chovají, jako by se nic nedělo = nenápadně pokukují po ostatních a sledují, jak se zachovají = ostatní lidé se také tváří, jakoby nic.
• Z čehož vyplývá: nejednoznačná situace = lidé se tváří neutrálně (snaží se zachovat klid) = rozvine se stav pluralistické ignorace 
• Pluralistická ignorace = nastává tehdy, když se členové skupiny mylně domnívají, že vědí, co si myslí ostatní.

 

Rozložená odpovědnost 

• Pokud každý jedinec ví o přítomnosti mnoha dalších lidí, tíha odpovědnosti nedopadá pouze na něj. Každý si může myslet: „Určitě už někdo zasáhl.“ 
• Přítomnost jiných osob = rozptýlení odpovědnosti za jednání.
• Kdyby byly pluralistická ignorance a rozložená odpovědnost omezeny na nejmenší možnou míru, pomáhali by si lidé? To se snažili zjistit tři psychologové Piliavin, Rodin a Piliavin, 1969) 
• Experimentovalo se ve vlaku, kde experimentátoři zaujali různé role a měli upadnout = čekalo se, zda někdo přijde pomoci. První měl u sebe hůl a vypadal jako nemocný, druhý páchl alkoholem, třetí měl jinou barvu pleti. 
• Muž s holí se v 95 % případů dočkal spontánní pomoci v průměru do pěti sekund. „Opilý“ muž čekal na pomoc v průměru dvě minuty a dočkal se v polovině případů. V popsané studii pomáhali černí i bílí spolucestující bez rozdílu černé i bílé oběti s holí, ačkoli novější studie ukázaly, že častěji si pomáhají osoby se stejnou skupinovou identitou 
• Závěr: jakmile přiskočí na pomoc jeden člověk, následuje ho řada dalších. 

 

Úloha pomáhajících vzorů 

• Jedinec používá ostatní osoby jako vzory i při vymezení situace, kdy je třeba pomoci 
• Lidé s větší pravděpodobností darují peníze na charitativní účely, pokud vidí, že to dělají i ostatní.

 

Význam informací 

• Dokázali bychom v takové situaci sami jednat lépe, když víme tyto informace? Experiment provedený na univerzitě v Montaně ukazuje, že ano. 
• Lidé, kteří jsou o těchto výzkumech informování pomohou potřebnému významně častěji, než ostatní. 

 

Shrnutí informací 

• Chování jedince do značné míry utvářejí situační vlivy, které jsou často nepostřehnutelné. Lidé chtějí mnohdy mylně pochopit chování ostatních lidí na základě jejich povahy a osobnosti a opomíjejí situační tlaky – tento jev se označuje jako základní atribuční chyba. 
• V přítomnosti koaktérů nebo přihlížejících plní lidé jednoduché úkoly lépe a složité úkoly hůře. Tento efekt sociální facilitace a inhibice nastává proto, že přítomnost druhých lidí zužuje pozornost. 
• K procesu deindividuace přispívá anonymita a velikost skupiny. Pokud je skupina agresivní, agresivita jedince roste, je-li skupina neškodná, agresivita jedince klesá. 
• Agresivní chování davu může být výsledkem stavu deindividuace
• Jestliže jedinec přihlíží naléhavé situaci o samotě, zasáhne s vyšší pravděpodobností, než když stejné situaci přihlíží ve skupině. 

 

Vyhovění a poslušnost 

Konformita vůči většině 

• Psycholog Solomon Asch 
• Zkoumal, jak si lidé budou stát za svou pravdou, budou-li ve skupině, která má názor odlišný (i když zcela jistě nesprávný) 
• Tlak na konformitu je mnohem menší, pokud názor skupiny není jednomyslný. 
• Sedím v luxusní restauraci = nevím jakou vidličku zvolit = podívám se, jak si vedou ostatní = udělám totéž, co vidím = jedná se o Informační sociální vliv
• Chci zapadnout do skupiny = přeji si, aby mě skupina přijala (např. nový kolektiv v práci/škole) = jedná se o normativní sociální vliv
• Normativní sociální vliv ztrácí s přibývajícím věkem na významu (Pasupathi, 1999) 

 

Vliv menšiny 

• Menšina může přesvědčit většinu o svém názoru, pokud vystupuje důsledně, ale bez projevů neústupnosti, dogmatičnosti a arogance. 
• Tichá dohoda o shovívavosti = Jeho podstatou je snaha většiny vystupovat spravedlivě, a proto většina dává menšině slovo, ale tím nevědomky otevírá dveře menšinovým vlivům (Crano a Chen, 1998). 

 

Poslušnost vůči autoritě 

• Adolf Hitler, byl patrně psychopat. Co lidé, kteří se starali o každodenní provoz, postavili pece a plynové komory, plnili je lidmi, počítali mrtvá těla a vedli účetnictví? Ti všichni byli také psychopatické osobnosti? 
• Nebyli – Hannah Arendtové (1963) 
• „Za jistých okolností se i ten nejslušnější obyčejný člověk může stát zločincem.“ 
• Dohled — důležitým faktorem, který ovlivní poslušnost účastníka, je míra dohledu ze
  strany experimentátora. 
• Zmírňující prvky – vzájemná blízkost. (Je horší zabít tisíce lidí jediným stiskem tlačítka, které uvolní řízenou střelu, než ubít kamenem jednoho člověka k smrti, ale psychicky snadnější je stisknout tlačítko. Právě to je podstatou účin u zmírňujících prvků.)
• Vzory – Vzory, které odmítnou poslušnost, účastníkům pokusu usnadní řídit se vlastním svědomím. 
• Neposlušnost, pokud není motivována kriminálními, ale morálními, náboženskými nebo politickými faktory, je vždy kolektivním činem a je odůvodněna kolektivními hodnotami a hodnotami vzájemných závazků, které existují mezi členy komunity“ (Walzer, 1970)
• Vývoj situace – vývoj situace je velmi často opomíjím 
• V rychle se měnící a vyvíjející situaci se velmi často stává, že chování účastníků je odrazem toho, jak situaci definují jiní lidé. 
• Odepření poslušnosti souvisí se situačními spouštěcími faktory. 
• Pár vteřin na přemýšlení VS 15 minut…
• Ideologické ospravedlnění – schopnost poslouchat autority je natolik nezbytným požadavkem fungující společnosti, že jej našemu živočišnému druhu patrně vtiskla sama evoluce. (Milgram)

 

Internalizace

Internalizace – nechtít změnit jen naše chování na veřejnosti, ale usiluje také o změně našich soukromých postojů. Cíl = trvalé změny, které se udrží v jejich nepřítomnosti

• sebeospravedlnění : Kognitivní disonance předpokládá =  lidé se chovají v rozporu se svými postoji = vzniká u nich nepříjemné napětí = motivuje je ke změně postojů tak, aby tyto postoje více odpovídaly jejich chování. 
• Teorie sebepercepce (chápání sem sebe) Tvrdí, že při chápání vlastních vnitřních stavů nemusí nutně docházet k vnitřnímu zmatku.
• Instituce = řídí se normami = významně ovlivňují chování lidí zastávajících důležité role v rámci instituce. (Průběh stanfordské vězeňské studie. V rámci této studie byly obyčejným mladým mužům náhodně přiděleny role „vězňů“ a „dozorců“ v simulovaném vězení.)
• Při skupinovém rozhodování se často projevuje skupinová polarizace: skupina dospěje k rozhodnutí, které odpovídá průměru původních postojů členů skupiny, ale skupinové rozhodnutí je posunuto směrem k extrému.
• Efekt skupinové polarizace nastává v důsledku informačního sociálního vlivu: členové skupiny se dozvídají nové informace a vyslechnou nové argumenty, které souvisejí s diskutovaným rozhodnutím. 

 

Referenční skupiny a identifikace 

• Referenční skupina = taková, v níž jedinec touží získat či si udržet členství, identifikuje se s touto skupinou, s jejími hodnotami
• 1 fáze: zvýšená činnost na udržení člověka ve skupině
• 2 fáze: stádium nulové komunikace
• 3 fáze: exkomunikace = vyhoštění ze skupiny
• marginalizace – člověk se cítí sám; pocit, že nikam nepatří
• anticipující socializace = předjímání – zjištění poměrů, vztahů ve skupině
• identifikace se se skupinou
• stav, kdy se jedinec připravuje vědomě na vstup do své referenční skupiny
• aspirace na členství – aktivní příprava, usilování o členství ve skupině
• Jedinec nemusí být nutně členem referenční skupiny, aby byl ovlivněn jejími hodnotami.

 

Institucionální normy 

• Působení těchto norem spočívá v uvědomělém dodržování zákonů a předpisů daného řádu
• Nemusí být vždy psané (zvykové normy)
• Institucionální normy zajišťují všechny zásadní vztahy mezi lidmi
• Morální a právní normy se mohou dostat do rozporu 

Legální svědomí – lidé dodržují zákony i tehdy, když nemají žádné obavy z trestu

• Normální člověk má zpravidla určitý stupeň úcty k zákonům

Tabu – vyjadřuje velmi přísný zákaz

• Přestoupením tabu vyvolá přísný tlak okolí a přísné trestní sankce 
• Tabu není tématem k diskusi, nepochybuje se o něm
• Univerzálním tabu je incest

 

Skupinová polarizace

• Změna průměrného názoru skupiny, ke které dochází po skupinové diskuzi. Posun názoru může být jak směrem k větší riskantnosti, tak k větší opatrnosti.
• Proces může být způsoben různými faktory, jako je například sociální srovnávání, kdy se jednotlivci začnou přizpůsobovat názorům ostatních, aby se necítili odlišní 
• Může vést k extrémním názorům a chování, které by jednotlivci v osamělosti nikdy neprojevili. 
• Tento jev může mít negativní dopad na společnost, jako je například šíření nenávisti vůči jiným skupinám nebo účast na extrémistických činnostech. 
• K vyvolání polarizace tedy postačí i normativní sociální vliv sám o sobě 

 

Skupinové myšlení 

• Skupinové myšlení je jev, při kterém se jednotlivci v rámci skupiny začnou více přizpůsobovat názorům a postoje ostatních členů skupiny, aby se cítili součástí skupiny. (Janis 1982)
• Jev, kdy členové skupiny potlačí svůj nesouhlas v zájmu dosažení skupinové shody 
• Skupinové myšlení může vést k uzavřenosti vůči názorům a informacím zvenčí a k ignorování možných alternativních řešení a pohledů. 
• Tento jev může mít negativní dopad na kvalitu rozhodování a řešení problémů v rámci skupiny. 
• Důsledkem projevů skupinového myšlení je:
• (1) sdílená iluze nezranitelnosti, mravnosti a jednomyslnosti
• (2) přímý tlak na nesouhlasící jedince
• (3) autocenzura
• (4) kolektivní racionalizace rozhodnutí na úkor realistického zkoumání jeho slabin a předností
• (5) existence „samozvaných strážců myšlení“, tedy členů skupiny, kteří ostatním členům aktivně brání přemýšlet o informacích, jež by mohly zpochybnit účinnost nebo mravnost skupinového rozhodnutí. 

 

Pozitivní diskriminace

• Pozitivní diskriminace je praktika, při které se jedna skupina lidí záměrně upřednostňuje vůči ostatním skupinám, aby se kompenzovaly dřívější nebo současné nerovnosti. 
• Tato praxe je často aplikována na základě rasy, pohlaví, náboženství nebo jiných charakteristik, které byly historicky diskriminovány nebo jsou diskriminovány v současnosti.
• Pozitivní diskriminace se liší od negativní diskriminace, která znevýhodňuje určitou skupinu lidí na základě jejich charakteristik.
• Cílem je poskytnout příležitosti pro ty, kteří by jinak byli diskriminováni, a vytvořit vyváženější společnost.
• Kritici pozitivní diskriminace tvrdí, že to může vést k tomu, že se někteří lidé budou cítit znevýhodněni, protože nejsou součástí upřednostňované skupiny.

Negativní aspekty

• Může vytvářet pocit nespravedlnosti u lidí, kteří nejsou součástí upřednostňované skupiny.
• Může také vytvářet napětí a rivalitu mezi různými skupinami lidí, protože se některé skupiny budou cítit diskriminovány na základě svého pohlaví, rasy nebo jiných charakteristik.
• Mohou být upřednostňováni lidé, kteří nemají potřebné kvalifikace pro určitou práci nebo pozici, což může vést k nízké kvalitě práce nebo neefektivnímu fungování organizace.

Pozitivní aspekty

• může pomoci překonat dlouholeté nerovnosti a nedostatek příležitostí pro určité skupiny lidí.
• Pozitivní diskriminace může podpořit vytváření pozitivního a zdravého pracovního prostředí, které je založeno na rovnosti a spravedlnosti. 
• Pomáhá lidem, kteří by jinak neměli příležitost se prosadit, aby mohli ukázat své schopnosti a potenciál.

 

Shrnutí

• Jedním z nejdůležitějších ponaučení sociální psychologie je, že lidské chování je významně utvářeno situačními vlivy. 
• Lidé i zvířata reagují rychleji v přítomnosti jiných příslušníků svého druhu. 
• Agresivní chování davu může být výsledkem stavu deindividuace, při němž má jedinec pocit, že ztratil svou osobní identitu a splynul se skupinou.
• Milgramovy klasické experimenty zaměřené na poslušnost vůči autoritě prokázaly, že obyčejní lidé uposlechli experimentátorův pokyn a uštědřovali silné elektrické šoky nevinné oběti. 
• V procesu identifikace přijímáme normy, pře svědčení, postoje a chování skupiny, kterou uznáváme a obdivujeme.