Světová náboženství - maturitní otázka

spolecenske-vedy

Otázka: Světová náboženství

Předmět: Společenské vědy

Přidal(a): Katyz

Obsah

a) základní pojmy
b) klasifikace náboženství
c) judaismus, křesťanství, islám
d) základní principy východní filosofie, buddhismus, hinduismus, konfuciánství, taoismus
e) sekty

a) základní pojmy – náboženství, víra

náboženství = víra člověka v nějakou nadpřirozenou skutečnost (něco, co nedokážu rozumově náboženství = vysvětlit, objasnit)
víra = racionální vztahování se k něčemu nadpřirozenému
deista = věří, že Bůh stvořil svět, ale poté do něj již nezasahoval -> nechal působit přírodní zákony X teismus = Bůh svět stvořil a nadále do něj zasahuje
ateista = nevěří v boha
panteista = věří, že Bůh splývá s přírodou
církev = instituce, která se zabývá náboženstvím a spravuje jej
- právní existenci upravuje řada zákonů
  - součástí Ústavy -> v Listině základních práv a svobod
- aby církev mohla působit, musí být státem uznaná = registrovaná
  - řada podmínek:
    - minimálně 10 000 podpisů zletilých vyznavačů
    - hlavní představitel církve musí být členem Světské rady církví
  - v Česku registrováno přes 20 církví
    - -> nejvíce římskokatolická
teologie = věda, která se zabývá náboženstvím, více subjektivní
- -> představitel Tomáš Halík
religionistika = věda zabývající se náboženstvím
- -> zakladatel F.M. Müller
něcismus = lidé v něco věří x nejsou organizováni a nehlásí se k něčemu konkrétnímu
manismus = kult uctívání předků

b) klasifikace náboženství

animistické
- víra v bohy přírodních živlů -> bůh vody, ohně, země, vzduchu
- + toho, co nedokázali objasnit -> slunce, tmy… (primitivní)

polyteistické
- víra ve více bohů
- ve starověkém Egyptě, Řecku, Indii -> hinduismus

monoteistické
- víra v jednoho boha -> judaismus, křesťanství, islám

neteistické
- víra ve výjimečnou osobnost/zakladatele/vůdce -> buddhismus

c) judaismus, křesťanství, islám

judaismus

židovské náboženství
vznik v oblasti Blízkého Východu (starověká Palestina) ve 13. století př.n.l.
asi 20 milionů vyznavačů-> Izrael, Rusko, USA (do 2. sv. v. Polsko)
monoteistické -> bůh Jahve/Hospodin (z úcty k němu jeho jméno ale neříkají)
hlavní pramen: Starý zákon
- základem 5 knih Mojžíšových/Pentateuch/Tóra
  - Genesis
    - o stvoření světa, končí prodáním jednoho Jakóbova syna Josefa Egypťanům
  - Exodus -> odchod židovského národa do země zaslíbené
  - Leviticus
  - Numeri
  - Deuteronomium
- součástí je desatero = souhrn nejstarších a nejzákladnějších morálních pravidel
  - převzalo křesťanství
  - nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš,…
Hospodin je velmi přísný -> neustále zkouší věřící, jak pevná je jejich víra
očekávají příchod mesiáše = spasitele
specifický vztah k Bohu – forma dialogu – i hádky
=> příběh: Jákob se v pozdějším věku porve se zahalenou postavou – zjistí, že zahalená bytost byl Bůh -> reflexe toho, jaký mají k Bohu vztah nenašli zaslíbenou zemi, kam je vedl Bůh a docházela jim voda (šli pouští), poprosili Boha o vodu a on jim řekl, ať zaklepou na kámen, že voda vytryskne -> Mojžíš měl, pochyby, ale udělal to a voda vytryskla X za to, že pochyboval je Bůh na zaslíbené místo nedovedl
biblický prorok Abrahám
->praotci judaismu – dva synové a otec
- -> Abrahám je praotec judaismu, křesťanství i muslimství
  - hovořil s Bohem, který mu nařídil obětovat Izáka, aby si ověřil jeho loajalitu -> udělal to X Bůh ho těsně před zastavil
- -> Izák – druhorozený syn, měl být obětován
- -> Jákob – syn Izáka, 12 potomků => každý z nich dal za vznik Izraelskému kmenu

rabín – kněz, stará se o synagogu

Tóra – první zapisování, které se stává židovským učením

Talmud – kompilace rabínských učení

Tanak – Tóra + Talmud

nemají ráj a peklo, ale pokud byli dobří, tak budou zapsáni do knihy živých -> žijí v Bohu a nejsou zapomenuti
X pokud byli špatní -> kniha mrtvých budou zapomenuti
založeno na tradicích, dodržování židovských svátků
- Chanuka = slavnost světel
- Šabat/Šábes = sedmý den v týdnu věnovaný odpočinku
  - -> nejdůležitější židovský svátek, daný Desaterem
- Jom Kipur – svátek smíření, že mají chyby
- Roš Ha Šana – září/říjen – začátek židovského roku
- košér – způsob úpravy jídla
tradiční symboly:
- kipa/jarmulka = čepička
- menora = sedmiramenný svícen
- Davidova hvězda
- mše slouží rabín v synagoze = židovský kostel

křesťanství

nejrozšířenější náboženství na světě -> přes 2 miliardy lidí
monoteistické -> Bůh/Hospodin (nemá specifické jméno)
vznik v římské provincii Judea (oblast Blízkého Východu) v 1. století
- zpočátku v Římě velmi krutě pronásledováno
- zrovnoprávněno roku 313 = edikt milánský (vydal císař Konstantin I.)
- později jediným povoleným náboženstvím (pro sjednocení Říma -> ideové pojítko)
- v 11. stol. rozdělení na evangelické, pravoslavné a katolické (jiné mše, papeži,…)
dnes největšími centry Z a střední Evropa, J Amerika (nejvíce katolíků), Austrálie
základní pramen: Nový zákon
- 4 Evangelia -> sv. Matouše, Marka, Lukáše, Jana
  - -> svědectví vyprávějící příběh Ježíše Krista
- Apokalypsa = zjevení sv. Jana
- Skutky apoštolské
- Listy/dopisy/epištoly apoštolské
Ježíš z Nazaretu byl skutečná postava
- kázal proti klasické židovské víře (vlastní představu)
  - -> sami Židé ho vydali -> ukřižován
- křesťanství pouze vychází z jeho myšlenek -> NENÍ zakladatelem!
očekávají druhý příchod Ježíše Krista jako soudce světa na konci dějin
charakteristické znaky:
- rovnost všech lidí
- hlavním cílem života je spása
- všeodpouštějící láska (žádné msty)
největší problém -> nejednotnost
- rozdíly v autoritách:
  - -> katolické = papež
  - -> pravoslavné = patriarcha
  - -> evangelistické = bible
nejvýznamnější svátky:
- Velikonoce = ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista
- Vánoce = narození Ježíše Krista
symbol: kříž

islám

2. největší náboženství na světě -> asi 2 miliardy vyznavačů (muslimů)
vznik na Arabském poloostrově v 7. století
- zakladatelem Mohamed (skutečná historická postava)
- -> prorok = prostředník mezi věřícími a Bohem
- -> 622 odchází z Mekky do Medíny = hidžra
zásadní blízkost Boha
zakládá 1. islámskou obec
- islám se velmi rychle šířil -> zastaven až ve Španělsku (Karel Martel)
- největší centra: Arabský poloostrov, JV Asie, S Afrika
- problém -> nejednotnost (otázka nástupnictví ve vedení muslimské obce po smrti Mohameda)
- sunnité = jakýkoliv řádně věřící muslim
- šiíté = pouze pokrevní potomek Mohameda

5 základních pravidel:
- šaáda = absolutní víra v boha Alláha a proroka Mohammeda
- salát = modlitba alespoň 5x denně k Mekce
- Rammadán = postní měsíc (jedí až po západu slunce, přes den pijí jen vodu)
- hadžhž = alespoň 1x za život navštívit Mekku (Saudská Arábie) -> svatyně Kaaba
- věnovat chudým almužnu
  - povinnost muslima šířit islám, v nejnutnějším případě pomocí násilí
základní kniha: Korán
- v něm sepsány Mohammedovy myšlenky

d) základní principy východní filozofie, buddhismus, hinduismus, konfuciánství, taoismus

1) Indická filosofie

vznik spjat s Árji (Árjové)
charakteristické znaky:
- -> názorová pluralita, mnoho představ
- -> tolerance
- -> důraz na tradice
- -> praktičnost (důraz kladen na praktické využití)

Dělí se na tři části:

I. Védské
- 1500 – 500 př.n.l.
- védy = nábožensko-literární texty obsahující snahy o sepsání tehdejšího vědění
- určeny kněžím, ale byly pro ně složité, a proto byly sepsány upanišady (=vysvětlující texty), psáno v sanskrtu
  - -> bhagavadgíta – nejmladší literární zdroj, navazuje na upanišady
- existují jich tisíce
- obsahují základ indické filozofie a určitá témata, která jsou společná pro všechny indické filozofické směry
- Dharma = věčný světový zákon / řád světa
  - pro člověka mravní, morální řád (jak se má chovat)
- Brahma = nejvyšší duchovní princip, proniká vším -> zároveň tvoří podstatu všeho
  - v okamžiku, kdy vstupuje do člověka, se z ní stává átman (duše)
  - -> v základu jsou stejné
  - brahmáni: kněží, kteří šířili
- Karma – karmický zákon: „vše, co člověk vykoná, rozhoduje o budoucnosti člověka (reinkarnaci)“
  - -> pokud jsem žil špatně, budu reinkarnován
  - -> cílem je vymanit se z reinkarnace (reinkarnace je trest za to, že jsem žil špatně)

II. klasické období
- zhruba 6. století př.n.l až 1000 n.l.
- filozofie se šíří do celé společnosti (filozofie ztrácí charakter „tajné vědy“)
- -> vzniká řada směrů a škol
- směry:
  - I. ortodoxní
    - vychází z védských textů, striktně je dodržují, považují se za neomylné
    - Hinduismus
      - polyteistické náboženství
      - uznávají kastovní systém
      - řada rituálů (koupání v řekách, posvátná zvířata)
      - celkem 6 škol:
      - -> jóga = propojení tělesných a duchovních cvičení
      - 8 stupňů
  - II. neortodoxní
    - častá kritika védských textů
    - Čarváka
      - tvrdí, že existuje pouze hmota (materialisté) -> tvořeno: oheň, voda, země, vzduch
      - popírají reinkarnaci (protože všechno na světě je konečné)
    - Džinismus
      - zakladatelem Mahávírá (přezdívka Džina) -> v překladu vítěz
      - velmi přísné zákazy:
        
        -> nesmí vědomě ublížit živému tvoru
        
        -> nelhat, nekrást, sexuální zdrženlivost
      - opakem čarváky -> tvrdí, že existuje hmota i duše
        
        -> cílem ukončit reinkarnaci a zbavit se hmoty
    - Buddhismus
      - vznikl 6. století př. n. l -> Sidhárta Gautama (Buddha -> „osvícený“)
      - 4 vznešené pravdy:
        
        -> život je utrpení
        
        -> utrpení pramení z touhy
        
        -> zbavením touhy se zbavíme utrpen
        
        -> člověk musí projít 8-dílnou stezkou, kde se naučí soustředit, jednat,…
      - cílem je nirvána (oddělení duše od těla) -> ukončí se reinkarnace
      - existuje celá řada směrů, které vycházejí z buddhismu: zenový buddhismus („zen“)
        
        -> Japonsko (založeno na přenosu myšlenek); lámaismus – Tibet (Tibetská kniha mrtvých)

III. poklasické
- od roku 1000 až po současnost
- Čínská filosofie
  - charakteristické znaky:
    - harmonie (hlavně ve vztahu člověk, příroda, svět)
    - praktičnost
  - dělí se do 3 období:
    - I. Zlatý věk
      - 6. – 2. století př.n.l
      - vznikají nejvýznamnější čínské filozofické směry
      - -> mají stejný zdroj: 5 klasických knih čínské vzdělanosti
      - -> obsahují nejstarší vědění (právo, literatura,…)
      - -> nejznámější: Kniha písní (autorem Konfucius)
      - -> pro nás nejvýznamnější Kniha proměn
      - obsahuje trigramy (3 protikladné dvojice)
      - => konfucianismus
        
        zakladatelem Konfucius (6-5. století před Kristem)
        
        -> pro Čínu největší mudrc všech dob
        
        podle tradice vedl vzorný způsob života (celý život se vzdělával)
        
        -> ale nezanechal po sobě žádný spis
        
        -> vše, co o něm víme, víme od jeho žáků
        
        -> sepsáno do díla Hovory
        
        propojeno s etikou (základem morálka) = „filozofie morálky“
        
        nejdůležitějším pojmem je řád
        
        -> chtěl vytvořit vesmírný řád (soulad)
        
        -> tvůrcem a garantem řádu měl být vládce (panovník)
        
        -> pro poddané měl být „otcem“
        
        dobrý vládce = dobrá a morální společnost
        
        klade velký důraz na výchovu
        
        hlavní morální zásady:
        
        slušnost
        
        moudrost
        
        spravedlnost
        
        poctivost
        
        respekt k autoritám, ke zvykům, tradicím
      - => taoismus
        
        zakladatelem Lao’c (6-5. století př.n.l.)
        
        -> jeho život není 100% doložený
        
        -> autorem Knihy o Tao a ctnosti
        
        základem tao je čchi
        
        čchi = tok energie, který má schopnost vším prostoupit, dává všemu existenci, prazáklad světa, jádro taa
        
        ideálem vyznavačů tao je splynout s tokem energie (stát se mudrcem)
        
        svět se neustále vyvíjí, mění, je neustále v pohybu
        
        vyvíjí se na základě protikladných sil
        
        wu-wei = působení skrze nečinění
        
        ideální nechat energii působit
        
        považoval stát za něco nepřirozeného (protože ideál vidí v uzavřenosti)
      - => mohismus
        
        zakladatelem Muo-Ti
        
        kritizuje konfucianismus
        
        dá se označit jako sociální etika (ústředním tématem společnost, dobro a zlo)
        
        důležitý pojem všeláska
        
        -> učení o všeobecné lásce mezi všemi lidmi bez nějakého rozdílu
        
        -> vše, co děláš, má být prospěšné i pro ostatní
        
        -> zlo je důsledek nedostatku všelásky
        
        -> největší zásadou je blaho všech
        
        odmítají jakékoliv formy válek
      - => legismus
        
        v pravém slova smyslu není směr, ale hnutí či seskupení filozofů
        
        vychází z kritiky konfucianismu
        
        základem společnosti nemají být mravní základy, ale právní (psané) zákony
        
        -> mají být stručné, jednoznačné, pro všechny stejně platné (rovnost před zákonem!)
        
        -> dodržování má zajistit systém sankcí a odměn
        
        -> důležitou roli hraje panovník
        
        -> zákony mají vyjadřovat aktuální stav společnosti (ne něco, co se dědí z generace na generaci)
    - II. období středověké filozofie
      - 2. stol př.n.l. – 1000 n.l
    - III. neokonfucianismus

e) sekty

název sekta neměl původně negativní význam (= směr, skupina,..)
dnes takto označována skupina, které se oddělila od dominantního náboženství
- názorově se odlišuje -> nějaké aspekty odmítá, nějaké přehnaně zdůrazňuje
- -> společnost oddělení odmítá
-> klady sekt:
- pro členy naplňuje smysl života -> místo ve společnosti
- možnost člena se seberealizovat (často přehnané)
- klade se důraz na rodinu a rodinné prostředí -> často členství celé rodiny
- většina sekt striktně odmítá alkohol a drogy
-> negativa sekt:
- silná názorová vyhraněnost
- izolovanost členů od většinové společnosti
- autoritářství jedince -> neomylný
  - -> selekce informací
- snaha udržet soudržnost za každou cenu
- nedůvěra k okolí, k institucím -> školství, zdravotnictví, armáda
- řada případů, kdy sekty skončily tragicky -> hromadné sebevraždy

fundamentalismus = nekritický postoj k vlastní nauce, až nesnášenlivost k ostatním

spojeno s náboženským fanatismem – vlastní náboženství se musí šířit všemi možnými způsoby -> i terorismus