Otázka: Antická ontologie
Předmět: Filosofie (Základy společenských věd)
Přidal(a): Veronika
Antická ontologie
- On = jsoucno, logos = výklad, věda, rozum
- Centrální filozofická disciplína
- Co je bytí a jsoucno, hmota, podstata, čas, prostor, konečno, chaos, vývoj
Miléťané
- Přírodní filozofové- snažili se vysvětlit svět z něj samého; hledali pralátku (arché) – podstatu a základ všeho; prazáklad je jen jeden- monisté
- Thales – voda (Svět byla podle něj plovoucí placka na hladině světového oceánu),
- Anaximandros – apeiron (něco neurčitého, neomezeného, smysly nepoznatelné) je v neustálém pohybu
- Anaximenés– pralátkou je neomezený vzduch, z něhož vznikl svět, lidé,…ti vzduch vdechují, to jim dává život, pohyb
Pythagorejci
- Snažili se vysvětlit svět z jeho kvantitativní stránky. Čísla chápali jako zvláštní symbol
- Pro Pythagora bylo dokonalé a magické číslo 10
Herakleitos
- Podstatou světa je oheň (praenergie) – v jeho rozněcování a uhasínání vznikají, mění se a zanikají všechny věci
Eleaté
- Parmenides z Eleje (?540-?480 př.n.l.)
- Bytí; principem světa je bytí samo o sobě
- Nehybné, nevzniklé, souvislé je Jedno
Mladší fyzikové – předchůdci atomistů
- Empedokles (?490-430 př.n.l.)
- Neměnné základy světa – čtyři živly (voda, země, oheň, vzduch)
- Princip spojující živly ve věci – Láska
- Princip ničící věci zpět do neměnných živlů – Svár
- Anaxagoras (?500-428 př.n.l.)
- Neměnné základy světa – semena (pasivní) nekonečné množství, lze je stále dělit)
- Princip spojující a ničící semena – Nús (rozum nebo duch, který hýbá světem)
Atomismus – Atomy – jednotky světa, nedělitelné, nezničitelné, prázdný prostor pro pohyb, mají na svém povrchu háčky → atomový shluk → věc
- Demokritos (?460-370 př.n.l.)
- Svět je jednota atomů (jsoucna) a prázdna (nejsoucna), v němž se atomy pohybují po předurčených dráhách; spojováním atomů vznikají věci a lidské duše (směs atomů a prázdna); atomy se odlišují tvarem, velikostí a místem, jsou neměnné a současně nezničitelné; jejich pojení je vždy jen dočasné
- Epikuros ze Samu (341-270 př.n.l.)
- Navázal na Demokrita, odmítá však předurčenost drah atomů a dává jim svobodnou odchylku náš život není přesně daný
Vrcholná antika
Platon (427-347 př.n.l.)
- Objektivní idealista – základní princip je nezávislý na subjektu
- Myšlenka o existenci dvou světů (dualismus) – světa idejí (idea – základní pravzor; pravých jsoucen poznatelných pouze racionálně, jimž dává bytí idea dobra) a světa smyslového (který je svérázným způsobem závislý na světě idejí, jež jsou vzorem smyslových věcí, věci jsou nedokonalou nápodobou ideje, a na hmotě; svět těles – partikulárií); svět smyslový je světem, ve kterém žijeme svůj každodenní život, stýkáme se s ním prostřednictvím svých smyslů a omylem ho považujeme za pravé bytí; Podobenství o jeskyni
Aristoteles
- Hylefmorfismus – podstata smyslové věci je v ní samé – především jako jednota látky (možnost něčím být) a formy (duchovního principu, který uskutečňuje v látce možnost něčím být) – působení formy na látku = pohyb; prvotní impuls k pohybu dává první hybatel
- Bůh – nehybný hybatel; čirá forma bez látky
Helenismus
Stoicismus – myšlenka o světě jako nerozdělitelném spojení pasivního (fyzického) principu s aktivním principem (oživující dech), v něm vládne přísná determinovanost skrze logos (rozum vládnoucí světu), popis přírody
Epikureismus – svérázné rozvinutí atomismu; atom se pohybuje po svobodné odchylce – člověk se skládá z těchto svobodných atomů (základ svobody člověka, ale také jeho odpovědnosti; nemusí se držet své pozice)
Novoplatonismus – Plotinos – odmítá všechno materiální (tělo), extatické stavy → božská dokonalost; Pyramida bytí – svět jako celý, který je nějak řazený podle důležitosti bytí
- Nejvíce dokonalé je „Jedno“
- Vyjadřuje jednoduchost, počátek a zároveň je nepředstavitelné ; prapodstata, jednota, plnost bytí, dynamické; emanuje = přetéká a vznikají další stupně bytí
- Duch (svět idejí)
- Podoben Jednomu; obsahem je myšlený svět (idejí)
- Světová duše
- Duševní, ale i pozemská
- Jednotlivé duše
- Spojují se s hmotným světem pomocí hmotného těla
- Hmota
- Nebytí; princip temnoty a zla
- Emanace – Jedno přetéká
