Výtah z filosofie a etiky

společenské vědy

Otázka: Výtah z filosofie a etiky

Předmět: Společenské vědy, Filosofie

Přidal(a): Rosell

Z řeckých slov PHILEIN (milovat) x SOPHIA (moudrost),
Klade si za cíl zkoumat jednotlivá jsoucna, ne v dílčích projevech, ale z hlediska,
proč a jak vůbec jsou,
Filo je nauka, jejíž základní východisko tvoří otázka po povaze celku světa a po místě člověka v něm.

FILO DISCIPLÍNY

Ontologie (nauka o jsoucnu/arché) [monismus (idealismus x materialismus)
x dualismus],
Gnozeologie / epistemologie / noetika (nauka o poznání → empirismus x racionalismus),
Filozofická antropologie – co je smyslem lidského žití, co je láska, štěstí, smrt,
Etika – morálka, mrav,
Logika – nauka o důsledném uspořádaném myšlení).

VĚDY

Přírodní – fyzikální zákony (F, M, CH, Bi, astronomie atd.),
Humanitní/společenské (PSY, SOC, politologie, antropologie, lingvistika, PRA, religionistika, EKO),
- Vznikají po 19. století,

Přírodní vědy mají předem daný obor, humanitní vědy spíš chtějí poznat celek (zaměřují se na člověka).

POJMY

Mýtus – symbolický potažmo náboženská příběh, jak se svět vyvíjel (jeho fcí vysvětlit, co je po smrti; jak vzniknul svět apod.),
Senzualismus – názor uznávající za jediný zdroj poznání jen smyslové vnímání,
Monismus – v základu světa jedno jsoucno,
- Idealismus – prvotní myšlenka pak hmota,
- Materialismus – prvotní hmota pak myšlenka,
Dualismus – dva principy hmota i myšlenka (Descartes → „Myslím, že jsem.“),
Racionalismus – základem je rozum (Descartes),
Empirismus – zkušenost (John Locke → „Tabula rasa“),
Skepticismus – pochybování (hledáme),
Dogmatismus – teze nepřipouštějící pochybnosti,
Nihilismus – negace možnosti poznání (nelze najít),
Etnocentrismus – zveličování významu etnického hlediska,
Sekularizace – „odnáboženštění“ od náboženství,
Urbanizace – přesun z vesnic do města,
Industrializace – zprůmyslnění (přeměna agrární země v průmyslovou),
Ostrakizace – vyloučení, vypovězení ze skupiny, do které člověk dosud patřil,

Doba osová

Východní filozofie

Indie
- Bráhmanismus (hinduismus),
  - Myšlení ve védách,
  - Důraz; život jako neustálé utrpení, koloběh života, o podobě našeho znovuzrození rozhodují naše předchozí skutky.
- Buddhismus,
  - Siddhártha Gautama, syn místního vládce – později asketa,
  - Protiklad k tradičnímu bráhmanismu a jeho kastovnímu systému,
  - Buddha= probuzený (sedmidílná stezka, karmínový zákon),
- Čína
  - Konfucianismus,
    - základy čínské filozofie (rovnocenný zájem o člověka i přírodu, myšlení i jednání, cíl pro harmonii, vůle po mravní čistotě),
    - Důraz na střídmost, moudrost, mravnost a vzdělání,
    - I´ting (kniha proměn) – myticko-věštecký text – základ čínské filozofie,
  - Taoismus,
    - Lao-C´, Kniha Tao t´ing,
    - Princip Tao; prostupuje dění přírody i lidského nitra, ztotožňován s cestou – proces, pohyb, porozumění tao vede k řádu a míru.

Antická filozofie

Předsokratovské období

Tháles z Milétu – všeobecná oduševnělosti; vše má duši „vše je plné bohů“ (arché voda) – země plovoucí deska na vodě, která se pohybuje – vlny = zemětřesení,
Anaximenés – arché vzduch (Apeiros Aér – nekonečný, všeobsáhlý vzduch),
Anaximandros – arché není vázáno na smysly, je obecnější a trvalejší (než voda/vzduch),

Pythagorejci

Pythagoras – základem je číslo (magické č. pythagorejců; 10,
- Lichost – omezené, stabilita / sudost – bez omezení, proměnlivost,

Eleaté

Xenofánes z Kolofónu – 1 bůh, kdyby jich bylo víc, tak se navzájem omezují,
- Skutečný bůh je všudypřítomný a nelze ho srovnávat se smrtelníky,
Parmenidés – důraz na otázku povahy světa („1. skutečný filozof“),
Zenon z Eleje – teze o nemožnosti pohybu „Zenónovy aporie (letící šíp),

Atomisté

Demokritos – základní částicí světa jsou atomy,

Období klasické antické filozofie

Sokrates – sokratovská jehla, sokratovský dialog – nepíše, známe díky Platonovy,
- Odpůrce sofistů, kritik falešné a formální polemiky, důraz na pravdu a poznání, „Vím, že nic nevím,“ poznání nebude nikdy u konce (Sofisti účelově, až nedůstojně nakládají s pravdou),
Platón – založil akademii (filo škola); napsal Obrana Sokratova, Ústava, Ideje (podobenství o jeskyni), teorie státu,
Aristoteles – učitel Alexandra Makedonského, Lykeion (lyceum-vlastní filo škola), díla; F, Metafyzika, O duši,
- Člověk společenský (zoón politikon),
- Lidé se sdružují ve dvou rovinách (oikia-rodina – polis-stát),
- Tři právní formy polis (monarchie, aristokracie, politeia),
- Tři pokleslé formy polis (tyranie, oligarchie, demokracie),

Římská filo

Marcus Tullius Cicero – vymezení pojmu kultura,
- Kultura ducha, založil tradici kultury jakožto charakteristiky vzdělanosti,
- Z lat. „colo“ „colere“ – původně spojeno s obdělávání půdy („agri cultura“),

Helenistické období

Stoicismus – důraz na smyslové vnímání, pravdivé nelze vyvrátit rozumem, vládne determinovanost (předurčenost) skrze logos (rozum), žij ve shodě s přírodním řádem.“ → žij cnostně,
Epikureismus – Epikura ze Samu -cíl člověka je dosáhnout blaženosti → ataraxie stav bez bolesti a neklidu,
Antický skepticismus – 2 pohledy,
- Pyrhon z Elidy – aby člověk dosáhl blaženosti, musí filozof odpovědět na 3 otázky (Jaké jsou věci, jaké k ním, mám zajímat postoj, co tím získám?),
- Sextos Emepeirikos – skepse proti velkým pravdám („Co je podstatou světa“) → přijímá malé pravdy (=fakta, které mohu zodpovědět – „Co je za den“),
- Novoplatonismus – prazákladem pyramida bytí (jedno, duch, hmota),

Středověká filozofie

Patristika – z lat pater – otec (učení církevních otců),

Vliv na upevnění a zpřísnění křesťanského učení – tzv. dogmatika,
Fáze; 325 – ustanovení 1. křesťanského státu (1. Arménie, 2. Gruzie),
Fáze Katolická (POL, SLO, ITA, ŠPA),

Pravoslavní (UKR, SRB, ARM, RUS),

Protestanti (VB, USA),

Svatý Augustin – o boží obci, O Trojici, O svobodě, Čas „Věř abys rozuměl.“
- Theodicea – ospravedlnění Boha (filo x teologie – přítomnost zla ve světě – když je bůh všemohoucí, proč dopouští zlo, zlo je nepřítomností dobra jako tma je nepřítomností světla.“,
Isidor ze Sevilly – křesťanská interpretace světa (Noe a potopa světa, Babylonská věž),

Scholastika – z lat scholastikus (učení církevních škol),

Ranná – spor o univerzálie (obecniny – obecné pojmy) – jestli jsou reálné nebo to jsou jen názvy věcí,
- Realisté – ante res – před věcmi (Vilém z Champeaux „bělost existuje, aniž by existovala jediná bílá věc),
- Nominalisté – post res – po věcech (Wiliam Occam – Occamova břitva= když vícero vysvětlení je nejlepší hledat nejjednodušší řešení),
- Konceptualismus – in rebus – ve věcech,
Vrcholná
- Tomáš Akvinský – zjednodušil Aristotelova díla,
  - Teze o božské existenci,
    - Pohyb – někdo musel být prvním hybatelem = Bůh,
    - Příčina – vše musí mít nějakou příčinu,
    - Nutnost a nahodilost – vše má svůj účel,
    - Nejvyšší dokonalost – jedině Bůh,
    - Někdo musí vše řídit = Bůh,

Novověká filozofie

Součástí bouřlivého vývoje evropské kultury a civilizace,
Doba 30. leté války 1618,
– do poloviny 19. století,
Rozvoj přírodních věd,
Centrem zájmu člověk a příroda,

Gnozeologický problém – který způsob poznání vede k pravdě,

Empirismus – smyslové poznání (indukce)
- John Locke – „Nic není v rozumu, co nebylo ve smyslech.“
  - Tabula rasa,
  - Důraz na sociální učení a socializaci, uznával konstituční monarchii,
- George Berkely – „Být znamená být vnímán.“
Racionalismus – rozumové poznání (dedukce),
- René Descartes – rozprava o metodě, Meditace o první filozofii,
  - „Cogito ergo sum„– myslím, tedy jsem,
  - Člověk poznává skrze vrozené ideje (Bůh) a získané ideje (klamné, smysly nás mohou klamat [ponořená hůl ve bodě vypadá jako zlomená],
  - Metodická skepse – pochybnosti o všem, co bylo do té doby považováno za pravdivé a samozřejmé,
- Baruch Spinoza – „Podmínkou štěstí je svoboda.“
- Gottfried Wilhelm Leibniz – „Dáte-li vedle sebe dokonalé a nedokonalé, poznají lidé ihned rozdíl. Dáte-li jim jen nedokonalé, budou spokojeni.“

Osvícenství

Vztah k náboženství – výjimečně teisté, většinou deisté (=bůh stvořil svět, ale dál nezasahuje, každý je strůjcem svého osudu),
Preference osvícenský absolutismus → panovník vládne neomezenou mocí, ale je „osvícen“ (=vzdělaný, moudrý, rozumný),
Charles Louis Montesquieu
- Perské listy – 2 Peršané cestují FRA a kriticky pozorují politickou i náboženskou nesvobodu
- O duchu zákonů – dělba státní moci, vycházel ze J. Locka – přidal nezávislost moci soudní,
Jean Jacques Rousseau
- Relativismus – odmítnutí etnocentrismus, dogmatismu a jediné pravdy → uznání plurality názorů, postojů a hodnot,
- Rozprava o nerovnosti (divošství, barbarství, civilizace), Společenská smlouva (velký vliv při VFR), Emil čili o výchově,
Immanuel Kant
- Kritika čistého rozumu, Co mohu vědět – epistemologie,

Co mám činit – etika,

V co mohu doufat – filo náboženství,

Kantova etika
- Kategorický imperativ – jednej jen dle té zásady, od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem („Chovej se tak jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě.“), „Dvě věci mě naplňují údivem, hvězdné nebe nade mnou,
- a mravní zákon ve mně.“,

Německý idealismus

Návaznost na I. Kanta

G. Fichte „existence vědomí spočívá v tom, že určuje sebe sama“,
- Dogmatismus – vykládá zkušenost,
- Idealismus – odvození zkušenosti z představy,
  - Každý jednotlivec má možnost si přiklonit k jedné z možností,
- W. J. Schelling „Souběžně s objektivizací Já a s jeho cestou ke konečné identitě probíhá podobný procesy ve vnější přírodě.“,
- W. F. Hegel, Friedrich Nietzsche, Zarathustra,

Filozofie a moderní sociální vědy

století – specializace a rozvoj věd (soc, soc.kultur.antropologie, PSY, polito,EKO),
Auguste Comte – Kurz pozitivní filozofie, sociologie (dělení na statiku a dynamiku),
- Koncept 3 stádií vývoje společnosti (Teologická-náb., metafyz-přírodě, pozitivní-vědě),
- Tradiční společnost (voj. a teologická) X moderní společnost (prům. a vědec.),
Hannah Arendtová – původ totalitarismu I-III.

Česká filozofie po II. Světové válce

Jan Patočka – mluvčí Charty 77 → Kacířské eseje o filozofii dějin,
Tomáš Halík – „Co je bez chvění není pevné.“,
Erazim Kohák, Ernest Gellner, Václav Bělohradský, V. Havel,
Charta 77 – občanská válka reagující společenské/politické poměry v ČSR,
- ČSR nedodržuje své právní závazky (viz Helsinské dohody 1975),
Anticharta – reakce státní moci,

Multikulturalismus

Myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát,
Živý v zemích, jejichž obyvatelé pocházejí z rozdílného kulturního prostředí a v některých z nich se uplatňuje i jako konkrétní politika státu. Cílem je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, etnicitu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti
Počátky; USA, CAN, Austrálie,
Charles Taylor; zkoumání politiky uznání.

ETIKA

Morálka – teorie správného a nesprávného jednání,
Etiketa – pravidla/systém společenského chování,
Právo – soubor norem, jejichž dodržování vyžaduje stát,
Norma – závazné pravidlo, které je vynucováno, předpisem, zvykem atd.,
Polyteistické náboženství – víra ve vícero bohy (řecká mytologie),
Monoteistické náboženství – víra v 1 boha (křesťanství, islám, „buddhismus“),

Morální dilema – „vybírání si menšího zla“ (volby, říct kamarádce, že ji přítel podvádí),

Sociální etika – zabývá se obecným blahem lidí,

Etický kodex sociálního pracovníka ČR; zodpovědnost vůči,
- Klientovy sociální služby,
- Zaměstnavateli, u kterého pracujeme,
- Kolegům v sociální práci,
- Profesi a odbornosti sociálního pracovníka,
- Společnosti,

Lawrence Kohlberg

Předkonvenční morálka
- Dítě se přizpůsobuje pravidlům uloženým autoritou, aby se vyhnulo trestu nebo získalo odměnu,
- Orientace na trest a poslušnost – nezáleží na dobrém či špatném úmyslu nějakého jednání, nýbrž jen na skutečných důsledcích,
- Osobní zájem – orientace na odměnu/dosažení osobních cílů,
Konvenční morálka
- Snaha dodržovat pravidla a sociální normy, aby si zasloužil uznání jiných a udržel sociální řád,
- Orientace „být hodný dítětem“ – morální je to chování, které dělá radost jiným a které druzí schvalují,
- Orientace „zákon/udržování sociálního řádu“– správné je to, co odpovídá pravidlům legitimní autority,
Postkonvenční morálka
- Hlavní jsou obecné zásady spravedlnosti, které by mohly být v rozporu s psaným zákonem či autoritou,
- Orientace na společenskou smlouvu, individuální práva a demokratické zákony,
- Orientace na individuální svědomí – člověku jsou vodítky jeho vlastní abstraktní etické principy, které odrážejí univerzální spravedlnost.

Tabu

„nevhodné, nedotknutelné, vyloučené téma“,
- Tetování (JAP), homosexualita, potrat apod..