Otázka: Sofisté
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Nikol
Sofisté,Sokrates, Platón
Předsokratovci – příroda přírodní jevy, podstata věcí
klasické období – moralita a legalita, člověk a společnost, zpochybňování zákonů
Sofisté
– rétorika,
– logika,
– politika,
– eristika (opak logiky, zdánlivá logika)
- co jsi neztratil to máš
- neztratil jsi rohy
- tedy máš rohy.
– postupem doby negativně hodnoceni jako nemorální, ale spíše pragmatici
nejschopnější : (Platon na ně napsal dialogy)
Protagoras – „Měrou všeho je člověk. Věcí jsoucích, že jsou a věcí nejsoucích, že nejsou“ →relativizace
pravdy a objektivního poznání
Gorgiás – vynkající řečník, učením vydělal jmění
- „Nic není. I kdyby něco bylo, nemohli bychom to poznat. A i kdybychom to mohli poznat, nemohli
bychom to nikomu sdělit – takže nic není.
- Zákony vnímají jako pouhé konvence
Sokrates
– i když jsou zákony konvencí, je nutné je dodržovat ( sám se podrobil trestu smrti, i když měl možnost
uniknout, aby zákony neutrpěly na vážnosti)
– nikdy nic nepsal, vše o něm víme od Platóna (Sokrates je v jeho knihách hlavní mluvčí – prnví knihy
patrně opravdu popisují Sokrata, další už jsou Platonovým dílem)
– „Poznej sám sebe „ (nápis na věštírně v Delfách)
. „Vím, že nic nevím“ (ve smyslu, vím, co nevím)
- mínění – na základě zkušnosti, neověřené rozumem
- vědění evidentní, založené na rozumovém pochopení (Kohák a lednička 😀 )
Platon
– 4. stol. př.n.l.
– významná Athénská rodina – svůj původ odvozovala od Solóna
– už od mládí nadaný, psal básně, tělesně zdatný
– měl být politik, ale pak se poznal se Sokratem a rozhodl se pro dráhu filosofa – tedy ani básník a ni
politik
– psal formou dialogů (napsal jich přes 30)
- Sokrates vždy jen klade otázyk – nikdy nepřednáší svou filosofii →filosofie jako proces hledání
otázek a odpovědí (tedy nelze se naučit nazpaměť)
- každý ze zůčastněných v dialogu nabývá poznání
- Nic nepsal, protože tím by své vědění degradoval na mínění – dal přednost, aby na to druzí přišli
sami a pomáhal jim kladením otázek („porodní dědek myšlenek“) ←- maieutika
Teorie anamnéze – nic se neučíme, musíme se soustředit a rozpomenout se, neboť poznání už v sobě máme –
protože naše duše je věčná („světová duše“) a kdysi pobývala ve světě idejí
– hlavním mluvčím je vždy Sokrates
- Obrana Sokratova
- Symposion (=hostina, pitka) – o lásce
- Menón – otázka zdatnosti (co je příčinou toho že někteří jsou nadaní a úspěšní a jiní nikoliv)
- Ústava (Res pública)
- SymParmenidés
- Protágoras
- Gorgias
- Sofisté
- Faidon – o nesmrtelnosti duše
- Faidras – o kráse
- Hippias …
Ústava – návrh an uspořádání života ve státě – Syrakusy (vládl tam tyran Dionýsos) -chtěl tam vytvořit
svůj ideální stát
- podobenství jeskyně
- podobenství vozataje – rozum jako vozataj držící otěže dvou bujných koní – žádostivost
(instinkty a pudy) a emoce (vznětlivost) – koně jako dynamická část naší duše, ale nemohou
si cválat jak chtějí – rozum by je měl mít pod kontrolou
- jeho největší dílo
– Akademia – cca 379 př.n.l. – koupil pozemky, které patřili hrdinovy Hakadémovi
– byla zavřena až 529 n.l., nejvýznamnější škola starověku
– předpoklady pro studium: číst, psát, počítat („Bez znalosti matematiky nikdo nevstupuj“)
– platonická láska – nenaplněná láska (fyzicky) – fyzická láska má být zdokonalována v oblasti duševní
– jeho láska byl Dión (synovec Dionýsa)
– v celých dialozích se vyskytuje jediná žena – Diotima (ze Symposia) – kněžka, která Sokratovi řekla
„jak se to s tou láskou vlastně má“ 😀
Fysis (= natura) – příroda, přirozenost
nomos (=konvence) – kultura
==> Co je důležitější , staří filosofové kladli dlraz na fysis
Jak se člověk liší od zvířat
- mám morálku
- řeč
- člověk může hlasu přírody říci ne
- →svobodná vůle, zodpovědnost
učení:
– ontologie (o bytí) :
- existují 2 světy – svět idejí – reálný, svět pravzorů, inteligibilní – jen myslitelný,
neviditelný, čísla, matematické vztahy, přírodní zákony.., vědění, rozumové poznání
◦svět smyslově vnímatelný – mínění, odvozený od idejí
→objektový idealismus (pravé poznání jen skrze ideje) —> gnozeologie (teorie poznání)
