Balada z hadrů – rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

 

Kniha: Balada z hadrů

Autor: Jiří Voskovec a Jan Werich

Přidal(a):  Kontoutaut

 

 

Autoři: Jiří Voskovec a Jan Werich

Jiří Voskovec (1905-1981) je český herec a spisovatel neodlučitelně spjatý s osobností Jana Werich. Studoval střední školu v Praze a ve francouzském Dijonu. Roku 1925 společně s Werichem založili Osvobozené divadlo, které se po dvou letech definitivně změnilo v jevištní centrum českého klaunství, reagující na aktuální politické a společenské problémy. V roce 1935 Jan Werich s J. Voskovcem Osvobozené divadlo načas opouštějí a začínají působit pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla. Od roku 1938 žil Voskovec převážně ve Spojených státech. Pouze v letech 1948-1948 pobýval v Československu a v letech 1948-1950 ve Francii. Literárně tvořil především s Werichem; sám napsal Klobouk ve křoví a hrál ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů.

 

Jan Werich (1905-1980) původně studoval práva, pak se zabýval literaturou, divadlem a kulturou. Podílel se na vzniku Osvobozeného divadla, na jehož scénu spolu s Voskovcem uváděl poestistické hry i ostré politické satiry. Léta 1939-1945 strávil v Americe, kam emigroval. Po návratu pracoval v divadle ABC a v Divadle satiry s Miroslavem Horníčkem. S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem spolu pracoval hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942). Jan Werich ztělesnil hlavní role ve filmech Až přijde kocour, Císařův pekař a Pekařův císař. Je autorem Italských prázdnin a pohádek Fimfárum. Období: Meziválečné

 

Dílo:

  • Divadelní hry – Vest Pocket Revue, Pěst na oko, Těžkou Barboru, Caesar, Osl a stín, Golem, Kata a blázen, Svět za mřížemi, Smoking revue, Gorila ex machina
  • Filmy – Pudr a benzin, Hej Rup, Svět patří nám, Peníze nebo život
  • Muzikály – Divotvorný hrnec

 

Rozbor díla: Balada z hadrů

Forma

Literární druh + žánr:

Literárním druhem je drama. Žánrem je komedie, třebaže Baladu z hadrů sami autoři považovali za “férie”, z hlediska současného vidění je to spíš muzikál. Hra má humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností.

 

Literární směr/sloh:

Dílo je zařaditelné do avantgardy, kvůli svému výraznému sociálnímu podtextu, jakožto celé Osvobozené (Spoutané) divadlo.

 

Jazykové prostředky

Dílo se řadí do prózy, zároveň ale obsahuje i básnické pasáže. Vyskytuje se rým obkročný, sdružený, střídavý i přerývaný. V monolozích i dialozích herců se objeví básně francouzského básníka Francois Villona. Během této hry vznikla i první forbína, kdy Voskovec a Werich prokládali představení krátkými výstupy. V nich vtipně a kriticky reagovali na nejaktuálnější události, čímž prokázali spoji schopnost improvizace a kontaktu s publikem. Hudební doprovod a písně jsou z dílny Jaroslava Ježka. Používána je veškerá slovní zásoba.

 

Obsah

Tématická výstavba – drama:

Text je členěn na promluvy jednotlivých postav, proložen písněmi, jejichž základem jsou Villonovy verše. Poprvé provedeno ve Spoutaném divadle v Praze dne 28. listopadu 1935. Odehrává se v Paříži roku 1455, ve špinavém zákoutí předměstské cihelny.

 

Postavy:

Osoby prologu:

  • Kateřina – bývalá prostitutka
  • Žebračka
  • Nezaměstnaný
  • Nezaměstnaná
  • Student
  • Herec
  • Hlídač

 

Osoby hry:

  • Francois Villon – básník; hrál jej student
  • Purkmistr města Paříže – hrál jej herec
  • Catherine de Vousselles – hrála ji Kateřina
  • Mistr Filip Sermoise – hrál jej nezaměstnaný
  • Královský Prévôt z Chateletu
  • Žebračka – hrála ji žebračka
  • Vykladačka osudu – hrála ji nezaměstnaná
  • Šenkýřka z taverny U šišky
  • Georges, antoušek
  • Jehan, ponocný

 

Kompozice:

Divadelní hra s posílenými satirickými polohami, má sevřenější zápletku a řeší aktuální problémy tematizované prostřednictvím, historických reálií. Je rozdělena do dvou dílu. První díl má 7 obrazů (některé se dělí na scény) a začíná prologem = I. obrazem a první scénou. Druhý díl má 8 obrazů, které se někdy dělí až na tři scény.

 

Děj:

Ve staré cihelně nocují vyděděnci společnosti – prostitutka Kateřina, žebračka a nezaměstnaní. Stěžují si navzájem na svou bídu, láteří a jsou nespokojení. Chodí je navštěvovat chudý student, který má rád Villonovy verše, jimiž oživuje ponurou náladu v cihelně. Jednoho dne k nim zavítá chudý herec, jenž má ve své brašně divadelní kostýmy. „Obyvatelé“ cihelny si je obléknou, vžijí se do 15. Století, kdy žil Villon, a hrají jeho osudy. Krajem se šíří protikrálovská básnička, kterou vymyslel Villon. Je zakázaná pod přísným trestem. Lidi si jí stejně povídají. Purkmistr potřebuje záminku, aby mohl Villona zatknout. Chce k tomu zneužít Kateřinu, do které si Villon zamiloval. Ta beze všeho souhlasí. Jenomže jeho milovaná Kateřina okrade i jeho. Přijde za ní její bratranec, že potřebuje peníze, a tak purkmistra při spánku okradou. Filip ukradne i jeden pohár, co vypadá draze. Kateřina vzbudí purkmistra a namluví mu, že je ukradli. Že to prý byl asi ten Villon a že šel tam a tam (místo, kde se s ní chtěl Villon sejít). Purkmistr vylítne v pyžamu do krajin, kde ho zadrží antoloušek (nějaký vězněnec) s ponocným, kteří si tam zpívají Villonovu básničku (píseň). Jeho to naštve, začnou se hádat a dají ho na řetěz místo Georgese. Pak odejdou do hospody, kde se setkají později s Villonem. V hospodě oba tito pánové v kartách obehrají Filipa o všechny jeho peníze. Přijde Villon, uvidí ten pohár a všechno mu dojde – tedy částečně – Kateřinu stále miluje. Prevot si vezme vyděračsky peníze a vše pokračuje dál. Filip o trochu dál v ději shodí Villona z mostu do studené vody, ale on to přežije, a pak blouzní. Dostane se ke Kateřině a uvidí u ní pohár, který měl u sebe před pádem do vody. Teprve teď mu všechno dojde úplně. Začnou se s Filipem prát a Filip ho řízne do tváře. V zápalu boje pak Villon Filipa zabije => purkmistr má konečně záminku, aby mohl být Villon před spoustou lidí popraven. Přichází hlídač, který nechával chudáky tajně spát na nějakém hlídaném pozemku a zděsí se. Uvidí mrtvolu… No a tady končí hra. Všichni mu poví, že si jen tak zahráli takovou hru a že ten mrtvý je jen jako mrtvý.

 

Hlavní myšlenka:

Hlavní myšlenkou je pocta Villonovi, svobodomyslnému člověku, buřiči a velkému básníku středověké Francie, zároveň i vyzdvihnutí shodných problémů Villonovské éry a současnosti. Je to alegorie na tehdejší politickou situaci a nástup fašismu, nezaměstnanost, vzestup kapitalismu, velké třídní rozdíly.

 

Společensko-historické pozadí

30. léta začala velkou hospodářskou krizí, její intenzita byla podobná míře krize v Německu, kde byla krize nejintenzivnější. U nás počáteční nezaměstnanost stoupne na 1 milión, je zde bída, nouze Před Vánocemi r. 1935 z důvodu nemoci a stáří odchází z prezidentského úřadu T. G. Masaryk. Na post prezidenta byl 18.12.1935 zvolen Beneš. Umění třicátých let reaguje na nástup fašismu a totalitních režimů v mnoha evropských zemích, v uměleckých dílech se odráží válečná zkušenost. Neexistuje jednotný umělecký směr. Po 1. sv. válce došlo k u nás k rozvoji divadelnictví – kvalitní divadelní scény začaly vznikat i jinde než v Praze. Vedle oficiálních divadel, která byla podporována státem, vznikaly také scény neoficiální (Osvobozené divadlo, D 34). V literatuře se stále častěji začaly prosazovat nové prvky – sci-fi, fantasy, dobrodružná literatura, červená knihovna, aj. Mezi nejdůležitější architektonické slohy první poloviny dvacátého století patřil konstruktivismus, secese, ale zejména funkcionalismus. Ve stavbách se zdůrazňoval jak design, tak účelnost. Začala se k nám dostávat jazzová hudba (swing), která si získala velkou oblibu a stala se inspirací pro české skladatele.

 

Inspirace daným literárním dílem

  • Divadelní adaptace: Hra měla premiéru v Praze ve Spoutaném divadle dne 28. listopadu 1935.
  • Filmová adaptace: stejnojmenná televizní inscenace, režie Ján Roháč a Miroslav Zachata 1960

Osvobozené divadlo působilo jako vzor při zrodu malých divadel, jejichž rozmach lze zaznamenat v 60. letech (Semafor, Ypsilon, Husa na provázku). Po stopách partnerského tandemu V+W se vydalo několik partnerských dvojic. : J. Suchý a J. Šlitr, J Grossmann a M. Šimek, J. Vodňanský a P. Skoumal





Další podobné materiály na webu: