Otázka: Úvod do studia dějepisu
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Jan Gutvirt
Historie (dějiny):
paměť lidstva, souhrn dějů, které se staly v určitém časovém sledu.
2 pohledy:
- širší pohled: každý proces v přírodě a společnosti
- užší pohled: pouze vývoj lidské společnosti
Historická věda (dějepis):
– seznamuje s historií lidstva
– popisuje vývoj způsobu života lidí od nejstarších dob po současnost
– zachycuje díla významných osobností, ale i běžný každodenní stereotyp v minulosti
– postihuje vývoj lidstva po všech stránkách: vývoj morální, intelektuální, fyzický…
– popisuje umění, kulturu, tradice
Historické metody:
- heuristika: shromažďování historických pramenů a literatury
- kritika pramenů: odhalování nesrovnalostí, omylů či přímých výmyslů v zájmu objektivního poznání minulosti
- interpretace: výklad materiálů, jejich rozbor
- syntéza: shrnutí, zhodnocení, vyvození závěrů
Druhy historické literatury:
– monografická: knihy popisující jednu osobnost (Václav IV.)
– syntetická: knihy popisující minulost z více pohledů, komplexně, globálně (Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě)
– regionální: knihy popisující dějiny jedné lokality, jednoho místa, proto regionální (Škola v Německém Brodě)
Význam studia minulosti:
– poznání vývoje společnost, minulosti
– poučení pro přítomnost, porozumění současnosti (protože minulost nás obklopuje a ovlivňuje)
– pohled na svět v co největších souvislostech, rozhled, všeobecné znalosti
– historické vědomí je jedním ze zdrojů citových pout k domovu, vlasti, národu
Historické etapy:
pravěk:
- nejdelší epocha
- trval miliony let
- 3 miliony let až 3 000 př.n.l. (v Evropě pravěk končí ale později)
starověk: 3 000 př.n.l. – 476 (zánik říše západořímské)
středověk: dělí se na
- raný: 5.-11. st.
- vrcholný: 11.-pol. 14. st.
- pozdní: pol. 14. st.
a, 1492 objevení Ameriky
b, 1453 dobytí Konstantinipole (Cařihradu, Istanbulu)
c, 1517 Martin Luther zveřejnil 95 tezí, které přibil na vrata kostela
novověk
Historické prameny:
– zdroje informací o minulosti
– dokumenty doby
– umožňují rekonstrukci minulosti, její zkoumání a hodnocení
– jsou rozděleny na:
- hmotné (trojrozměrné)
– pozůstatky člověka a jeho činností: výtvorů – nástroje, zbraně, zbytky staveb, umělecká díla.
– o nejstarší době se získávají archeologickým výzkumem – vykopávky.
– uloženy v muzeích, galeriích
- obrázkové
- symbolické: mapy, plány náčrty, schématy ukazují tehdejší krajinu a její vývoj
- vlastní: obrazy, fotografie, film musí být autentické
– uloženy v knihovnách, archivech, galeriích
- ústně tradované (narativní, tradiční)
– mýty, pověsti, písně, vyprávění pamětníků
– dochovány v ústní podobě
- písemné
A) úřední:
– listiny (darovací, zříkací)
– katastry (soupisy půdy)
– urbáře (soupisy povinností poddaných)
– inventáře panství
– účetní knihy
– matriky (zaznamenáná narození, sňatku, úmrtí)
– zemské desky (zápisy majetku a zákonů)
B) soukromé
– korespondence, deníky, paměti
C) vyprávěcí
– letopisy, kroniky, anály
– uloženy v archivech a knihovnách
- zvukové, audiovizuální
– magnetofonové záznamy, filmy, videokazety, CD disky, CD ROMy
Pro každou epochu jsou typické určité druhy pramenů:
– pravěk: vykopávky, první nástroje, kosterní pozůstatky
– středověk: legendy, letopisy, kroniky, stavby (tvrze, hrady), nářadí
– novověk: spisy + periodika (tisk), stavby stroje
– nejnovější období: fotografie, zvukové záznamy, filmy, videové záznamy.
