Otázka: Světová náboženství
Předmět: Společenské vědy, Zeměpis
Přidal(a): Karel Špecián
Náboženství
- aktivní i pasivní projevy lidského vztahu k vyšší, transcendentní (hmotný svět přesahující) moci
Základní podoby
- Panteismus – ztotožňuje boha s přírodou
- Monoteismus – jediný bůh – křesťanství, islám, juadismus
- Polyteismus – uznává více bohů/bohyň pro různé pozemské záležitosti (plodnost, lásku, válku…)
- Proti náboženství stojí ateismus – neuznává a popírá existenci boha
- Teologie = nauka o bohu
- Religionistika = studuje dějiny náboženství
Základní světová náboženství:
- Lze je rozdělit podle tradice, ze které vycházejí.
- Západní tradice čerpá ze semitské rodiny, je založena na tradici proroků, kladném postoji ke světu (dobrota, snaha o jeho vykoupení)
- Křesťanství – v Evropě a Americe nejrozšířenější náboženství. Vznik okolo počátku letopočtu v Izraeli. Monoteistické náboženství navazující na judaismus. Vyznávají Svatou trojici (Otec=bůh, Syn=Ježíš, Duch Svatý). Základní spis je Bible (Starý+Nový Zákon). Starý zákon společný pro židy i křesťany, nový zákon je o životě J. Krista – 4 Evangelia (Jan, Matouš, Marek, Lukáš)
- Judaismus – židovské monoteistické náboženství. Vznik 2. tisíciletí př. n. l. Bůh (Hospodin) dal židovskému národu Zákon (s nejvýznamnější částí Desaterem), který byl zapsán do Bible (Starý zákon). Jádrem posvátných textů je pět knih Mojžíšových, tzv. Tóra. Na Bibli navazuje Talmud.
- Islám – nejmladší velké monoteistické náboženství. Založeno Muhammadem v 7. stol. na Arabském poloostrově. Z jeho zjevení vznikla základní náboženská kniha islámu – Korán. Stoupenci islámu věří v jednoho boha Alláha a jeho proroka Muhammada. Pět základních pilířů: vyznávat jediného boha, modlit se předepsaným způsobem, postit se v ramadánu, dávat potřebným almužnu a navštívit Mekku.
- Náboženství východní tradice vychází z indické rodiny. Charakteristická je mystika (lidstvo nachází boha uvnitř svého ducha), snaha vysvobodit se z koloběhu duší a víra v absolutně duchovní podstatu reality.
- Buddhismus – světové náboženství pocházející z Indie a rozšířené po celé jihovýchodní Asii. Zakladatel Siddhartha Gautama (6.-5. st. př. n. l.) čestným titulem nazýván Buddha (probuzený). Charakteristická je víra v koloběh životů a snaha dosáhnout nirvány – stavu naprostého duchovního naplnění. Nejstarším kanonickým textem je Tipitakam (Tři koše rozprav)
- Hinduismus – náboženství celé indické civilizace. Indické náboženství se formovalo v 2. tisíciletí př. n. l. a čerpá z posvátných spisů – tzv. Véd. Védy obsahují chvalozpěvy, filozoficko-náboženské úvahy (Upanišady) a jejich komentáře jsou významnou literární památkou. V Indii se uctívají stovky bohů – do popředí však vstupuje Brahma, Višnu a Šiva. Duchovní učitelé si říkají Guru. Společnou vírou indických náboženství je reinkarnace (=převtělování)
- Džinismus – byl založen v 6. století před naším letopočtem Vardhámánem Mahavírou zvaným Džajna. Obsahuje prvky buddhismu i hinduismu (např. nirvánu, převtělování duší, askezi mnichů, mnišství je povoleno i ženám). Džinisté mají úctu ke všemu živému, proto jsou přísní vegetariáni, nejedí hlízy, semena a plody, které obsahují mnoho semen, pijí pouze cezenou vodu a nosí roušku přes, aby nedošlo ke vdechnutí živého organismu. Džinisté podobně jako buddhisté nemají konkrétního boha. V současnosti existují dva základní směry džinismu – švetámbary a digambary, které se liší v názorech na askezi mnichů (např. na jejich nahotu).
- Taoismus – vznikl v Číně 4.-3. století před naším letopočtem, společně s konfucionismem patří do skupiny čínských národních (lidových) náboženství. Cíl: naprosté splynutí člověka s přírodou, které má zajistit nesmrtelnost nebo alespoň dlouhý život. Tohoto splynutí je dosaženo pomocí meditací, duchovních i tělesných cvičení, diet a vzděláváním. Taoističtí vědci slavili velké úspěchy především v chemii a medicíně (akupunktura, akupresura). Hlavní postavou je filosof Lao-c‘, autor knihy Kánon o cestě a dobročinnosti, která je základem taoistické nauky. Jde o náboženství polyteistické, také Lao-c‘ byl postupem času zbožštěn. Taoismus obsahuje prvky animismu a okultismu a na rozdíl od svého konkurenta, konfucianismu, zdůrazňuje rovnost všech lidí.
- Konfucianismus – Hlavní obsah k. tvoří soc. etika a státotvorná teorie. Podle k. zaujímá každý jedinec pevné místo ve spol. hierarchii, z čehož pro každého vyplývají určité povinnosti. Jejich plnění je prvořadým úkolem, stejně jako projevování lidskosti (žen). K. přesně stanovil vztahy podřízenosti a nadřízenosti a stal se trvalým stabilizujícím faktorem čínského spol. života. Kromě Konfucia rozvíjeli toto učení Mencius (Meng-c) a Sun-c.
Nová náboženská hnutí
- Náboženství, která vznikají v nové vlně zájmu o náboženství v 2. pol. 20. stol.
- Často čerpají podněty z křesťanských nebo orientálních náboženství. Někdy vykazují znaky sekt (organizace, která stojí v opozici k oficiálnímu náboženství) a sektářství.
Nejvýraznější sektářské rysy:
- Důraz na bezvýhradnou poslušnost, potlačení svobodného myšlení
- Utajování informací o svém učení před veřejností, uzavřenost sekty, nezájem o život ve vnější společnosti, pocit vlastní nadřazenosti
- Vytváření izolace člena od příbuzných a přátel, dřívějších zájmů
- Uzavřenost kritice, nemožnost důstojného odchodu z organizace
Náboženské směry se znaky sekty lze klasifikovat:
- S původem v křesťanství (Mormoni, Jehovisté)
- S původem v islámu (Bahá-í)
- S původem v hinduismus (Haré Krišna)
- Psychokulty – více mluví o psychice a inteligenci (Scientologická církev)
- S okultním a magickým pozadím (satanismus, čarodějnictví, Woodoo).
