Otázka: Zdeněk Matějček
Předmět: Sociologie, Společenské vědy
Přidal(a): Terezie Masopustová
ZDENĚK MATĚJČEK
PŘEDSTAVENÍ
- světově uznávaný dětský psycholog
- věnoval se studiu podmínek vývoje dětí v ústavech = v prostředí psychického strádání neboli deprivace
- zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny
DĚTSTVÍ
- narozen 16.08.1922 v Chlumci nad Cidlinou
- otec byl ředitelem hřebčína v Kladrubech nad Labem – později vliv na jeho tvorbu v podobě dětské terapie s domácími zvířaty a také koňmi
- matka posilovala u Zdeňka a jeho bratra sociální cítění a smysl pro dobročinnost
- k jeho koníčků patřila honitba nebo střelba – opak k jeho klidné povaze
- vybavuje si, že měl jako dítě velké úzkosti – tím si vysvětluje své pochopení k dětem
STUDIUM
- kvůli války nebylo možné studium – proto pracoval u Bati ve Zlíně v textilním průmyslu
- během své práce jako zemědělský dělník – zánět plic a posléze i tuberkulózu
- po válce studium na Karlově univerzitě v Praze – filozofie (součást také psychologie) a čeština – chtěl se stát kantorem
- při studiu filozofie se sám z vlastní vůle vzdělával ve studiu psychologie
PROFESE
- v roce 1949 začal navštěvovat Sociodiagnostický ústav v Praze, kde získával zkušenosti z oboru
- v roce 1952 spolu s Josefem Langmeierem objevili chlapce, který se nemohl naučit číst i přes svou vysokou inteligenci – dyslexie
- v té době o dyslexii nebylo moc známo – věnoval se studiu dyslexie do konce života
- od roku 1953 pracoval v dětské psychiatrické ambulanci
- věnoval se výzkumům sledujících osudy dětí vychovávaných mimo rodinu, zabýval se specifickými poruchami učení
- zemřel 26. 10. 2004 – do poslední chvíle se věnoval své profesi – přednášel na univerzitách po celé republice, psal knihy nebo pracoval v Psychiatrickém centru v Praze
KNIŽNÍ DÍLA
- Psychická deprivace v dětství (společně s Langmeierem) – popisuje detailní výzkum deprivace u ústavních dětí – deprivace citová, psychická, smyslová či sociální
- Co děti nejvíc potřebují – kniha pro rodiče
DÍLO
RODINA A DÍTĚ
- zdravý duševní vývoj dítěte – aby vyrůstalo v citově vřelém prostředí – tím je právě rodina
- 2 základní podmínky – aby rodiče měli rádi své děti, druhá je aby se všichni měli rádi navzájem
- když se tyto dvě podmínky splní, vytvoří si příjemné společenství, které bude trvat po celý jejich život, a všem bude dobře
ZÁKLADNÍ PSYCHICKÉ POTŘEBY DÍTĚTE
1, potřeba celkové stimulace
- je zapotřebí přiměřeného přívodu různých podnětů náležitého množství a variability – dítě by mělo být podněcované v oblasti zrakové, sluchové, hmatové atd.
- přirozeným zdrojem je každodenní tělesný, zrakový a řečný kontakt s dítětem
2, Potřeba smysluplného světa
- dítě kolem sebe potřebuje mít smysluplný svět, což znamená mít stálost věcného a sociálního prostředí, které se mu prostřednictvím rodiny dostává a dítě se v něm orientuje
- tato potřeba umožňuje organismu dítěte učit se a nabývat zkušeností
3, Potřeba lásky, citové jistoty
- dítě potřebuje trvalý kladný vztah k mateřské osobě (nemusí to být biologická matka), potřebuje také kladný opětovaný vztah k dalším členům rodiny, později i vrstevníkům, a v budoucnu také potřeba životního partnera
4, Potřeba identity, najít své vlastní já
- citová úroveň souvisí se sociální
- dítě si v interakci se svým okolím postupně začíná uvědomovat své vlastní já
- vytváří se mu sebevědomí, sebepřijetí a jeho identita, která se dotváří v období dospívání
- každý má potřebu někam patřit a mít přijatelnou pozici
5, Potřeba životní perspektivy, otevřené budoucnosti
- velmi důležitou potřebou je sdílení společné, otevřené budoucnosti
- tuto budoucnost má dítě právě v rodině
- umožňuje prožívání osobního běhu života
Jaká je vhodná výchova pro dítě?
„Rozumná je zase střední cesta. Příliš autoritativní výchova láme dětem charakter a příliš liberální přístup zvyšuje jejich úzkost. Každé dítě potřebuje řád, musí vědět, co smí, co se musí a co se nesmí. To mu dodává pocit jistoty.“
TŘI ZAKÁZANÉ VĚTY RODIČOVSTVÍ
- „Nemám tě ráda! Nemám tě rád!“
- „Nejsi k ničemu!“
- „Děláš mi ostudu!“
KOLEKTIVNÍ VÝCHOVA
- V 50. kdy nebyla mateřská dovolená dovolena se děti dávaly do jeslí – Matějček s tímto nesouhlasil – nebyla přítomna role rodiny
- děti neměly jednu osobnost, která by jim dávala všechnu svou pozornost – projevily se znaky citové deprivace – projevovaly úzkostí, plachostí, nedůvěrou a nejistotou
- prokázal, že ústavní výchova představuje závažné ohrožení duševního a sociálního vývoje dětí
DEPRIVACE
= značí ztrátu něčeho, strádání nedostatkem uspokojení některé z důležitých potřeb člověka
- problematika duševního strádání
- PŘÍKLAD: Jako příklad, uvádí pověst o císaři Bedřichovi II., který dal své děti vychovávat chůvám s přísným rozkazem, aby se vyvarovaly jakéhokoliv mluvení, laskání a mazlení. Pouze aby děti kojily a koupaly. Sám císař předpokládal, že jeho děti začnou mluvit onou nejstarší a nejpůvodnější řečí lidstva, pokud nebudou žádné nové řeči učeny. Jeho zvědavost však nebyla uspokojena, protože děti zemřely, nemohly žít, jak se starý kronikář domnívá, bez láskyplného přimlouvání a radostného výrazu tváře svých chův.
- nejedná se ovšem o strádání fyzické, ale nedostatečně uspokojené základní psychické potřeby
- „Psychická deprivace je psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost k uspokojení některé jeho základní (vitální) psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“ – viz. ZÁKLADNÍ PSYCHICKÉ POTŘEBY DÍTĚTE
Podle Matějčka se dají v poradenské praxi rozlišit čtyři kategorie případů, ve kterých se nejčastěji vyskytuje psychická deprivace:
- děti vystavené specifické zátěži
- děti adoptované nebo v náhradní rodinné péči
- děti často a dlouhodobě hospitalizované
- děti se závažnými smyslovými nebo pohybovými defekty
DEPRIVAČNÍ SITUACE
IZOLACE
- když se mezi dítě a přirozené věcné prostředí postaví nějaká překážka, ocitne se dítě v izolaci a začíná strádat nedostatkem podnětů
- dítě, které žije na samotě odlehlé od společnosti, bude pociťovat omezené množství kontaktů z širšího společenského prostředí
SEPARACE
- vnější situace, při níž dochází k přerušení specifického vztahu mezi dítětem a jeho sociálním prostředím (matkou nebo jinou pečující osobou)
ZANEDBÁNÍ
- následky vnějších nepříznivých výchovných vlivů – projevuje se rovněž v chování dítěte, ale nenarušuje přímo jeho duševní zdraví
NÁSLEDKY
IZOLOVANÉ DĚTI
- neschopnost navázat hluboký a trvalý citový vztah s erotickým partnerem – hluboce se zamilovat
- dochází také k neschopnosti navázaní bližšího vztahu ke svým dětem
NEDOSTATEK MATEŘSKÉ LÁSKY
- citová nevyzrálost jako rodič
- nadměrné množství práce – nahrazení materialistickými věcmi
- kladení velkých nároků na své děti – studium, kariéra
DĚTI Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ
TYPY VÝVOJE OSOBNOSTI DÍTĚTE:
- sociální provokace – agrese a žárlivost
- útlumový typ – méně intelektuálně nadaní, méně aktivní
- sociálně hyperaktivní – intelektuálně nadaní však bez motivace ke studiu, morálce – dostávají se do speciálních škol, nenavazují hlubší sociální vztahy
LÉČBA – JAK JE MOŽNÉ POMOCI
- REAKTIVACE – zajištění podmínek pro rozvoj motoriky a normální funkci smyslových orgánů (především u mladších dětí)
- REDIDAXE – přeučení, snaha o vytvoření nových návyků, který by nahradily ty staré, nevhodné
- REEDUKACE – zaměření na přestavbu osobnosti, uplatňuje se zde psychoterapie
- RESOCIALIZACE – zapojení dítěte do společnosti, pomoc dítěti při budování uspokojivých vztahů vůči jeho okolí
Tyto čtyři způsoby se kombinují podle potřeb konkrétních dětí.
PREVENCE
Obecný preventivní program, který se týká psychické deprivace, by měl obsahovat alespoň čtyři základní požadavky:
1 Je třeba zajistit, aby se dětem dostávalo takových podnětů z vnějšího prostředí ve vhodném množství, kvalitě, seskupení a časové posloupnosti tak, aby nedocházelo k poruchám činnosti CNS
2 Je třeba dbát toho, aby dítěti byly zabezpečeny podmínky pro učení již na té nejzákladnější úrovni
3 Je třeba vytvořit podmínky k vývoji kladných, trvalých vztahů mezi dítětem a jeho prvními vychovateli, prostředím jeho domova a pak i širším společenským prostředím
4 Je třeba umožnit dítěti zařazení se do společnosti tak, aby přijalo přiměřené sociální role, které umožňují později dospělý společenský život
Platí zde zákon: Čím důkladněji dítě poznáme, čím hlouběji nápravná opatření zasáhnou a čím dříve s nimi započneme, tím větší je naděje na úspěch.
SUBDEPRIVACE
- subdeprivace by se dala charakterizovat jako mírnější forma psychické deprivace
- vzhledem ke svému mírnému průběhu je její detekce výrazně obtížnější
- dnes se setkáváme právě spíše se subdeprivací, než s deprivací jako takovou
DYSLEXIE
= specifická porucha čtení, která se vyznačuje sníženou schopností přesného a rychlého čtení
- patří k nejznámějším a nejčastěji se vyskytujícím specifickým poruchám učení
- je pravděpodobné, že dyslexie existuje tak dlouho, jako psaná řeč samotná
- zajímavost je, že v obrázkovém písmu je méně těžkostí dyslektického charakteru než ve slabičném fonetickém písmu
PŘÍCINY DYSLEXIE
Rozdělení do 4 skupin podle příčin:
- Encefalopatická – jedná se o jedince s poškozením mozku
- Hereditární – pojednává o jedincích s dědičně získanou poruchou
- Hereditárně encefalopaticá – poruchu tvoří kombinace dědičnosti a poškození mozku
- Neurotická (tedy nejasná) – nejsou příčiny příliš jasné
TYPY DYSLEXIE
- dysnemkineze – zahrnuje motorické dovednosti a potíže s tvořením písmen při psaní, dyslektici obvykle píšou písmena pozpátku
- dysfonie – zahrnuje sluchové dovednosti, potíže s výslovností a porozuměním neznámým slovům
- dyseidie – zahrnuje zrakové dovednosti, potíže s poznáním nebo pochopením psaných slov a také je špatně rozpoznává podle zvuku
PROJEVY DYSLEXIE
- pomalé čtení
- špatné porozumění textu (čtenému nahlas i potichu)
- vynechávání slov při čtení
- špatné rozeznávání některých hlásek a krátkých slov
- omezenější aktivní slovní zásoba
- horší mechanická paměť (data, časové údaje, seznamy)
NÁPRAVA DYSLEXIE
LEHKÁ DYSLEXIE
- pracuje se s nemocnými přímo ve školách v rámci normální výuky
- nápravu provádí učitel
- musí být obeznámen s metodami nápravné činnosti, musí umět jednat klidně a povzbudivě s dětmi s dyslexií
TĚŽŠÍ DYSLEXIE
- nelze zvládnout v prostředí školy – speciální mimoškolní prostředí
- odborníci v domácím prostředí dítěte fungují tak dlouho, dokud není dítě schopno zařadit se do normálního školního postupu
TĚŽKÉ DEFEKTY
- pro tyto děti se budují speciální třídy nebo i celé školy
- v dyslektické třídě už nemusí trpět pocitem méněcennosti
- je mezi dětmi stejně postiženými a v péči učitele, který má maximální pochopení
NEJTĚŽŠÍ PŘÍPADY DYSLEXIE
- pomocníci se snaží o to, aby dítě umělo alespoň trochu číst
- dítě je umístěno do speciálního střediska, kde se vše přizpůsobuje dané poruše, a všichni se snaží o nápravu čtení
- pracuje se zde zcela individuálně, podaří-li se najít vhodnou metodu nápravy, může dítě vzestupně postupovat po dalších jednotlivých úrovních.