Otázka: Stát
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Kolda
SOKRATES (470 – 399)
– TECHNÉ TOU BIOU – umění života
– ARETHÉ – zdatnost
– tatínek – kameník, maminka – porodní bába
– říká se že se pomamil – přivádí lidi na svět (zdospěluje je) -> porodník osobní autenticity
– celý život v Athénách
– účastnil se 4 válek jako voják
– EFEBIÁ (18-20)
– AKMÉ (kolem 40) – tělo jakž takž funguje, a člověk je už něco víc
– (kolem 60) – stáří
– známe z nepřímých pramenů (studenti nebo jeho nepřátelé – Aristofanes)
– jeho pramenem je Platon – namaloval sugestivní obraz Sokratese
Dialogy
– známe ho díky Platonovi -> spor co je Sokrates a co je referát Platona
– ranné dialogy – Sokrates, pozdější – Platonovy myšlenky skrze Sokratese jako literární postavu
Zdroj
- Platon – znal ho posledních 10 let jeho života
- Xenofón – další Sokratův žák
– Anabáze – putování Řeků po Perské říši
– Obrana Sokrata
– Symposion (Hostina)
– tyto dvě prezentují Sokrata, jako postavu rozumbrady (něco mezi myslitelem a Švejkem) -> lidovější
– ne takový duševní horizont jako Platon - Aristofanes
– Oblaka – negativní obraz, Sokrates je manipulátor, podvodník, rozvrací řád v duši, že mu jde jen o peníze, Aristofanes je stejně starý jako Sokrates, zná ho na rozdíl od Platona déle
Sokratovské školy (zakládají jeho studenti)
- Kynici (Cynik)
– Kyon = pes
– „vše je pod psa“
– učí osobnostní integritě, nezávislá na společnosti
– neuctívají nic z toho co normální člověk
– nemají rádi to co ostatní
– pohlavně zdrženliví, nepijou, postí se, asketičtí, pohrdají společností
– má rovnováhu protože mu na ničem až tak moc nezáleží
– Biogenes – žil v sudu
– Aristoteles si z ní dělá srandu
– jsou závislí na své nezávislosti
– Antishénes – vše co potřebuje si zařídil sám (sám si ušil oblečení, uvařil, vyrobil boty) – žák Sokrata
– nevstupujeme do žádného komplementu (vztahu)
- Hédonici
– Hédové = rozkoš/slast
– Aristippos – Sokratův žák , podle něj myšlenka Sokrata – užívej si co to jde, užívej si slast
– „Já nechci mít ani koně, ani milenky, já chci mít radost z nich“
– radost se nesmí převrátit v opak
– uměj užívat, zapoj vůli i rozum
– cíl – prožít život co nejslastněji
- Eristici
– Eris = řecká bohyně sváru/konfliktu
– učí nás vyhrávat konflikty
– psychologická manipulace (asertivita)
– nejde o to, jestli máš pravdu, jde o to vyhrát spor
– Euklides – ne ten z matiky
– rozvíjí logické myšlění a techniku argumentu - -> všechny školy tvrdí že je to naučil Sokrates
– Platónský pohled – zidealizovaný, pro něj to je lidský vzor
– Xantipé
- jeho manželka, ve většině jazyků – příšerná ženská, nesnesitelná, hádavá
- měla vizi, že ho změní
- neměla od Sokrata peníze (nenechával si platit)
- mnoho historek (kinycká škola – přehnané – mistr co bojuje s protivenstvím)
- jejich syn říkal že je příšerná
- klapalo jim to – Sokrates říkal že to je dokonalý trénink pro Logos (ustavičně ve střehu)
- neměl nudný rodinný život, o dětech toho moc nevíme (děti silných osobností se většinou utopí v jejich stínu)
– Dialogos
- vede rozhovor, Sokrates ve stáří, chodí a vede dialog,
- v rozhovoru se zjevuje pravda
- kdyby to říkal on sám -> neadekvátní obraz života -> dialog s někým -> dojdou k pochopení -> k adekvátnímu obrazu života
– Sokrates napsal jen jeden text, který se nedochoval
– je aktivní, profláklá postava po Athénách, skřítek radílek, ne vždy oblíbený
– kontroverzní reakce na jeho postavu
– Athény začnou mít potíže -> hledá se viník / obětní beránek (židi ani templáři nebyli) -> po 27 letech Athény prohráli Peloponéskou válku se Spartou (chyby politiky)
– pád, Athény už nejsou 1. , pokládají se za světovou politiku, řecká kultura se chápe jako světová, Athény se chápou jako srdce řeckého světa -> Athény zchudnou, spojenci dizertujou -> hledá se viník -> může za to rozvrat tradiční společnosti a hodnot -> SOFISTIKA
– konec 5.st. – Sokrates nejprofláklejší filozof -> může za to on
– následuje proces
– tyranida 30 (oligarchů) – nastolili roční teror
- šlechtické rodiny utlačovaly demokracii, tento režim chtěl zdiskreditovat Sokrata – nepovede se to -> vláda padne po roce -> demokracie
– Demokracie
- jiná demokracie než ta 1., je posedlá spiklenectvím
- nepevná nová moc, chce projevovat úctu
- Sokrates – justiční beránek, ironizuje moc
- odvrat pozornosti od aktuálních problémů
– 399 – proces
- žaloba –absurdní – za to, že nevěří v bohy, tvoří jiné a kazí mládež
- ASEBIA – bezbožnost (eusebia – zbožnost)
- „kazí mládež“ – hněv rodičů, odvádí jim děti
- soud by se spokojil s pokutou nebo vyhnanstvím (byl chudý, takže vyhnanství) – nejobvyklejší test
- skončila válka, brutální společnost
- Sokrates proces otočil -> žaloval žalující – udělal z nich kretény, vysmívá se soudu -> všechny naštval -> trest smrti (justiční sebevražda)
- bylo jim to líto ale nedalo se nic dělat (žalářníci ho nechali uniknout, ale našli ho, nechal se)
- Sokratova nauka je věrohodná, stojí za ní bytost -> když ztratí věrohodnost -> ztratí jí i jeho nauka -> nechce jí popřít
- trest smrti – 26ti letý Platon -> nechuť k politice -> chce ji reformovat
- Sokratova smrt slavnější než jeho život – zabíjí se jedem, sklenice bolehlavu, musí se vypít mezi východem a západem slunce, aby se mohl rozloučit, a pak si to sami vypít
- noc před tím diskutoval s přáteli – DIALOG FAIDÓN –téma smrt, poslední dialog, o duši a nesmrtelnosti, vrcholí tím že Sokrates vypije svou skleničku,
– Sokrates se zeptal kata, jestli může jed ulít bohu -> zakázáno, vypije to, a zeptá se jak se správně umírá, aby to udělal správně. Popisoval přátelům jak to postupuje -> poslední věta Nezapomeň zaplatit kohoutem Askepliosovu chrámu (zdravotnictví, nejspíš mu tam pomohli a chtěl vyrovnat účty) - -> umře, povstává legenda
- existenciální filozof
– TECHNÉ TOU BIOU
- rozšířená konvence – umění života vyplývá ze života samého
- žiju, tudíž to umím – mám dítě, jsem rodič, umím to vychovat – logické
– koupím si psa, tudíž se o něj umím starat – blbost - používá Sokrates při procesu – kdo prospívá mláděži? -> skoro všichni až na něho (opačně u koňů – drezura koňů – 1 specialista)
- společnost učí děti instrumentální dovednosti ale odmítá se o nich bavit ( o jejich zdokonalování)
- když neumíš techne tou biou – jednotlivé techné ti to nedá
- Sofisti učí techné (techniky, instrumentace – matika, rétorika,…)
- Sokrates – jednotlivé techné nevypovídávají o tom, že umí umění života
- má se učit techne tou biou -> odlišování dobrého od zlého, prospěšného a neprospěšného
- desatero – nekradeš – techne (ukradneš jídlo pro své umírající dítě – není to úplně špatně -> nemůžou se uplatňovat mechaniky -> mravní kvalita člověka
- vnitřní stav bytosti, hlubší rozdělení dobrého a špatného
- co je v nějaké situaci dobré, může být v jiné špatné a naopak
- nemohu vše rozlišovat mechanicky
- dobro není mechanika, je to projasňování vnitřní podstaty situace
- tříbení citu pro dobro (je to proces) – to chce po nás Sokrates
- dialektický dialog = rozporný dialog – Sokratova metoda – díky dialogu, hledání odpovědí, se věci objevují
-> projasňování Techne tou biou – jak mám dobře žit? - osobní problémy a otázky musím řešit na pozadí společnosti (obce)
– nejde to bez ní řešit!
– osobní reformy splývají s reformami politickými
– Řekové , Evropané NE
– dějištěm sokratových her – Athény - techne tou biou je proces – Sokrates nemůže říct co to je – posedlost lidské společnosti – Sokrates to ví, ale nechce nám to říct -> blbost, každej si na to musí přijít sám, každý je jiný, nemůžeš po někom chtít, aby ti dal scénář jak pojmout osobní zdatnost
– Sokrates se zeptá co to je krása – všichni odpoví že vědí -> tak co to je? -> nevědí -> víme co je krásné – krásné jsoucna – ale nevíme co to způsobuje, co to je krása
„vím že nic nevím“
– jeden Sokratův žák se v Delfách zeptal kdo je nejchytřejší z Helénů -> 10 jmen – 1.Sokrates, 2.Euripides…šel za Sokratem a řekl mu to – nechápal proč, jsou i vzdělanější lidé -> Pitia chtěla říct že jsem dospělý -> všichni si myslí že vědí, ale já vím že nevím, a toužím vědět
– jde o to vědět o hloubce věcí – lidé si myslí že vědí vše podstatné v techne tou biou – ale tam právě nic nevědí, ale Sokrates ví že on ne, a chce to vědět, zajímá se o to -> bud ho milovali nebo nenáviděli
– bral lidem instinktivní vědomosti
– ARETHÉ
- zdatnost, ctnost, úroveň lidského života, stav dospělosti
- Sokrates ničí zaběhané vzorce – když člověku něco sebereš, čeká, že mu za to něco dáš, ale Sokrates řekne že to je na něm
- „porodník“ osobní autenticity
- schopnost odlišování, rozhodování, adekvátního posuzování
- krok – člověk si připustí že neví, že nemá techne tou biou, člověk nerad opouští zaběhané tradice, vědomá nevědomost – narodit se znova, jako dospělá odpovědná bytost
- LOGOS – Sokrates ho chápe jinak, umožňuje myšlení, osobní vyšetřující aktivita rozumu
– řeč , dialog – adekvátní užívání logu
– myšlení je hloub než jazyk ale potřebujeme ho k myšlení a vyjadřování myšlenek (médium – jazyk)
– zkoumání jazyka = zkoumání myšlení
– rozpor v řeči -> rozpor v duši
– kolize v jazyce -> kolize v myšlení -> kolize v duši
– jazyk neumí lhát (člověk ano) vypovídá o člověku
– zkoumáním Logu -> zkoumám psýché
– 1.dimenze – antipozice
– 2.dimenze – mluvíš o tom, ale nevíš o čem mluvíš - krok – zvědomovací procesy – díky logu – dispozice mluvení a jazyka, kde se může zjevovat svět
– PSÝCHÉ – pevné jádro, duše, Sokrates to posouvá do nového mravního kontextu
- Homér – když umřeme, zůstane psýché, nemá rozum, vědění, bloudí v Hádés
- postihuje celostní jádro člověka, způsobuje jednotu člověka
- Psýché umožňuje Logos
- existence Psýché nám umožňuje ptát se, vyšetřovat svět,
- slovo – nastavení duše, její projev
- Psýché má každá lidská bytost (i otrok)
- Menen – dialog Sokrata s otrokem – otrok se stává důležitým, ale jak odejde Sokrates, splaskne -> duši má každý ale v různé míře kultivovanosti
- mravní jádro bytosti, slovo „já“ má celostný význam a obsah
- máme vrozené
– Psychofyzická jednota
- TÝMOS – fyziologicky = hrudník -> odvaha
– Achilleus má velký Thýmos
– Frenés
– zakotvení ve fyz.bytí - NUS – duch je silný -> chytrý
– dispozice, kterými se člověk ukazuje - jádrová celistvost člověka – instinktivní, intuitivní – celostní proces organismu
- uzavření a součet života samého – člověk
– AGATHÓN – dobro
- smysluplnost bytí
- věci vnějšího kosmu tíhnou ke stejné harmonizaci jako člověk
- když se člověk harmonizuje kolem duše, kosmos kolem dobra
- rozpoznání dobrého
- myšlení – překlenování mikro a makro – LOGOS
- smysl ve všech vnějších projevech, duše se učí
- osobně pochopené AGATHON = ARETHÉ
- logos- směřuje a táhne k dobru
- to co zakládá jsoucnost duše, to zakládá jsoucnost světa
- je důležité aby Sokrates to co říká, žil -> proto musí zemřít – nemá žádné důkazy, důkazem je celý jeho život -> kdyby neumřel, celé by se to zhroutilo
– Euthyfrón
- raný platonův dialog -> pokládá se za Sokratovský
- člověk, jeho otec spáchal zločin -> má dilema jestli ho má udat, občanská povinnost vs synovská povinnost
- bůh si protiřečí
- co je dobré? -> je to dobré protože to říká bůh nebo je to dobré?
- je to dobré protože opakujeme fráze, principy bez pochopení?
- nebo vnitřně pochopíme že to je dobré a uchopuje to bůh?
- kdo se řídí jen normami (co říká bůh) – omezená platnost – morálka – systém vnějších principů
- řeší osobní vztah k bohu (zeptá se co to je krása, jak odlišíme techne a techne tou biou )
- morálka se nedá zobecnit (např.: potrat – je něco jiného, když jí znásilní a když se to stane omylem)
- prostá zbožnost, aniž je zjasněn vztah k ní, není správná ( lež milosrdná x nemilosrdná) àstejná norma, jiná situace, člověk to musí niterně cítit
- Sokrates není bezbožný
– Daimonion
- zjevuje se charakter zbožnosti
- bytost, ekvivalent k židovskému andělovi – přemostění mezi bohem a člověkem
- božské navštívení – projeví se jako lidský hlas
- není plodem Logu, ani věštba, ani rituál
- objeví se na křižovatce nebo ne, nereaguje na volání
- zjevná vnitřní jistota, jak se máme chovat
- nechodí na naše modlitby/přání, chodí jak se mu zachce
- zdrojem vyšší jistoty než je osobní a lidská
- nejnáboženštější pojem Sokrata
- nejistý
- jeho pomoci se nám dostane, nebo taky ne
- poslední období jeho života říká studentům. že čeká až se mu ozve daimonion -> ale je ticho -> na konci – už můžu umřít, Daimonion se neozval, tak asi moje rozhodnutí nepotřebuje komentáře, Daimonion je s mými rozhodnutími v souladu, už jsem dospělý, můžu sám -> závěr Techné tou biou – Daimonion ztichne
– Otázka zla
- podle Sokrata je zlo forma nevědomosti
- nikdo nespáchá zlo, pokud potkal dobro a chápe ho
- reformace duše – oddělení od dobra – nedbáme o techne tou biou
- to co chápeme jako dobro – dává to smysl něčemu hlubšímu než jsme my
