Úvod do filosofie a sociologie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Úvod do filosofie a sociologie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): nick

 

 

 

 

Úvod do filosofie, úvod do sociologie, historie sociologie, soudobá sociologie

 

• Úvod do filosofie
  • = touha pro vědění
  • Störig – filosofie je pokus vyřešit svým myšlením hádanku bytí
  • Aristoteles – lidé začali filosofovat, aby překonali údiv a unikli nevědomosti
  • Descartes – žít a nefilosofovat je jako mít zavřené oči a nikde se je nepokusit ani otevřít
  • Kant – ve filosofie je potřeba si odpovědět na tři otázky, které jsou pro člověka nezbytné, a hledáme na ně odpovědi:
    1. Co můžeme vědět? Otázka poznání
    2. Co máme dělat? Otázka jednání
    3. V co můžeme věřit? Otázka víry

– tyto otázky dávají dohromady otázku Co je člověk?

• Nejlepší filosofové jsou děti, protože kladou otázky, objevují svět, který se pro ně stává problémem.
• Vzniká z nejistoty; poprvé pojem filosofie použil Herokleitos nebo Pýthágoras

 

• Východiskem filosofie je:
  1. Zkušenost – se světem, který známe; popisuje se přirozeným jazykem

– verifikace zkušenosti

– předvědecká, každodenní

 

2. Údiv – Platon říká, že údiv je postoj člověka, který moudrost opravdu miluje a není jiný počátek, než tento

– K. Jaspers říká, že údiv nastává v mezních situacích

– Aristoteles říká, že ten, kdo pochybuje a diví se, má vědomí nevědomosti (lidé filosofují, aby unikli nevědomosti). Každodenní zkušenost se mění v nevědomost, vytrhává nás z přirozeného postoje ke světu

 

3. Pochybování – Descartes – metodická skepse; vede nás k tomu, že zkušenost nás vede ke kritice, protože přestává platit. Musíme připustit, že naše poznání nebylo pravdivé => ztráta jistoty. Nejistotu člověk špatně snáší.

• Musí být uspokojeny primární potřeby, aby se mohlo filosofovat.
• Snaží se vysvětlit svět; navazuje na řecké báje a mýty
• Založena na racionálním tázání se
• původní, všechny vědy se z ní vyčlenily
• Předmět filosofie – zabývá se všemi předměty, není nic, co by nemohlo být jejím předmětem, nedá se oddělit předmětem od ostatních věd
• Metoda filosofie – nemá předem danou metodu, filosofie sama neví, jakou metodu používat. Musí si ji stanovovat sama. Prostředkem je jazyk a komunikace, myšlení s využitím jazyka. Snaží se o pochopení celku.

 

• Filosofie a věda – filosofii nemůžeme oddělit od předmětu, formuluje nejobecnější zákony; určuje, jakou jsou podmínky zkušeností, směry, kterými by mělo poznání směřovat

– vztah vědy a filosofie – filosofie je služkou věd, analyzuje jen to, co jí dají spec. Vědy k dispozici = scientismus. Dává dohromady výsledky spec. Věd; je autonomní = stojí mimo vědy

• Filosofie a umění – umění je svobodné, cíl je sám v sobě, sděluje něco, duchovní obsah (co sdělujeme), materiální obsah (jak to sdělujeme). Na prvním místě jsou smysly (až pak rozum), jde o pocity krásy.

 

• Filosofie a náboženství – oboje se zabývá okolním světem (náboženství mýty, důležitou roli má víra; filosofie pomocí rozumu). Náboženství vysvětluje svět zvenčí, filosofie zevnitř. Víra je něco, co rozum moc nepochopí, člověk vychází ze svých možností. Stav mezi nimi byl vždy komplikovaný.

 

• Rozdělení filosofie:
  1. Teoretická:
     1. Ontologie – nauka o jsoucnu a bytí (bytí je zdroj jsoucna), hl. Aristoteles
     2. Filosofie přírody
     3. Antropologie – kdo je člověk, v čem je stejný nebo se naopak liší od okolního světa
     4. Gnozeologie – věda o poznání, „neotika“ či „epistemologie“, teorie o poznání, jeho možnostech zkoumá meze; zabývá se teorií pravdy
     5. Logika – věda o správném myšlení a o pravdě, někdy i filosofie jazyka
     6. Axologie – zabývá se hodnocením a hodnotami, zkoumá jejich stálost a proměnlivost, poctivost
     7. Politická – zabývá se otázkami řízení státu, analýzou soustavy
  2. Praktická:
     1. Estetika – otázka krásna, zabývá se uměním, kde jsou hranice mezi krásnem a kýčem
     2. Etika – věda o správném chování, jaké je dobré a zlé, otázka svobody, mravní odpovědnosti, spravedlnosti, morálky (systém pravidel, které sdílí určitá společnost v určité době, představy o tom, zda je chování dobré či žádoucí)
  3. Metafyzika – definována Aristotelem, zabývá se světem jako celkem (teologií a ontologií)

 

• Základní otázky:
  1. Co je podstatou světa? Ontologická otázka, řeší ji hodně koncepcí a různě:
     1. Podstata světa je jen jedna
        1. Monisté – všechno je z této hmoty odvozené
           • Materialisté – podstata je hmota
           • Idealisté – podstata je idea (Bůh)

 

– objektivní idealisté – uznávají objektivní podstatu, n závislou na vědomí

– subjektivní idealisté – naše vědomí formuje vnější svět (realitu), svět je produktem myšlení (Berkley, Hume)

1. Dualisté – existují dvě podstaty světa, nejde říct, které je důležitější – Descartes

• Pluralisté – existuje spousta podstat

 

2. Je tento svět poznatelý? Gnozeologická otázka

Podle toho, jaké máme předpoklady, omezuje nás poznání, důraz kladen na zrak

• Skeptici – pochybují, lidské poznání je relativní, zdánlivé
• Realisté – svět poznat můžeme, takový jaký ho poznáme, tak takový opravdu je
• Optimisté – svět můžeme poznat, je to jen otázka času
• Agnostici – svět poznat nejde

 

Podle toho, na co je při poznání kladen důraz

• Empirismus – „senzualismus“, John Locke, Hume; poznání vychází ze zkušenosti, je uvěřitelné, důraz na smysly a zkušenost, rodíme se s čistým mozkem; smysly jsou hlavní, rozum ale také uznává
• Racionalismus – Descartes; důraz na rozum, poznání vychází z rozumu a vše z něj vychází- i smysly

 

Otázky pravdy, pět teorií:

1. Korespondenční pravda – pravda je shoda věci a rozumu
2. Konsenzuální pravda – pravda je to, na čem se shodne více lidí
3. Ontologická pravda – pravda je ve věcech samotných, člověk je nevytváří
4. Koherenční pravda – pravda je to, co neodporuje jiným tvrzením (3+4=7 a i 4+3=7)
5. Utilitaristická pravda – „pragmatismus“; pravdivé je to, co je užitečné, potvrzení zkušenosti v našem životě