Otázka: Ponapoleonská Evropa

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Duchková

↪ Jedná se období od Vídeňského kongresu 1815 do tzv. Jara národů 1848.

1)  Politické uspořádání Evropy po napoleonských válkách

Vídeňský kongres (1814–1815)

• První velká evropská mírová konference po napoleonských válkách, konaná od září 1814 do června 1815 ve Vídni (9 měsíců), přerušená Napoleonovým útěkem z Elby.
• Účast: všechny evropské státy kromě Osmanské říše (Turecka).
• Hlavní mocnosti: Rakousko (císař František I., kancléř Metternich), Prusko (král Fridrich Vilém III.), Rusko (car Alexandr I.), Velká Británie (vévoda Wellington, ministr zahraničí Castlereagh). Významnou roli sehrála i Francie (ministr Talleyrand), která byla nakonec přijata mezi rovnoprávné státy.
• Cíle kongresu:
  • Obnovení předrevolučních poměrů (restaurace režimů, legitimita původních dynastií).
  • Zajištění rovnováhy sil v Evropě – žádný stát nesmí být příliš silný.
  • Nové rozdělení území, stabilita a mír, vytvoření systému kolektivní bezpečnosti.
  • Společný postup proti revolucím a snaha zabránit opakování napoleonských válek.
• Kongres byl nejen politickou, ale i společenskou událostí („Tančící kongres“ – plesy, koncerty, lovy, ohňostroje).

Územní změny a nové státní uspořádání

• Francie: hranice vráceny do stavu před Velkou francouzskou revolucí, obnovení monarchie (Ludvík XVIII.).
• Rakousko: získává Lombardii, Benátsko, Dalmácii, Tyrolsko, Terst; ztrácí Belgii.
• Rusko: získává Finsko, Besarábii a část Polska (vznik Polského království v personální unii s Ruskem).
• Prusko: získává Porýní, Vestfálsko, část Saska, Gdaňsk, Poznaňsko, Švédské Pomořany.
• Velká Británie: získává Maltu, Cejlon, Kapskou kolonii, upevňuje námořní nadvládu.
• Švédsko: získává Norsko od Dánska, které je tím potrestáno za podporu Napoleona.
• Nizozemí: spojení s Belgií do Spojeného království nizozemského, Lucembursko v personální unii s Nizozemskem.
• Německo: rozpad Svaté říše římské, vznik Německého spolku (39 států včetně Rakouska a Pruska, českých zemí), v čele spolkový sněm ve Frankfurtu.
• Itálie: rozdrobená na řadu království, vévodství a papežský stát, pod vlivem Rakouska.
• Švýcarsko: potvrzena neutralita.

Politické principy Vídeňského kongresu

 Svatá aliance (1815)

• Spojenectví Rakouska, Ruska a Pruska (později i dalších států), založené na „křesťanských principech“.
• Cíl: udržet status quo, potlačovat revoluční hnutí, zabránit šíření liberálních a národních myšlenek.
• Praktický význam aliance slábne po povstáních v Řecku, Francii a Nizozemí, kdy jednotlivé státy sledují vlastní zájmy.
• Vznik systému „koncertu velmocí“ – kolektivní dohled nad Evropou.

Další změny a důsledky kongresu

• Povýšení některých států (např. Brunšvicko, Oldenbursko, Lucembursko…).
• Potvrzení povýšení provedených Napoleonem (Bavorsko, Sasko, Württembersko na království).
• Obnovení a posílení církevních pozic v řadě států.

2) Společnost, politika a myšlenkové proudy

Metternichovský absolutismus

• Období vlády rakouského kancléře Klemense Wenzela von Metternicha (za slabého císaře Ferdinanda I./V.).
• Rakousko jako policejní stát: přísná cenzura, špehování, zákaz politických spolků, pronásledování liberálů a odpůrců režimu.
• Metternich byl významný diplomat, monarchista, známý svými společenskými styky a skandály.
• V Německu byly studentské spolky (Burschenschaften) a další národní iniciativy tvrdě potlačovány (Karlsbader Beschlüsse 1819).
• Metternich prchá z Vídně až v revolučním roce 1848, poté už do rakouské politiky nezasáhl.
• Systém byl reakcí na šíření revolučních myšlenek, důraz na udržení monarchie a konzervativní hodnoty.
• V celé střední Evropě byl kladen důraz na zachování monarchie a potlačení jakýchkoliv národních či liberálních snah.

Národní a liberální hnutí

• Navzdory snaze o konzervaci poměrů rostou národní a liberální hnutí.
• Lidé požadují ústavy, občanská práva, přeměnu poddanství na občanství.
• Tyto snahy jsou často potlačovány, zejména v monarchiích střední a východní Evropy.
• V Itálii a Německu vznikají první myšlenky na sjednocení, v Polsku a Maďarsku sílí odpor proti cizí nadvládě.

3) Umělecké a kulturní směry

Klasicismus

• Umělecký směr rozšířený v západní a jižní Evropě, inspirace antikou, důraz na symetrii, rozum, řád, jednoduchost.
• Odmítání barokních ozdob, důraz na povinnost jedince podřídit se veřejnému řádu.
• Významní myslitelé: Immanuel Kant, René Descartes, Thomas Hobbes.
• Architektura: paláce (Louvre, Panteon, budovy na náměstí Svornosti ve Francii), v Čechách Stavovské divadlo, Terezín, široké bulváry, francouzské parky.
• Malířství: Jacques Louis David (obrazy z dob revoluce a Napoleona).
• Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn, Ludwig van Beethoven.
• Literatura: Molière, Jean Racine, Pierre Corneille.
• Klasicismus ovlivnil i vzdělávání, filozofii a morální hodnoty společnosti.

Empír

• Odnož klasicismu spojená s Napoleonem, monumentální, okázalý styl inspirovaný antickým Římem.
• Projevoval se v architektuře (sloupy, schodiště), užitém umění (nábytek, dekorace), móda a interiérový design.

Romantismus

• Reakce na revoluce a osvícenství, důraz na cit, víru, individualitu, přírodu, nešťastnou lásku, boj jedince proti společnosti.
• Výrazný v hudbě (rozvoj opery), literatuře, malířství (přírodní motivy), architektuře (stavby inspirované středověkem, zámky, ruiny).
• Významní představitelé: Goethe, Byron, Puškin (literatura); Chopin, Schumann, Mendelssohn (hudba).
• Důraz na národní identitu a historii.
• Romantismus ovlivnil i filozofii (rozvoj národního povědomí, zájem o folklór a minulost).

Biedermeier

• Umělecký směr a životní styl měšťanstva první poloviny 19. století.
• Důraz na klidný rodinný život, útulnost domácnosti, organizované výlety, domácí kultura (salonní hudba, četba).
• Ovlivnil módu, literaturu a hudbu (domácí muzicírování, salonní poezie a povídky).
• Vznikl i jako reakce na politický útlak (Metternichovský absolutismus).
• Typické jsou útulné interiéry, krajky, porcelán, dekorace, rodinné portréty.

4) Průmyslová revoluce

Charakteristika a průběh

• Období hospodářského rozmachu (cca 1760–1830, hlavně v Anglii).
• Přechod od ruční výroby k tovární (manufaktury, továrny), vznik železnic, průplavů.
• Rozvoj strojírenství, hutnictví, těžby. Symbol: parní stroj (James Watt), parní lokomotiva (George Stephenson), parník (Robert Fulton), koksovací pece, stroje v textilnictví, telegraf.
• Urbanizace: přesun obyvatel z venkova do měst, vznik chudinských čtvrtí, bourání hradeb kvůli růstu měst.
• Vznik nových společenských vrstev: proletariát (dělníci), kapitalisté (majitelé továren), buržoazie (střední třída – úředníci, inteligence).
• Mechanizace zemědělství: umělá hnojiva, střídavé hospodaření, zvýšení produktivity, růst počtu dobytka.
• Rozvoj dopravy (železnice, parníky) umožnil rychlejší přesuny zboží a lidí, urychlil urbanizaci a rozvoj měst.
• Vznik první evropské hospodářské unie (Benelux), rozvoj mezinárodního trhu práce.

Sociální důsledky

• Přelidnění měst, nízké mzdy, špatné pracovní podmínky, dětská práce.
• První dělnické protesty (luddité – rozbíjení strojů), vznik odborů, požadavky na zlepšení podmínek, zákaz dětské práce, zkrácení pracovní doby.
• Vznik nových myšlenkových směrů: socialistické učení (Marx, Engels), utopický socialismus (Owen, Proudhon).
• Průmyslová revoluce vedla také ke změnám v rodinném životě (dětská práce, změna postavení žen), ke vzniku nových sociálních hnutí a k rozvoji veřejného školství a zdravotnictví.
• V některých zemích byly postupně přijímány první sociální zákony (omezení dětské práce, zavedení povinné školní docházky).
• Vznik dělnického hnutí, první stávky, požadavky na volební právo a zlepšení životních podmínek.
• Vzniká myšlenka znárodnění výrobních prostředků, třídního boje a revoluce (Marx, Engels).

5) Revoluční rok 1848 a jeho příčiny

• Série revolucí v Evropě (Paříž, Vídeň, Berlín, Budapešť, Milán, Praha, Benátky, Palermo, Vídeň atd.).
• Společné cíle: odstranění feudalismu a absolutismu, rozvoj industriální společnosti, požadavky na ústavu, občanská práva, národní samostatnost.
• Příčiny: průmyslová a zemědělská krize (neúroda, bramborová nákaza), růst cen potravin, nespokojenost s politickým útlakem, vliv průmyslové revoluce.
• Výsledky: v některých zemích úspěch (zrušení poddanství, nové ústavy), jinde potlačení revolucí, ale konec metternichovského systému a začátek moderní éry evropských dějin.

6) Shrnutí klíčových pojmů a událostí

Článek Ponapoleonská Evropa – maturitní otázka z dějepisu se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Období posledních Přemyslovců (konec 12. stol. – 1306)

Předmět: Dějepis

Přidal(a): adel

Bedřich (1172 – 1173, 1178 – 1189)

• syn Vladislava II. (I. jako krále)
• 1173 – sesazen z trůnu Fridrichem I. Barbarossou, místo něj dosazen Soběslav II. (1173 – 1178), †1180 – syn Soběslava I.
• 1182 – předání Moravy Friedrichem I. Barbarossou znojemskému a brněnskému knížeti Konrádu Otovi po těžkých bojích s knížetem Bedřichem; Bedřich potvrzen českým knížetem

prosinec 1185 – bitva u Loděnice (mezi Mor. Krumlovem a Pohořelicemi)

• Bedřichův bratr Přemysl porazil vojska Konráda Oty, ale těžké ztráty
• nejtěžší bitva mezi Čechy a Moravany v dějinách
• 1186 Konrád Ota markrabětem moravským a nástupcem v Čechách

1187 – pražský biskup (od 1182) Jindřich se stává říšským knížetem

Konrád II. Ota (1189 – 1191)

• vnuk údělného znojemského knížete Litolda, znojemský a později brněnský kníže, 1182 pán Moravy, 1186 moravský markrabě

léto 1189 – statuta Konráda Oty

• nejstarší psaný zákoník v českých zemích
• kodifikace zvykového práva
• především trestní řízení a potvrzení dědičné držby
• pozemkového majetku šlechty získaného v 12. stol.
• odpovědnost jednotlivce namísto kolektivního ručení
• hlavně peněžité tresty, ale i archaické způsoby trestu (kamenování)
• vedle přísahy se udržely i boží soudy (zkouška vodou, žhavým železem)

1189 – 1191 – účast Čechů na III. kříž. výpravě, vedl kníže Děpolt (†1190), synovec Vladislava II.

Václav II. (1191 – 1192)

• syn Soběslava I.
• sesazen Přemyslem po dobytí Hradu, potvrzeno za slíbenou úplatu Jindřichem VI., Morava do rukou Přemyslova bratra Vladislava Jindřicha

Přemysl Otakar I. (1192 – 1193, 1197 – 1230)

• syn Vladislava II. (I. jako krále)
• 1179 markrabě moravský (držel pouze Olomoucko, titul použit poprvé)
• za účast na proticísařském spiknutí r. 1193 zbaven Jindřichem VI. vlády

Jindřich (1193 – 1197)

•  synovec Vladislava II. (I. jako krále)
•  šlechta se přidala na jeho stranu v boji proti Přemyslovi
•  1194 výprava na Moravu – sesadil Vladislava Jindřicha – 1197 ho dokonce uvěznil; Přemysl ve vyhnanství

Vladislav III. Jindřich (1197)

•  syn Vladislava II. (I. jako krále)
•  nový biskup Daniel – lenní přísaha českému knížeti = znovusjednocení Čech
•  vzdal se vlády ve prospěch staršího Přemysla a odešel na Moravu – moravský markrabě (1197 – 1222)
• první známé použití českého lva na pečeti markraběte Vladislava Jindřicha z r. 1203

Přemysl Otakar I. (1192 – 1193, 1197 – 1230)

• + 1. Adléta Míšeňská (†1211) + 2. Konstancie Uherská (†1240)
• 1198 – dědičná královská hodnost od Filipa Švábského, právo krále na investituru pražského biskupa
•  1203 – stvrzení král. titulu od Oty IV. Brunšvického
•  1204 – stvrzení královského titulu i investitury od papeže Innocence III.
•  1204 – 1. opat sázavského kláštera Prokop prohlášen za světce (svátek 4. 7.)
• 26. 9. 1212 – Zlatá bula sicilská
• a) český stát není říšským lénem
• b) říše bude uznávat jen panovníka zvoleného v Čechách
• c) zaručení suverenity českého státu (jeden nedělitelný celek)
• d) zaručení dědičného královského titulu
• e) potvrzení práva investitury biskupů v českých zemích
• f) povinnost účastnit se jen říšských sněmů v Norimberku, Bamberku a Merseburku
• g) povinnost účastnit se korunovační jízdy do Říma s 300 ozbrojenci nebo zaplatit 300 hřiven stříbra
• kolem 1210 – peněžní reforma – nové mince – tzv. brakteáty (jednostranně ražené)
• 1. městská privilegia
• 1213 – Uničov
• snad 1223 – Bruntál
• před 1224 – Opava 1225 – Hradec Králové
• snad 1226 – Znojmo 1228 – 1230 – Litoměřice
• 1216 – prosazení následnictví Přemyslova syna Václava a potvrzení císařem → zrušení stařešinského řádu → zavedena zásada primogenitury
• 1216 – 1222 – spor krále s biskupem Ondřejem
• 1222 – velké privilegium církvi → církev plnoprávným partnerem feudálů
• 1226 – 1. doložená zpráva o emfyteutické smlouvě v českých zemích (dnes zaniklá osada Mury na Roudnicku) 

Václav I. (1230 – 1253)

• + Kunhuta Štaufská (†1248)
•  1232 – založen špitál sv. Františka, o rok později přibyly mužský klášter (minorité) a ženský klášter (klarisky), později klášter nazván Anežský, 1234–v čele kláštera sv. Anežka (†1282) – Václavova sestra, kanonizována 1989
• 1233 – Jihlava městem
• • před 1240 – počátky kutání stříbra
  • 1249 – počátky tzv. jihlavského horního práva
• kolem 1235 – položeny základy Starého Města pražského – záhy opevněno
• 1237 – křížovníci s červenou hvězdou
• • jediný řád českého původu
  • založen sv. Anežkou
• vášnivý lovec a vyznavač rytířských zábav
• iniciátor „vnější kolonizace“
• 1247 – 1249 – boj mezi Václavem I. a synem Přemyslem (zvolen za protikrále = válka)
• expanze směrem do Rakous = boj o tzv. dědictví babenberské
• • 1251 – syn Přemysl zvolen rakouskou šlechtou novým vévodou
  • 1252 Přemysl + Markéta Babenberská
• Zdislava z Lemberka (á1220 – á1252) + Havel z Lemberka (Markvartic)
• • spolu s manželem založila špitál a dominikánský klášter v Jablonné v Podještědí
  • kanonizována 1995
  • Hrad Lemberk
• První barevné vyobrazení českého lva (Gozzův palác, Krems an der Donau (Kremže), 70. léta 13. stol.), Přemysl jej použil poprvé v r. 1247

Přemysl Otakar II. (1253 – 1278)

• + 1. Markéta Babenberská (†1267) + 2. Kunhuta Uherská (†1285)
• 1254 – 1255 – I. křížová výprava proti pohanským Prusům – založen Královec (Königsberg, dnes Kaliningrad, záp. Rusko)
• 1260 – vítězná bitva u Kressenbrunnu s uherským králem Bélou IV.
• podpora vnější kolonizace, zakládání měst
• 1263 – 1265 postaven nejstarší stojící kamenný most v ČR – Písek
• 1263 – založen cisterciácký klášter Zlatá Koruna
• 1265 – České Budějovice
• snaha zkvalitnit brakteáty –  60. léta – 1. lev na mincích
• 1266 – obsazení Chebska
• 1267 – 1268 – II. křížová výprava k Baltu
• 1269 – zisk Korutan a Kraňska na základě dědičné smlouvy
• poč. 70. let – vleklé boje s Uhry
• 1273 – 1276 – spory s Rudolfem Habsburským – uvalení říšského achtu a poté i tzv. Aberachtu
  • 1276 – ztráta všech rakouských území a Chebska
• 26. 8. 1278 (Den sv. Rufa) – bitva na Moravském poli obec Dürnkrut (Suché Kruty), Dolní Rakousy

Václav II. (1278) – (1283 – 1305)

• + 1. Guta Habsburská (†1297) + 2. Eliška Rejčka (†1335)
• 1278 – 1283 – „Braniboři v Čechách“
• • Čechy spravovány braniborským markrabětem Otou V. Dlouhým, Morava Habsburky
  • Václav II. držen Otou „v zajetí“ (Bezděz, Žitava, Špandava (u Berlína))
• 1283 – návrat Václava II. do Čech
• • začátek „regentské vlády“ Záviše z Falkenštejna
  • vzrůstá moc Vítkovců
  • 1289 – 1290 válka Václava II. s Vítkovci
  • 8. 1290 Záviš popraven před Hlubokou
• Závišův kříž, 80 cm (klášter Vyšší Brod)
• 1291 – 1304 – Chebsko v držení Václava II.
• 1292 – založení Zbraslavského kláštera
• • rodinná hrobka posledních Přemyslovců
  • Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae, 1305 – 1339), sepsali opati Ota Durynský a Petr Žitavský
• 1300 – vydán horní zákoník – Ius regale montanorum
• • měnová reforma – pražský groš
  • ražba Kutná Hora, Vlašský dvůr
• 1300 – Václavovo tažení do Polska – korunovace polským králem
• 1301 – zisk uherské koruny pro Václava III. (Ladislav V.)
• • nesouhlas papeže Bonifáce VIII.
  • 1304 – konec panování Václava III. v Uhrách
• rozvoj dvorské rytířské kultury
• • minnesängři
  • Václav sám skládal básně (Codex Manesse)

Václav III. (1305 – 1306)

• + Viola Těšínská (†1317)
• vzdal se nároků na uherskou korunu
• Vladislav Lokýtek (Lokietek) přepadl Krakov
• Václavovo tažení do Polska – 4. 8. 1306 zavražděn v Olomouci= Přemyslovci vymírají po meči

Článek Období posledních Přemyslovců se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Starověké despocie

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Lukáš

Obecný úvod

• prameny
  • náboženské texty
  • soupisy panovníků
  • texty
  • chrámy
• chrámové hospodářství
  • zemědělci v chrámu odevzdají úrodu, která se poté přerozděluje
  • redistribuční hospodářství
  • příčina vzniku písma
• staroorientální despocie
  • vláda 1 člověka
  • vlastnictví půdy – panovník
  • panovník – bůh, nebo jeho prostředník na zemi
  • zdroj obživy – zemědělství
  • cca 4 000 př. n. l.
  • blízkost řek
  • otroci – doplňková pracovní síla
• společenská pyramida
  • panovník
    • kněží, vojenská družina, šlechta
      • zemědělci, řemeslníci
        • otroci
• úrodný půlměsíc
  • zavlažování – možnost sklizně několikrát za rok

Mezopotámie

• oblast mezi řekami Eufrat a Tigris
• památky
  • Babylonská zeď, Visuté zahrady Semiramidiny
• polyteismus
• zikkuraty
• klínové písmo
  • vytesávali seříznutým rákosem do hliněných desek, které vypalovali
  • rozluštil Georg Grotefend
  • Sumerové
  • hospodářské zápisy, literatura až později
• literatura
  • hymny, chvalozpěvy, nářky
  • později báje, eposy
    • Epos o Gilgamešovi
  • sumerské seznamy vládců
• mezi jazyky existovaly i slovníky

Sumer

• jih
• úrodnější
• nejstarší známá civilizace
• městské státy
  • 3. tisíciletí př. n. l.
  • Ur, Uruk, Lagaš
  • mezi městskými státy kulturní, jazykové a náboženské vazby
  • nikdy však nedošlo k jejich spojení
• Sumerové
• hrnčířský kruh, kolo
• závlahové zemědělství, vodní kanály
• po roce 2350 př. n. l. úpadek sumerské moci
  • nadvláda semitských dobyvatelů
  • vznik sjednocené Akkadské říše

Akkad

• semitské kmeny
• útočí na sumerská města
• 2340 př. n. l. – král Sargon
  • sídelní centrum Akkad
• první centralizovaný stát v Mezopotámii
• další města – Tell Brak, Ninive

Asýrie

• sever
• během úpadku Akkadské říše se k moci dostávají knížata z města Aššur – Asýrie
• Staroasyrská říše
  • 20. – 18. století př. n. l.
  • obchodní kontakty s Malou Asií
  • postupný úpadek, nadvláda Babylonie
• Novoasyrská říše
  • 911 – 612 př. n. l.
  • 722 př. n. l. – k moci se dostává Sargon II.
    • nejúspěšnější asyrská dynastie
  • rozvoj a územní expanze
    • dobytí Babylonu a Egypta
    • Ninive – nové centrum říše
  • Sinacherib
  • Assarhadon
    • největší rozšíření říše – až včetně Egypta
  • Aššurbanipal
    • podpora umění a vědy
      • knihovna v Ninive
  • zánik 612 př. n. l.
    • dobytí Ninive
    • společné útoky Babyloňanů a Médů

Babylonie

• 1900 – 539 př. n. l.
• Starobabylonská říše
  • Chammurapi
    • vládl 43 let v 18. století př. n. l.
    • zákoník
      • tresty podle spol. postavení, princip odplaty
    • závlahový systém
    • rozkvět ekonomiky
    • dobytí Asýrie
    • stříbro jako platidlo
    • dálkový obchod
  • 1595 př. n. l. ovládnuta Chetity
    • jejich písmo rozluštil Bedřich Hrozný
• Novobabylonská říše
  • obnova státu Nabopolosarem
  • Nabukadnezar II.
    • babylonská věž, Ištařina brána, Visuté zahrady Semiramidiny
    • polyteismus
    • územní expanze
      • Sýrie, Palestina, Jeruzalém – 587 př. n. l.
    • zajetí židů
      • 580 př. n. l.
      • nuceně je přesídlil z Palestiny
      • chtěl jejich finance použít na stavby
    • po jeho smrti postupný úpadek
  • zánik – pohlcena Perskou říší
    • 539 př. n. l.
    • král Kýros II. Veliký

Palestina

• název od Římanů
• Izraelci – semitští polokočovníci
  • spory s židy, kteří přišli z Egypta za vlády Ramesse II.
• během 11. století př. n. l. nárůst královské moci
• král David
  • 1010 – 970 př. n. l.
  • Jeruzalém
  • územní zisky – až k Sinaji a na sever Mezopotámie
• Šalamoun
  • 970 – 930 př. n. l.
  • Davidův syn
  • proslaven moudrostí
  • stavba chrámu v Jeruzalémě
  • po jeho smrti rozpad na 2 oblasti
• Izraelské království
  • sever
  • Samaří
  • netrvá dlouho
    • 722 př. n. l. – Samáří dobyto Asyřany
• Judské království
  • jih
  • Jeruzalém
  • potomci Davidova rodu
  • 587 př. n. l. dobyto Nabukadnezarem II.
    • pobořen Jeruzalémský chrám
    • babylonské zajetí
  • židé se do Palestiny vrací až v roce 539 př. n. l.
    • Babylon byl obsazen Persií
    • zůstávají pod nadvládou Persie
• diaspora
  • 132 – 1948 n.l.
• judaismus
  • nejstarší monoteistické náboženství
  • bůh Jahve
  • Tóra
    • svitek
    • Starý zákon
  • šabat, košer
  • Davidova hvězda
  • menora – 7 ramenný svícen
  • rabín, synagoga

Egypt

• písmo
  • hlavně na kámen a papyrus
  • 2. polovina 4 tisíciletí př. n. l.
  • hieroglyfické písmo – posvátné
  • hieratické písmo – kněžské, pro psaní na papyrus
  • démotické písmo – lidové, jednodušší, 7 století př. n. l.
  • Rosettská deska
    • zápisky v hieroglyfickém a démotickém písmu, řečtina
    • Thomas Young rozluštil démotické písmo
    • Jean-Francois Champollion hieroglyfické
• náboženství – bozi Re, Amon, Anubis
  • polyteismus
  • víra v posmrtný život
    • mumifikace
    • Kniha mrtvých – putování duše záhrobím
• literatura
  • převážně náboženská tématika
  • světské texty
    • životopisy, historické zápisy, lékařská pojednání, matematika a geometrie
• egyptologie
  • František Zexa, Zbyněk Žába
• řeka Nil
  • pravidelné záplavy
• původně dva státní celky
  • Horní a Dolní Egypt
    • Dolní – sever, delta Nilu
    • spojené osobou panovníka
  • nevznikaly městské státy, ale centralizovaná říše
• dělení na menší oblasti
  • nomy
  • nomarchové

Období Egypta

• Archaické období
  • 3100 – 2700 př. n. l.
  • faraon Meni dobyl Dolní Egypt a sjednotil oba státy
    • založil hlavní město Mennofer
  • závlahové kanály
  • mastaby – hrobky obdélníkového půdorysu
• Stará říše
  • 2700 – 2180 př. n. l.
  • zakladatelem faraon Džoser
    • první pyramida v Sakkáře
      • stavitel vezír Imhotep
  • pyramidy
    • nejslavnější v Gíze
      • Cheopsova, Rachefova a Menkaureova
  • územní expanze na Sinaj
  • nástupnické spory – oslabení moci
• 1. přechodné období
  • rozpad centrální moci
  • decentralizace
  • správy se ujímají nomarchové
• Střední říše
  • 2040 – 1786 př. n. l.
  • znovusjednocení Mentuhotepem II.
    • panovník z Vesetu (Théb)
    • vládcovy zdi – obranné pevnosti
  • opakují se spory o nástupnictví
  • Amenemhet I.
    • otázka nástupnictví
      • faraon si vybere následovníka
  • poslední pyramidy
• 2. přechodné období
  • Hyksósové
    • dobyli Dolní Egypt
    • nájezdníci
    • dvoukolový válečný vůz
    • bronzové zbraně
• Nová říše
  • 1540 – 1080 př. n. l.
  • Ahmose I.
    • porazil Hyksósy a upevnil si moc
    • posunul hranice k Sýrii
    • stabilizoval společnost
  • centrum vlády ve Vesetu
  • regentská vláda Hatšepsut
    • za nezletilého Thutmose III.
    • ekonomický rozvoj
    • dálkový obchod – Kréta, Sinaj, Somálsko
    • Zádušní chrám královny Hatšepsut
  • Thutmose III.
    • územní výboje
    • největší rozpětí říše
    • přímý kontakt s civilizací v Mezopotámii
  • Amenhotep IV.
    • náboženská reforma
      • vlivní kněží kultu boha Amona, rostoucímu vlivu se chce bránit
      • popření božství Amona i ostatních bohů
      • náboženství jediného boha Atona
        • přejmenoval se na Achnatona
      • nakonec však velmi slabý panovník
      • byl zavražděn a s jeho smrtí končí i reformy
      • manželka – Nefertiti
  • Tutanchamon
    • mladý, nevýznamný panovník
    • proslaven objevem nevyloupené hrobky ve 20. století
  • Ramesse II.
    • expanze na Blízký východ
    • střet s chetity
      • Bitva u Kadeše
        • 1274 př. n. l.
        • největší vozová bitva starověku
        • nerozhodná
      • mírová smlouva
        • nejstarší mírová smlouva
    • chrámový komplex v Abú Simbel
    • údolí králů
    • postupně se říše rozpadá a slábne moc faraonů
• Pozdní doba
  • 665 – 332 př. n. l.
  • vláda Asyřanů – 7. století
  • Peršané
    • 525 př. n. l.
    • král Kambýsés
      • porazil Egypt v bitvě u Pelusia
    • tyranské zacházení s Egyptem
  • Alexandr Makedonský vítán jako osvoboditel
    • 332 př. n. l.
• Doba řecko-římská
  • 332 př. n. l. – 642 n.l.
  • 305 př. n. l. k moci se dostává Ptolemaios
    • bývalý velitel Alexandrovy osobní stráže
    • ptolemaiovská dynastie z Makedonie
  • prolínání řecké a egyptské kultury
  • město Alexandrie
    • centrum kultury, obchodu a vědy
    • Alexandrijský maják, knihovna
  • začíná růst vliv Říma na politické dění
  • 1. triumvirát
    • Caesar, Crassus, Pompeius
    • Ptolemaios XIII. nechal zavraždit Pompeia
      • Caesar zavraždil Ptolemaia
      • na trůn dosadil jeho sestru Kleopatru VII.
  • 2. triumvirát
    • Marcus Antonius, Octavianus, Marcus Lepidus
      • Marcus Antonius se oženil s Kleopatrou a daroval jí římská území
      • válečné střetnutí u Actia – 31 př. n. l.
        • vítězství Octaviana
        • Marcus Antonius a Kleopatra páchají sebevraždu
  • 30 př. n. l. se Egypt stává Římskou provincií

Článek Starověké despocie – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Jiří z Poděbrad a Jagelonci

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Lukáš

Situace po husitských válkách

• Zikmund umírá již v roce 1437
• společnost rozdělena náboženstvím
• na trůn nastupuje Albrecht II. Habsburský
  • brzy umírá během tažení proti Turkům
  • manžel Zikmundovy dcery
• po jeho smrti se narodil Albrechtův syn Ladislav zvaný Pohrobek
• v zemi bezvládí – vznikají landfrýdy (landfrýd = “zemský mír”)
  • správní celky šlechty a královských měst
  • spravují stát, dokud se moci neujme Ladislav Pohrobek
  • snaha zachovat status quo
  • nejmocnější landfrýd – východočeský, v čele páni z Kunštátu
    • zbohatli během husitské revoluce, kališníci

Jiří z Poděbrad

• za vlády Ladislava Pohrobka se stává v roce 1452 zemským správcem
• Ladislav roku 1457 umírá na leukémii
• Jiří zvolen českým králem 2. března 1458 na Staroměstské radnici
  • uznán i papežem, za podmínky, že bude bojovat proti kacířství, papež kacířstvím myslel i kališníky, Jiří ale uznával kompaktáta
• České země – špatná pozice v Evropě, Jiří kališník a vnímán jako kacíř
• papež Pius II. prohlásil kompaktáta za zrušená, českým zemím znovu hrozil útok, roku 1462 Jiří prohlášen za kacíře a formálně zbaven trůnu a majetku
• domácí opozice vůči králi v podobě Zelenohorské jednoty v čele se Zdeňkem ze Šternberku
• na vnější tlak odpovídá mírovým poselstvo s návrhem vytvoření unie křesťanských panovníků
  • do západní Evropy vysílá poselstvo v čele s Lvem z Rožmitálu
  • cíle – omezit moc papeže, obrana proti tureckému nebezpečí, start ekonomiky
• 1468 – proti Jiřímu vyslána křížová výprava pod velením uherského krále Matyáše Korvína
  • bitva u Vilémova – 1469, Jiří zvítězil, Matyáš zajat, ale propuštěn pod příslibem, že na Jiřího již útočit nebude
• Korvín slib nedodržel a konflikt vedl dál, roku 1469 se nechal v Olomouci katolíky korunovat českým králem (uznaly ho Lužice, Slezsko a Morava, český sněm ne)
• Jiří v roce 1471 umírá, před svou smrtí však sjednal trůn pro Jagellonce

Jagellonci

• na trůn nastupuje Vladislav II. Jagellonský
• vládl jen v Čechách, v ostatních českých zemích Korvín
• 1479 – olomoucká dohoda – kdo dřív umře získá České země, pokud ale dříve Matyáš, tak musí Vladislav vyplatit Korvínova nástupce 400 tisíci zlatých
• 1490 – umírá Korvín (bez potomka), Vladislav získává i uherský trůn – České země a Uhry v personální unii (de facto až do roku 1918)
• Vladislav přenesl sídlo do Budína
• “král bene” – snažil se vše řešit kompromisem, nevyhledával spory
• 1485 – kutnohorský náboženský mír – katolíci na sněmu přijali kompaktáta jako zemský zákon (konec konfliktu a otevření možnosti soužití)
• politický systém – stavovský stát, o moc se dělily stavy a zástupci královských měst (na Moravě i katolická církev)
  • panovník omezen mocí stavů zemského sněmu
  • zemský sněm – povoloval vybírat daně, souhlasil s vojenským tažením
    • usnesení zapisována v deskách zemských
• oživení hospodářství díky těžbě v Kutné Hoře a v Krušných horách (Jáchymov)
  • v Jáchymově se razily mince – tolary
• hospodářské problémy – úbytek obyvatelstva, nedostatek pracovní síly
  • odpověď šlechty – podnikání
    • Pernštejnové, Rožmberkové – rybníkářství (půsty)
      • Josef Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan
    • pivovarnictví, velkostatky
    • spory s městy – právo várečné, mílové
• 1500 – Vladislavské zřízení zemské – “první ústava”
  • královská města zbavena zastoupení na zemských sněmech
  • stvrzena stavovská monarchie
  • hrozba občanské války
  • sepsána šlechtou
• po Vladislavovi nastupuje v roce 1516 Ludvík
  • bylo mu jen deset, Ludvík “Dítě”, vládl za něj jeho strýc, polský král a litevský velkokníže Zikmund I.
• 1517 – Svatováclavská smlouva – kompromis, města nadále ve sněmu, ale nebrání šlechtě v podnikání
• v roce 1521 dobyli Turci Bělehrad a měli volnou cestu k útoku na Uhry
• při úprku z prohrané bitvy u Moháče se v roce 1526 Ludvík utopil v Bažině
  • uherský i český trůn bez krále
    • skrze sňatkové nároky se na uherský i český trůn dostává rakouský arcivévoda Ferdinand Habsburský

Jagellonská kultura

• obnovení stavby po husitských válkách
• Jagellonská gotika – složité, zdobené klenby (sklípková, diamantová), žebra s motivy sukovitých a přeseknutých větví, oblouky “oslí hřbety”, stanové střechy chrámů
  • v roce 1485 se Vladislav vrací na pražský hrad, který nesloužil jako panovnické sídlo od dob Karla IV., nechal ho opravit a přestavit, byl poničený válkami
    • Benedikt Ried – Ludvíkovo křídlo, Vladislavský sál (pravoúhlá okna)
  • Ried s Matyášem Rejskem pozměnili původní projekt Petra Parléře – chrám sv. Barbory v Kutné Hoře
  • Matyáš Rejsek – Prašná brána
  • Benedikt Ried – chrám sv. Mikuláše v Lounech, chrám Nanebevzetí Panny Marie v Mostě
  • přestavba Pernštejna, městská výstavba – Pardubice, Kutná Hora, Český Krumlov
• malířství
  • mistr křivoklátského oltáře, mistr litoměřického oltáře
  • královské portréty – Hans Krell
• literatura
  • počátky knihtisku, nejprve dovoz z Německa, poté rozvoj domácího knihtisku za vlády Vladislava – Plzeň, Praha, Mladá Boleslav
    • nejstarší tištěná kniha – Kronika Trojanská (Plzeň, Mikuláš Bakalář, 1476+)
    • dále – ilustrovaná Bible pražská, texty reformátorů (Jan Hus)
  • humanistické písemnictví
    • česky – Hynek z Poděbrad (básník a překladatel), syn Jiřího
      • první český překlad Dekameronu
    • latinsky – Jan z Rabštejna, nábožensko-politický spis Dialogus, první český humanista
  • cestopisy
    • Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – cesta do Benátek a Egypta
    • Václav Vratislav z Mitrovic – cesta do Cařihradu
  • Kronika česká – Václav Hájek z Libočan
    • české dějiny od příchodu Čechů (v kronice 644) do korunovace Ferdinanda
    • faktograficky nespolehlivá

Článek Jiří z Poděbrad a Jagelonci se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: České země do 12. století

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Lukáš

> V tomto období na českém území různé kmeny.

Slované

• mezi řekami Dněpr a Visla
• 6. – 7. století – stěhování národů -> rozdělení Slovanů
  • východní (Rusové, Ukrajinci), západní (Češi, Poláci), jižní (Srbové, Chorvati)
• dříve jazyk praslovanština
• primitivnější než keltové – neznali hrnčířský kruh
• většina populace zemědělci
• obydlí – polozemnice s malou pecí
• hradiště – civilizační centra – sypané valy s kůlovou palisádou
• v čele náčelník, ale používají demokratický sněm
• náboženství – polyteismus, přírodní náboženství
  • Perun (blesk a hrom), Radegast (sklizeň), Veles (sklizeň), Svarog (oheň a světlo)

Sámova říše

• cca 623 – 658
• hlavní zdroj – Fredegarova kronika (francká)
• Sámo – kupec, přišel z Francké říše
• nájezdy Avarů – Avarský kaganát
• 623 – Sámo proti Avarům sjednotil Slovany, porazil je a založil stát
• kmenový svaz
• centrum – jižní Morava
• 631 – bitva u Wogastisburgu – neznámo kde, proti Dagobertovi (Frank),
  vítězství Slovanů
• 650 – po Sámově smrti rozpad říše, doba temna
• století – snaha o christianizaci Slovanů, misie – v Čechách pomalá, málo úspěšná, na Moravě lepší

Velkomoravská říše

• 833 – 906
• dolní tok Moravy
• dynastie Mojmírovců
• Mojmír I. (830 – 846) – první doložený kníže
  • vyhnal z Nitranského knížectví Pribinu, připojil ji k Moravě – vznik
  • křest v Pasově
  • podřízení Francké říši – tribut
• vyspělý raně středověký státní útvar
• Rastislav (846 – 870) – na trůn dosazen Ludvíkem Němcem
  • snažil se vymanit z područí Východofranské říše, přestal platit tribut
  • Konstantin a Metoděj
    • Velká Morava spadala pod arcibiskupství v Řezně
    • nejprve žádal o pomoc papeže, ten mu nevyhověl
      • církevní nezávislost na VFŘ, papež a VFŘ jsou homies
    • obrat na byzantského císaře Michala III., ten posílá ze Soluně věrozvěsty
    • úspěch – slovanský jazyk – staroslověnština bohoslužebný jazyk, písmo hlaholice – Konstantin, překlad části bible
    • papež věrozvěsty pozval do Říma – Konstantin přijal jméno Cyril a zůstal, Metoděj se vrátil a stal se arcibiskupem moravsko-panonské arcidiecéze ve Velehradě
    • Metoděj pokřtil Bořivoje a Ludmilu
  • Rastislav nakonec za pomoci VFŘ sesazen ve prospěch Svatopluka
• Svatopluk – podřízenost VFŘ, tribut
  • velká územní expanze (Maďarsko, Slovensko, Krakovsko, Lužice, Rakousko)
  • po smrti Metoděje nástupce Gorazd – vyhnán biskupem Wichingem za podpory Svatopluka – návrat ke katolictví, slovanští kněží odchází na jih
• Mojmír II. – počátek úpadku, odmítnutí nadvlády Spytihněvem
• 906 – říše rozvrácena Avary
• nástupnické státy
  • České knížectví
  • Slovensko se stává součástí Uher
• kultura
  • převážný vliv byzantské kultury
  • vyspělá řemesla, vhodné podmínky pro zemědělství
  • gombíky – zdobné knoflíky
  • šperky – kříže, nákončí (přeska na pásek)
  • obchod – jantar, kožešiny | obchod s Franky a Byzancem
  • architektura – knížecí palác v Mikulčicích, kostely (rotundy, baziliky), opevnění
  • výtvarné umění – fresky

Přemyslovci

• kmen Čechů – rod Přemyslovců, Slavníkovci, Vítkovci
• Bořivoj (882 – 894)
  • Ludmila, první doložení Přemyslovci
  • sídlo Levý Hradec
    • kostel sv. Klimenta – nejstarší křesťanský kostel v Čechách (880)
  • podřízenost Velké Moravě, přijali tam křest
• Spytihněv I. (894 – 915)
  • vyvázal se z područí VM
  • 895 – podřídil se západní církvi a VFŘ v Řezně (Bavorsko)
  • rotunda Petra a Pavla na hradišti Budeč – (sv. Václav – učení)
• Vratislav I. (915 – 922)
  • první sídla v Praze – bazilika sv. Jiří
  • synové Václav a Boleslav, manželka Drahomíra
• 921 – po sporu o vliv na Václava s Drahomírou uškrcena Ludmila, vrazi – Švédi
• Václav (922 – 935)
  • kvalitní vzdělání (Budeč)
  • 929 – vpád Jindřicha Ptáčníka – Václav mu platí tribut, přeorientace z Bavorska na Sasko
  • založení kostela sv. Víta na Pražském hradě
  • prosazování křesťanství, většina území ale pohané
  • září 935 zavražděn bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi
  • symbol české státnosti, světec, patron české země
• Boleslav I. Ukrutný (935 – 972)
  • proti VFŘ, válka se Saskem, nakonec se podřídil Otovi I.
  • 955 – bitva na řece Lech u Augsburgu
    • Boleslav pomohl Otovi I. odrazit Maďary
  • založil pražský Vyšehrad
  • ražba stříbrných mincí – boleslavské denáry
  • usiloval o biskupství
• Boleslav II. Pobožný (972 – 999)
  • 973 – Pražské biskupství – 1. biskup Dětmar, 2. Vojtěch Slavníkovec
    • podřízeno mohučskému arcibiskupství
  • založení prvních klášterů na našem území
    • při sv. Jiří na Pražském hradě – ženský, Břevnov u Prahy – mužský
  • 995 – vyvraždění Slavníkovců
    • přežili jen tři (mimo území) Vojtěch, Radim, Soběslav
  • Boleslav provdal svou dceru Doubravku za Měška I. (Polský král, Piastovci)
    • syn Boleslav Chrabrý (Polský král)
      • myšlenka na velký středoevropský stát, ambiciózní
• krize státu
  • souboj tří bratrů – Boleslav III., Oldřich, Jaromír
  • Boleslav III. knížetem, zásah Boleslava Chrabrého, dosadil Vladivoje
  • Vladivoj – dosazen Boleslavem Chrabrým, upil se k smrti
    • nechal si Čechy udělit lénem – stabilita, ale významně v područí SŘŘ, slabý panovník
  • krátký návrat Boleslava III., po něm Boleslav Chrabrý – krátké sjednocení Čech a Polska
  • společně s Jindřichem II. (SŘŘ) vyhnal Jaromír Poláky
  • pokračují střety mezi Přemyslovci, vítěz Oldřich
• Oldřich
  • opět dobytí Moravy
• arcibiskupství v Hnězdně
  • Polsko, Boleslav Chrabrý
  • osoba Vojtěcha – šířil křesťanství v Polsku, kde ho zabili, ostatky v Hnězdně
  • arcibiskup Radim, arcibiskupství prosadil Ota III.
• Břetislav I. (1035 – 1055)
  • český Achilles
  • levoboček, matka Božena (otec Oldřich)
  • únos dívky ze Svinibrodu
  • 1039 – válečná výprava do Polska – ostatky sv. Vojtěcha, intervence SŘŘ
    • Břetislavova dekreta – vyhlášena nad hrobem sv. Vojtěcha
      • první známý český zákoník, proti pohanství
    • snaha o povýšení biskupství na arcibiskupství – převoz ostatků sv. Vojtěcha do Prahy – Jindřich III. proti, konflikt
    • 1040 – vítězství u Domažlic, o rok později ale poražen
      • slib vazalské věrnosti, územní ztráty
  • Morava rozdělena na údělná přemyslovská knížectví
    • centra – Brno, Olomouc, Znojmo
  • seniorát – vládne nejstarší muž z Přemyslovců
    • platí až do počátku 13. století, porušován
• Vratislav II. (I.)
  • 1063 – založil olomoucké biskupství
    • oslabení pražského kvůli sporu s bratrem, biskupem Jaromírem
  • 1085 – 1. Český král – udělil Jindřich IV, spojenectví a podpora v boji o investituru, slavnostní korunovace v Praze
  • kodex vyšehradský – románský evangelistář
• Soběslav I. (1125 – 1140)
  • 1126 – u Chlumce porazil Lothara – na připomínku rotunda na hoře Říp
• Vladislav II. (1140 – 1172)
  • 1147 – účast na II. křížové výpravě, do Jeruzaléma se nedostal
  • 1158 – 2. Český král – Fridrich Barbarossa, pomoc při dobývání Milána
    • dědičně, později odebrán a král pouze on
  • Juditin most
• po smrti Vladislava II. spory o moc, 1182 – vznik samostatného moravského markrabství (Fridrich I., udělil ho Konrádu II. Otovi)

Článek České země do 12. století – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Demokratický právní stát, T. G. Masaryk, Václav Havel

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Tomáš Nývlt

Demokratický právní stát

Přívlastek rozvitý

• Právní stát:
  • Formální aspekt – prvek vázanosti státu právem, vynutitelnost práva – k tomu slouží právo na soudní ochranu před nezávislými soudy, princip právní jistoty – srozumitelnost práva, ochrana nabytých práv, ochrana legitimních očekávání – aby právo bylo předvídatelné, aby změny v právu neprobíhaly retroaktivně, aby soudní rozhodnutí byla předvídatelná
  • Materiální složka – dívá se na obsah, respekt k základním hodnotám – ochrana základních práv
• Demokracie:
  • = vláda lidu
  • Demokracie přímá x nepřímá

Volby:

• Znaky:
  • Svobodné
  • Všeobecné
    • Aktivní volební právo má občan po dovršení určitého věku bez ohledu na pohlaví, náboženství rasu…
    • První volební právo pro ženy – Nový Zéland
    • Volební právo pro ženy u nás v r. 1920
  • Rovné
    • Každý má jeden hlas
    • Každý hlas má stejnou váhu
  • Přímé
    • Voliči hlasují přímo pro určité politické strany, nehlasují pro prostředníka, který by posléze odvolil za ně – USA
  • Tajné
    • Nesmí být zjištěno, kdo a jak hlasoval
    • Povinnost jít za volební plentu sám

• Funkce:
  • Možnost změny vlády
  • Určují reprezentaci
  • Zjišťují aktuální rozložení politických sil
  • Udělení legitimity parlamentu a vládě

• Volební právo:
  • Všichni nad 18 let
  • Objektivní právo – souhrn pravidel
  • Subjektivní právo – oprávnění voliče na účast ve volbách
  • Aktivní volební právo – právo volit
  • Pasivní volební právo – právo být volen – věk upravuje Ústav

• Volební systémy:
  • Většinový:
    • V rámci volebního obvodu získá vítěz všechny přidělené mandáty pro obvod
    • Typický pro volbu jednoho – prezident, senátor…
    • Systém relativní většiny – jednokolový systém
    • Systém absolutní většiny – dvoukolový systém
  • Poměrný volební systém:
    • Mandáty se rozdělují v poměru počtu hlasů získaných od voličů
    • Šanci mají spět i menší politické subjekty
    • Preferenční hlasy
    • Odráží názory voličů, výsledné seskupení je ovšem méně stabilní
    • Hranice % do PSP:
      • 5 % pro samostatný politický subjekt – není v koalici
      • 8 % pro dvoučlenné koalice
      • 11 % pro tří a vícečlenné koalice
  • Smíšený volební systém:
    • kombinace systémů většinového a poměrného
    • Část mandátu na základě většinového, část na základě poměrného
    • Německo, Japonsko, Litva, Maďarsko
    • Poměrně složitý na výpočet rozložení mandátů

• Volby v ČR:
  • Do PSP, Senátu, EP, funkce prezidenta republiky
  • Do krajských a obecních zastupitelstev
  • Trvají dva dny – pátek, sobota
  • Volič – občan, který dovršil v druhý den voleb 18 let.
  • Státní volební komise – koordinace příprav, průběhu a provedení voleb
  • Okrsková volební komise – dohlíží na průběh voleb – složena ze zástupců politických subjektů – ten, kdo kandiduje nemůže být ve volební komisi, sčítá hlasy
  • Hlasy zpracovává Český statistický úřad

Tomáš Garrigue Masaryk

• 1850 Hodonín – 1937 Lány
• Rodina, vzdělání:
  • Rodina kočího na císařském statku
  • Zámečnictví, kovářství
  • Gymnázium v Brně a Vídni
  • Doktor filozofie – Vídeň (zakladatel sociologie u nás)
  • Manželka Charlotta Garrigue (seznámení na studiu v Lipsku)
  • 5 dětí: Alice – zakladatelka Č červeného kříže, České ošetřovatelské školy
  • Herbert – malíř, Jan – velvyslanec, ministr zahraničí v exil. vládě a po r. 1945, Olga

• Zaměstnání, politické aktivity:
  • Profesor na VŠ ve Vídni, v Praze
  • Podporoval ženské emancipační hnutí (Ústava z r. 1920- rovnoprávnost žen s muži,§ 106, volební právo)
  • Redakce Ottova slovníku naučného
  • Vydával časopis Athenaeum (Rukopisy)
  • 1891 poslanec Říšského rady za mladočechy, později za Českou stranu pokrokovou (všeobecné hlasovací právo, 8 hodinová d., česká otázka)
  • 1899 – hilsneriáda (vlna antisemitismu)
  • Záhřebský proces – 1909, falešné obvinění 53 většinou chorvatských Srbů s protirak. činnosti, T. G.M. – odhalení falešných důkazů, konec myšlenky austroslavismu
  • světová válka – odjezd s Olgou do zahraničí (Itálie, Švýcarsko, VB – výuka slovanských jazyků na univerzitě, články do novin)
  • Memoranda vládám F, VB, Ruska o požadavku samostatného ČSR
  • Čs. legie ve F, I, Rusku (základ č armády a četnictva) – bitva u Zborova

• Vznik ČSR:
  • 10. 1918 – Washington, podpis Deklarace o  –
  • 10. 1918 vyhlášení samostatnosti, 30. 10. Martinská deklarace – Slováci
  • 11.1918 zvolen prezidentem (celkem čtyřikrát),20. 12. vítán v Praze
  • 1923 – umírá manželka, první dámou Alice
  • Ministři – konzultace
  • Zahraniční politika – F, VB, USA, Rumunsko, Jugoslávii
  • 12. 1935 odstupuje z funkce

Václav Havel

• 1936 Praha – 2011 Hrádeček
• Rodina, vzdělání:
  • Rodina architekta, podnikatele (vilová čtvrť Barrandov) dědeček – Lucerna
  • Po r. 1948 znárodnění majetku
  • Chemický laborant, večerně gymnázium
  • DAMU – dramaturgie (Ekonomická fakulta)
  • První žena: Olga Havlová (Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové – charitativní č.
  • Dagmar Havlová (Vize 1997)
  • Bezdětný

• Zaměstnání, politické aktivity:
  • Po vojenské službě 1959 – jevištní technik divadlo ABC, poté Divadlo Na Zábradlí, asistent režie, dramaturg
  • Redaktor liter. měsíčníku Tvář (zakázán)
  • Po kritice invaze vojsk Varšavské smlouvy – zákaz publikace – disident
  • 1969 – po smrti J. Palacha – vyzval vlád k odstoupení, obviněn z podvracení republiky
  • 1975 – Edice Expedice (1974 – práce v trut. Pivovaru – Audience)
  • 1977 – spolu s Pavlem Kohoutem sepisuje Chartu 1977 (Jan Patočka, Jiří Hájek)
  • 1978 – zakládá Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
  • 1979 – odsouzen na 4,5 roku vězení (Dopisy Olze)
  • 1989 – vězněn za přípravu lednového Palachova týdne
  • 1989 (listopad) – spoluzakladatel iniciativy Občanské fórum

• Vznik demokratického československého státu
  • 12. 1989 – Federální shromáždění ČSSR zvolilo V. Havla prezidentem (prezidentem třikrát)
  • Pomlčková válka – spory o název státu, 29. 3. Československá federativní r., od 23. 4. Česká a Slovenská federativní republika
  • 1999 – vstup do NATO, 2004 vstup do EU
  • 12. 2011 – poslední rozloučení, účast desetitisíců lidí

Článek Demokratický právní stát, T. G. Masaryk, Václav Havel se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Naše země za 2. světové války

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Jouda

Protektorát Čechy a Morava (15. 3. 1939 – 9. 5. 1945)

• 13. 3. – schůzka Tiso x Hitler -> 14. 3. – vyhlášení samostatného Slovenského státu
• 15. 3. 1939 – okupace Čech a Moravy německou armádou -> výnos o zřízení protektorátu

Správa protektorátu

• Jednalo se o koloniální zřízení
• Němci zachovali formální autonomii
• Prezident – Emil Hácha
• Formálně vládla protektorátní vláda
• Skutečná moc byla ale v rukách Německa (okupační správa). Př: sídlo gestapa = Petschkův palác

Území Čech a Moravy bylo exploatováno. Německo ukradlo 43 tun měnového zlata z ČNB a z veřejných bank. Také se arizoval židovský majetek. Byl zde také nevýhodný kurz pro směnu marky za korunu (1 marka za 10 korun) + německý kupující kupoval 1/3 zboží zdarma.

650 000 Čechů bylo totálně nasazeno (nucená práce). Byly zavedeny potravinové lístky (dělníci a manuálně pracující se měli mnohem lépe než intelektuálové).

Předsedové vlád:

• Rudolf Beran
• Alois Eliáš – hrdina odboje (popraven)
• Jaroslav Krejčí
• Richard Bienert

Protektoři:

• Konstantin von Neurath – byl příliš měkký, takže byl odvolán
• Reinhard Heydrich – byl tvrdý – rozbil odboj
• Kurt Daluege
• Wilhelm Frick

Říšským ministrem pro Protektorát Čechy a Morava byl K. H. Frank (ten společně s Daluegem nechal vypálit Lidice a Ležáky). Roku 1945 byl českou justicí odsouzen a popraven.

Obyvatelstvo bylo utlačováno – politika „cukru a biče“. Gestapo terorizovalo obyvatelstvo. Byly uzavřeny vysoké školy (17. listopad 1939). Střední školy byly redukovány (z GVN se stal lazaret).

V koncentračních táborech bylo zabito cca 80 000 Židů.

Byly vyhlazeny obce Lidice a Ležáky (reakce na atentát na Reinharda Heydricha).

Odboj:

• Uskupení: Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme, Obrana národa = ÚVOD (pokus o zastřešení odbojových organizací)
• 27. květen 1942 – atentát na Heydricha
  • Heydrich byl architektem plánu na vyvražďování Židů (konference ve Wannsee)
  • Do protektorátu byl přiveden, aby potlačil odboj (popravy, zatýkání, vyslýchání, …)
  • Na jeho zabití byli vysláni: Josef Gabčík a Jan Kubiš
  • Několik měsíců plánovali akci (zkoumali, kde by se atentát dal provést – zatáčka v Kobylisích, kudy Heydrich každý den jezdil na Hrad)
  • 27. května to vše začalo – Heydrich jel v otevřeném autě. Nejdříve se Gabčík pokusil Heydricha zastřelit, ale zasekl se mu samopal. Kubiš tedy vrhl na auto granát -> Heydrich byl těžce zraněn a převezen do nemocnice na Bulovce
  • Když to zjistil Hitler, tak zuřil – poslal do Prahy šéfa Gestapa a 95 elitních inspektorů + byla vypsána odměna za dopadení
  • Reakce byla děsivá – popravy lidí (do 4 dní se jednalo o cca 1000 lidí)
  • 4. června Heydrich zemřel -> nacisté reagovali zničením celé vesnice se zemí (Lidice; pouze na základě milné informace, že místní obyvatelé pomáhali parašutistům) – vyvražděni byli skoro všichni obyvatelé
  • Ani po 3 týdnech se ale nepodařilo dopadnout pachatele (ti se ukryli v kryptě v kostele sv. Cyrila a Metoděje – možná by tu i vydrželi do příletu Britů, ale byli zrazeni Karlem Čurdou)
  • Čurda byl součástí parašutistické skupiny, která měla za úkol sabotovat Škodovku. Skupina se ale rozpadla a Čurda se schoval u matky. Blízcí na něj naléhali, ať se přizná. On svolil a šel se přiznat na velitelství gestapa v Praze (vyzradil rodiny, které pomáhaly atentátníkům). Po hrozivém zacházení jeden z členů zadržených rodin vyzradil místo, kde se parašutisté skrývali
  • Jednotky SS obklíčily celý kostel. 2 hodiny se parašutisté bránili. Nakonec se všichni zastřelili.
  • Čurda si žil do konce války v blahobytu. V roce 1947 byl však popraven
• Tři králové
  • Jednalo se o odbojovou skupinu, jejíž členové byli Mašín, Balabán a Morávek. Prováděli sabotážní akce (útoky na vlaky, …), byli ve spojení s exilovou vládou, které předávali získané informace, …
  • Všichni tři dopadli špatně. Balabán a Mašín byli postupně zatčeni, mučeni a popraveni. Morávek z nich vydržel nejdéle a když ho gestapo vystopovalo, tak se zastřelil.
  • Pokusili se například o atentát na Himmlera, který ale nevyšel. Dále naplánovali a zrealizovali bombové útoky v Berlíně.

Osvobození ČSR

• Evropa byla rozdělena demarkační linií (vedla i přes Plzeň, Netolicko, …). Ze západu se k ní blížila armáda USA (3. armáda generála Pattona) a z východu Rudá armáda (generál Koněv). Němci tvrdě bojovali hlavně proti SSSR, protože chtěli k USA do zajetí.
• Slovenské národní povstání – v roce 1943 se začala hroutit vnitřní stabilita na Slovensku. Vojáci nechtěli bojovat na německé straně. V čele odporu stál Jan Golián. Celé povstání začalo v Banské Bystrici. Jejich úkolem bylo otevřít horské průsmyky Rudé armádě (to se však nepovedlo). Centrem odboje byla Slovenská národní rada
• Pražské povstání – jednalo se již o úplný konec války. Do čela povstání se postavila Česká národní rada. V čele stál Karel Kutlvašr. Bojovalo se o rozhlas a zabarikádovaly se ulice. Hodně tomu pomohli Vlasovci, což byly vojenské jednotky, které za války bojovaly za Hitlera, ale pak otočily. Po 7. květnu šli k USA, ale pochytala je Rudá armáda a většina z nich byla popravena.
• Dne 8. května uzavřela Česká národní rada s Němci dohodu o kapitulaci. Německé jednotky musely nechat těžké zbraně za Prahou. Ještě před kapitulací byl zřízen Košický vládní program a Beneš začal schvalovat dekrety, kterými znárodnil většinu průmyslu, …

Článek Naše země za 2. světové války se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Kutná Hora

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Adéla

Úvod

• rozhraní Českomoravské vrchoviny a Polabí
• UNESCO od roku 1995
• voda Vrchlice – Maleč
• Malín a Sedlec 1950 – železnice
• poloha – úplně mimo
• vznikla chaoticky – tam, kde se těžilo, tam se teď nacházíme (žádné čtvercové náměstí)

Přehled vývoje Kutnohorska v pravěku

• prvohory – tropické moře
• druhohory – křídové moře, zkameněliny, (střídání studeného a teplého podnebí)
• neolit – naleziště v Bylanech – nálezy např. lineární keramika – spirálky, (cca před 8. tis. lety) – první obyvatelé Keltové
• keltské opidum – Karlov (mladší doba železná, před 2. tis. lety)

Vznik a význam Sedleckého kláštera

• 1142 – založen Sedlecký klášter – zasvěcen Panně Marii
• klíčový bod na obchodní stezce, zakladatel: Miroslav z Cimburka
• po založení bylo nalezeno stříbro na pozemcích kláštera – zbohatnutí kláštera – vznik rozsáhlého komplexu (viz pověst o mnichu Antonínovi)
• cisterciáci – přísná řehole, žili pouze duchovně, rozšířili svůj vliv na území celé dnešní Kutné Hory
• 1783 – zrušen Josefem II. (nevzdělával, ani neléčil)
• 1812 – od toho roku se v areálu nachází Tabačka
• přestavoval Jan Blažej Santini – BAROKNÍ GOTIKA, zapálen husity

Vznik Kutné Hory

Počátky, rozvoj a úpadek dolování a mincování ve městě a jeho význam pro český stát

• 1. osada v Malíně (985) – rod Slavníkovci (sv. Vojtěch) – ražba stříbrného denáru
• po vyvraždění Slavníkovců v Libici nad Cidlinou 995 – ražba ukončena – k moci Přemyslovci
• 1142 založení Sedleckého kláštera + objevení stříbra
• 1276 – první zmínka o obyvatelích hornické osady, pověst o Antoňovi
• 1289 – název CUTHNA ANTIQUA (Stará Kutna) – název Kutná Hora (nebo od slova kutat) není datum, kdy byla KH založena, vznikla chaoticky
• Kutná Hora nebyla plánována – několik nezávislých hornických osad se spojilo
• 1300 – vydán Horní zákoník – Václav II., Kutná Hora se stává královským městem
  • obsah: dokončena stavba Vlašského dvora
  • mincovní reforma a centralizace všech mincoven českého království 16/17?
  • začátek ražby Pražského groše
  • horní zákoník JRM

• 250 let ražby Pražského groše 1300-1556? (Marie Terezie zavedla bankovky)
• 1304 a 1307 – římský král Albrecht se pokouší dobít (obranné hradby)
• Kutná Hora se díky dolování stala druhým nejvýznamnějším městem Českého království
• pod celým územím Kutné Hory se nachází spletité bludiště dolů, většina je bohužel zatopena, území Kutné Hory se místy propadá, kvůli poddolování – důl Osel konec 16. století
• na konci 14. století se zásoby stříbra vyčerpávají – 1547 konec ražby Pražských grošů (dovážení stříbra ze zámoří) – konec ražby kvůli vyčerpání ložisek – horší dobývání stříbra + dovoz ze zámoří
• další významné události:
  • 1409 – Dekret kutnohorský (Václav IV., upravuje poměr hlasů na UK ve prospěch Čechů)
  • 1419–1420 – husitské války – Kutná Hora katolické město, proto husity vypálena, ukládání husitů do šachet
  • 1471 – volba Vladislava II. Jagelonského českým králem
  • 1422 – vypálení KH Zikmundem – Žižka hasil
  • 1424 – vypálení KH Žižkou
  • 1991 – zavření posledního dolu v KH – na Kaňku
  • 1995 – UNESCO

Nejvýznamnější památky

GOTIKA

Chrám sv. Barbory

• 1388–1905, raně gotický (500 let pauza ve výstavbě – nebyly peníze), architekt: Petr Parléř, chrám postaven z prostředků města, stojí za hradbami města (mimo katastrální území Sedleckého kláštera), Barbora = patronka horníků, chrám měl být větší (2krát takový), ale kvůli nedostatku financí stavba zrušena, dřív bývalo propojeno s Jezuitskou kolejí

Kostel sv. Jakuba

• 1330–1380 (raně gotický), arciděkanský kostel (stojí u něj farnost KH), nejstarší a nejvyšší kostel KH, původně 2 věže – nestabilita

Kamenný dům

• pozdně gotický, dochovaný měšťanský dům, spadá pod České muzeum stříbra, z kamene – ostatní stavby ze dřeva – požár

Kamenná kašna

• zásobárna pitné vody, architekt: Matyáš Rejsek, voda dováděna z pramene sv. Vojtěch u Bylan, mívala dřevěnou střechu

Hrádek

• tvrz, součást městského opevnění, majitel Jan Smíšek z Vrchoviště (černá huť), důl Osel, dnes: České muzeum stříbra, původně dřevěná pevnost, která měla strážní funkci nad obchodní stezkou, která vedla pod ní, přestavěno na kamenný honosný dům, Jan Smíšek z Vrchovišť si tu měl natajno razit své vlastní mince, pro své potřeby (zvelebování sídla)

Kostel Všech svatých

• taky kostnice, pozůstatky obětí morové epidemie, v Sedlci

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci

• centrum cisterciáckého opatství v KH

RENESANCE

Vlašský dvůr

• původně tvrz, královská rezidence, od 1300 královská mincovna, od 1770 radnice, byla předělávána téměř od základů

BAROKO – nemá rádo rovný linie

Jezuitská kolej

• 1660-1750, vybudována Jezuity v rámci rekatolizace jako škola, architekt: Domenico Orsi, propojeno s chrámem sv. Barbory, 1773 zrušení jezuitů, poté sloužilo jako vojenský sklad a kasárny, dnes středočeská galerie GASK
• 13 soch (např. Barbora, Izidor, Václav), architekt: František Baugut, 1709-1718 a 1740,

Morový sloup

• 1714-1715, památka přeživších morové epidemie v 17. století, architekti: František Baugut a Jan Jakub Vogler (sloup rozdělen na 3 “světy“ – horníci, světci, Panna Marie), prošel mnoha rekonstrukcemi

Kostel sv. Jana Nepomuckého

• jediný čistě barokní kostel v KH, unikátní – vmáčknut mezi domy → oltář orientován na sever (všechny katolické kostely orientace na východ), výzdoba ze zlata, pravidelně se v něm konají vánoční koncerty, pasování na prvňáčky, bývalá aula GJO, architekt: František Max. Kaňka

Klášter sv. Voršily

• 1735-1743, 2013 ho řád Voršilky opustily, architekt: Kilián I. Dientzenhofer, není dostavěný – uprostřed chrám s kaplí

KLASICISMUS, EMPÍR

• dům u Rytířů na Rejskově náměstí
  • 1824, František Svoboda

Článek Kutná Hora – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Svět na přelomu 19. a 20. století

Předmět: Dějepis

Přidal(a):Klára

Obsah: formování kapitalistické společnosti, nová společenská vrstva podnikatelů, vznik a boje dělnického hnutí, nové objevy, světové mocnosti, novodobý kolonialismus a imperialismus, mezinárodní vztahy, ohniska konfliktů před 1. světovou válkou

Během napoleonských válek si Velká Británie zajistila nadvládu na světových mořích velmocenské postavení Anglie bylo umožněno vyhranými válkami, rozsáhlým koloniálním bohatstvím a hospodářským rozvojem v Anglii.

Anglie prožila jako první země světa hospodářský rozmach, který je nazýván první průmyslová revoluce

Anglie zcela změnila tvář země a způsob práce i obživy podstatné části obyvatelstva venkovské obyvatelstvo odcházelo pracovat do nových průmyslových center, kde se živili v hutích, železárnách, dolech nebo textilních továrnách, v obchodě a dopravě.

Změny v průmyslu

• Složení společnosti se v nových pracovních a životních podmínkách proměnilo lidé ve městech se začali dělit na početné dělnictvo (proletariát) a ostatní zaměstnance, kteří postupně s úřednictvem a inteligencí vytvořili tzv. střední vrstvy a na méně početné továrníky, bankéře a obchodníky, ty souhrnné nazýváme buržoazie nebo také kapitalisté
• V místech s dostatkem surovin (voda, dřevo, uhlí, železná ruda) a s dostatkem pracovní síly začaly vznikat nové průmyslové provozy rozvoj těžby uhlí, železné rudy a výroby železa umožňovaly mnohé technické vynálezy symbolem průmyslové revoluce se stal především parní stroj, hlavně parní stroj zdokonalený Jamesem Wattem, došlo k nasazení parního stroje v dolech, hutích, při válcování železa, k tažení vozů a k pohodu lodí, k parnímu stroji se postupně přidružily další nové technické a technologické postupy vznikaly nové průmyslové obory, např. strojírenství

Doprava a strojírenství

• Vrcholným dílem strojírenské dovednosti byla lokomotiva, první funkční lokomotivu sestrojil v roce 1714 George Stephenson první železnice světa byla otevřena v roce 1825 mezi anglickými městy Stockton a Darlington, v roce 1830 pak první velká veřejná železnice mezi Manchesterem a Liverpoolem
• První funkční paroloď sestrojil Američan Robert Fulton v roce 1807 a provozoval s ní paroplavbu na řece Hudson 1819 přeplul první britský parník Atlantský oceán od 30.let 19.století přispěl k přenosu správ elektrický telegraf
• Nové dopravní prostředky umožňovaly rozvážet zboží a cestující na velké vzdálenosti, tím urychlovaly rozvoj anglického průmyslu a zemědělství.

Ekonomika a průmysl

• Odbytiště průmyslových výrobků se zvětšovala, až vznikl opravdu světový trh průmyslníci a obchodníci žádali osobní, politickou a náboženskou svobodu a úplnou svobodu podnikání a obchodování, které bylo dosud svázáno vysokými dovozními a vývozními cly a zastaralými právními předpisy odstranění všech překážek, které stály v cestě svobodnému podnikání a vytváření svobodného trhu, požadovali zastánci tzv. hospodářského liberalismu, ten získal ve Velké Británii mnoho stoupenců.
• VB se stala prvním teritoriem svobodného dovozu a vývozu, to upevnilo její postavení nejbohatší země a skutečné „dílny světa“ po roce 1800 se průmyslové revoluce rozšířila do západoevropských států a po roce 1850 zasáhla také střední Evropu většina evropských států zpočátku dovážela nové průmyslové zboží Anglie, od 30. let 19.století se vedle anglických měst Birmingham, Leeds, Liverpool, Sheffield rozšířila průmyslová výroba i do Francie do okolí Paříže, Lyonu, do Belgie (Brusel), do Pruska v Porýní, do Slezska, Saska a do habsburské monarchie (okolí Vídně, Štýrský Hradec, Ostrava, Brno, Liberec, Praha, Kladno)

Společnost

• Společně s průmyslovou revolucí došlo k velkým přesunům obyvatelstva z venkova do měst, vznikl trh výrobků a vytvořil se trh pracovní síly, o ceně pracovní síly rozhodoval vztah nabídky a poptávky lidí hledajících práci bylo zpravidla víc než pracovních míst, podnikatelé mohli snižovat jejich mzdy a využívat i práci dětí a žen.
• Průvodním jevem zrodu nové kapitalistické společnosti tak byla sociální bída a nelidské pracovní podmínky dělníci se dalšímu zhoršování svých životních podmínek zprvu bránili například rozbíjením strojů, později se začali sdružovat do odborových organizací, které stávkami a vyjednáváním s kapitalisty usilovaly o snižování pracovní doby na 12 a později 10 hodin denně, o zákaz práce dětí do určitého věku nebo zavádění sociálních zařízení, která by se postarala o dělníky a jejich rodiny v případě nemoci, úrazu nebo úmrtí v Anglii, Francii a v Německu se touto dělnickou či sociální otázkou zabývala řada sociálních myslitelů (Karl Marx, Friedrich Engels, Pierre Joseph Proudhon) řešení, která nabízeli, byla různá – zrušení soukromého vlastnictví, zespolečenštění výrobních prostředků, uchopení moci dělnickou třídou realitě bližší byla opatření anglického průmyslníka Roberta Owena, který pro své dělníky zřizoval sociální instituce, stavěl domy a staral se o jejich vzdělání.

Článek Svět na přelomu 19. a 20. století – maturitní otázka (1) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Antický Řím a jeho impérium

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Nicola

Území Itálie bylo od přelomu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. osidlováno indoevropskými kmeny Italiků. Jméno Itálie prý dali zemi Řekové, kteří tak zprvu nazývali jen jižní část Apeninského poloostrova podle kmene Italiků. První vyspělou civilizací na území nynější Itálie vytvořili v 9. století př. n. l. Etruskové.

Významné kmeny první poloviny 1. tisíciletí př. n. l.:

• Kartaginci, Řekové, Etruskové, Galové, Illyrové, Veneti

Italikové (kolem 1000 př. n. l.)

• Sabinové, Umbrové, Latinové (byli největším národem, hovořili latinou), Samnité, Lukánové

Etruskové

• obývali území severně od Říma, zvané Etrurie, které bylo hornaté, ale úrodné
• Etruskové byli zemědělci, kteří pěstovali obilí, olivy a vinnou révu, také razili peníze a obchodovali, např. s Řeky, byli šikovnými zpracovateli kovů i keramiky, měli rádi bohatě zdobené předměty, dali vzniknout dokonalým stavbám, vystavili celá města, kněží prosluli svými věštbami, vytvářeli ojedinělá malířská i sochařská díla
• původ: neznámý původ (neindoevropský), snad z Malé Asie
• státní zřízení: vytvořili řadu samostatných městských států, tzn., že každý stát měl jedno město, nevytvořili jednotný stát – to později přispělo k jejich porážce Římany
• písmo: používali písmo převzaté od Řeků, upravená alfabeta, čte se zprava doleva, etruština nerozluštěna
• od 5. století př. n. l. postavení Etrusků postupně sláblo, ve 3. století př. n. l. z dějin mizí

Vznik Říma

• Město Řím se zrodilo z malé rolnické osady na březích řeky Tibery. Postupem času v okolí vznikaly další vesnice (postavené na sedmi pahorcích) a rozrůstaly se. Etruskové tyto vesnice spojili ve vlastní město Řím.
• Legendární zakladatelé + legendární letopočet: Podle legendy založili město Řím bratři, dvojčata Romulus a Remus, po narození je měl sluha utopit v Tibeře, nechal je však na břehu. Tam je našla vlčice a odkojila je svým mlékem. Později se jich ujal pastýř. Když bratři dospěli, rozhodli se na břehu řeky Tibery založit město. V hádce o to, po kom se má nové město jmenovat, Romulus bratra zabil a město pojmenoval po sobě (Roma). Podle tradice se tak stalo roku 753 př. n. l.
• Symbol Říma: Kapitolská vlčice.

 Latinové žili kolem města Říma, přímo jméno Roma – Řím je etruského původu

Římská společnost v době královské

Prvním obdobím římských dějin je doba královská. Zhruba do roku 509 př. n. l. vládli Římu králové. Předposlednímu etruskému králi – Servius Tullius (6. stol. př. n. l.) se připisuje reforma, která rozdělila obyvatelstvo do několika tříd podle výše majetku. Posledním římským králem byl neoblíbený Tarquinius (tarkvínyjus) Superbus, vyhnaný údajně roku 510 př. n. l. Z Říma se poté stala městská republika.

Římská republika

Řím se stal republikou (res publica, neboli věc veřejná) – znamenalo to, že o důležitých záležitostech rozhodují lidé sami. Z tohoto slovního spojení pochází název republika. Republika je forma vlády, kdy všichni členové vlády jsou do svých úřadů voleni občany. A tak se stalo i v Římě.

Nejdůležitější úřady:

• Římané nenáviděli slovo „král“, nechtěli, aby měl veškerou moc v ruce jeden člověk, a tak volili dva úředníky do funkce konzula – tedy 2 konzulové (nejvyšší osoby ve vládě) – ve válkách mohli velet armádě, vládli pouze jeden rok a s jejich rozhodnutími museli občané souhlasit
• diktátor – mohl být jmenován pouze v době ohrožení Říma – neomezená pravomoc (volen na půl roku)
• senát (poradní sbor starších) – 300 mužů (patricijů) – v senátě se diskutovalo o státních záležitostech – podobně jako dnes v parlamentu
• sněm – volil úředníky, rozhodoval o válce a míru a o jiných záležitostech
• cenzoři – státní úředníci, kteří odhadovali majetek občanů pro zařazení do majetkových tříd
• Právo volit neměly římské ženy a otroci.

Základní společenské vrstvy:

• patricijové – bohatí lidé, kteří vlastnili půdu, mohli prokázat svůj původ, svou rodovou náležitost k římským šlechtickým rodům, měli právo volit, být zvoleni do senátu i do funkce konzula, byli římskou aristokracií – privilegovanou třídou, plnoprávní, zaujímali veškeré důležité pozice v politice a církvi
• plebejové – obyčejní lidé, byli to většinou dělníci, kteří obvykle neměli žádný majetek, neurození, neplnoprávní (řemeslníci, obchodníci, přistěhovalci), mohli volit, ale mohli zastávat pouze nižší funkce ve vládě

Přes dvě staletí trval boj plebejů s patriciji, než si vymohli vlastního úředníka – tribuna lidu s právem veta, jehož úkolem bylo hájit zájmy plebejů. Plebejové své snahy o zrovnoprávnění prosazovali pomocí odchodů (tzv. secesí) z města. Protože tvořili část vojska, obávali se patricijové, aby nedošlo k oslabení obranyschopnosti Říma a raději plebejům ustupovali. V roce 449 př. n. l. si vynutili vydání zákona dvanácti desek (první psaný zákoník), který stanovil rovnost svobodných občanů před zákonem. Počátkem 3. století př. n. l. se stali zcela rovnoprávnými s patriciji.

Nepřátelé Říma: Etruskové, Keltové (Galové), Samnité, Řekové, Kartáginci

Punské války – vznik impéria

Římským postupem se cítilo ohroženo severoafrické Kartágo (dnešní Tunisko), založené Féničany. Roku 264 př. n. l. vypukly války mezi Římany a Kartaginci (Římany nazývaní Punové). Války Říma s Kartágem označujeme jako „punské války“.

• První punská válka – Kartáginci měli převahu na moři, Římané na souši. Po vyrovnání námořních sil Řím ovládl ostrovy Sicílii, Sardinii a Korsiku.
• Druhá punská válka – začala úspěšným přechodem kartaginského vojevůdce Hannibala přes Alpy a následným vpádem do Itálie. Římané se přeplavili do Afriky proti samotnému Kartágu. Hannibal se nakonec musel vrátit do Afriky a tam v bitvě u Zamy utrpěl jedinou porážku svého života.
• Třetí punská válka – bez příčiny válku rozpoutali Římané, na jejím konci zmizelo Kartágo z mapy světa.

Krize římské republiky

• Od roku 100 př. n. l. Římané ovládali mnoho zemí kolem Středozemního moře. Římané tato nová území nazývali provinciemi. Z provincií plynulo do Říma bohatství – peníze, potraviny, otroci. Levnější obilí z provincií likvidovalo drobné zemědělce. Drobní rolníci přicházeli o půdu, svobodní zemědělští dělníci bývali nahrazeni otroky. To si vyžadovalo právní změny chránící chudší občany.
• Na přelomu 2. a 1. století př. n. l. se v Římě vytvořily dvě protichůdné mocenské skupiny: optimáti (z latinského optimus, tj. nejlepší), byli velmi bohatí lidé, kteří chtěli upevnit svou moc a bohatství a populáři (z latinského popularis, lidový), chtěli reformy pro běžně pracující lidi.
• Vůdce populárů Gaius Marius (stal se konzulem) provedl vojenskou reformu, která znamenala vznik profesionální armády – služba v armádě se stala zdrojem obživy nejchudších vrstev.
• Vůdce optimátů – Lucius Cornelius Sulla
• Tato rivalita vedla k občanským válkám.
• Pokusem o vyřešení krize římské republiky bylo vytvoření triumvirátu (tj. vlády tří mužů)
  • Členové prvního triumvirátu – G. Iulius Caesar, Gn. Pompeius a M. Crassus – v roce 60 př. n. l. se spojili, aby si rozdělili vládu. Po Crassově smrti se oba muži utkali v zápase o moc, v občanské válce uspěl Caesar. Caesar se stal diktátorem. Přinesl mír, uklidnil situaci v zemi, jeho moc rostla. Avšak někteří senátoři se obávali, že má v plánu prohlásit se králem, roku 44 př. n. l. byl zavražděn.
• Bezvládí využili k uchopení moci Caesarovi stoupenci:
  • Členové druhého triumvirátu – Octavianus, Marcus Antonius a Lepidus v roce 43 př. n. l. Lepidus byl brzy zatlačen do pozadí a mezi Antoniem a Octavianem se strhl zápas o moc. V roce 31 př. n. l. byli Marcus Antonius a egyptská královna Kleopatra poraženi v bitvě u Aktia a Octavianus se stal jediným vládcem Říma.

Principát – rané císařství

• Období principátu začalo Octavianovým nástupem do čela státu. V roce 27 př. n. l. mu byl senátem udělen zvláštní titul Augustus, tj. vznešený. Veškerá rozhodující moc byla v rukou císaře. Republikánské úřady existovaly i nadále, ale jen formálně. Řím se ve skutečnosti měnil v monarchii.
• Císaři období principátu: Claudius, Tiberius, Caligula, Nero, Traian.
• Největšího rozmachu římská říše (impérium) dosáhla za vlády císaře Traiana. Vznikla ohromná říše, impérium, rozkládající se od britských ostrovů až k oblastem Blízkého východu – rok 117 n. l.

Vznik křesťanství

• Země vzniku: Izrael (pod Římem). Počátky křesťanství jsou spojeny s působením Ježíše, židovského proroka, který se narodil asi roku 4 př. n. l. v Betlémě. Když mu bylo asi 30 let, vyvolil si 12 učedníků (následovníků, apoštolů) a začal veřejně hlásat své myšlenky. Rozšířila se zpráva, že koná zázraky. Začaly ho následovat zástupy lidí. Ježíš učil, že důležitější než se řídit židovskými zákony je milovat Boha a pomáhat ostatním lidem, hlásal, že lidé mají přestat konat špatné skutky a polepšit se, aby mohli vejít do božího království.
• Nový zákon – soubor křesťanských textů (4 části)
• Označení římských biskupů: papež
• Dvě rané odnože (učení, vyznání) – katolíci a ariánci

Dominát, krize otrokářství a impéria

• Dominát (podle latinského dominus, tj. pán) – závěrečné období existence římského impéria. Neomezená vláda císaře.
• Období dominátu zahájila roku 284 vláda císaře Diocletiana /dyjokleciána/ – posílil armádu, rozdělil obrovské teritorium říše na dvě části – východní část  – zde vládl Diocletian a západní část – Maximianus – každý měl svého zástupce – tetrarchie (vláda čtyř)
• Římská říše se navrátila k vládě jediného císaře v roce 324, kdy císař Constantinus porazil své nepřátele. Dovolil křesťanům svobodně vyznávat jejich víru a zasadil se o další rozšíření křesťanství po Evropě.
• Constantinovy reformy: hlavním městem impéria se stalo město Konstantinopolis  (Cařihrad, nyní Istanbul v Turecku). V roce 313 vydal edikt milánský, jímž křesťanství zrovnoprávnil s ostatními náboženstvími. V roce 325 n. l. koncil (sněm) do Níkaie v Malé Asii – řešen spor 2 směrů v křesťanském učení: katolictví a ariánství.
• Theodosius I. Veliký – zákaz pohanských kultů, prohlásil křesťanství za státní náboženství římské říše
• Kolem roku 370 n. l. začali Evropu sužovat Hunové, kočovný národ ze střední Asie.
• V roce 395 se římské impérium trvale rozdělilo na říši východořímskou – Byzanc a západořímskou. Řím v roce 410 přepadli Vizigóti a v roce 455 Vandalové.
• Poslední západořímský císař Romulus Augustulus vládl pouze od roku 475 do roku 476 n. l. Roku 476 vůdce Germánů Odoaker došel se svou armádou do Itálie a prohlásil se jejím králem, a tak zpečetil zánik západořímské říše. Říše východořímská se svým hlavním městem Konstantinopolí přetrvala ještě dalších tisíc let.

Přínos římské kultury

• Římskou kulturu silně ovlivnily etruská a řecká kultura.

Římští bohové:

• Jupiter – nejvyšší bůh, vládce ovzduší, blesku a hromu
• Juno – bohyně plodnosti, manželských svazků, věrnosti a děti
• Venuše – bohyně lásky
• Neptun – bůh moře a vod
• Merkur – bůh obchodu a řečnictví
• Ceres – bohyně rolnictví, úrody
• Bacchus (bakchus) – bůh vína, plodnosti, bujného veselí

Nejdůležitější stavby:

• chrámy, např. Pantheon jedna z nejlepších zachovalých římských staveb, chrám věnovaný všem bohům a má známou kopuli s otvorem na vrcholu
• akvadukty – přiváděly čistou vodu ze vzdálených zdrojů do měst a římských lázní
• amfiteátr – obrovský oválný stadion – Kolosseum pro gladiátorské hry, pantomimu, po napuštění vodou pro námořní bitvy, hlediště pro 50 000 diváků
• kanalizace
• silnice Via apia
• termální lázně – Řím byl známý svými termálními lázněmi

Článek Antický Řím a jeho impérium se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.