Otázka: Geografie jako věda, Země jako vesmírné těleso
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): Veronika198
Úvod a základní pojmy – Geografie jako věda
- Geografie = zeměpis (řecky gé – Země, grafein – psáti)
- Geografie = věda, zabývá se krajinnou sférou a vzájemnými interakcemi mezi přírodním prostředím a lidskou společností v prostoru a čase
- Široký okruh zkoumání – rozhraní věd přírodních, společenských a technických
- Eratosthénes (2. st. př. n. l.) – Geografika – vznik geografie – vyčlenění z filozofie, studuje celou Zemi a vesmír
- Změny ve vývoji geografie
- zúžení objektu: celá Země => krajinná sféra (KRSF), vyčlenění dalších věd studujících Zemi (např. geologie)
- změna rázu poznávání: popis => vysvětlení jevů (teorie) – tvorba prognóza
- změna významu a zaměření – dnes praktické zaměření (není jen všeobecně vzdělávací)
- Předmět zkoumání tvořen čtyřmi složkami výzkumu
- Objekt (to, co zkoumá) – krajinná sféra
- Aspekt – hledisko, ze kterého je objekt studován
- Metoda – přístupy a postupy výzkumu
- Cíl – využití výsledků v teorii i praxi
Objekt geografie
- Objekt studia geografie = krajinná sféra
- Krajinná sféra se skládá z jednotlivých geosfér
- Vymezení krajinné sféry
- horní hranice – ozonosféra (25 km)
- dolní hranice – astenosféra (100 – 300 km)
Krajinná sféra
- Fyzickogeografická sféra (přírodní)
- Anorganické geosféry
- Litosféra – horninový obal Země
- georeliéf – povrch zemské kůry
- zemská kůra – horní vrstva litosféry, 35 km
- Mohorovičičova plocha diskontinuity (nespojitosti)
- Svrchní vrstva zemského pláště (100-300 km) – astenosféra (plastická)
- Pohyb litosférických desek
- Atmosféra – vzdušný obal Země
- troposféra – dolní část atmosféry
- dolní vrstva stratosféry po hranici ozonosféry (25 – 35 km)
- Hydrosféra – vodní obal Země
- Litosféra – horninový obal Země
- Organické
- Biosféra – organizmy
- Anorganicko-organické
- Pedosféra – půdní obal Země
- Kryosféra – teploty po více než dva roky pod bodem mrazu
- Anorganické geosféry
- Socioekonomická sféra (společenskohospodářská, humánně geografická) – člověk a jeho výtvory
Geografické jednotky
- Planetární rozměr
- Různý příděl sluneční energie – odlišné podmínky (podnebí, půdy, rostlinstvo,…) – planetární celky
- šířková pásma (zóny)
- úbytek energie od rovníku k pólům (s rostoucí zeměpisnou šířkou) – menší úhel dopadu slunečních paprsků
- nejvíce klimatická, bioklimatická pásma (arktické,..)
- výšková stupňovitost
- úbytek energie s rostoucí nadmořskou výškou
- nejvíce ve velehorách (alpinský stupeň)
- šířková pásma a výškové stupně = největší jednotky
- Chorický rozměr
- krajina (geochora)
- výsek krajinné sféry
- části všech geosfér
- několik km2 až několik tisíc km2
- hranice
- přírodní (horská, lesní,…)
- vytvořená lidskou činností (zemědělská, průmyslová)
- administrativní (stát, okres)
- krajina = region = oblast
- Topický rozměr (topos = místo)
- nejmenší, kterým se geografie zabývá
- geotopy tvoří krajinu
- několik m2 až několik km2
- louka, rybník, pole – reagují jako celek
Metody geografie
- Vztahy mezi geosférami (vertikální vztahy)
- Vztahy mezi geografickými objekty (horizontální vztahy)
- rozložení (rozmístění) geografických objektů na zemském povrchu
- vzájemné vztahy mezi objekty
- změny v čase
- Regionalizace
- Mapové vyjádření
Význam a využití geografie
- Zkoumá a vypracovává způsoby zachování rovnováhy krajinné sféry => předpoklad pro zdravý vývoj lidské společnosti
- Vypracovává geografické zásady využívání přírodních zdrojů (např. způsoby jak využívat nerostné suroviny, vodu a půdu v průmyslu nebo zemědělství k rekreaci)
- Vypracovává způsoby boje proti znehodnocování přírodního prostředí
- Zkoumá oblasti znehodnocené lidskou činností a hledá způsoby její rekultivace
- Zkoumá katastrofické jevy (zemětřesení, záplavy) a vypracovává způsoby ochrany proti nim
- Zkoumá prudký nárůst počtu obyvatel světa a zkoumá důsledky, které z toho vyplývají pro další rozvoj lidské společnosti
- Určuje nejlepší prostorové uspořádání lidské společnosti a navrhuje vhodné rozmístění sídel, průmyslu, zemědělství,…
Geografické vědy
- Rozhraní věd přírodních, společenských, technických
- Obecná geografie
- Fyzická geografie
- Litosféra – geomorfologie
- Atmosféra – klimatologie
- Hydrosféra – hydrogeografie
- Pedosféra – pedogeografie
- Biosféra – biogeografie
- Kryosféra – geokryologie, glaciologie
- Socioekonomická (humánní) geografie
- Geografie obyvatelstva
- Geografie sídel
- Geografie zemědělství
- Geografie průmyslu
- Geografie služeb a cestovního ruchu
- Geografie dopravy
- Fyzická geografie
- Regionální geografie – oblasti (regiony)
- Kratografie
Geografické objevy
Starověk
- Číňa, Mezopotámie, Egypt, Inuité, Aztékové, Mayové, Inkové
- -3. tisiciletí př n.l.
- Průzkumné plavby (Féničané) a cesty
- Popisy území
- Mapy – babylónská mapa světa z 5 st.př.n.l. je nejstarší dochované zobrazení Země
- Ga-Sur (město)
- o na hliněné destičce (sever Mezopotámie)
- o nejstarší stranově orientovaná (ve spodní části západ, v horní východ a nalevo sever)
- astronomické poznatky
- antika – Řecko, Řím
Vznik geografie
- Filozofie
- Součást historie – 6. st. př.n.l. – Řecko
- Anaximandros, Hérodotos – otec historie, Hippokratés -zakladatel moderní medicíny, Aristoteles
- Eratosthénes z Kýrény
- 276-195 př.n.l.
- první ryze zeměpisné dílo: Geográfiké – matematická, fyzická, regionálně-zeměpisná část
- vypočetl přibližný obvod Země
- zkonstruoval mapu světa s rovnoběžkami a poledníky
- správce alexandrijské knihovny, básník
- Claudius Ptolemaios
- vrchol antické geografie
- mapa světa
- určil základní poledník
Postavení a tvar Země
- tvar Země
- plochá deska, která leží na hladině oceánu (Tháles z Milétu)
- kamenný válec ve vzduchu (Anaximandros)
- koule (Pythagoras)
- geocentrický názor – Ptolemaios – přetrval až do pozdního středověku, převzala jej římskokatolická církev
- heliocentrická teorie
- Aristarchos ze Samosu – 3.st.př.n.l.
- Mikuláš Koperník – polský astronom, matematik a lékař
- Země není nehybným středem světa, ale že se točí a obíhá kolem Slunce spolu s ostatními planetami
- Giordano Bruno
- ani Slunce není středem vesmíru, ale pouze jednou z mnoha hvězd
- Vesmír je podle Bruna nekonečný, existuje nekonečně mnoho sluncí s planetami, které můžou být i obydlené
- Galileo Galilei
- zastával Koperníkovo učení
- 1632 vydává knihu, ve které popisuje oba systémy světa a podporuje Koperníkovu teorii, inkvizicí zakázáno
- podle legendy si před odchodem ze soudní síně sám pro sebe řekl známou větu: „Eppur si muove“ (A přece se točí)
- Jan (Johannes) Kepler – Keplerovy zákony – popisují pohyby planet
- Isaac Newton – gravitační teorie – vysvětluje příčinu pohybu planet
Středověk
- Stagnace vědy v Evropě, úpadek antických znalostí, zničeny knihy a knihovny
- Ptolemaios – dílo vyšlo v r. 1462 – křesťanská církev
- Hlavně arabská vzdělanost
- Vikingové – severní Atlantik, severní a východní Evropa
- první mezikontinentální cesty
- Erik Rudý – osídluje Grónsko v 10. století
- syn Leif Ericsson – Amerika (severovýchod, kolem roku 1000), nemělo žádný další význam
- Vinland (Země vína) – patrně Newfoundland
- Marco Polo (1254-1324) – benátský kupec a mopřeplavec
- cestopis Milión
- cesta do Číny a Mongolska
Zámořské objevy
- zámořské objevy – epocha novověku – od poloviny 15. Století
- Příčiny a předpoklady o Turci ovládli Blízký východ – omezení obchodu
- technické zdokonalení mořeplavby
- rozvoj kartografie
- potřeba nových zdrojů (zlato, stříbro, drahé kovy, koření, střelný prach, …) i odbytišť
- hledání cesty do Indie
- snaha objevovat a ovládnout nová území
Španělé, Portugalci,…
- Bartolomeo Díaz
- 1486 – objevil Mys Dobré naděje (on jej nazval „Bouřlivý“)
- otevřel cestu do Indie
- Vasco da Gamma
- Portugalec
- Měl objevit novou obchodní cestu do Indie kolem Afriky
- 1498 – dorazil kolem Afriky do Indie
- Kryštof Kolumbus (Cristóbal Colón, Cristophoro Colombo)
- Janovan
- na západ do Indie
- 10.1492 – ostrov San Salvador-Guanahani na Bahamách
- 1492 – 1503 – 4 výpravy
- Nevěděl o objevu nového kontinentu
- John Cabot
- italský námořník a objevitel v anglických službách
- znovuobjevil severoamerickou pevninu – do Indie severním Atlantikem
- stejně jako Kolumbus se domníval, že doplul na sever říše velkého chána
- Amerigo Vespucci
- Ital o 1500 – objevuje Jižní Ameriku
- 4 výpravy
- Po něm později pojmenován celý kontinent
- Vasco Nuñez de Balboa
- španělský conquistador
- spatřil jako první Evropan Tichý oceán (1513), který nazval „Jižní moře“
- Fernão de Magalhães (Fernando Magallanes)
- Portugalec o 1519-1522 – první obeplutí země – potvrzení kulatosti
- do cíle dorazila jen loď Victoria, sám se návratu do Evropy nedožil (Filipíny – zabit)
- pojmenoval Tichý oceán – během plavby po něm nedošlo k žádným bouřím
- na jeho počest byl průliv mezi Atlantským a tichým oceánem pojmenován Španělským králem Magellanův průliv (Magalhaes je španělsky Magellan)
Conquistadoři (dobyvatelé)
- zlato a stříbro,…
- Hernán Cortéz
- z Kuby dobyl říši Aztéků (dnešní Mexico)
- zajal aztéckého načelníka Montezumu II.
- pád Tenochtitlánu (hl. město Aztéků, dnešní Mexico City)
- Francisco Pizzaro
- 1533 dobyl říši Inků
- město Cuzco, vládce Atahualpa uškrcen
- Francis Drake
- Anglický korzár a mořeplavec ve službách královny Alžběty I.
- druhé obeplutí Země (1577-80), přepadávání španělských lodí
- Magallhaesův průliv až k Vancouveru
- do Evropy dovezl mimo jiné např. tabák a brambory
Hledání cesty do Asie
- severozápadní průjezd – Baffin, Cartier, Davis, Hudson
- severovýchodní průjezd – Barents, Bering, Děžněv, Čeljuskin, Laptěvovi
Oceánie
- 1606 – údajně Holanďan Willem Jansz – Austrálie
- 1642 – Holanďan Abel Tasman – obeplul Austrálii, objevil Nový Zéland
- prvenství objevení Austrálie se přou i Portugalci
- James Cook
- 1728 – 1779
- 1768 – výprava do Tichomoří
- objevil a dobře zmapoval Austrálii a Nový Zéland
- 1772 – druhá cesta
- objevil řadu ostrovů: Nové Hebridy, Novou Kaledonii, Jižní Georgii,…
- poprvé v historii pronikl za jižní polární kruh
- 1776 – třetí a poslední cesta
- úkol – najít pověstný Severozápadní průjezd
- objevil Havajské ostrovy
- února 1779 zabit v nenadálém konfliktu s domorodci, kteří v něm dosud spatřovali boha.
Afrika
- David Livingstone (1813 – 1873), Henry Morton Stanley – vnitrozemí
Antarktida
- 1820-21 Belingshausen, Lazarev – téměř k pobřeží
- 1830-31 – John Biscoe – obeplul Antarktidu
Dobývání pólů
- 20. století
- Severní pól (Arktida)
- Fridtjof Nansen – konec 19. století, lodí Fram k 56° s. š.
- Robert Peary (USA) – 1909 – 1. na severním pólu
- Roald Amundsen – průzkum – lodě, letadla, vzducholodě
- Jižní pól (Antarktida)
- 1911 Roald Amundsen
- Robert Scott – o měsíc později, při zpáteční cestě zahynul
- Mount Everest (Čomolungma, Sagarmatha) 8848 m
- 1953 Edmund Hillary (N.Z.) + nepálsyký šerpa Tenzing
- Mariánský příkop (10 912 m)
- 1960 – Jacques Piccard (Švýc.)
- Jacques-Yves Cousteau – oceánografické výzkumy, loď Calypso, oceánografické muzeum v Monaku
Planetární geografie (zeměpis) – Země jako vesmírné těleso
- Dříve matematický zeměpis
- Studuje Zemi jako vesmírné těleso a důsledky, které vyplývají pro člověka
- Objekt studia
- Postavení Země ve vesmíru
- Tvar, velikost a pohyby Země a jejich důsledky
- Měření času na Zemi
Vesmír
- pohybující se hmota v nekonečném prostoru
- vznik – velký třesk (Big Bang) – převládající vědecký model, rozpínání z jednoho extrémně horkého a hustého bodu, v němž byla soustředěna veškerá hmota a energie, před 14 miliardami roků, vesmír se rozpíná, rychlost rozpínání se zvětšuje
- z prachu a plynu se gravitací vytvořila tělesa
- Hvězdy
- Kulaté
- plynné (plazma, helium, neon,…)
- vlastní zdroj viditelného záření
- uvnitř termojaderné reakce (vodík na helium) – světelné, tepelné a ultrafialové záření – zdroj energie
- vysoká teplota
- velká životnost, ale omezená
- Slunce
- Proxima Centauri – druhá nejbližší hvězda (Slunce je 300 000krát k Zemi blíže než Proxima Centauri)
- Sirius – nejjasnější hvězda
- Souhvězdí – obrazce na obloze
- Galaxie – seskupení hvězd (galaxie x Galaxie) – miliardy hvězd, gravitace kolem středu (naše galaxie – Mléčná dráha – tvar spirálovitého disku)
- Mléčná dráha – celá naše Galaxie x část naší Galaxie viditelná z naší země (stříbřitý pás)
- Další tělesa
Jednotky
- Astronomická jednotka (AU) = střední vzdálenost Země od Slunce – 149,6 mil km
- Parsek (pc) = vzdálenost, ze které je astronomická jednotka vidět pod úhlem 1 vteřiny
- Světelný rok (ly) = vzdálenost, kterou urazí světelný paprsek za 1 rok
Sluneční soustava
- (psát s malým s), 4,7 mld let
- vznik – různé hypotézy (kosmogonické hypotézy)
- všechna tělesa, která se pohybují v gravitačním poli Slunce a vykonávají alespoň 1 úplný oběh kolem Slunce
- Slunce
- Hvězda
- 99,8% hmotnosti Sluneční soustavy (horký ionizovaný plyn – 73% vodík)
- Stáří 5 miliard let
- Pohyb kolem vlastní osy a kolem středu galaxie
- Energie –jaderné reakce (uvnitř – vodík se mění na helium)
- Planety
- velká tělesa
- Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun (Pluto,…)
- Rozdělení
- Vnitřní – pevné (kamenné, planety zemského typu – terestrické)
- Merkur (jediný nemá atmosféru), Venuše, Země, Mars
- pevné horniny
- malá hmotnost a rozměr, velká hustota
- pásmo mezi Marsem a Jupiterem – velké množství planetek
- Vnější – plynné
- Jupiter, Saturn, Uran, Neptun
- lehké prvky
- velké rozměry a hmotnost
- hustá a mohutná atmosféra (nejasné hranice)
- velká rychlost rotace
- slabé sluneční záření x vlastní zdroj tepla
- prstence z drobných kosmických těles
- velký počet měsíců
- Vnitřní – pevné (kamenné, planety zemského typu – terestrické)
- Měsíce (družice) planet – pevná tělesa obíhající kolem planet
- Přirozené
- Umělé
- Planetky
- menší pevná tělesa (malá hmotnost – většinou nepravidelný tvar)
- hlavně mezi Marsem a Jupiterem, za dráhou Neptuna
- protáhlejší elipsy než planety, mohou křížit dráhu Země
- nad 100 m, větší jsou meteoroidy
- Komety
- jádro (zmrzlá voda+oxid uhličitý+metan, plyn a prach) – „špinavé sněhové koule“
- ohon – vždy odvrácen od Slunce (vlasatice – zastaralý pojem)
- velice excentrická elipsa
- mohou změnit dráhu na hyperbolickou a opustit sluneční soustavu
- Jupiter zachycuje komety
- Halleyova kometa – Nejznámější kometa, která obíhá kolem Slunce., Můžeme ji spatři jednou za 76 let., Naposledy v roce 1986.
- Meteoroidy – úlomky velkých vesmírných těles
- Meteor – zbytek meteoroidu, který nedopadne na zem (shoří v atmosféře), padající hvězda
- Meteorit – dopadne na zem (nad desítky centimetrů)
- Meziplanetární hmota – drobný prach a plyn
Měsíc
- Přirozená družice Země
- Teorie původu
- Odtržení
- Zachycení
- Teorie společné akreace – společný vznik
- Teorie velkého impaktu – vyvržený materiál ze žhavé Země po kolizi s tělesem velikosti Marsu – nejvíce zastávaná teorie
- Byl geologicky aktivní, nemá atmosféru
- Krátery (nad 1 km) – tělesa neshoří, krátery vydrží (nejsou klimatické vlivy)
- moře – tmavé skvrny – na odvrácené straně téměř nejsou (utuhlé čediče)
- Střední vzdálenost od země 384 000 km
- Poloměr 4x menší než Země
- 20. 7.1969 Neil Armstrong – první na Měsíci
- jediné vesmírné těleso na kterém stanul člověk
- projekt Apollo (1969-1972)
- celkem 12 lidí
Pohyby
- Obíhá kolem Země (eliptická dráha)
- Otáčení kolem osy
- Doba oběhu = doba rotace (27,3 dne – siderický měsíc)
- přivrácená stále stejná strana Měsíce – odvrácenou nelze ze Země spatřit
- způsobeno slapovými jevy (zpomalování rotace Měsíce)
- odvrácená strana Měsíce přijímá stejné množství světla jako přivrácená
- z odvrácené strany nelze radiová komunikace se Zemí
Fáze měsíce
- Z hlediska pozorovatele na Zemi se mění tvar osvětlené části – poloha těles vůči Slunci
- Nov (novoluní) – Měsíc mezi Zemí a Sluncem
- První čtvrť – dorůstá (D)
- Úplněk – Měsíc je na opačné straně než Slunce
- Poslední čtvrť – couvá (C)
- Doba mezi následujícími úplňky cca 29,5 dne (synodický měsíc)
Zatmění
- jedno vesmírné těleso vstoupí do stínu jiného – částečné, úplné
- Zatmění Slunce – Měsíc mezi Slunce a Zemí (nov) – vrhá stín
- Úplné – celé Slunce
- Viditelné na malém území (stín má velikost Čech)
- Rychlý posun – na jednom místě max 7 minut
- Na Zemi 1x za 18 měsíců, na jednom místě 370 let
- Zatmění Měsíce – Měsíc ve stínu Země (úplněk)
- Viditelné na celé neosvětlené části Země
- Až 1 hod 45 min
Tvar a velikost Země
Tvar Země
- Kulovitý tvar – Aristoteles
- Nepravidelný tvar
- Rotační elipsoid
- zploštění v oblasti pólů
- Newton 17. století
- vliv rotace
- Geoid
- těleso nejpřesněji vystihující tvar Země
- fyzikální model – matematicky nedefinovatelné
- povrch kolmý na směr působení tíhy
- střední hladina světového oceánu probíhající myšleně i pod kontinenty
- Referenční elipsoid
- Elipsoid – elipsa rotující kolem osy
- lze na něm matematicky počítat
- různé referenční elipsoidy
- ČR – Besselův do roku 1952
- Krasovského do 1984
- geodetický systém WGS
- nejpřesnější
- družicová měření
- odchylky od geoidu +-60m
- Průměr na rovníku o 43 km větší než vzdálenost k pólu
- Poloměr – 6371 km, malé rozdíly od koule, výpočty na kulové ploše, poloměr zvolen – povrch koule = povrch referenčního elipsoidu
- Důsledek kulovitého tvaru (a postavení vzhledem ke Slunci) – různé části Země dostávají různé množství energie – úbytek od rovníku k pólům, rozhodující je sklon slunečních paprsků – šířkové podnebné (a jiné) pásy – horizontální pásmovitost
Zeměpisné souřadnice
- Určují polohu bodů na zemském povrchu
Pojmy
- Zemská osa
- Zemské póly – průsečíky rotační osy Země se zemským povrchem
- Rovník – průsečnice zemského povrchu s rovinou procházející středem Země a kolmou k zemské ose
- Zeměpisná šířka – úhel mezi rovinou rovníku a spojnicí určovaného bodu se středem Země
- Rovnoběžky – spojnice všech bodů stejné zeměpisné šířky, 0°-90° od rovníku k pólům, severní zeměpisná šířka (s. š.) a jižní zeměpisná šířka (j. š.)
- Zvláštní rovnoběžky
- 0° rovník
- 90° rovník
- 23°27’ obratníky (Raka – s. š., Kozoroha – j. š.), v poledne nejdelšího dne zde sluneční paprsky dopadají kolmo
- 66°33’ – polární kruhy – severní a jižní – v poledne nejkratšího dne v roce dopadají paprsky pod úhlem 0° – vodorovně
- Zeměpisná délka – úhel, který svírá rovina základního poledníku s rovinou místního poledníku
- 0°-180°východní (v. d.), 0°-18° západní délky (z. d.)
- Poledníky – spojnice všech bodů se stejnou zeměpisnou šířkou
- Čára, na které je všude současně poledne
- 0° základní poledník – greenwichský poledník – stanoven v roce 1883, prochází hvězdárnou Greenwich v Londýně
- Místní poledník – prochází určovaným bodem
- Zeměpisná síť – rovnoběžky a poledníky
Pohyby Země
- Oběh Země kolem Slunce
- Rotační pohyb
Rotační pohyb
- Rotace kolem zemské osy
- Od západu k východu – zdánlivý pohyb Slunce od východu k západu
- 23 h 56 min 4 s (24 hodin) – hvězdný den
- Úhlová rychlost 15° za hodinu, 360° za 24 hodin
- Obvodová rychlost závislá na zeměpisné šířce (rovník 465 m/s, 50° s.š. 290 m/s, póly 0 m/s)
- Důsledky rotace
- Střídání dne a noci, zdánlivý pohyb nebeských těles po obloze
- Zploštění Země
- Působení Coriolisovy síly
- Coriolisova síla (uchylující síla zemské rotace)
- tělesa na zemském povrchu pohybující se v poledníkovém směru se na severní polokouli odchylují napravo a na jižní polokouli nalevo
- vzdušné a vodní hmoty (větry – pasáty,…, vodní proudy, řeky – nesouměrnost koryt a údolí,…)
Oběh Země kolem Slunce
- Eliptická dráha, Slunce v jednom z ohnisek
- Přísluní (perihelium) – začátek ledna – 147,1 mil. km od Slunce
- Odsluní (afelium) – začátek července – 152,1 mil. Km
- Střední vzdálenost – astronomická jednotka 1AU=149,6 mil. Km
- Nepravidelný pohyb – přísluní největší rychlost, odsluní – nejnižší rychlost, průměr 29,8 km/s
- Tropický rok – oběh o 360°- 365 d 5 h 48 min 45,7 s (o 6 hodin více než občanský rok) – přestupný rok co 4 roky
- Sklon roviny rovníku k rovině ekliptiky 23°27’, sklon zemské osy k rovině ekliptiky 66°33’
- Střídání ročních období – důsledek oběhu a sklonu zemské osy
- 21. -22. červen – letní slunovrat – sluneční paprsky kolmo na obratník Raka, severní polokoule – nejdelší den a nejkratší noc
- 22.-23. září – podzimní rovnodennost – den a noc trvají stejně dlouho, paprsky kolmo na rovník
- 21. -22. prosince – zimní slunovrat – paprsky kolmo na obratník Kozoroha, nejkratší den a nejdelší noc na severní polokouli
- 20.-21.3 – jarní rovnodennost – paprsky kolmo na rovník, den a noc jsou stejně dlouhé
Čas a časová pásma
- Důsledek rotace Země – od západu k východu
- Zdánlivý pohyb Slunce – od východu k západu
- Pravý sluneční den
- doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími vrcholeními Slunce na místním poledníku
- nepravidelný pohyb – v přísluní je den delší než v odsluní
- Střední sluneční den
- 24 hodin
- nahrazení nepravidelného pohybu pravidelným
- Místní čas
- čas na příslušném poledníku – všechna místa na stejném poledníku mají stejný místní čas
- 1° zeměpisné délky = 4 minuty (=24 h/360°=24×60/360=24/6=4 min)
- 15° zeměpisné délky – 1 hodina (4×15=60 minut)
- Pásmový čas
- Od roku 1884 (průmyslová revoluce)
- časová pásma po 15 stupních se stejným časem
- sousední pásma se liší o hodinu (násobek 15 + nebo – 7,5°)
- přizpůsobeno administrativním hranicím
- Světový čas (UTC=Universal Time Coordinated) = západoevropský čas (ZEČ) – Greenwich
- Středoevropský čas (SEČ) – 15° v.d. – o hodinu více než světový čas (Jindřichův Hradec)
- Letní čas – Evropa – o hodinu více (jaro až podzim)
- Datová hranice
- cca 180. poledník (většinou neobydleno – Tichý oceán)
- z V na Z – dva dny ponecháváme stejné datum
- ze Z na V – přidat 1 den
Slapové jevy
- Periodické deformace tvaru zemského povrchu
- 2 příčiny
- gravitační působení Měsíce (přitažlivost)
- odstředivá síla soustavy Země – Měsíc – těžiště (barycentrum) – cca 1700 km pod povrchem Země
- + působení Slunce
- 2 příčiny
- Moře – nejvýraznější, zemská kůra, atmosféra
- Mořské dmutí
- Příliv – 2 protilehlé oblasti, ostatní oblasti odliv (rovnoběžkovým i poledníkovým směrem)
- Doba mezi přílivy – 12 h 25 min
- Vliv Slunce
- skočný příliv (úplněk, nov)
- hluchý příliv – Měsíc a Slunce působí kolmo
- Zálivy – největší dmutí (Fundy Bay – 18 m, V pobřeží Kanady)
- Využití
- vnitrozemské námořní přístavy (Londýn)
- přílivové elektrárny (Francie)
Dálkový průzkum Země
- letecké snímkování
- kosmické snímkování – stacionární družice (obíhají kolem Země v rovině rovníku)
- kosmické lodě a laboratoře s lidskou posádkou (šikmé oběžné dráhy)
- meteorologické družice pro výzkum přírodních zdrojů (subpolární oběžné dráhy)
- druhy snímků –tepelné, radarové, multispektrální (téhož místa víckrát), panchromatické, infračervené snímky
- význam – využití přírodních zdrojů, studium životního prostředí, využití půdy v zemědělství, předpověď počasí