Sociologie jako produkt krize

 

Otázka: Sociologie jako produkt krize

Předmět: Sociologie (společenské vědy)

Přidal(a): Sagitt

 

Problematičnost pojmu „Společnost“

• Bývá definována jako „věda o společnosti“ – nepřesné
  • Samotný pojem „společnost“ je natolik mlhavé, že umožňuje množství různých definic, které mnohé z nich bývají temné.
• Cílem je přidat k nynějším definicím další. > musíme si uvědomit;
  • A) Když lidé mluví o společnosti, mívají na mysli národní stát, ve kterém žijí.
    • Pokud sociolog mluví o vazbách udržujících vnitřní integritu společnosti, popisuje ji pouze v abstraktní rovině mocenských prostředků národního státu.
  • B) Úvahy o společnosti zahrnují představu společnosti moderní se v
  • C) Společnost ve skutečnosti neexistuje. Vyjádřeno přesněji; společnost existuje, jen pokud se lidé chovají, jako kdyby skutečně existovala. Empiricky se však vyskytují pouze jednotliví lidé se svými zájmy a svým konkrétním jednáním.
    • Hovořit o „zájmech společnosti“ či o „tlacích společnosti“ je sice běžné,
      ale zavádějící
    • Antropomorfizace (zlidšťování, neadekvátní přenášení lidských vlastnosti) společnosti do podoby bytosti jednající účelově jako každý jiný jednotlivec vede k falešným představám, o charakteru společenského dění a zpravidla k velkým zklamáním, co se týče výsledku tohoto dění

→ Termín „společnost“ je fiktivní zkratkou pro vyjádření těchto skutečností

 

Tradiční a moderní společnost v koncepcích sociologie

• Radikální proměna celkového charakteru společnosti, zánik tradičních sktruktur
  a postupné tříbení nových, to nezůstalo bez vlivu na podobu vznikající sociologie.

Auguste Comte

• Zneklidněn pádem všech autorit a ztrátou jakékoliv závazné orientace, tedy procesy, které doprovázely rozklad tradičních společností.
• Lidé jsou stále ovlivněni vírou a metafyzických omyly, aby je mohli zpochybňovat a překonat, musí mít evidentnost přírodních věd → sociologie tuto fci splní, pokud bude schopna formulovat zákony na základě pečlivého studia sociálních skutečností

H. Spencer

• Kladou společnost průmyslovou proti společnosti vojenské
  • Voj spol organizovala všechny aktivity kolem válčení, vedena snahou o ovládnutí nových teritorií a obranu již ovládnutých.
  • Dominantou byla válka – společnost spravována po vzoru armády (i náb)
  • Společnost průmyslová založena na hodnotách autonomie a os. Svobody svých členů
• Autorita státu klesá, obch. a prům. aktivity se odpoutávají od voj činnosti, v náb životě prosazován individualismus
• Moderní společnost se se místo na válčení orientuje na produkování nových hodnot
• Oproti Comtovi, který připouštěl významnou úlohu direktivního řízení, Spencer předpovídá rozhodný pokles významu veřejné autority a spontánní kooperaci lidí sledujících naprosto autonomně své vlastní zájmy

F. Tönnies

• Tradiční pospolitost je stavěna do kontrastu s moderní společností
  • Líčena jako soc útvar spočívající na kladných a spontánních citových vazbách majících svůj původ v rodinném soužití.
  • Intimita os vazeb je umožněna malým rozsahem skupin a podobnými zájmy všech jejích členů kooperující v celku
  • Oproti tomu společnost vytváří rozsáhlý konglomerát neosobních vazeb.
• Jeho psychologizující a značně schematická koncepce je zajímavá jednak tím, že v dílčích postřezích čerpá z hlubších děl vlivných historiků, teoretiků práva a vyvolala kritické přehodnocení pozic historické sociologie i zájem o výzkum skutečné povahy soc útvarů pospolitostního typu → komunit

C. H. Cooley

• Skupiny primární a sekundární

H. Becker

• Společnosti posvátné i a privátní

R. MacIver

• Komunity a asociace

R. Redfield

• Společnost venkovská a městská

Durkheimovo rozlišení společností

• Spočívají na solidaritě mechanické a společností se solidaritou
• Mechanická solidarita je vlastní tradičním společnostem, které byly jen nedostatečně centralizovaným konglomerátem menších, navzájem si podobných soc útvarů
• Jedinec se vymaňuje z tlaků své skupiny, solidarita částí je založena na vzájemné potřebnosti v rámci vyššího celku.
• Komplexnost systému je sice nesporným pokrokem vůči mechanické solidaritě, avšak skrývá v sobě nebezpečí anomie = stavu, kdy specializace částí není dostatečně vyvažována zpětnou integrací.
• Jeho koncepce je polemikou s typologií Spencera – namísto Spenecerova individualismu (=představa o stálém růstu autonomie jednotlivců v moderní společnosti) staví Durkheim sociologismus (=přesvědčení, že jedinec je produktem skupiny a kooperace jednotlivců musí být zajišťována autoritativní organizací/kmenem/korporací/státem).

 

Zdroj radikální proměny společnosti – generalizace trhu

• Mnohé koncepce sociologů 19. století jsou spíše poetickým přepisem některých aspektů tohoto přelomu, často navíc idealizujících buď období tradičních společností (Tönnies), nebo naopak éru moderní (Spencer).
• Skutečná hranice mezi tradiční a moderní společností je poměrně ostrá a je vyznačena radikální přeměnou instituce trhu. (v eko. životě tradičních společností hraje trh jinou roli než ve společnosti moderní)
  • V tradičních společnostech slouží místní a dálkový obchod pouze ke směně malé části výrobků. Mimo trh stojí část produktů konzumovaných přímo v domácnostech výrobců (ať už v rodině poddaného, panství vrchnosti apod.), tak také → hlavní masa pracovní síly a půda jako dominantní výrobní prostředek těchto agrárních společností.
  • Jednotlivé trhy tvoří izolované ostrůvky ztracené v moři autarkního (=soběstačný) hospodaření a propojené jsou minimálně.
  • Cena jako vztah nabídky a poptávky zajímá pouze úzkou vrstvu finančníků a bankéřů.
  • 1815-1845 – „velká transformace,“ která tradiční poměry zničila ( Polanyi).
    • „Ostrůvky“ se přeměnily do podoby komplexního seberegulujícího se tržního systému. → velký vliv na celou lidskou společnost (týkalo se i kultury a představ člověka o sobě samém) è společnosti tržní
• Zásadní význam pro generalizaci tržních vztahů – přeměna práce a půdy ve zboží. (vznik nabídky pracovní síly a poptávka po ní/vznikla nabídka a poptávka po půdě → vznik TC (tržní ceny) pro užívání prac. síly=mzda, a TC pro užívání půdy=renta).
• Trh začal organizovat člověka i přírodu jako zvláštní druhy materiálů a kombinoval je s jinými surovinami dle potřeb maximalizace zisku soukromých osob → vznikl společenský stroj na zajištění materiálního blahobytu řízen dvěma lidskými faktory = strachem z hladu a hrabivostí.
  • Strach z hladu se zahalil do podoby konzumních aspirací.
  • Hrabivost do podoby podnikatelského profitu. („hamty hamty, ať mám víc než tamty“)
  • Žádná nemajetná osoba nemůže uspokojit potřebu najíst se, dokud neprodá svojí práci na trhu a žádné zámožné osobě nesmí být bráněno kupovat levně a prodat za nejdražší cenu. → strach z hladu a hrabivost se staly garantem pokroku moderní společnosti.

 

Polanyi

• Zkoumá, jak ke změně charakteru trhu došlo
• Podle něj je samotná instituce trhu zastaralá a až do 19. století nehrála v žádné zemi roli v eko. životě. (trhy v tradiční společnosti fungovaly spíše na okraji ekonomiky ne v centru)
  • Neexistoval fluktuujících cen, který by svým pohybem ovlivňovaly život většiny lidí.
• Tempo výroby i rozsah směny byly podřízeny tradici, náb. přikázáním, potřebám reprezentace ekonomicky nečinné elity, mocenským zájmům absolutistických režimů a rodících se národních států.
• Ekonomiky tradičních společností byly jen vedlejším produktem činností jiných institucí (rodinných, náb., kulturních apod.).
• Vzhledem k tomu, že v tržních společnostech neexistuje hospodářství jako oddělený sektor a eko. systém je včleněn do širších soc. vztahů a kulturních souvislostí, musí tyto společnosti mít vypracovány způsoby, jak řídit různé aspekty eko. života. (dělbu práce, disponování půdou, organizaci výroby apod.)
  • Tuto funkci plní v archaických společnostech systémy příbuzenství, v tradičních společnostech systémy stavovských práv a privilegií.
• Pro vznik komplexního tržního systému, který je schopen sám regulovat a je vydělen z mocenských a kulturních souvislostí, bylo podstatné, že velký kapitál akumulovaný v dálkovém obchodu a finančnictví pronikl na místní trhy a propojil je v jednotný systém.
  • Zároveň přitom vtáhl do svého vlivu pracovní sílu, půdu a vše podřídil tvorbě cen na základě vztahu nabídky a poptávky.
• Kdy a proč k tomu došlo? Polanyi se domnívá – v důsledku používání nákladných strojů ve výrobě.
  • Stroje, které jsou drahé nejsou rentabilní(=výnosný)
  • Nejsou-li výrobky produkovány ve velkém množství a není-li přísun potřebných surovin plynulý = pro kupce financujícího manufakturní a tovární výrobu to znamená, že všechny faktory výroby musejí být na prodej pro kohokoliv, kdo je ochoten zaplatit.
    • Pokud není tato podmínka splněná, výroba skrze speciálních strojů je pro podnikatele příliš riskantní, takže vloží svůj kapitál do jiného podnikání.
    • Tato podmínka splněna až teprve tehdy, kdy člověk a příroda přeměněna ve zboží (prac. sílu a suroviny)
  • Osamostatnění trhu se děli i v Anglii (zemi liberalismu), s přispěním a za stálého dohledu státu.
    • Stát musel být vybaven novými orgány a nástroji, měli-li být udržen hladký chod tržního „laissez-faire“ (=nechte činit, nechte plynout)
    • Liberální Anglie (30.-50. let 19. století) učinila zkušenost s tím, že trh není institutem automatického řešení hospodářských problémů, nýbrž něčím, co samo představuje problém a musí být pracně udržováno v chodu.
    • Jakmile se stal trh regulátorem ekonomiky, poznamenalo to celou strukturu společnosti.
• Stavovská struktura tradičních společností – instituce rozvětveného příbuzenství ve společnostech archaických systémem pozic a privilegií, která reguluje všechny aspekty pospolitého života včetně ekonomických.
  • Signalizuje druhým, jaké práva a povinnosti přísluší každému od narození.
  • Reguluje i eko. postavení, určuje, kdo a jaký má nárok na statky a služby.
  • Stavy existují, protože tržní systém nereguluje distribuci privilegií sám.
• Třídní příslušnost má jiný význam
  • Člověk je zařazen do jisté třídy dle toho, co může nabídnout na trhu (kapitál, půdu, prac. sílu).
  • Příjem členů do jednotlivých tříd dány jejich příjmem.
• Hlavním motivem jednání je zajištění výhodné soc. pozice, co největších práv a soc. výhod. Materiálním statkům přisuzuje člověk význam jen tehdy, pokud jejich nabytí slouží těmto cílům. – zajistí-li mu dosažení pozice a výhod kastovní/stavovský systém, nebude se snažit zajistit si je prostřednictvím trhu. – tímto způsobem založen princip fungování instituce klientely.

 

Moderní společnost jako zdroj nadějí i obav

• Diskurs osvobození – moderní společnost jako prostředí podporující vývoj nezávislého vědění v oblasti, stejně jako požadavky na sebeurčení v oblasti politiky či uvolnění regulací v oblasti hospodářské činnosti.
  • Moderní společnost odbourává stavovské přežitky, zrovnoprávňuje ženu, méně zámožné vrstvy v rámci politiky a etnické/jiné menšiny v rámci moderního státu.
• Diskurs disciplinizace – moderní společnosti se rozvíjejí na půdorysu centralizovaných národních států, jejichž mocenské mechanismy se ustavily již v rámci tradiční společnost a jejichž dohlížitelským ambicím propůjčila moderní doba jen modernější technické stroje.
  • Moderní společnost oslabila řadu institucí, které v tradiční společnosti dokázaly ochránit místní a skupinové zájmy.
• První pohled na moderní společnost zdůrazňuje prvek svobody, rozšíření možností individuální voleb.
• Pohled z jiné perspektivy odhaluje ztrátu dřívějších opor pospolitostního charakteru a poukazuje na řadu podmíněností, které vymezují a ohraničují reálný prostor pro svobodnou volbu v moderní společnosti.
• Svoboda moderní člověka „připuštěna spíše tam, kde nebrání, nýbrž podporuje potřeby mocenské a ekonomické reprodukce vysoce komplexní společnosti.“
• Vnitřně rozporná podoba moderní společnosti (MS) připouští dvojí výklad; na jedné straně vyzvedává individuální autonomii, na straně druhé vyžaduje určitá omezení v zájmu koordinace.

Sociologie hledá vyváženou polohu obou požadavků.

• Z jedné strany ji vede obava z autonomie (situace, kdy jednostranný důraz na individuální autonomii by blokoval možnost koordinované činnosti či znemožňoval ustavit konsensus ohledně základních hodnot mezilidského soužití).
• Na straně druhé číhá nebezpečí potlačování individuality v podmínkách totalitního uspořádání společnosti, kdy zájmy celku mají ospravedlnit redukci základních lidských svobod.

 

Prudké soc. pohyby vyvolávají s možnostmi emancipace větší pocit nejistoty – ten se, po pádu stavovských jistot a při rozvolnění řady tradičních pospolitostních vazeb, daří zvládat pomocí instituce soukromého majetku.

• Vlastnictví zaručuje majiteli pojištění před životními rizik a zajišťuje ho v situaci, kdy nemajetní jsou odkázány na nesystematickou péči charitativního rázu.
  • V 19. století byli vlastníci výhradně bílí, dospělí muži, kteří byli nositeli reálné občanské plnoprávnosti, zbytek společnosti hledá v soc. pohybech teprve své místo.

 

Sociální otázka

• Člověk nalézá své místo ve společnosti tak, že se definuje v opozici k těm, s nimiž soupeří o nedostatkové zdroje.
• Skupiny s odlišnými zájmy umožňují se zařadit na tu či onu stranu v soupeření o spravedlivý podíl na produkovaných statcích a službách.
• Vědomí odlišnosti zájmů vlastní skupiny od zájmu druhé skupiny umožňuje skrze soupeření získat třídní vědomí o své vlastní pozici.

 

Národní otázka

• Poskytuje způsob nalezení vlastní soc. identity.
• Umožňuje se definovat jako člen určitého národa v opozici k ostatním národům.
  • V sociologické teorii má tento způsob hledaní vlastního místa ve společnosti blízko k teoriím konsensuálním, které zdůrazňovaly základní hodnotovou shodu, která dokáže překlenout dílčí protiklady a mobilizovat lidi k dosažení společných zájmů.

Zatímco budování soc. identity skrze náležení k určité soc. třídě probíhalo zdola tlakem neprivilegovaných mas; budování národní identity je řízeno naopak spíše shora a prosazováno za pomoci elity.

• V obou případech dochází k nalezení pojítka, které dokáže novým způsobem propojit široké masy lidí, které byly v procesu emancipace zbaveny pocitu náležení k širším soc. funkčním a společensky respektovaným skupinám (cechy, gildy, obce, stavy, církve…).
• I přesto, že velké skupiny byly integrovány na základě třídní/národní příslušnosti, liberální představy naprosté autonomie každého individua za svůj osud byly vážně narušeny
  • Většina lidí se nemohla zabezpečit, a tak hledali pojištění před sociálními riziky v institucích sociálního státu – nástup masových politických stran a odborových hnutí (rodinné firmy se slévají do korporací)

 

Vývoj moderní společnosti

• Paradox moderní doby; aby liberální svoboda byla distribuována v demokratizované společnosti masově (=dostupné univerzálně) museli vytvořit komplexnější organizace
  • nejen distribuce zboží a služeb – ale i PRA, vzdělání, léčebných org., – org., které dokážou populaci zajistit – pouze za určité omezení svobody („cenou“)
  • cena ospravedlňována na vyšší účinnost (př. Velkovýroba účinnější než drobná řemeslná výroba, centralizovaná správa účinnější než správa, která bere ohledy na lokální zvláštnosti apod.)
• od konce 19. století vytlačují komplexně organizované formy, formy méně komplexní a autonomní (moderní spol. zaplňována velkými org.)
• v soc. rozvrstvení se tento posun projevuje v úpadku počtu a významu staré střední třídy (slož. Z nezávislých vlastníků, drobných rolníků apod.) a naopak růstu tzv. nové střední třídy (zaměstnanci org. výrobních/nevýrobních typů)
• pojištění MS vůči soc. rizikům è Sociální stát

 

60. / 70. léta

• množí se signály svědčící o rostoucích potížích dosavadního typu zajištění integrace společnosti a nalézání osobní a soc. identity jejích členů.
• Narůstají ekonomické, politické, kulturní a soc. potíže soc. státu
• Koncept národa a koncept třídy hledání vlastní soc. identity je všech vrstvách zpochybňována
  • Ekonomika – tvrdá kritika státních zásahů a regulací tržních vztahů
  • Kultura – stoupá význam plurality hodnot v kontextu kulturního společenství
  • Technické inovace zpochybňují staré konvence (v obl. výroby, administrativy, komunikace, poskytování služeb či zp. trávení volného času)
• Sociologie se snaží některé z tendencí zachytit pomocí škály interpretativních sociologií zaměřených na zkoumání často nespojité zobecnitelné každodennosti

 

20. léta

• Na různých úrovní společenského života je patrný odstup od organizovaných praktik, které sice zajišťovaly, ale příliš svazovaly a omezovaly členy organizací.
• Spory nakolik jsou nové postoje v populaci rozšířeny nejsou zdaleka uzavřeny.
• Optimisté poukazují především na rozšiřující možnosti nových voleb v podmínkách globalizace
  • Návrat k hodnotám čistého individualismu osvobozuje člověka od tlaků organizovaných systémů, které ho v minulosti svazovaly
  • Budoucnost vidí jako éru konečného naplnění liberálních ideálů, kdy všichni mající zájem, získají možnost volit ty, s nimiž chtějí vstupovat do kontraktů a také si určovat pravidla těchto kontraktů.
• Pesimisté poukazují na rizika související s krizí dosavadních zp. pojištění proti soc. rizikům
  • Vynikne problém nerovné distribuce statků, včetně těch existenčně nezbytných
  • Ti neúspěšní budou mít problém vybudovat si v rámci nového řádu pevnější soc. identitu

Riziko anomie, radikálního zpochybnění mechanismů regulující lidské soužití, není zažehnáno o nic více než riziko nových forem autoritativních režimů (čímž je riziko anomie úzce spojeno).