Starověká knižní kultura - maturitní otázka

fotografie

Téma: Starověká knižní kultura

Předmět: Knihkupecké a nakladatelské činnosti

Přidal(a): Nikolas Wagner

Kniha a písmo (význam, definice a funkce)

Slovo „kniha“ vychází z řeckého biblos a latinského liber.
Jedná se o svazek listů s určitým obsahem, který slouží jako základní informační pramen.
Knihy jsou určeny k uchovávání myšlenek, vzdělávání a k předávání poznatků minulých generací novým generacím.
Písmo umožňuje záznam jazyka a myšlenek přes prostor i čas, čímž uchovává obsah řeči a literární památky.
Umožňuje vyjadřovat city, sdílet zkušenosti a fixovat jazyk.
Písmo posiluje soudržnost národa a zároveň písemně odlišuje kultury.
Slouží estetickým funkcím – např. v podobě kaligramů.

Prehistorické období:

Předchůdci písma: vlastnické značky, vrubové hůlky (evidence dluhů, kalendáře), uzlové písmo (kipu), barevné mušle (aroko), piktogramy, ideogramy a první jeskynní malby (Altamira).

Historické období:

První ručně psaná a kreslená písma: klínové písmo (Sumérie, Mezopotámie), hieroglyfy, démotické a chetitské písmo, krétské písmo (mínojské hieroglyfy, lineární písma A, B, C).
Vývoj v Číně (obrázkové a znakové písmo), Japonsku (hiragana, katakana, kanji), Indii (sanskrt, Brahmí), hebrejské, fénické, řecké a latinské písmo – každé s vlastními specifiky a historickou rolí.
Důležité objevy: Rosettská deska a Champollion (hieroglyfy), Bedřich Hrozný (chetitština), Michael Ventris (lineární písmo B), Alice Koberová (statistické metody v dešifrování).
U písma často pomáhá bilingva – dešifrování pomocí známého jazyka.

Moderní období:

Výroba kovových písem, nové tiskové a typografické technologie (například digitalizace písma, vývoj fontů).
E-knihy a digitalizované archivy se stávají novodobou podobou knih a písemnictví.

Klínové písmo: využíváno v Mezopotámii a Sumérii, psalo se rákosovým pisátkem do hliněných destiček. Rozluštil Grotefend.
Hieroglyfy: egyptské písmo pro záznam posvátných textů, rozluštil Champollion díky Rozettské desce.
- Hieratické (kněžské – rychlopis), démotické (lidové) písmo – používáno na smlouvy i běžné dokumenty.
Chetitské písmo: kombinace klínového a hieroglyfického písma, zpravidla rývané do kamene.
Krétské písmo: mínojské hieroglyfy, lineární písma A, B, C; významný památník Disk z Faistu.
Čínské písmo: obsahuje desítky tisíc znaků, má bohatou tradici obrázkových i znakových písem.
Japonské písmo: tvořené kombinací čínských znaků a místních slabičných systémů.
Indické písmo: více než 200 systémů, sanskrt, Brahmí, a dosud nerozluštěná protiindická písma.
Hebrejské písmo: kvadrátní i rabínské, nositel židovské tradice (Tóra/Pentateuch).
Fénické písmo: základ evropských abeced, 22 hláskových znaků – základ pro většinu dnešních abeced.
Řecké písmo: inspirace pro hlaholici, základy latinky.
Latinské písmo: nápisové (monumentální), kurzivní, knižní, základ velké a malé abecedy i dalších evropských písem.

Typy řeckých a římských písem

Nápisová písma (kapitála, capitalis monumentalis), knižní kvadrátní písmo, rustická kapitála, iniciály, kurzíva (starší i minuskulní), majuskule, minuskule, ligatury.

Svitky z papyru a pergamenu: Řekové a Římané převzali výrobu svitků a papyru z Egypta, využívány byly i destičky (diptych, triptych, polyptych).
Kodex: v křesťanství rozšířená forma, svazek listů vázaných do hřbetu s ilustracemi.
Psací prostředky: Psalo se brky, štětci, ocelovými pery (první plnící pero Watermann 1883, první grafitová tužka 1660, první tužka Koh-i-Noor od Josefa Hardmuta).
Inkousty obsahovaly netradiční suroviny (pivo, skalice, duběnka), uchovávaly se často ve zvířecích rozích.
Vývoj materiálů: tuš, fialový inkoust, stillus, speciální kalamáře.

Pergamen a jeho výroba

Vyráběl se namáčením a natahováním kůže, obrušováním, speciální druhy (velín, bělpuch). Výhodou je trvanlivost, možnost opakovaného použití (palimpsest).
Na pergamen lze psát z obou stran, umožňuje orientaci v textu.

Papír a jeho cesta k nám

Vynalezen v Číně (Chai Lun), do Evropy přišel ve středověku, v Čechách za vlády Karla IV.
První papírna u nás byla ve Zbraslavi (1499), první papírová kniha – Městská kniha pražská.
Výroba zahrnovala drcení hadrů, bělení kaše, lisování na plsti, sušení a hlazení.

Písaři, opisování a role ve společnosti

V Egyptě považováni za vtělení bohů, měli vysoký společenský status.
Organizovali opisování knih i archivaci textů (písařské dílny, kláštery, školy).
Význam opisování: uchování písemných památek, rukopisné knihy před nástupem knihtisku.

Antické knihovny a knihovnictví

Músaion a Alexandrijská knihovna – nejvýznamnější centra vědy a kultury starověku; většina knih byla svitky; byla zničena během válek a požárů.
Pergamská knihovna – konkurent Alexandrie, část sbírky byla darována Kleopatře.
Aššurbanipalova knihovna – sbírka hliněných destiček v Ninive, nejstarší královská knihovna.
Římské knihovny – veřejné, přístupné, spojené s fóry, lázněmi.

Obchod s knihami v antice

Rozvoj knižního obchodu v helénistických městech (Athény, Alexandrie).
V Římě opisovali knihy otroci pro vzdělané obyvatele a elity.
Knihy byly ceněným zbožím, autorská práva neexistovala; propagace probíhala veřejnými čteními.

Digitalizace knih a písemných památek – online knihovny, digitalizované katalogy.
Nové formy publikování (e-knihy, audioknihy).
Písmo v současnosti slouží i vizuální komunikaci (plakáty, digitální obrazovky, graffiti).