Stát a ústava – maturitní otázka

psychologie

 

Otázka: Stát a ústava

Předmět: Právo, Společenské vědy

Přidal(a): ohnivey

 

Stát

  • = forma politické organizace (instituce) lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek
  • státní moc je nezávislá – stát je tedy suverénní, vnitřní i vnější záležitosti si řeší každý stát sám

 

Dějiny myšlení o státu 

Antika

Předstátní útvary:

  • Řekové – polis, Římané – obec, společnost představovala jeden organismus a byla hierarchicky uspořádaná… otroci a cizinci se nepovažovali za občany
  • politické myšlení bylo součást filozofie
  • založené na aktivní politické účasti svobodné části městského obyvatelstva

Platón

  • ideální stát – striktní oddělení společenských tříd
  • ideální státní forma byla monarchie nebo aristokracie, v níž vládnou ti, kteří znají pravdu a vědí, co je pro společnost nejlepší

Aristoteles

  • odmítal Platonovo tvrzení o ideálním státě stát založený na ústavě a zákonech
  • spis Politika – popsal uspořádání tehdejších států podle ústav: správné – špatné
  • Vláda jednoho: Království – Tyranie
  • Vláda několika: Aristokracie (vládnoucí skupina ctnostných mužů)
  • Oligarchie (vládnoucí skupina bohatých)
  • Vláda všech: Politeiá (vládnoucí skupina vlády „střední třídy“)
    • Demokracie (vládnoucí skupina chudých)

Stoikové

  • idea všeobecné rovnosti, za občany státu považovali i otroky a cizince

 

Středověk

  • politické myšlení plně pod vlivem teologie, křesťanství, výrazněji se nerozvíjelo
  • existence Feudální monarchie – vylučovala většinu společnosti z účasti na politickém životě

Svatý Augustýn

  • církevní moc považoval za nadřazenou moci světské
  • spis O Boží obci – myšlenka dvou obcí a jejich společný zápas
    • Pozemská obec: zdroj zla a hříchu
    • Obec boží: symbol dobra, dokonalý a věčný stát

Tomáš Akvinský

  • Aristotelův racionální pohled na svět + soulad s křesťanstvím
  • cíl státu je vést obyvatele k ctnostnému a spravedlivému životu

 

Renesance

  • klesla závislost politického myšlení na církvi a jejím učení
  • jedinci se znovu přisoudila důležitější role v politickém životě

Niccoló Machiavelli

  • spis vladař – ospravedlnění moci „účel světí prostředky“
  • řada rad jak dobře vládnout
  • vztah mezi úspěšnou politikou a křesťanskou morálkou – politika se nemá příliš zatěžovat morálkou

 

Novověk

  • roste role světského státu
  • individualismus – v souvislosti s reformací a počátkem kapitalismu se posilovala role jedince v politickém životě
  • koncem 18. Století se prosazovala myšlenka politické suverenity lidu, zdroj veškeré politické moci

Thomas Hobbes a John Locke

  • smluvní teorie o státu- stát vznikl na základě společné a dobrovolné dohodě lidí
  • Locke poprvé představil zásady dělení moci
    • Leviathan– Thomas Hobbes
    • Dvě pojednání o vládě – John Locke

Jean Jacques Rousseau

  • dílo O společenské smlouvě – vliv na formování moderní demokracie
  • nově definoval demokracii
  • přímá účast lidu na zákonodárnou a výkonnou moc, ztotožnil ji s právem národů na sebeurčení

Charles de Montesquieu

  • spis Duch zákonů – rozvedl Lockovu teorii dělby moci:
  • Moc zákonodárná
  • Moc výkonná
  • Moc soudní

 

19. a 20. století

  • modernizace a průmyslová revoluce
  • vysoké tempo společenských, ekonomických a politických změn= mnoho otázek a problémů
  • objevili se radikální formy socialismu a komunismu, které chtěli řešit špatné ekonomické postavení nižších společenských vrstev
  • prosazování všeobecného volebního práva
  • modernizace demokracie

Vladimir Iljič Lenin

  • opovrhoval dělnickou třídou- tvrdil, že socialismus může zvítězit jen v zemi, kde dělníci nebudou tak uvědomělí, aby věděli, že své sociální postavení mohou zlepšit i jinak-> příkazy k likvidaci odpůrců („Očistit Rusko od škodlivého hmyzu“)
  • spis stát a revoluce – otázky tříd, třídního boje, revoluce a budování komunismu

Karl Marx

  • svržení kapitalismu a budování beztřídní společnosti
  • diktatura proletariátu – ti co nevlastní výrobní prostředky a jsou závislí na jejich zaměstnavatelích, kapitalistech – idea proletářské revoluce
  • spis kapitál

Robert Nozick

  • dílo anarchie, stát a utopie– vlastní pojetí státu
  • hlásí se ke koncepci přirozeného stavu J. Locka
  • lidé mají právo uzavírat smlouvy, a tím svobodně vytvářet ochranná sdružení
  • představa minimálního státu= chrání jednotlivce před vnucováním smluv, porušováním základních přirozených práv a garantuje jejich bezpečnost

 

Konstitutivní prvky státu

Území a obyvatelstvo

  • území, na němž stát realizuje státní moc a na kterém se vyskytuje obyvatelstvo

Organizace státu

  • soustava státních orgánů spjatá se státním aparátem

Právo

  • jako prostředek pro stanovení obecně závazných politických, hospodářských a kulturních úkolů dané společnosti a stanovení pravidel a mezí chování lidí, které jsou s těmito zájmy v souladu
  • Státní suverenita
  • státní moc je neomezená a nezávislá na jiné vnitřní nebo vnější moci, tzv. nemá konkurenci

 

Funkce státu

  • cílem je vykonávat svěřené funkce na pozadí právního řádu

Vnitřní povinnosti/ funkce

  • garance základních práv a svobod občanů
  • bezpečnostní– chránit zemi před vnějším nepřítelem
  • ekonomické
  • právní
  • sociální– školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení
  • kulturní

Vnější povinnosti/ funkce

  • obranné– angažování v naplňování světového míru, mezinárodní bezpečnost
  • diplomatické– vzájemná spolupráce mezi státy
  • hospodářské, kulturní
  • umožnit obyvatelstvu cestovat, studovat nebo pracovat v zahraničí

 

Typy státu podle uspořádání (územní struktura)

Unitární stát

  • jednotný stát s jedinou vládou
  • jedinými zákony a jediným občanstvím na celém jeho území
  • nižší správní jednotky jsou podřízeny jednomu centru
  • příklad: Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Egypt, Jihoafrická republika, Čína, …

Federace (Spolkový stát)

  • vzniklý spojením více států (zemí, provincií, kantonů), které se zčásti vzdaly své suverenity ve prospěch celku
  • jednotlivé části federace mají jednotné federální zákonodárství, ale mohou mít vlastní ústavu a zákony i dvojí soustavu nejvyšších státních orgánů
  • typické je dvojí občanství; společná bývá zahraniční politika, měna i soudní systém
  • příklad: Spolková republika Německo, Rakousko, Spojené státy americké, Kanada, Brazílie, Ruská federace, Indie, Austrálie, Somálsko, …

Konfederace (Svaz států)

  • volné smluvní sdružení samostatných států, které úzce spolupracují v některých oblastech
  • jednotlivé státy mají svoji ústavu, i občanství
  • zakládají orgány pro společné zajištění obrany, zahraniční politiky, případně zahraničního obchodu a měny
  • příklad: v minulosti Srbsko a Černá Hora, Konfederované státy americké, …

 

Typy státu podle rozvržení výkonu moci 

Centralizované

  • jednotná a hierarchicky budovaná skladba státních orgánů
  • cílem je koncentrace moci v jednom centru

Decentralizované

  • posílení samosprávy
  • centrální orgány mají menší pravomoci
  • na základě ústavy nebo zákonů jsou vymezeny oblasti státní moci, které jsou vyňaty z působnosti ústředních orgánů

 

Typy států podle vlády

  • podle toho, zda je funkce hlavy státu volená nebo dědičná:

Monarchie (dědičná)

  • doživotní vláda jednoho panovníka
  • Absolutní monarchie– neomezená, má veškerou výkonnou moc, je nejvyšším zákonodárce a soudcem (příklad: Francie za Ludvíka XIV., Saudská Arábie)
  • Konstituční monarchie– panovník je omezen pravomocemi dalších (ústavních) státních orgánů, dělí se s nimi o vládu, je omezen ústavou (příklad:  Kanada, Švédsko, Spojené království, Japonsko)
  • Parlamentní monarchie výkonnou moc má v rukou vláda, která je sestavována na základě výsledků voleb, panovník má pouze formální a ceremoniální pravomoci (příklad: Nizozemsko)

Republika (volená)

  • státní zřízení, kde jsou představitelé vlády voleni pouze na základě ústavy
  • moderní republika má tři složky státní moci – zákonodárnou, výkonnou a soudní
  • podle vztahu zákonodárné a výkonné moci dělíme republiku na:
    • Parlamentní republika– vedoucí postavení parlamentu složeného z poslanců více stran, kterému je odpovědná vláda; prezident spíše formální postavení, nemá tolik pravomocí (příklad: Česká republika, Slovenská republika, Řecko, Irsko, Litva…)
    • Poloprezidentská republika– výkonná moc rozdělena mezi prezidenta a vládu resp. předsedu vlády
    • v čele republiky stojí prezident, který je volen přímo, má víc pravomocí a spolupracuje na výkonné moci spolu
              s vládou, která je na něm nezávislá, ale na parlamentu už závislá je, příklad: Arménie, Alžírsko, Ukrajina, Rusko
    • Prezidentská republika– prezident volen přímo a je v čele výkonné moci, vybírá si členy kabinetu, ale ti mají jen poradní funkci, moc zákonodárná je na něm nezávislá, nemůžou se navzájem odvolat (příklad: USA, Mexiko, Kypr, Indonésie, Keňa, …)

 

Sociální stát

  • státy přebírají funkce i v sociální oblasti
  • vzniká v polovině 19. století ve Francii, od 70. let 19. století v Německu a ve Velké Británii
  • základním úkolem je zabezpečení přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy: odstranění hladu a žebroty, pomoc zdravotně postiženým, starým a nezaměstnaným lidem, podpora slabých sociálních skupin, …
  • ke splnění úkolu stát pomocí sociální daně odčerpává vyšším příjmovým skupinám  a firmám peníze

 

Suverenita a Evropská unie 

  • za subjekty mezinárodního práva jsou považovány především útvary se suverénním právem nad obyvateli daného území
  • suverenita je v mezinárodních vztazích politický a právní výraz nezávislosti (samostatnosti) státu, státní moci na jiném subjektu
  • teorie suverenity je složena ze tří momentů:
    • neomezená moc vydávat zákony
    • je nezcizitelná a nedělitelná (monopolní)
    • je trvalá a stálá
    • suverenita má rozměry vnitřní a vnější:

Vnitřní rozměry

  • nezávislost státní moci na jiném politickém subjektu uvnitř státu

Vnější rozměry

  • právo státu uzavírat mezinárodní dohody a smlouvy
  • právo navazovat diplomatické styky apod.

 

Ústava

  • = právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
  • přijímána zákonodárným sborem nebo referendem (hlasováním obyvatelstva)
  • ostatní právní normy z ní vycházejí a jsou s ní v souladu (měly by)
  • jádrem každé demokratické soustavy je princip oddělení moci, princip brzd a rovnovah spojené se jmenováním a volbami nejvyšších státních úředníků
  • Princip oddělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní; ústava vymezuje pravomoci a uplatňování vůči občanům
  • Princip brzd a rovnovah, kdy se jednotlivé složky státní moci navzájem vyvažují a kontrolují
  • máme více typů ústav:

Psaná- celistvý dokument schválený najednou
x Nepsaná- složená z více dokumentů, ústavních zvyklostí a precedentů

Flexibilní– pružná, lze ji měnit jako obyčejný zákon
x Rigidní– tuhá, vyžaduje např. schválení ústavní většinou – v ČR 3/5 všech poslanců nebo
  dodatečným referendem

 

Ústava České republiky 

  • od roku 1993- ústavnost samostatné České republiky
  • Ústava ČR byla schválena 16. prosince 1993 Českou národní radou 172 hlasy a nabyla účinnosti 1. ledna 1993

 

Složení Ústavy České republiky 

  • skládá se z preambule a 8 hlav (113 článků)

Preambule

  • úvodní části Ústavy, vyjadřující hodnoty a tradice, k nimž se ČR hlásí

HLAVA I.

  • vymezuje v základních ustanoveních podstatu a zásady českého demokratického státu a politického systému
  • vymezuje státní moc a vztah občana k této moci nebo lidská práva
  • hovoří se o hranicích státu, hlavním městě a státních symbolech (Velký státní znak, Malý státní znak, Státní pečeť, Vlajka prezidenta republiky, Státní hymna)

HLAVA II.

  • definuje zákonodárnou moc České republiky
  • definuje dvoukomorový Parlament (Poslaneckou sněmovnu a Senát)

HLAVA III.

  • upravuje výkonnou moc České republiky
  • definuje moc vlády a prezidenta republiky

HLAVA IV.

  • vymezuje moc soudní
  • tvořena Ústavním soudem (sídlo v Brně) a soustavou soudů

HLAVA V.

  • zavádí nezávislou kontrolní moc v podobě Nejvyššího kontrolního úřadu, který vykonává kontrolu plnění státního rozpočtu a hospodaření se státním majetkem

HLAVA VI.

  • hovoří o České národní bance

HLAVA VII.

  • popisuje územní samosprávu– dvoustupňová- obce a vyšší celky (země/kraje)

HLAVA VIII.

  • uvádí přechodná a závěrečná ustanovení v souvislosti s očekávaným zahájením činnosti Senátu a rozdělením Československa

 

Dělba státní moci v Čr

  • jedna ze základních principů demokracie, jenž zajišťuje ochranu veřejného života a svobod občanů
  • Státní moc představuje sílu, která pomocí práva, a v případě nutnosti i právně stanovených forem násilí, zabezpečuje zformování, upevnění a ochranu ekonomických, sociálních, politických, kulturních vztahů
  • v České republice jsou tři složky státní moci:

Moc zákonodárnálegislativa (Hlava II.)

  • má ve své pravomoci schvalování a vydávání zákonů
  • tvoří ji zpravidla zastupitelský sbor – Parlament
  • dvoukomorový parl. má dva občany volené sbory se stejnými nebo různými
  • pravomocemi – snaží se tak zajistit kontrolu a vyšší kvalitu přijímaných zákonů
  • má právo přehlasovat suspenzivní veto

Moc výkonnáexekutiva (Hlava III.)

  • provádí běžnou vládní agendu v rámci platných zákonů
  • řídí státní správu
  • většinou ji představuje vláda a hlava státu
  • tzv. suspenzivního veta = právo hlavy státu vrátit parlamentu přijatý návrh zákona k novému projednání

Moc soudníjurisdikce (Hlava IV.)

  • kontroluje dodržování zákonů, příp. zákony závazně interpretuje
  • je vykonávána soustavou nezávislých soudů
  • právo Ústavního soudu zrušit zákon nebo jiný právní předpis odporující Ústavě 

 

Ústavní orgán Čr a jejich kompetence

Zákonodárná moc

  • mají ji na starosti dvě komory Parlamentu- Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky
  • mezi hlavní pravomoci Parlamentu ČR patří:
  • schvalování ústavních a jiných zákonů
  • rozhodování o vyhlášení válečného stavu
  • rozhodování o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace
  • vydávaní souhlasu s ratifikací mezinárodních smluv
  • s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky

 

Poslanecká sněmovna parlamentu Čr

  • složená z 200 poslanců volených na 4 roky poměrným volebním systémem
  • v čele stojí předseda, který je sněmovnou volen na její ustavující schůzi a může jí být i odvolán
  • předseda svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze, navrhuje pořadí a způsob projednávání jednotlivých bodů
  • podle stranické příslušnosti vytvářejí poslanci poslanecké kluby, pokud nejsou členem žádného klubu, označují se jako nezávislí
  • zřizuje výbory, které projednávají návrhy zákonů
  • mandátový a imunitní výbor- ověřuje mandáty poslanců a jedná o záležitostech týkajících se poslanecké imunit
  • petiční výbor- shromažďuje a zpracovává petice občanů
  • rozpočtový výbor- projednává návrh státního rozpočtu
  • kontrolní výbor- prověřuje možnou korupci
  • organizační výbor- organizuje práci sněmovny atd.
  • volební výbor- volí Radu České televize
  • výbor pro evropské záležitosti, zahraniční výbor, výbor pro obranu, zemědělský v.
  • její pravomocí, kterou vykonává bez Senátu je kontrola vlády
  • vyjadřuje vládě důvěru (schvaluje prezidentem nově jmenovanou vládu, nebo nedůvěru – nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců)
  • interpeluje vládu tzn. každý poslanec se může na předsedu, či člena vlády obrátit s dotazem, který mu musí být zodpovězen
  • může být rozpuštěná prezidentem republiky a to v případě, že:
  • nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíhož předsedu jmenoval prezident
  • se neusnesla do 3 měsíců o vládním návrhu zákonu, se kterým vláda spojila důvěru
  • zasedání PS bylo přerušeno na delší dobu, než je přípustné
  • PS není usnášeníschopná po dobu delší 3 měsíců
  • rozpuštění může navrhnout i sama, a to usnesením, se kterým souhlasila aspoň třípětinová většina všech poslanců (stalo se 2013)

 

Senát parlamentu Čr

  • 81 senátorů, voleni na 6 let, od 40 let, po třetinách po dvou letech, voleni většinovým volebním systémem
    – každé dva roky se volí třetina Senátu, čímž se zaručuje politická kontinuita
  • nemůže být rozpuštěn, v případě rozpuštění PS představuje zástupný legislativní orgán – může přijímat tzv. zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odklad, nesmí se jednat např. o Ústavu, státní rozpočet
  • pokud v období rozpuštění sněmovny schválí zákon, znovu jej projedná nová PS
  • funguje jako brzda PS – nemusí schválit návrh zákona přijatý sněmovnou, příp. jí ho může vrátit s pozměňovacími návrhy (PS může Senát přehlasovat)
  • řídí ho předseda a senátoři také zakládají výbory a komise, sdružují se v senátorských klubech
  • pravomoci Senátu České republiky:
  • Volí s prezidentem ústavní soudce
  • Uděluje souhlas s ústavní žalobou na prezidenta republiky pro velezradu

 

Výkonná moc 

  • tvořená vládou, prezidentem a státním zastupitelstvím

 

Prezident Čr

  • hlava českého státu
  • od roku 2013 je volen přímo na dobu 5 let, maximálně 2x, nad 40 let
  • z výkonu své funkce není nikomu odpovědný
  • skládá slib do rukou předsedy Senátu na schůzi parlamentu
  • má naprostou imunitu, stíhán pouze za velezradu
  • může odstoupit (úřad do rukou senátu), nemůže být odvolán
  • pravomoci prezidenta republiky:

Suverénní (nepotřebuje k nim ničí souhlas)

  • Právo jmenovat a odvolávat předsedu vlády a její členy, odvolat vládu
  • Svolat zasedání PS, rozpustit PS
  • Právo suspenzivního veta
  • Právo jmenovat soudce Ústavního soudu (se souhlasem Senátu)
  • Jmenovat prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, ústavní soudce
  • Jmenovat členy bankovní rady České národní banky

Kontrasignační (potřebuje spolupodpis předsedy vlády)

  • Právo zastupovat stát navenek
  • Sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy
  • Vyhlašovat volby do PS a Senátu (prezidentské vyhlašuje předseda Senátu)
  • Jmenovat soudce
  • Pověřovat a odvolávat velvyslance
  • Propůjčovat a udělovat státní vyznamenání
  • Udělovat milost (jednotlivé propuštění), vyhlašovat amnestii (celoplošné)

 

Vláda Čr

  • Vrcholný orgán výkonné moci
  • Předseda vlády (premiér), místopředsedové a ministři (14 ministerstev)
  • Odpovědná poslanecké sněmovně
  • předsedu vlády jmenuje prezident republiky, na jeho návrh pak jmenuje ostatní členy vlády, které pověřuje řízením ministerstev
  • Po jmenování musí vláda získat důvěru PS, pokud ji nezíská, po vyslovení nedůvěry musí prezident jmenovat novou, pokud ani teď nezíská důvěru, prezident jmenuje předsedu navrženého předsedou PS – předkládá ji předseda vlády prezidentovi
  • PS může kdykoli během volebního období vyslovit nedůvěru, po vyslovení nedůvěry musí vláda podat demisi
  • Vláda rozhoduje ve sboru
  • K přijetí usnesení vlády je potřeba souhlas nadpoloviční většiny všech členů vlády
  • K provedení zákonů je oprávněna vydávat nařízení

 

Soudní moc

  • Vykonávána Ústavním soudem ČR a soustavou soudů
  • Soudce je jmenován prezidentem ČR na neomezeně dlouhou dobu (ústavní na 10 let), volbu potvrzuje Senát, neodvolatelní
  • Je nezávislá na ostatních složkách státní moci (nemůže ji ovlivnit právník, prezident,…)
  • Soustava soudů: dvoustupňová:

Ústavní soud (hlavní soud)

  • sídlí v Brně
  • Posuzuje, zda je dodržována ústavnost, nejsou porušována lidská práva nebo jestli přijatý zákon není v rozporu s ústavou a právním řádem
  • Řeší zásahy do voleb
  • 15 soudců jmenovaných na 10 let prezidentem se souhlasem Senátu
  • Nejvyšší soud (Brno)
  • Nejvyšší správní soud (Brno)- řeší otázky státní správy a občanské záležitosti
  • Vrchní soudy (Olomouc, Praha)
  • Krajské soudy
  • Okresní soudy

 

Demokracie

  • „ vláda lidu‘‘
  • Z řeckého démos – lid a krateo – vláda
  • forma politického zřízení, která umožňuje všem občanům účast na správě a řízení státu
  • je založena na podřízení menšiny většině a uznávání svobod, rovnosti a politických práv občanů
  • principy demokracie:
  • Princip suverenity lidu – lid je zdrojem státní moci
  • Princip parlamentarismu – zákonodárná moc je obnovována cestou všeobecných voleb konaných v pravidelných intervalech
  • Cílem státní moci je sloužit lidu – stát slouží lidem, nikoliv lid státu
  • Princip dělby státní moci – zákonodárná, výkonná, soudní
  • Svoboda tisku a projevu, právo na soukromé vlastnictví, svobodné podnikání, …

formy demokracie:

Přímá demokracie

  • přímá účast občanů na politickém životě, na rozhodování o věcech veřejných
  • v čisté formě jen v antickém Řecku

Nepřímá demokracie

  • občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu
  • v současnosti jsou všechny demokracie nepřímé
  • nejčastěji využívanou formou jsou volby

 

Lidská práva

  • práva fyzických osob, která plynou z pouhé příslušnosti k lidskému rodu, vyplývají z lidské přirozenosti a principů humanity
  • týkají se oblastí, v nichž jedinec nemá podléhat kontrole státu, pokud respektuje zákony
  • právo na život, osobní svoboda a bezpečnost, rovnost lidí, svoboda pohybu, pobytu, projevu a svědomí, právo spolčovací a shromažďovací, zákaz mučení, nelidského zacházení při výkonu trestu
  • lidská práva jsou:
  • Univerzální (platná pro všechny), 
  • Nezrušitelná a nezcizitelná 
  • Nepromlčitelná (nemůže o ně přijít tím, že je nevykonává) 
  • Nezadatelná (člověk se jich nemůže vzdát)
  • Svoboda = stav bytosti jednající z vlastní vůle, nezávisle na jakémkoliv vnějším donucení, je však omezena svobodou a právy jiných osob

 

Listina základních práv a svobod

  • 1992, součást Ústavního pořádku ČR (stejně závazná jako Ústava)
  • Složena z preambule a 6 hlav
  • okruhy: Základní lidská práva a svobody, Politická práva, Práva národnostních a etnických menšin, Hospodářská, sociální a kulturní práva, Právo na soudní a jinou právní ochranu.
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!