Audience – rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

 

Kniha: Audience

Autor: Václav Havel

Přidal(a): Ája

 

 

O autorovi: Václav Havel

Obecná charakteristika Havlových her:

  • První Havlova významná se jmenuje Zahradní slavnost (1963) a poslední, Odcházení (2006)
  • Hry jsou ovlivněny především tradicí absurdního divadla
  • Témata – problémy moci, byrokracie a jazyka (Umělé jazyky ptydepe , chorukor, které mají zpřesnit a usnadnit komunikaci mezi byrokraty, se ve skutečnosti ukazují jako její nepřekonatelná překážka) – Zahradní slavnost, Vyrozumění – hlavní téma je odcizení jazyka
  • Některé hry obsahují silný autobiografický prvek (Audience, Vernisáž, Protest)

 

Václav Havel – životopis

  • Dramatik, spisovatel, kritik komunistického režimu a bývalý prezident
  • Narodil se 5. Října 1936
  • Poslední prezident Československa (1989-1992) a první prezident České republiky (1993-2003)
  • pochází z rodiny stavebního inženýra a podnikatele
  • po vyučení chemickým laborantem vystudoval při zaměstnání
  • střední školu a v r. 1967 obor dramaturgie na DAMU
  • V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou, a jakkoli oba pocházeli z odlišného rodinného prostředí, brzy se velmi sblížili. Po osmileté známosti se v roce 1964 vzali, a od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře
  • v 60. letech pracoval v pražských divadlech (ABC, Na Zábradlí) jako jevištní technik, pomocný režisér a dramaturg
  • 1965 působil v nemarxistickém měsíčníku Tvář
  • v letech 1968-69 byl předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů
  • od počátku 70. let nemohl publikovat, byla mu znemožněna i činnost v divadle
  • krátce pracoval jako pomocný dělník, poté se věnoval spisovatelské práci
  • byl hlavním autorem prohlášení Charty 77 a spolu s J. Hájkem a J. Patočkou i jejím prvním mluvčím
  • za své občanské postoje byl 3x vězněn
  • za svou literární činnost a občanskou statečnost získal řadu zahraničních ocenění a poct
  • 29.12.1989 byl zvolen prezidentem ČSFR a r. 1992 prezidentem ČR (prezidentský úřad zastával až do 2.2.2003)

 

DÍLA (výběr):

  • Zahradní slavnost (drama, 1963), Vyrozumění (drama, 1965), Ztížená možnost soustředění (drama, 1968), Spiklenci (drama, 1971), Žebrácká opera (drama, 1972), Audience (aktovka, 1975), Vernisáž (aktovka, 1975), Horský hotel (drama, 1976), Protest (aktovka, 1978), Chyba (drama, 1983) Largo desolato (drama, 1984), Asanace (drama, 1987), Projevy (publicistika, 1990), Letní přemítání (publicistika, 1991)

 

Obecná charakteristika absurdního dramatu:

  • Obraz člověka, který ztratil smysl života à varování
  • 60. léta
  • Prvky absurdního dramatu se objevovali už v tvorbě Ivana Vyskočila
  • České absurdní drama je spojeno s tvorbou Ladislava Smočka, spoluzakladatele Činoherního klubu, příklad hry – Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

 

O díle: Audience

  • Absurdní tragikomické drama, dialog, jednoaktová hra
  • absurdita děje tvořena paradoxy a opakujícími se obraty
  • skoky v tématech, hra o morálce
  • inspirace vlastními zkušenostmi ze 70.let, autobiografické prvky
  • jednoduchý děj,střídání replik Sládka a Vaňka. Krátké repliky a četné pauzy
  • dílo vzniklo pro pobavení několika autorových přátel, kteří se setkávali na autorově chalupě

 

Doba a místo děje:

  • 70.léta 20.století – období totalitního režimu. V době psaní to byla současnost. Děj se odehrává ve Sládkově kanceláři v pivovaru.

 

Hlavní postavy:

  • Celé dílo má pouze 2 postavy
  • V rozhovoru jsou zmiňovány osoby tehdejší oficiální (Gott, Bohdalová) i neoficiální kultury (Kohout – spisovatel – jednou se Sládek přeřekne a nazve ho „Holub“)

Vaněk

  • inteligentní, intelektuální spisovatel nucený pracovat v pivovaru, autorovo alter ego (=fiktivní osoba, psychologicky totožná s autorem), je sledován tajnou policií. Je plachý až úzkostlivě korektní, podle autora není Havel, ale představa, kterou Havel sám o sobě má.

Sládek

  • nadřízený Vaňka, rozhoduje o umístění pracovníků v pivovaru (má rozhodovací pravomoci), ve Vaňkovi vidí autoritu i přes to, že je Vaněk jeho podřízený. Snaží se mu podlézat a chce se mu svěřovat. Často opilý, používá vulgární vyjadřování, nespisovné výrazy. Bezcharakterní, snaží se zalíbit „těm nahoře“, zároveň si přitom nenápadně materiálně přilepšit. Neví si rady s nátlakem StB, která má zájem o informace týkající se Vaňka. Pod slibem pracovních výhod se snaží Vaňka přemluvit, aby sám na sebe donášel a psal za Sládka hlášení. Pije hodně piva-chodí hodně na záchod. Kvůli své opilosti se neustále opakuje.

 

Jazyk:

  • několikanásobné opakování stejných frází – „nezávazné žvanění“ (typický znak Havlových her)
  • opakování jednotlivých scén
  • Vaněk mluví spisovně a kultivovaně
  • Sládek mluví hovorovým jazykem, používá vulgarismy

 

Hlavní myšlenka:

  • Hra o morálce, hra bojující za lepší život, který v té době nebyl možný bez nějakých ztrát ve společnosti (například změna charakteru). Dílo ctí zásadu: „Do ničeho se moc neplést, ale umět využít situace.“.

 

Kompozice:

  • Jednoaktovka – hra o jednom dějství (rozhovor Vaňka a Sládka v kanceláři)
  • jednoduchý děj, dialog – střídání krátkých replik Sládka a Vaňka
  • Rozčlenění do klasické struktury dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa) je potlačeno, protože se jedná o moderní a experimentální pojetí dramatu
  • Na začátku je uveden název hry a její forma (jednoaktovka), datum napsání hry, komu je věnována (památce Alfréda Radoka), jsou zde uvedeny
  • Postavy (Vaněk, Sládek) a dějiště, které je posléze popsáno
  • Hra není nijak členěna, jen dialog postav je přerušen několika odchody Sládka na záchod
  • skoky v tématech
  • cyklický děj

 

Absurdita:

  • Sládek má vyšší postavení v práci než Vaněk
  • absurdita i v jazyce, kdy intelektuál v podřízené pozici svému nadřízenému vyká (neztrácí svůj charakter ani v těžké životní situaci). Sládek mu naopak celou dobu tyká
  • Vaněk má donášet sám na sebe, když odmítá, sládek to bere jako, že mu nechce pomoct, že se na něj chce vykašlat
  • Nejabsurdnější z celého díla je postava sládka, člověka, jenž se propůjčil k donášení a přitom se staví do očí druhého jako nejlepší kamarád, jako ten, kdo chápe a pomáhá
  • Závěr – návrat k výchozí situaci, nesmyslný bludný kruh

 

Obsah:

Spisovatel Vaněk je sledován tajnou policií. Svými díly se stal nepohodlným socialistické společnosti, proto nemohl dále vykonávat své povolání. Pracuje tedy v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek si nechává zavolat Vaňka do své kanceláře. Je už mírně opilý, protože pije jedno pivo za druhým. Neustále se ptá na stejné věci. Jeho chování a nespisovné až vulgární projevy jsou opakem proti slušnému chování Vaňka. Na rozsáhlé otázky Vaněk odpovídá jednoslovně, odmítá pití. Sládek se vyptává Vaňka jestli je spokojen se svou prací, jestli se zná osobně se známými herci. Sládek se vychvaluje a zdůrazňuje svoji dobrotu a důležitost. Nabízí Vaňkovi práci skladníka, že tam může psát.Varuje ho před stykem s Pavlem Kohoutem. Sládek se mu přizná, že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy. Hodně ho to otravuje a tak Vaňkovi navrhuje, aby o sobě něco napsal sám, když je ten spisovatel.Opilost stoupá, sládek si stěžuje na život, nadává spisovateli do „ inteligentů ”, poté jej nazývá kamarádem, už nechce žádná hlášení a pomalu usíná. Vaněk odchází.Po krátkém čase opět zaklepe na dveře. Sládek se probudí, vítá Vaňka, nic si nepamatuje. Rozhovor začíná stejnými slovy jako na začátku.

 

Vaněk jako spisovatel pracuje v době totality v pivovaru, kde válí sudy s Cikány. Naskytne se mu možnost povýšit na místo skladníka. Pokud by ale chtěl tuto činnost vykonávat, musel by na sebe donášet Sládkovi. To odmítá – v závěru díla pochopí bezvýchodnost celé situace a nejen to, dokonce i absurditu celé doby. Celý dialog je rozdělen jen několika odchody Sládka na záchod.

 

Inscenace:

  • tato hra nemohla po jejím vzniku vyjít, protože V. Havel měl od roku 1970 zakázáno publikovat
  • První inscenace Havlovy Audience se uskutečnila v bytovém divadle Vlasty Chramostové (v roli Vaňka- sám Václav Havel, Sládek- Pavel Landovský) 
  • Audience byla publikována v televizní podobě v zahraničí (Francie 1980, Norsko 1981) a po uvolnění situace roku 1990- Jiří Menzel
  • Rozhlasové adaptace her Audience (Svobodná Evropa, Mnichov)





Další podobné materiály na webu: