Syndrom týraného a zneužívaného dítěte

Otázka: Syndrom týraného a zneužívaného dítěte

Předmět: Psychologie, Společenské vědy

Přidal(a): Veronika Kovarik

Domácí násilí

Oběti nejčastěji ženy, ale také děti, senioři a muži

Formy

Fyzické násilí

Fackování, rány pěstí, kopání, kousání, bití, škrcení, bodání, strkání ze schodů, pobyt ve studené lázni, svázání rukou, nasazení roubíku nebo pytle před hlavu, hašení cigarety o kůži oběti, plivání, přinucení pití alkoholu, braní drog, míření zbraní na oběť
Násilí může být namířeno na blízké osoby oběti, majetek, domácí zvířata

Psychické násilí

Oběť musí poslouchat na povel, nesmí chodit do práce
Agresor vytváří ekonomickou závislost
Oběť se nesmí stýkat se svými příteli a přátele a oblečení vybírá partner
Vy společnosti si hraje na milujícího a hýčkajícího manžela, navenek se zdají jako spořádaná rodina
Agresorem bývá často vážený člověk
Ve společnosti může ponižovat, zesměšňovat, zdůrazňuje její nedokonalosti a neschopnosti vybraným způsobem
Oběť se musí tvářit mile a šťastně

Sexuální násilí

Vynucení si pohlavního styku proti vůli oběti
Používání pomůcek, praktik, které oběť nechce
Přinucení k pohl. styku ve skupině lidí, sledování pornografie nebo sadistické praktiky

Znaky

dlouhodobé a opakované
Časem se stupňuje, každý další útok je nebezpečnější
Je pácháno v soukromí, ne na veřejnosti
Jasné rozdělení rolí, které se nemění. Jeden je opakovaně agresor, druhý je terčem útoku

Nejde o jednorázový čin, ale má svůj vývoj a cyklicky opakující se etapy:

Hromadění napětí

Ve vztahu roste napětí, komunikace selhává
Ohrožená osoba začne mít strach, snaží se udělat vše proto, aby k násilí nedošlo
Agresor je impulzivní, rozčílený, žárlivý, kritizuje ohroženou osobu

Útok

Útočník ztrácí kontrolu, dochází ke slovnímu, psychickém nebo fyzickému násilí, propuká konflikt
Agresor používá hněv
Oběť má strach a bezmoc, nedokáže se vzepřít a bránit se

Líbánky (fáze usmiřování)

Útočník se omlouvá, žádá o odpuštění, slibuje, že se situace nebude opakovat, snaží se situaci zlehčovat
Oběť násilníkovi odpouští, získává pocit, že ji partner miluje a situace se zlepší
Oběť se snaží vnímat partnerovi dobré vlastnosti, obviňuje sebe z partnerova násilí, celou situaci bagatelizuje

Rizikové faktory

Finanční závislost na partnerovi
Vynucená sociální izolace (žena v domácnosti)
Péče o děti (mateřská, rodičovská dovolená)
Zdravotní postižení nebo omezení
Vyšší věk a bezmocnost seniorů
Odchod do důchodu
Nezvládnutí výchovy dětí a rodičovství
Závislosti partnera
Předchozí násilné chování
Držení a užívání zbraně
Deprese, vyhrožování sebevraždou
Opakování násilného chování

Agresor

Cílem je získat nad obětí převahu
Snaží se oběť udělat ekonomicky závislou
Oběť pro nedostatek financí není schopna opustit domov a vyhledat pomoc
izoluje ji od společenského dění, od rodiny, od přátel či jiných zdrojů oběti (čtení pošty, sms, odposlech hovoru, odmítá kontakty od rodiny)
před její rodinou se chová nespolečensky – rodina přestane rodinu navštěvovat
snaží se o zastrašení oběti, rozbíjí nádobí, nábytek, čistění zbraně, riskantní jízda autem
citové vydírání – nadávky, kritizování oběti – hloupost, nic neumí, pro citové vydírání využívají děti
prosazuje svoji autoritu
všechny finance jsou na účtu muže a žena k němu nemá přístup, a pokud ano, je kontrolován a dokládán účtenkami apod.
př. Jen muž řídí rodinné auto a rozhoduje, kam se pojede

nejčastější chyby oběti

při výběru partnera nechtějí vidět jeho agresivitu, sklon k alkoholismu, drogám – myslí si, že po svatbě se vše změní a partnera převychová
vzorem pro výběr partnera často bývá jeden z rodičů a jejich chování
oběť obviňuje sama sebe, klade si nesmyslné otázky
oběť bývá často se svým utrpením sama, nechce se nikomu svěřit a vyhledat pomoc

další situace, kdy dochází k domácímu násilí

partnerka má vyšší vzdělání než partner a on se cítí méněcenný
ztráta zaměstnání – pocit selhání
agresor má vysokou kvalifikaci, ale vykonává podřadnou práci
v práci vedoucí místo získal mladší kolega a agresor to musí poslouchat

důsledky domácího násilí

nedochází jen k fyzickému ublížení oběti, ale i k psychickému poškození zdraví

posttraumatická stresová porucha

oběť má opakované neodbytné prožívání traumatu, neschopnost vybavit si důležité momenty, příznaky zvýšené citlivosti, návaly hněvu, spánkové obtíže, přehnané úlekové reakce, potíže s koncentrací, nadměrná ostražitost, přibližně po 6 měsících

syndrom týrané ženy

sociální izolace, deprese, nízké sebevědomí, znovuprožívání traumatu, naučená bezmocnost, poruchy příjmu potravy, vyčerpanost, bolesti hlavy nebo zad

strategie jednání s osobou

vytvoření bezpečnostního plánu pro usnadnění odchodu od agresivního partnera:

připravit si bezpečnostní zavazadlo (doklady, léky, finance, důležité kontakty, důležité dokumenty) a mít ho bezpečně schované
promyslet si únikovou cestu z bytu
říci o násilí lidem v okolí (sousedům, v práci)
domluvit si signál s dětmi nebo sousedy, kterým dá najevo, že potřebuje pomoc
zmapovat a domluvit si možnosti, kam by mohla během násilí utéct
udělat si důkazy v případě zranění nebo zničení majetku
s policií mluvit bez přítomnosti manžela a zaznamenat si kontakty policistů

v případě o bezpečí dětí:

pokud je agresor rozčílený, poslat děti pryč, násilí by se neměli účastnit, malé děti nezvedat do náruče – jsou zranitelnější
informovat školu, kdo smí děti vyzvedávat
poučit děti o tom, že nesmí chodit domů sami a ani s nikým cizím
použit děti, koho v případě potřeby mají kontaktovat

při plánování odchodu od partnera:

neříkat mu o svých plánech
naplánovat odchod na bezpečnější dobu
zajistit asistenci dalších osob
zajistit kopie nebo originály všech důležitých dokumentů
jde- li to, neodcházet bez dětí
zanechat partnerovi písemnou zprávu o odchodu, ale bez detailních informací

bezpečnostní pravidla po odchodu:

minimalizovat kontakt
nescházet se s ním na osamělých místech bez dalších osob
pokud stále vyhrožuje, kontaktovat policii
změnit telefonní číslo
učinit právní kroky ke zvýšení bezpečí

Syndrom can (child abuse and neglect)

syndrom týraného, zneužívaného a zanedbaného dítěte
jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé konání rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné, odmítavé, a které poškozuje tělesný, duševní a společenský stav a vývoj dítěte případně způsobuje jeho smrt
určitou formou zneužívání byla dětská práce (u nás zakázána od 18.st)

formy:

tělesné

aktivní (týrání)

tržné, zhmožděné rány a poranění, bití, zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení, smrt

pasivní (zanedbání)

vyhladovění, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdrav. A výchovné péči

duševní a citová

aktivní

nadávky, ponižování, strašení, stres, šikana, agrese

pasivní

nedostatek podnětů, duševní a citová zanedbanost, neposkytnutí lásky, podpory
příznaky specifické
četné hematomy, ohraničené lysiny po vytrhání vlasů, natržený boltec uší, kožní rány, škrábance, opakované a neléčené zlomeniny, bodová popálení od cigaret, popáleniny, otřes mozku a míchy, mnohočetná vnitřní poranění

nespecifické příznaky

zvýšená úzkost a strach, obranné reakce, snížená sebehodnocení, neochota a rozladěnost před návratem domů, útěky z domova, náhlé zhoršení školního prospěchu, záškoláctví, zvýšená konzumace tabáku či alkoholu, agresivní chování, výbuchy hněvu, obtíže v sociální komunikaci až vyhýbavé chování
lítost, plačtivost, vztek, hněv, agrese, zvýšená úzkost a strach, smutek, apatie, deprese, snížené sebevědomí, podceňování, nerozhodnost, poruchy chování

Syndrom scan

Aktivní

Sex. hry, pohl. zneužívání, ohmatávání, znásilnění, manipulace v oblasti erotogenních zón, incest

Pasivní

Exhibice, video, foto, audiopornografie, zahrnutí dětí do sex. Aktivit dospělých

Rizikové faktory

Rizikové oběti

Děti výchovně hůře zvládnutelné, které svým chováním rodiče vyčerpávají, dráždí, unavují
Mohou ho i sex. Provokovat a svádět
Děti s poruchami ADD a ADHD – jsou neklidní, nesoustředění a s poruchami nálad, impulzivní, sklon ke zkratkovitému jednání
Děti s mentálním postižením
Potíže v komunikaci – děti co nemluví, nemohou o problému říci
Děti, které nejsou poučené o nebezpečí sex. Napadení
Děti vedené ke slepé poslušnosti vůči dospělému, autoritě

Rizikový pachatelé

Rodiče mladiství, nevyspělý, nevyzrálý na rodičovství, kteří nejsou schopni převzat zodpovědnost
Dospělí s agresivními povahovými rysy, impulzivní, nezdrženliví, velmi často neurotičtí, cholerici
Rodiče se sníženým intelektem
Dospělí závislí na alkoholu a drogách
Lidé z rozvrácených a disfunkčních rodin
Lidé, kteří vyznávají zvláštní životní styl (stoupenci rituálů, příslušníci sekt)
Pachatelé duševně nemocní, psychotičtí
Jedinci, kteří byli v dětství sami zneužíváni

Rizikové situace

Rodina s velkým počtem dětí
Rodina s přijatým/ osvojeným dítětem
Rodiny sociálně izolované
Obranné reakce

Tendence popírat skutečnost

Nepřipustí si, co se děje, protože je bezmezně miluje, nebo si chce udržet myšlenku bezpečného domova, nebo se snaží vyhnout dalšímu těles. Trestu

Přijetí role špatného dítěte

Mají pocit viny, myslí si, že si trest zaslouží, že je spravedlivý, omlouvá rodiče

Aktivní obranná strategie

U dětí, jejichž rodiče neprojevují lásku
Snaží se upozornit, získat důkaz, že ho milují
Rodiče dítě dráždí, bijí ho

Tendence opakovat negativní prožitek

Smyslem je dosáhnout vyrovnání, odreagování
Při hře, kreslení dítě nevědomě opakuje to, co prožilo
Smysl přehodnocení situace

Identifikace s agresorem

Dítě se srovná se situací tím, že se začne chovat stejně, jako tríznitel 🡪 tím se dostane do role násilníka, zbavuje se strachu, pocitu bezmoci

Zásady komunikace při podezření na syndrom CAN:

Přizpůsobit komunikaci věku dítěte – používat stejná slova, jako používá dítě
Zachovat klid a nevyvracet informace – neříkat to není možné, to se nestalo, dávat pozor na to, co říkáme, jak reagujeme
Nevyslýchat – nechat dítě vypovídat vlastními slovy
Ubezpečit dítě, že nic špatného neudělalo – utvrzovat, že nenese vinu za chování dospělého
Být obezřetný ke zvýšení pocitu viny – jak je to možné? Proč ti to udělal? Neptat se.