Otázka: Vznik filosofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): E.t.nika26
FILOSOFIE = SOUSTAVA KRITICKÉHO UVAŽOVÁNÍ O OBECNÝCH OTÁZKÁCH ( BYTÍ, POZNÁNÍ, ŽIVOT ČLOVĚKA
- odvozena od řeckého slova filein=milovat, a sofiá=moudrost, doslova láska k moudrosti
- původně byla chápána jakou souhrn veškerého poznání, byla v tom smyslu synonymem pro vědu => postupně se začaly jednotlivé disciplíny vydělovat=> pro filozofii zůstalo charakteristické úsilí o vidění světa jako celku
- filozofie má své podobory :
- ontologie = zabývá se bytím (proč vůbec něco je)
- tímto odvětvím se zabýval Aristoteles ( podle něj se také ontologie nazývá metafyzika)
- gnozeologie = nauka o poznání
- axiologie = zabývá se hodnotami (co je pro člověka důležité)
- etika = zabývá se dobrem
- filozofická antropologie = zkoumá člověka, *la ve 20.st.
- jako první sám sebe nazval filozofem Pythagoras ze Sámu – a to s dovětkem je moudrý jen bůh => sám filozof je podle něj lovcem pravdy(pravda nikdy nemůže být člověkem uchopena ve své celistvosti a tak se stát jeho majetkem) => filozof nikdy nemůže být lovcem bohatství a slávy, ptž závislost na bohatství a slávě člověka pravdě vzdaluje
POČÁTKY FILOZOFIE =>
- * ve starověkém Řecku v 7.st.př.n.l. – od té doby, co vznikla se změnil způsob myšlení z mýtu k logu
- mýtus=příběh se symbolickým bo náboženským významem=> mýty lidem zprostředkovávaly názor na svět, přírodu a lidské bytí, vysvětlovaly účel věcí a někdy i původ států, měst, rodů apod.
- mýtické myšlení = svět kolem sebe si vysvětlujeme pomocí mýtů, součástí mýtů jsou archetypy
- teoretický postoj člověka ke světu-filozofie- vzniká z údivu, který nás vytrhne ze samozřejmosti světa(tedy přirozeného postoje ke světu) => tato cesta v dějinách antiky je nazvána CESTOU OD MÝTU K LOGU
- Milétos=řecké město v Malé Asii (bohaté město), obchodní křižovatka mezi západem a východem=> právě zde *ly přírodně filozofické koncepce, kterými začal vývoj filozofie ovlivnění Řecka Blízkým Východem => obchodní centrum => odtud filozofově MILÉŤANÉ
MILÉŤANÉ
- první filozofové, kteří začínají realizovat přechod od mýtu k logu(filozofii)
- jde jim o snahu vyložit svět z něho samého,tj.přirozeným způsobem
- orientují se na svět jako na přírodu prostřednictvím představy kosmu jako uspořádaného a jednotného celku, jehož jednota je dána jeho počátkem(pralátkou=arché)
- představitelem milétské školy jsou Tháles, Anaximandros, Anaximénes
- THALES
- za arché považuje vodu
- založil starořeckou matematiku a astronomii, Zemi si představoval jako disk plovoucí na nekonečné vodě
- proslavil se předpovědí a výkladem zatmění Slunce
- ANAXIMANDROS
- za arché považuje neurčitý princip apeiron(to, co nemá hranice => je kolem vesmíru, už to nejde ničím jiným ohraničit, je to neomezené)
- jako první nakreslil zeměpisnou mapu
- Zemi si představoval jako volně vznášející se v prostoru, byla prý nejprve v kapalném stavu a při svém postupném vysoušení dala vznik živočichům
- ANAXIMÉNES
- vidí arché jako neurčitý vzduch (když se vzduch zhustí ke z něho voda, když se zhustí ještě víc je to Země, když roztaví je z něho oheň)
PYTHAGOREJCI
- skupina, která pokračovala v Pythagorově filozofii a zkoumala svět na základě čísla, která je principem jsoucího
- jejich vědecká orientace se splétá s učením o převtělování duší, kterou chtěli osvobodit z koloběhu životů dodržováním přísných životních zásad uzavřeného učení(vzdělání, disciplína, autorita)
- objevuje se u nich učení o duši => tvrdí, že duše je nesmrtelná, má vlastní rozum, duše si určuje vlastní osud proto se opakovaně převtěluje=reinkarnace=metempsychosis =>lidská duše se mohla převtělit i do rostliny nebo do zvířete
- PÝTHAGORAS ze SAMU
- založil svou školu v Itálii a na Sicílii
- působil hodně v Protónu
- žádný spis se nedochoval, svou nauku utajoval => dochovala se pouze akúsmata=záslechy, vyslechnutí výroků od akúsmatiků=posluchačů => v akúsmatech se objevuje zajímavé info z jeho učení, zákazy(neprohrabuj oheň dýkou; nejez nic v čem je duše -> od toho se odvozuje, že Pythagorejci byli vegetariáni)
- jako první se nazval filozofem
- hledá princip, který zakládá řád kosmu, v kvantitě, číslu
- zájem o matematiku a akustiku
- číslo ve vztahu k věcem nevyjadřuje pouze rozměr věci či počet, ale též kvalitu
- celek světa je kosmem(řádem), který je výsledkem harmonických poměrů vyjádřených čísly
- za nejvyšší princip všeho bytí pokládal ČÍSLO
- celá příroda není podle něj ničím jiným než kombinací čísel a veličin => celá příroda žije a mění se, pouze číslo zůstává věcné a neměnné => číslo je tedy podstatou všech věcí, prvopočátkem světa
- máme pouze
HÉRAKLEITOS Z EFESU
– našel azyl v okolí Artimidina chrámu-jeden z divů světa
- současník Pythagora =>považuje se za samouka, který nenavazuje na žádného předchůdce
- vedl prý asketický život, odcházel do hor a pohroužil se do svých myšlenek
- byl představitel iónské školy
- podobně jako Mileťáné považoval za prvopočátek všech přírodních živlů-oheň
- své myšlenky vyložil v díle „O přírodě“ = „Peri fyseós“=> psal vybraným slohem ve formě aforismů => za své dílo si vysloužil přídavek“ temný filozof=Skoteinos“, ptž v jeho díle je vyjádřena myšlenka věčného pohybu => svět je v neustálém procesu vznikání a zanikání nachází v protikladech, které jsou ve věcech samých => své dialektické chápání světa vyjádřil aforismem, že dvakrát nelze vstoupit do téže řeky
- tvrdil, že přirozenost nelze popsat jednoduše
- jeho výzkum spočíval v porozumění samu sebe
- popisoval proměnlivý a složitý svět, ve kterém vše plyne(výrok: „vše se mění, vše plyne“=panta rhei)
- tvrdil, že úkolem poznání je proniknout k podstatě přírody
- viděl ve světě zákonitost, nutnost LOGOS, kterou chápal jako všeobecný zákon pohybu
ELEÁTSKÁ ŠKOLA
- skupina filozofů soustředěných ve městě Eleat-řecká kolonie na J Itálie(založili ho imigranti z Jónie)
- filozofové předsokratovského období antické filozofie z 6.-5.st. př.n.l.
- Eleaté poukazují na vztah mezi pravým poznáním(výsledek práce rozumu) a pouhým zdáním(výsledek klamu smyslů)
- Eleaté mají pro filozofii velký význam => oddělili svět daný nám smysly od světa poznatelného rozumem, a tím postavili před filozofii spolu s problémem i řešení, jehož překonáním se filozofické poznání prohlubovalo
- Elejská škola je křižovatkou řeckého filozofického myšlení
- z jejich děl se dochovaly pouze zlomky
- za zakladatele školy je považován Xenofanes z Kolofontu
- XENOFANES z KOLOFONTU
- tento filozof se proslavil kritikou bohů a náb.=> to z něj udělalo 1.racionálního filozofa a teologa
- nelze ho přesně zařadit k Eleatům => poté co se odstěhoval z Kolotónu přišel do Itálie, kde byl vyháněn od města k městu
- vzal řeckou intuici o bozích a pracoval s ní racionálně (tvrdil, že je lepší, když bůh je jen jeden-je vším zároveň, nemůže u něj nastávat změna, žije věčně, proto se nerodí) => moment kdy se prvně rozvíjí racionální představy o bohu a všechno je vysvětleno rozumově => poprvé přemýšlí o náboženství pomocí racionality
- PARMENIDES z ELEJE
- Je autorem první koncepce elejského myšlení
- Byl knězem a lékařem Apollóna
- Dochovala se v rozsáhlých zlomcích báseň ( přijíždí ve spřežení na rozcestí, kde se setkává s bohyní spravedlnosti a mluví o 2 cestách, kterými se může vydat)
- Jeho filozofie svým způsobuje neguje hérakleitovské dynamické pojetí vnitřně protikladného bytí => Parmenidés na své cestě za pravdou opouští smyslové poznání, které ho připoutává k přírodě(ta podléhá změnám, tj. může být i nebýt)
- Tvrdil, že rozum nás však poučuje o tom, že je nelogické připustit existenci bytí a nebytí zároveň ( a tedy i pohybu od nebytí k bytí a opačně) => skutečným světem je jediné bytí s vlastnostmi, které plynou z existence-je jediným, neměnným, nedělitelným a stejnorodým => toto rozumové poznání nás vede k pravdě(skutečnému vědění)
- Vedle jsoucího není nejsoucí(ptž je nesmyslné tvrdit, že nejsoucno je => pokud není nejsoucí, nemůže být pohyb => vznik(=pohyb od nebytí k bytí) ;zánik(= pohyb od bytí k nebytí ), nutně se domnívá, že jsoucí je jedno a že není nic jiného
- ZENÓN ELEJSKÝ
- Dovršil elejské učení
- Parmenidův žák => rozvíjel Parmenidovo učení tím, že pro ně hledal logické důkazy
- Zakladatel dialektiky=ze 2 protikladných názorů se dochází k nějakému závěru
- Dokazuje pravdivost Parmenidova tvrzení o existenci jediného bytí a neexistenci pohybu tzv.aporiemi=(obtížná filozofická otázky,neřešitelný rozpor) způsoby jak dokazoval platnost Parmenidových myšlenek; zaváděl myšlenky protivníků do slepých uliček=aporií, je to tzv.důkaz sporem; paradoxy týkající se pohybu (nesnázemi, do nichž se člověk dostane, předpokládá-li reálnost pohybu)
- Závod Achylla se želvou(aporie) => běžec nemůže želvu nikdy dostihnout,ptž musí stále překonávat vzdálenosti zmenšující se do nekonečna, o které se želva posune, než k ní doběhne
- Letící šíp(aporie) => má dokázat nemožnost pohybu tím, že letící šíp je v každém okamžiku jen v jednom bodě, a tedy nehybný
Tyto Zenonovy důkazy mají prokázat, že smysly jsou pouze zdrojem mínění, zdání, a jen rozum vede k pravdivému poznání. Aporie nejsou tak nesmyslné, jak se na první pohled zdá. Nejde totiž o to, je-li pohyb, nýbrž o to, jak jej vyjádřit v logice pojmů
MLADŠÍ FYZIKOVÉ
- řeší jak fyzis= příroda funguje
- řeší protiklad statické koncepce pojmů bytí a dynamiky
- všichni měli společné: věčné základy bytí; dynamický princip
- stojí ve svých úvahách pod fascinací hérakleitovské i elejské koncepce, a proto se snaží sjednotit je
- dynamická proměnlivost přírody vzniká slučováním neměnných základů bytí, které jsou ke slučování přivedeny dynamickým principem
- tento dynamický princip po určité době působí na neměnná tělesa( směsi neměnných základů) a rozloží je opět do uvedených základů
- EMPEDOKLES z AKRAGANTU
- Pokládá za neměnné základy světa čtyři živly (voda, země, oheň, vzduch) => za princip, který živly spojuje ve věci považuje LÁSKU => za princip, který ničí věci a rozkládá je zpět do neměnných živlů považuje SVÁR
- láska a svár (2 protikladné aktivní principy) se vzájemně doplňují a udržují tak vesmír v rovnováze
- Základy bytí jsou u něho rhizómata=kořeny (oheň, země, voda, vzduch => jsou podle něj kořeny bytí) => síla, která je mísí a rozděluje je láska a svár
- Byl to filozof, politik, vědec a lékař
- Od Mileťánů jej odlišuje pluralismus a neměnnost 4 živlů, jejichž míšením, slučováním a rozlučováním vysvětluje, proč neměnné jsoucno, v němž nic nevzniká a nezaniká (vliv eleatů), se jeví jako mnohotvárné a proměnné
- Zdůrazňoval význam pozorování a pokusů
- Víra v převtělování duší => možná byl Pythagorejcem, ale byl vyhnán, že vyzradil učení => nepracoval s žádnými čísly
- Napsal dvě básně FYSIS, KATHARMOI=očišťování
- ANAXAGORAS z KLAZOMEN
- Pokládá za neměnné základy světa tzv. semena (je jich nekonečně mnoho, dají se stále dělit) => ptž semena jsou věcí pasivní, musí je uvést do pohybu vnější příčina, kterou nazýváme rozumem(„nús“)
- Přišel do Athén za doby Perikla, z Athén byl vyhnán za bezbožnost
- Řek, který se domníval, že nebeská tělesa jsou hmotné předměty
- z přesvědčení, že svět je věčný, vyvozuje (stejně jako Empedokles), že elementy, jimiž je tvořen jsou neměnné => vznik a zánik je jen spojováním a rozdělováním nesčíslných množství věčných částic
- hledal vysvětlení různých přírodních jevů
- tvrdil že rozum je zodpovědný
- rozum uspořádal to , co bylo vlhké a studené do země => to teplé a suché do nebe
- tvrdil, že země je placka, která se vznáší vzduchem
- Slunce je kus rozžhaveného kovu
ATOMISTÉ
- atomismus= svérázná reakce na aktuální problémy své doby (zejména problém pohyb-klid, bytí-nebytí)
- atomisté navazují na mladší fyziky, zejména Anaxagora
- koncepce atomismu ovlivnila vědu až do konce 19.st.
- LEUKIPPOS
- Zakladatel atomismu
- Jako jeden z prvních formuloval logický zákon dostatečného důvodu, tj. nic se neděje nadarmo, vše je podmíněno nutností
- Tvrdil, že všechno je určené předem
- Aktuálním stavem věcí je určeno všechno do budoucnosti
- DEMOKRITOS z ABDÉR
- Hodně cestoval a studoval
- Označuje svět jako jednotu atomů(jsoucna) a prázdna ( nejsoucna, prázdného prostoru), v němž se atomy(nedělitelné konečné částice bytí) pohybují po předurčených dráhách => vzájemným spojováním atomů vznikají jednotlivé věci i lidské duše, které jsou směsí atomů a prázdná
- Tvrdí, že jsou trvalá jsoucna (prázdno, které se rozděluje na malé kousíčky a prázdnem mezi nimi a to jsou ty atomy) a nejsoucna
- Celý svět je tvořen atomy, které jsou odděleny prázdnem => fungování světa spočívá v dění atomární úrovni
- Podle něho jsou 2 druhy poznání (temné-chuť ; pravé- je skryto co mu náleží)
- Dohodám říká nomó –říkají to co je pro nás trpké, sladké
- Euthymie=síly=spokojenost->ideál, kterého měl člověk dosáhnout
- Nic nevzniká bez příčiny, vše se děje podle řádu a nutnosti
- Kladl důraz na rozumové poznání
- Byl to dialektik