Předmět: Společenské vědy, Ekonomie

Přidal(a): Pavlina003

Peníze

• jsou zvláštním druhem zboží, vznikly přirozenou cestou
• usnadňují směnu zboží, jsou výsledkem výroby, dělby práce, specializace a směny

Historie

a) naturální směna

• před vznikem peněz fungovala směna zboží – lidé směňovali to, co měli, za to, co potřebovali (naturální doba – směna bez peněz)
• cena = práce + materiál + zisk

b) pomocí tzv. všeobecného ekvivalentu

• určitý druh zboží, který měl nějakou zvláštní hodnotu, např. dobytek, kožešiny)

c) kovy

• zlato, stříbro
• peníze byly vzácné; nikdo je nemohl padělat
• zlato má vynikající chemické vlastnosti – nepodléhá erozi, tažné, kujné, vysoká hustota, lehce dělitelné
• peníze musí být vzácné a jedinečné
• hodnota mincí byla založena na hodnotě mincovního kovu. Po dalším vývoji výroby a obchodu již nestačily zásoby drahých kovů plynule zprostředkovávajících směnu.
• mince
  • platidlo, které má vyjadřovat přesnou hodnotu peněz
  • jejich smyslem je vyjadřovat přesně koupi a prodej

d) papírové peníze – bankovky

• v 18. st. se ve Francii začaly používat papírové peníze
• nejdříve to byly vydávány bankou, byly směnitelné a kryté zlatem
• později státovky – vydávané státem, nesměnitelné ani kryté zlatem
• období Zlatého standardu (= systém, v němž se uplatňovala směnitelnost bankovek za zlato) skončilo ve 30. letech 20. st. uvnitř jednotlivých zemí, v mezinárodním měřítku v 70. letech 20. st.
• dnes jsou všechny peníze a mince s nuceným oběhem
• pravé peníze – peníze ve formě zlata
• nepravé peníze – bankovy, měděné mince,..
• zlato se stalo významnou komoditou pro obchodování
• virtuální peníze (nehmotné)

Bitcoin

• je internetová platební síť a také v této síti používaná kryptoměna. Hlavní unikátností Bitcoinu je jeho plná decentralizace; je navržen tak, aby nikdo, ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády, nemohl měnu ovlivňovat, padělat, zabavovat účty, ovládat peněžní toky nebo způsobovat inflaci. V síti neexistuje žádný centrální bod, ani nikdo, kdo by mohl o síti rozhodovat. Konečné množství bitcoinů je předem známo a uvolňování bitcoinů do oběhu je definováno ve zdrojovém kódu sítě. V síti probíhají platby za minimální nebo žádné náklady.

funkce peněz:

• a) peníze jsou mírou hodnot – umožňují porovnávání hodnot statků a služeb
  • hodnota zboží vyjádřena v penězích= cena zboží. Hodnota zboží je dána množstvím práce v něm obsažené. Hodnota zboží se měří penězi.
• b) peníze fungují jako oběživo – pomáhají oběhu zboží
• c) peníze fungují jako platidlo
  • placení služeb, zboží, daní, úvěrové vztahy
• d) poklad – nahromaděná uložená hodnota, která může být směněna za zboží
• e) mezinárodní – zboží na mezinárodní úrovni

formy peněz:

• mince
• papírové peníze – vydává centrální banka
• depozitní peníze – zápisy na účtech
• vklady a úspory – termínovaná depozita
• obligace – může je vydávat stát, reguluje tím oběh peněz, rychlé získání peněz – na kolik, za jak dlouho, za kolik

Banky a bankovnictví

• instituce, které provádějí fin. operace:
• aktivní – poskytování úvěrů, pasivní= přijímání vkladů. Patří sem i půjčování peněz, nákup a prodej zahraničních měn.
• zprostředkovatelské operace – vedení běžného účtu, bezhotovostní platební styk, placení mezi firmami, směnárenské služby apod.

bankovní operace:

• obchodování na peněžním trhu
• nakupují a prodávají peníze cizích zemí
• půjčují peníze = poskytují úvěry
• vklady = půjčení peněz bance, člověk se pak stává věřitelem a banka dlužníkem. Věřitel dostává peníze (úroky) za to, že bance půjčuje peníze.; vklady jsou pojištěny do výšky 20 000 eur; čím větší vklad, tím víc člověk vydělá na úrocích
• provádějí peněžní operace – zprostředkování plateb mezi podniky a jednotlivci

Bankovní soustava 

centrální banka

• je řízena státem
• v ČR Česká národní banka (jediná česká banka v ČR)
• reguluje množsví peněz v oběhu
• stanovuje podmínky k poskytování úvěrů
• dozírá na činnost obchodních či komerčních bank
• koordinuje činnost s vládou
• vede účty státního rozpočtu (avšak návrh státního rozpočtu je v režii Poslanecké sněmovny)
• emisní banka – vydává peníze

pravomoce:

• určuje povinné minimální rezervy komerčních bank
• operace na otevřeném trhu – nakupuje a prodává vládní obligace (=cenný papír; znamená dlužnický závazek vůči majiteli obligace); pokud obligace nakupuje, zvyšuje nabídku peněz; pokud je prodává, stahuje peníze z oběhu
• stanovuje diskontní sazby – úroková sazba, která stanovuje výši půjčky centrální banky komerčním bankám
• devalvace měny

komerční banky

• právnický subjekt, akciová společnost, snaží se o co největší zisk
• částečně nezávislé na státu
• žijí z půjčování a prodávání peněz

3 druhy finančních operací:

• aktivní operace – půjčují peníze = poskytují úvěry:
• a) podle délky splatnosti – krátkodobé (do 1 roku), střednědobé (2-4 roky), dlouhodobé (5 a více let)
• b) podle účelu – investiční, spotřební (spotřebitelské), provozní (provoz podn. činnosti), vývozní
• c) podle záruk – na kauce, záruční listy
  • za poskytnutí úvěru se platí úrok – odměna za zapůjčení kapitálu, procentuální podíl, sjednává se při sepisování smlouvy
• pasivní operace – přijímání peněžních vkladů, jejich opatrování, poskytování úroků, vklady – terminované, s výpovědní lhůtou
• sprostředkovatelské (neutrální) operace – velmi významné pro chod banky, sprostředkovávají vedení různých účtů, zabezpečují bezhotovostní platební styk, směnárenské služby, depozitní služby (např. ukládání listin, uměleckých předmětů, zlata…)

hypoteční banky

• výdělky z hypoték – půjčky na nemovitosti
• hypoteční úvěr (neboli hypotéka) je úvěr určený fyzickým i právnickým osobám. Vždy musí být zajištěný zástavním právem k nemovitosti na území ČR. Obvykle se jako zástava využívá financovaná nemovitost, ale není to podmínkou, ručit lze i objektem jiným.

Hypoteční banky nabízejí v zásadě dva typy úvěrů:

• účelová hypotéka, která je striktně vázaná na investici do nemovitosti
• neúčelová hypotéka, tzv. americká hypotéka – úvěr lze použít na cokoli.
• investiční banky
  • vydávají obrovské půjčky na výstavbu dálnic a na různé velké projekty
• konsorcium – jednorázové spojení bank za účelem jednorázové akce

Cenné papíry 

• listiny, které představují nárok vlastníka listiny vůči tomu kdo listinu vystavil
• komitent = vlastník cenného papíru, eminent = vydavatel cenného papíru
• druhy cenných papíru:
• a) obligace = dluhopisy = bondy – vlastníkovi zakládá právo na splacení dlužné částky, která je uvedená v dluhopise, je určeno k jakému datu vlastník má právo k vyplacení pevně dohodnutého výnosu (úroku), většinou vydávají banky (tím stahují z oběhu peníze), stát (když rychle potřebuje peníze), obce, velké obchodní společnosti
• b) směnka – musí být nadepsána směnka
  • vlastní – ten kdo jí vystavil se sám zavazuje, že jí zaplatí
  • cizí – kdo ji vystavil určuje jiné osobě povinnost zaplatit; náležitosti: částka, datum a místo vyplacení, komu, kdo, podpis, datum a místo vystavení, vykonavatel
• c) šek – nadepsáno šek, příkaz k proplacení, suma, jméno kdo má platit (šekovník), místo kde se bude platit, místo a datum sepsání, podpis výstavce
• d) akcie – vydávají akciové společnosti, majitel akcionář, vlastníkovi zakládá určitá práva – právo spoluvlastníka, majetkové právo (podíl ze zisku = dividenda), právo na podíl při likvidacích pozůstatků při zániku společnosti, různé druhy, akcie jsou nepřenosné

Akcie

• akcie = cenné papíry vydány a. s., který poskytuje svým majitelům tato práva:
• a) právo podílet se na řízení a.s.- právo účastnit se valné hromady a.s., hlasovat na ní a uplatnění zde své návrhy
• b) právo na podíl ze zisku /na dividendách/- valná hromada určí ze zisku a.s. podíl, který se bude rozdělovat akcionářům /=dividenda/
• c) právo na podíl na likvidačním zůstatku při zániku a.s.- likvidační zůstatek se dělí v poměru odpovídajícímu jmenovité hodnotě jeho akcie. Akcionáři nemá právo na vrácení vkladu ani za trvání v a.s. nesmí odkoupit akcie akcionáře, výjimku tvoří zaměstnanecké akcie
• vyjadřují část majetku firmy
• kontrolní balík = víc jak polovina akcií
• majetková demokracie – tolik hlasů, kolik procent akcií
• založení a.s. – podnikatelský záměr, kapitál, předmět podnikání
• prvotní emise – prvotní vydání akcie za nominální cenu – ta cena, která je na nich napsaná
• pak akcie získají tržní cenu
• akcionáři se pak sejdou na první valné hromadě → rozdělení funkcí → vytyčení politiky společnosti

druhy akcií:

a) na doručitele

• nemají napsaného vlastníka, není uveden
• stát by s těmito typy akcií neměl obchodovat/spolupracovat, u nás tomu tak však je
• rychlé akcie, rychlý zisk peněz; reagují skutečně na situaci na trhu
• netransparentní, neprůhledné, nedá se dohledat vlastník
• snadno zcizitelné

b) na jméno

• majitel je napsán jménem
• pomalé, k prodeji je potřeba souhlas valné hromady
• nereagují na situaci na trhu
• většinou u stabilních firem, kde se moc nemění politika
• ví se, kdo je vlastní; dají se dohledat vlastníci firmy

c) zlatá akcie

• akcie zakladatelů společnosti
• je s ní spojeno právo veta
• obrovská tržní cena

d) zaměstnanecké akcie

• akcie patřící zaměstnancům
• zaměstnanci berou mzdu + mají ještě zisk z akcií
• zaměstnanci mají pocit, že pracují na „svém“

e) kmenové akcie

• koupit akcie a neprodat ji
• odměna za akcie: rozdíl mezi nominální a tržní hodnotou + dividenda – podíl na zisku
• pravidelná dividenda – předem stanovená, nezáleží na situaci na trhu
• talon = doklad akcionáře, že vlastní akcii
• kapitalizace akcie – koupit za levno, prodat za draho
• správní rada – akcionář s největším procentem akcií
• kontrolní komise – akcionář s druhým největším procentem akcií

Burza

• zvláštní tržní instituce soustřeďující nabídku a poptávku stejnorodých statků, cenných papírů nebo zahraničních měn
• obchoduje se na nich podle předem daných pravidel, na stanoveném místě, ve stanovenou dobu
• nejvýznamnější jsou burzy peněžní (burzy cenných papírů)
• spekulace = specifická podnikatelská činnost založená na odhadu budoucího vývoje kurzu nějakého statku
• akcie, měny či komodity jsou nakupovány nebo prodávány s výhledem na růst jejich hodnoty a následný zisk při prodeji (nebo naopak)
• býci – spekulují na vzrůst kurzu určitého statku; kupují, aby pak následně za vyšší cenu prodali
• medvědí – prodávají, aby následně za nižší cenu nakoupili

Některé pojmy

• inflace – růst cenové hladiny v čase; snižuje kupní sílu peněz, znehodnocuje úspory a půjčky (věřitelé ztrácejí a získávají dlužníci), vede ke snížení poptávky
• deflace – pokles průměrné hladiny cen, opak inflace
• dezinflace – snížení růstu cenové hladiny oproti minulému období
• stagnace – zastavení hospodářského růstu
• stagflace – stagnace + inflace – stagnace reálného produktu, růst cenové hladiny

Hospodářský cyklus 

• konjunktura = expanze – zlepšování ekonomiky, podnikatelům rychle ubývá zboží, výrobci a odběratelé rostou, investují, nízká nezaměstnanost; zvyšují se platy, nabídka zboží, spotřeba a zisky
• vrchol – trh je zahlcen zbožím, poptávka klesá
• recese = krize – pokles poptávky i nabídky, krach některých podniků, propouštění zaměstnanců; problémy se dotýkají všech ekonomických subjektů; deprese = hluboký a dlouhotrvající hospodářský pokles
• sedlo = dno – firmy minimalizovaly náklady, snížily ceny a sladily nabídku s nízkou poptávkou; stabilizace vede k postupnému oživení ekonomiky, její opětovné zlepšení se projeví ve vyšší zaměstnanosti

Mzdy a ohodnocení 

• časová mzda – součin odpracovaných hodin a hodinové sazby
• úkolová mzda – vypočítává se podle skutečného výkonu a stanovené sazby za jednotku výkonu
• podílová mzda – odvíjí se od podílu na dosažených výsledcích práce
• hrubá mzda – mzda před zdaněním a odvodem dalších zákonem stanovených plateb
• čistá mzda – po odečtení daně z příjmu a dávek sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění
• nominální mzda – peněžní vyjádření
• reálná mzda – kolik zboží a služeb si může zaměstnanec za svou mzdu reálně pořídit
• osobní ohodnocení – individuální
• prémie – skupině za dosažení plánovaného cíle X penále
• podíl na hospodářských výsledcích – dobrovolná odměna; většinou na konci roku, indikuje dobrý chod a výdělky firmy
• provize – částka za realizované obchody; 5-7%.

Článek Základy teorie peněz – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Vítkovické železárny z pohledu regionálního rozvoje

Předmět: Zeměpis, Ekonomie

Přidal(a): Taofek

Úvod

Cílem práce je stručně shrnout historické aspekty, které výrazným způsobem ovlivnili vývoj zvoleného území, tedy Vítkovických železáren. Analýza historických událostí je omezena pouze na rozmezí, kdy byl v dané oblasti rozvíjen těžký průmysl. Dále analyzovat základní aspekty, které zvolenou oblast ovlivňují v současnosti a objasnit jejich globální dopad na současný stav objektu. Ve třetí části seminární práce je cílem odhadnout budoucí vývoj objektu s ohledem na historický vývoj, a především současnou situaci. V oblasti odhadů autor vychází z předchozí analýzy současného stavu v mezinárodním kontextu. Prognóza vývoje je omezena na budoucích 15-20 let a to z důvodu vysoké proměnlivosti současného trhu. 

Práce využívá interdisciplinární charakter regionálních věd, čerpá především z oblasti regionální a socioekonomické analýzy, ekonomie, demografie a geologie. Práce je pouze teoretická, zpracována výhradně explanačními metodami. Z obecně teoretických metod autor využívá především metodu analýzy. V první části práce je hojně využívána historická metoda za účelem analýzy historických souvislostí a jejich logické uspořádání do souvislého, přiměřeně odborného textu. Rozsah části je adekvátní typu práce. Druhá část je výrazně analytická, jak na úrovni regionální, tak na úrovni národní a mezinárodní. V této části se autor zaměřuje především na kontext související s vývojem v rámci Evropské unie a mezinárodního trhu. 

Poslední část vychází ze dvou předešlých a hlavní použitou metodou je metoda syntézy. Prostřednictvím použité metody autor sestavuje logicky odvozenou subjektivní prognózu. Poslední část práce je omezena pouze na předpokládaný vývoj, nezabývá se vývojem s nízkou pravděpodobností. Tím je docíleno snížení relevantních scénářů a zvýšení důvěryhodnosti práce. 

V současnosti se jedná o region, se kterým je spojena celá škála problémů. V historii se ovšem jednalo o region, který ovlivnil vývoj těžkého průmyslu i celé České republiky. I přes současný stav objektu se jedná o významnou průmyslovou památku a současně důležitý odkaz práce našich předků. Aktuální stav objektu i celého regionu by v žádném případě neměl snižovat historický přínos, který je s tímto regionem spojen. 

Historie

Rozhodnutí o výstavbě vysokých pecí ve Vítkovicích bylo provedeno na základě návrhu Františka Xavera Riepela v roce 1828. V té době se rozhodl olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, že tehdejší rozvinutou síť průmyslových závodů rozšíří ve Vítkovicích z důvodu jejich výhodné polohy. Hlavními argumenty byla blízkost pudlovny ve Frýdlantě, dostupnost uhelných dolů a dostatku vody. V průběhu dalších let byla nakonec pudlovna jako související podnik přesunuta do Vítkovic, kde byla rovněž vystavěna válcovna, soustružna a zámečnická dílna. V roce 1843 byl podnik odkoupen Salomonem Mayerem Tothschildem, ovšem v roce 1873 je podnik vlastněn dvěma rodinami – Rothschildovými a Gutmannovými. V této době ovšem prochází podnik úpadkem především z důvodu nízké kvality vytvářených produktů. Zásadní proměnu podniku zajistil Paul Kupelwieser, který byl jmenován do funkce nového generálního ředitele. Paul Kupelwieser byl v té době poměrně mladý manažer se zkušenostmi s reorganizací těžkého průmyslu. Souhlasil se jmenováním, ovšem pouze pod podmínkou, že bude ze strany vlastníků vynaložen dostatek finančních prostředků na renovaci. Vítkovice byly dokonce jediným dodavatelem pancéřových desek pro flotilu Rakouska-Uherska.  Velmi významný podíl na rozvoji měla zakázka výroby kolejnic a dalších výrobků pro výstavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda. Rozvoj podniku byl spojen také se zvyšováním počtu zaměstnanců, který v roce 1893 přesáhl 9 500. Průkopnickou myšlenkou bylo zajištění zázemí pro zaměstnance, jak v oblasti zázemí, tak v oblasti občanské vybavenosti. V tomto období tak dochází k založení mateřských i obecních škol, bytů a domů pro zaměstnance, závodní nemocnice či kostela.  Vítkovice byly přestavěny na moderní průmyslové město. Již před první světovou válkou se výroba podniku zaměřila na válečnou produkci. Mimo součástí elektráren, opevnění, zbraní a nábojů byly ve Vítkovických železárnách vyráběny také klikové hřídele lodí. Kolem roku 1900 jsou Vítkovické železárny špičkou evropské produkce v oblasti ocele. Rozvoj je dále podpořen otevřením podniků na čpavek a benzol. Zaměření na válečnou produkci pokračovalo i během první světové války, kdy byl počet zaměstnanců zvýšen až na 25 000. První problémy moderních Vítkovic přichází po ukončení první světové války a souvisejícími změnami trhu. Řešením byl vstup na nové trhy v mezinárodním prostředí. Produkty Vítkovických železáren jsou dopravovány do celé řady evropských zemí, včetně Lotyška a Ukrajiny. Vrcholu v oblasti rozvoje i produkce dosáhl podnik v roce 1937. 

Produkce pokračovala také během druhé světové války, kdy byl podnik vyvlastněn a zařazen do Říšských závodů Hermanna Göringa. Výroba byla zaměřena na válečnou produkci a podniky zaujímali významnou strategickou úlohu. Ostrava a její okolí v době protektorátu představovala 97% výroby koksu, 70% těžby uhlí, 67% výroby surového železa a 52% výroby válcovaných materiálů. Mimo Vítkovických železáren nacisté ovládali také Severní Ferdinandovu dráhu, Českomoravské dusíkárny a spoustu dalších podniků souvisejících s českým průmyslem. Ve Vítkovických železárnách se dokonce vyráběly díly na rakety V-2. Obavy ze spojeneckého bombardování dokonce vedly k vystavění falešných podniků za účelem zmatení osádky letadel. I přes veškeré snahy se závody neubránili spojeneckému bombardování, které si vyžádalo značné ztráty na lidských životech, především civilistů.

Po skončení druhé světové války byly železárny v 60. Letech modernizovány. Dále pokračoval jejich intenzivní rozvoj, který ovšem spíše snižoval atraktivnost oblasti pro bydlení. Vlivem politických změn došlo k změně zpracovávaných surovin, z kvalitních Švédských byla produkce přeorientována na suroviny dovážené z východu. Tyto suroviny byly ovšem méně kvalitní a jejich zpracování bylo náročnější na prašnost a tím i zásadně horší pro životní prostředí. Silná industrializace měla jasně dominantní postavení nad rozšiřováním občasné vybavenosti a z původních plánů na výstavbu moderního průmyslového města moc nezbylo. Část občanské zástavby postavené na konci 19. století byla dokonce z části odstraněna ve prospěch rozvíjející průmyslové zástavby. Na zhoršující se podmínky pro život zareagovala politika místního rozvoje. Ta směřuje proti zhoršování situace ve Vítkovicích a zvyšování atraktivnosti oblasti pro občany. Vzhledem k dlouhodobé přeměně této oblasti se jedná o obtížný úkol. 

Současný stav

Vývojem se z Vítkovických železáren stala zcela charakteristická a jedinečná oblast. Jedinečnost je způsobena především rozlohou a procentuálním zastoupením průmyslu v této oblasti. Komplexností se jedná o úplnou hutní výrobu, tedy od zpracování surového železa až po výrobu ocelárenských produktů. Dalším specifickým aspektem je umístění průmyslové zóny do jádra města, nikoliv na jeho okraj. Negativním důsledkem této specifičnosti je silná industrializace celé zóny a negativní důsledky na její okolí. Vlivem krize na konci 20. století se podnik dostal do závažných problémů. V té době se jednalo o státní podnik, který stát převzal po konci 2. světové války. Na rozdíl od původních plánů bylo rozhodnuto o privatizaci podniku. Větší část připadla společnosti Vítkovice, a. s.; ocelárna a válcovna patří samostatné společnosti Vítkovice Steel. Válcovna trub patři společnosti Třinecké železárny, část areálu ještě využívá Škoda Vagonka. 

Vítkovice Machinery group

Tato společnost sdružuje dceřiné společnosti Vítkovice, a. s.; Vítkovice IT Solutions a. s.; Vítkovice Mechanika a. s.; Vítkovice Hammering a. s.; Spojené slévárny, spol. s. r. o.; Vítkovice Revmont a. s.; Vítkovice – IOS s. r. o.; VTK Special a. s.; Vítkovice Revmont engineering a. s.; Vítkovice ÚAM a. s.; Vítkovice Testing Center, s. r. o.; Vítkovice Holding a. s.; VTK NCA a. s. a další.

Celá skupina firem zaměstnává dle oficiální tiskové zprávy necelých 4000 lidí, přičemž nejvýznamnější společnosti jako Vítkovice Heavy Machinery nebo Vítkovice Power Engineering mají přes 1 000 zaměstnanců. Průměrná mzda ve skupině je 26 941,- Kč. Společnost dbá na zodpovědný přístup k životnímu prostředí a trvale udržitelnému rozvoji. Je držitelem několika významných cen, jako například: Národní cena ČR – Společenský odpovědná firma VÍTKOVICE, a.s. 2010, Dolní oblast Vítkovice –  „Evropské dědictví“ MK ČR – 2008; Odpovědný leader CSR 2011, VÍTKOVICE, a.s. – Ing. Jan Světlík, předseda představenstva. Aktivně se také hlásí ke kulturnímu a hospodářskému odkazu, který oblast představuje. Je aktivním sponzorem školských středisek a zařízení.

Vítkovice Steel

Společnost zaměřená na výrobu plechů, výpalků, štětovnic a dalších produktů. Dle oficiální zprávy uveřejněné na internetových stránkách dosahuje od roku 2016 pozitivní výsledek před odpisy a narůstající produkci. Po dlouhé době se tak dostala do kladného hospodářského výsledku. Za rok 2017 vykázala čistý zisk 191 mil. Kč. Dle vyjádření generálního ředitele respektuje rozvoj společnosti požadavky životního prostředí a investuje do ekologie. Osobně dokonce zmínil investici 47 mil. do profilové trati, která měla za následek snížení ekologického zatížení.  Společnost je členem Nadačního fondu a aktivně podporuje rozvoj v rámci Moravskoslezského regionu. Za poslední dva roky investovala firma 320 milionů korun. V současnosti má firma zhruba 1000 zaměstnanců. 

Třinecké železárny

Firma, která se specializuje na výrobu kolejnic a příslušenství, válcovaných drátů, válcovaných tyčí, litých a válcovaných polotovarů, bezešvých trubek, výrobků z tažené oceli a dalších. Čistý zisk společnosti se od roku 2013 různí, nabývá hodnot mezi 1–3 mld. Kč. Konkrétně za rok 2018 byl čistý zisk ve výši 3, 334 mld. Kč. Počet zaměstnanců se pohybuje dlouhodobě kolem 7 000, v roce 2013 byl pouze 6 000. Průměrná mzda konstantně stoupá, v roce 2013 činila 27 750,- Kč, v roce 2018 je rovna 35 021,- Kč. Ekologická zátěž společnosti byla redukována především zavedením uzavřených vodních okruhů a čistíren odpadních průmyslových vod a snížením plynných emisí a prachu. Velkoobjemové odpady z výroby jsou dále zpracovávány, společnost také dbá na recyklaci. Nerecyklovatelné a dále nevyužitelné odpady jsou ukládány na skládkách dle přísných hygienických norem a v souladu se zákony. 

Škoda Vagonka

Společnost se specializuje na výrobu kolejových vozidel pro osobní železniční dopravu. Vyráběné elektrické jednotky mají širokou škálu použití, především v oblasti regionální přepravy. Zaručují vysoký komfort s rychlostí až 160 km/hod, jednopatrové i dvoupatrové provedení. Společnost dále vyrábí osobní kolejové vozy pro regionální i dálkovou přepravu, včetně komfortnějšího provedení (1.  třídy). V současnosti má podnik asi 500 zaměstnanců. V současnosti je společnost zařazena do skupiny podniků Škoda Transportation, která dosáhla v roce 2018 zisk ve výši 327 mil. Kč a celkově má tato skupina zhruba 5 600 zaměstnanců. 

Adaptační strategie a přijatá opatření

Historický rozvoj v dané oblasti byl nepochybně ekonomicky a zpočátku i společensky přínosný. Rozvoj industrializace měl vliv také na rozvoj atraktivity pro obyvatelstvo, a to především díky pokrokovým myšlenkám, že rozvoj podniku souvisí s občanskou vybaveností a všeobecnou spokojeností lidí. Odklon od těchto myšlenek si ovšem v pozdější době vyžádal vysokou daň na přírodním prostředí. Z analýzy společenské a ekologické zodpovědnosti jednotlivých firem lze usuzovat, že v oblasti došlo k návratu původní filosofie trvale udržitelného a společensky žádaného rozvoje. Hlavní podniky, které v oblasti působí, vynakládají část zisku na obnovu životního prostředí a součástí jejich plánů jsou také opatření k zlepšování současné situace. Velice časté jsou také investice do vzdělávání a podpora ekologického smýšlení lidí a dětí formou ekologicky zaměřených akcí. Každá analyzovaná firma má vlastní program, který zohledňuje stanovené priority. Pozitivní vývoj firem ovšem není často jednoduchý. Za zmínku určitě stojí reorganizace společnosti Vítkovice HeavyMachinery, nebo uzavření některých strojírenských podniků. Obzvláště významné jsou změny způsobené globálními trhy. 

Současnou situaci v regionu ovlivňuje také rekvalifikace pracovní síly. Jedná se o významné opatření zajišťující ekonomický rozvoj a stabilizaci regionu, která redukuje negativní dopady proměn trhu. Schopnost adaptace na proměnlivé požadavky trhu souvisejí s velikostí podniku a samozřejmě s požadovanou specializací a odborností pracovních sil. Přitom platí, že menší podniky reagují na změny trhu flexibilněji. V oblasti těžkého průmyslu je schopnost adaptace výrazně limitována. V oblastech se silně rozvinutým hutním a těžkým zpracovatelským průmyslem nabírá státní politika zaměstnanosti a rekvalifikace velmi vysokého významu. Reakce státních orgánů z pohledu regionálního rozvoje je vnímána velice pozitivně a účelně napomáhá snižovat dopady negativního vývoje určitých oblastí průmyslu. Co se týče dlouhodobé kvantifikace českého průmyslu, tak v roce 2017 byla přidaná hodnota o třetinu vyšší než v roce 2010, přičemž zaměstnanost se zvýšila mezi uvedenými dvěma lety o 100 000 osob. Nejdůležitějším odvětvím byl zpracovatelský, konkrétněji automobilový průmysl, dlouhodobě ustupujícím odvětvím byla těžba a dobývání. V roce 2017 bylo ve zpracovatelském průmyslu zaměstnání 92 % všech zaměstnanců v průmyslu. V roce 2017 zaměstnával automobilový průmysl 175 tisíc osob a celkové tržby dosáhly 1 306 miliard Kč. Dlouhodobě ustupující odvětví těžby a dobývání kleslo ve srovnání s rokem 2010 o 30 %, ovšem meziročně došlo k růstu. Zaměstnáno je v tomto odvětví 25 000 osob, které tvoří 2 % všech zaměstnanců v průmyslu. Celkové tržby tohoto odvětví jsou 96,2 miliardy Kč, přidaná hodnota pak 29,3 miliardy Kč. Pokud se bavíme o celkových ukazatelích v rámci ČR, stouply celkové tržby mezi lety 2017 a 2018 o zhruba 372 miliard. Přidaná hodnota v uvedených letech stoupla z 1,292 bilionu na 1,305 bilionu. Počet podnikatelských subjektů se zvýšil z 192 488 na 193 025 podniků.

Komentář autora

V oblasti těžkého průmyslu zůstává vždy otázkou, zda je vhodná státní intervence či nikoliv. Trh ukazuje, že státní intervence se často míjejí účinkem, respektive nedokážou směřovat trh zamýšleným směrem. Jako příklad můžeme uvést stanovování maximální ceny u bytů, což vedlo k přesunu rovnovážné ceny mimo legální trh. Zákon nabídky a poptávky ovšem opatřením prakticky nebyl regulován. Stejnou reakci jsme v historii mohli zaznamenat také při stanovování minimální ceny. Tendence prodejců realizovat zisk pak přesune nabídku mimo oficiální trh. Poměrně úspěšnější intervencí státu představuje spotřební daň, jejímž uplatnění skutečně dochází k zamýšlené redukci, i když za cenu nemalých nákladů státu (například v podobě kolků). 

V případě těžkého průmyslu rozeznáváme dva základní názorové směry. První prosazuje ponechání průmyslu bez regulace či opatření s tím, že tržní mechanizmy zajistí nápravu stavu samostatně s maximální přesností. Trh v tomto ohledu funguje skutečně dokonale a podniky, které nejsou schopné realizovat zisk, z trhu vystupují. Kapitál je následně přesunut do lukrativnějších odvětví a autoregulační funkce trhu zajistí jeho optimální nastavení. Tato autoregulační funkce funguje poměrně bezchybně, nicméně s řadou negativních aspektů. V první řadě trh je soustředěn předen především na zisk a ekonomické aspekty, externality a obecné zájmy obyvatel odsunuje do pozadí. Regulace trhu je rovněž často zdlouhavá a dlouhé časové spektrum může zvyšovat negativní dopady na obyvatelstvo. 

Druhý názorový směr naopak zdůrazňuje význam státních intervencí a přikládá jim velký význam. Vhodně zvolený druh intervencí a vhodně zvolená míra může skutečně urychlit probíhající vývoj trhu a výrazným způsobem zlepšit adaptaci obyvatelstva na ekonomické změny. Hlavním argumentem je přerozdělení prostředků na podporu oblastí zlepšujících kvalitu života a podpora trvale udržitelného rozvoje. I tento názor je správný, neboť bez regulací trhu by pravděpodobně došlo k výrazným zásahům do krajiny i životního prostředí, které by měly velmi katastrofální následky. Současně si lze jen těžko představit moderní společnost bez zajištění základních potřeb, jako je bezpečnost, státní správa nebo poskytování veřejných služeb. 

Zkušenosti státu i celé lidské společnosti ukazují, že kompromis je nejlepší cestou, jak zajistit naplňování potřeb trhu s ohledem na potřeby lidí a v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje. Mnoho let vývoje ukázalo, že je v zájmu trhu pečovat o zájmy obyvatel a tím zajištění dostupnosti lidské práce jako klíčového výrobního faktoru. Na druhou stranu zkušenosti ukázaly, že příliš radikální zasahování do trhu efektivně neřeší vznikající problémy. Klíčovou otázkou tak zůstává, jaké intervence prosazovat a v jaké míře. A to už je oblast, ve které nelze generalizovat aplikované postupy, protože do každé oblasti se promítá celá řada faktorů, od lokálních geografických i geomorfologických podmínek, přes dopravní infrastrukturu, demografické složení, klimatické a geologické podmínky, vliv státní správy a samosprávy, intervence státu, prosazování vnitřních a vnějších politických zájmů, a v neposlední řadě také mezinárodní situace. V oblasti mezinárodní spolupráce či přesunování výroby do jiných zemí by neměly být opomenuty aspekty jako je kultura nebo národnostní specifika. 

Závěr 

Z historického hlediska prošla oblast Ostravska výrazným a významným průmyslovým vývojem. Od začátku průmyslového rozvoje se jedná o území, které bylo velmi výrazně ovlivňováno vývojem trhu, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Území Vítkovických železáren je doposud jedinečnou průmyslovou oblastí s historickým odkazem i současným potenciálem. Z informací uvedených v předešlých částech této práce lze vyvodit, že se rozhodně nejedná o oblast ekonomicky nezajímavou či upadající. Naopak vzhledem k regionální politice i individuálním přístupům jednotlivých firem lze usuzovat, že zásadní změny ve vnímání priorit již bylo dosaženo. Nadále přetrvává výrazná probíhající změna, která se promítá nejen v oblasti průmyslu, ale také v demografických ukazatelích. Vývoj je iniciován jednak samotným trhem, na druhou stranu také státní správou. Oblast Ostravska zůstává praktickým příkladem zobrazujícím souvislosti mezi občanskou atraktivitou, rozvojem těžkého průmyslu a reakcí v oblasti demografických ukazatelů. Při hodnocení vývoje bychom ovšem neměli zapomínat na porovnání a vztažnost k území celé České republiky, protože oblast nelze hodnotit izolovaně. Skutečnost, že v dané oblasti probíhají změny, je zcela přirozená. Probíhající změny urychluje technologický i ekonomický rozvoj, který zvyšuje mobilitu obyvatelstva i změnu v prioritách jednotlivých generací. Vývoj oblasti, stejně jako vývoj české architektury i českých měst, rovněž ovlivňují technologické inovace a vývoj v oblasti stavebnictví. Důraz na územní plánování a zvyšování atraktivity pro bydlení pomáhá redukovat negativní vlivy předmětné oblasti. Rozvoj oblasti je ovšem v současnosti nejednoznačný, ovlivňovaný mnoha vnitřními i vnějšími faktory. Hlavním příznivým aspektem je integrace politiky trvale udržitelného vývoje do individuální politiky jednotlivých firem a přesunutí pozornosti od ekonomických k sociálním ukazatelům. Právě tento přístup v kombinaci s opatřeními veřejné správy zajišťuje pozitivní rozvoj oblasti. Vítkovické železárny zaujímaly v historii našeho státu jedinečnou a významnou pozici. I v současné době rychlých změn mezinárodního obchodu zůstávají Vítkovické železárny kulturním průmyslovým odkazem našich předků, dokazující schopnosti českého národa.  

Článek Vítkovické železárny z pohledu regionálního rozvoje se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Základy ekonomie

Předmět: Společenské vědy, Ekonomie

Přidal(a): Anna

Ekonomie a ekonomika

• Ekonomie – obor zabývající se studiem rozhodování a alokací omezených zdrojů za účelem uspokojování potřeb
• Ekonomika – shrnutí hospodaření určitého subjektu
• Předmět ekonomie – aspekty lidské činnosti související s výrobou, distribucí a spotřebou statků a služeb

Přístupy k ekonomii

• Pozitivní – zabývá se objektivními fakty, zkoumá a popisuje hospodářské procesy na základě empirických faktů 
• Normativní – zabývá se hodnotovými soudy a zkoumá, jak by hospodářské procesy měly fungovat

Oblasti ekonomie

• Mikroekonomie – zaměřuje se na jednotlivce, firmy a domácnosti a jejich ekonomické chování
• Makroekonomie – zaměřuje se na ekonomickou situaci v zemi/regionu – nezaměstnanost, inflace atd.

Potřeby

• Potřeba – pocit nedostatku něčeho, co je nezbytné/žádoucí – potřeby jsou hnací silou ekonomického života

Druhy potřeb

• Hmotné – materiální statky/služby, které lze vlastnit/zakoupit – potraviny, oblečení atd.
• Nehmotné – nelze je vlastnit (fyzicky) – vzdělání, hudba, umění atd.
• Biologické – nezbytné pro přežití – voda, vzduch, jídlo atd.
• Kulturní – formovány kulturou, ve které jedinec žije – náboženství, komunikace, umění
• Nezbytné – nutné k přežití – základní potřeby
• Zbytné – nad rámec nezbytných potřeb, jsou spíše luxusem – zábava, cestování

Uspokojování potřeb

• Látky a předměty využívané k uspokojování potřeb – služby a statky

Statky

• Volné – přístupné všem, pro jejich získání nemusíme vynaložit námahu (vzduch)
• Ekonomické – pro získání je potřeba vynaložit úsilí – zboží
• Hmotné – materiální charakter, fyzické objekty
• Nehmotné – nejsou fyzického charakteru, nemůžeme je vidět nebo na ně sáhnout 
  • Služby
• Osobní – poskytovány prostřednictvím lidského výkonu, interakce – vzdělávání
• Věcné – poskytovány pomocí konkrétního materiálního statku – oprava auta

Hospodářský proces

• Výroba – proces zpracování vstupních surovin za vzniku výrobku nabízeného ke spotřebě, majícího hodnotu
• Rozdělování – rozdělení zdrojů mezi subjekty – domácnosti, firmy, vlády; trh – rozdělování stanoveno mírou nabídky a poptávky
• Směna – proces výměny zboží mezi subjekty, provádí se za cenu stanovenou na základě nabídky a poptávky
• Spotřeba – používání statků a služeb k naplnění potřeb

Výroba a výrobní faktory

• Práce – úsilí vynaloženo k výrobě statků a služeb, hlavní zdroj výroby
• Mzda – nominální – to, co zaměstnanec vydělal, reálná – co si za ni může koupit; velikost mzdy ovlivňuje např. kvalifikace, poptávka po práci, kvalita práce atd.
• Půda – zdroje získávané z přírody – nerostné zdroje, lesy, obnovitelné zdroje energie; vlastník půdy má nadřazené postavení – monopol – může si určovat podmínky prodeje (tržní cena) a pronájmu půdy (tržní renta – absolutní – má ji každý pozemek, vyplývá z monopolu vlastnictví půdy; diferenciační/bonita půdy – vyplývá z kvality půdy)
• Kapitál – vše, co vkládáme do výroby pro zvýšení hodnoty – finanční a fyzický (reálný)
• Úrok – cena kapitálu vloženého do banky
• Zisk – cena kapitálu při aktivním podnikání

Výrobní proces

• Pracovní proces – postup, kterým jsou výrobní faktory využívány k výrobě statků a služeb – manuální a strojový
• Mechanické procesy – vykonávané stroji s minimem lidské práce, vykonávány tam, kde je potřeba vysokého výkonu
• Automatické procesy – plně automatizované mechanické procesy, řízeny programy
• Přírodní procesy – těžba, obnovitelné zdroje, zemědělství – využívání přírodních zdrojů
• Oběhový kapitál 
  • Peněžní – peníze dostupné k nákupu statků a služeb – financování podniků a domácností
  • Zbožní – zboží a suroviny skladované k dalšímu využití a prodeji
  • Fiktivní – finanční aktiva – akcie, dluhopisy – nárok na budoucí příjmy společností

Produktivní kapitál

• Fixní – majetek využívaný podniky k výrobě – budovy, stroje
• Oběžný – zásoby používané k financování operací podniku – zboží na skladě, hotovost

Kapitál z hlediska použití

• Průmyslový kapitál – finanční prostředky používané k financování výrobních aktivit pro maximalizaci zisku – nákup strojů, surovin, mzdy zaměstnanců
• Obchodní kapitál – financování běžných provozních nákladů společností
• Zápůjční kapitál – peníze, které si společnosti půjčují na financování nákladů/investice, poskytnut bankami, finančními institucemi atd.

Základní ekonomické otázky

• Co a kolik se bude vyrábět, z čeho se bude vyrábět, pro koho se bude vyrábět

Ekonomické systémy

• Zvykové – ekonomické chování založeno na tradicích a zvycích
• Tržní – koordinovány pouze trhem, stát do trhu nijak nezasahuje
• Centrálně plánované (příkazní) – ekonomie řízena vládou pomocí centrálního plánu – socialismus
• Smíšené – tržní systémy doplněné o zásahy vlády v případě, že mechanismus neposkytuje upokojivé výsledky – nejspolehlivější

Ekonomické subjekty

• Domácnosti – rodiny, jednotlivci; příjmy (mzdy, platy, odměny…) získávají poskytováním výrobních faktorů firmám, příjmy pak směňují za statky – vystupují na straně nabídky i poptávky
• Firmy – subjekty organizující podnikání – zabývají se výrobou statků a poskytováním služeb, spotřebovávají výrobní faktory – nabídka i poptávka
• Stát – ovlivňuje chod ekonomiky k veřejnému prospěchu, stanovuje obecná pravidla ekonomiky, ovlivňuje podmínky hospodářství (daně a cla) – nakupující, investor, producent.

Článek Základy ekonomie – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Ekonomie

   Předmět: Společenské vědy, Ekonomie

   Přidal(a): Elienne

EKONOMIE

Ekonomie – teorie, vědní obor,

Ekonomika – reálné fungování trhu,

• Mám potřeby, co musím pokrýt a pak mám něco, co chci pokrýt – jen nějakou částkou = musím si určit priority a něčeho se vzdát,
• Věda o tom, jak společnost hospodaří s omezenými zdroji, které má, jaké ekonomické statky vyrábí a jak je rozděluje,

Ekonomický statek

• Každé zboží, které je předmětem hospodářství / trhu – je po něm poptávka, je potřebné, chtěné,

Typy ekonomických statků

• Vzácný – má omezené zdroje, ale zároveň je užitečný, potřebný, chtěný,
• Volný – neomezené zdroje, je užitečný a chtěný (Slunce, částečně voda, vzduch),

Obory Ekonomie

• Normativní – teoretická, vytváří ideální zákonitosti fungování trhu – normu,
• Pozitivní – popisuje reálné fungování trhu a má na starost formulaci zákonitostí,
• Mikroekonomie – sleduje chování jednotlivců na trhu (firmy, domácnosti),
• Makroekonomie – sleduje fungování národního hospodářského celku,

Výrobní faktory

• Půda – důležitý omezený zdroj, roste poptávka – zvyšuje se cena,
  1) zemědělství (potraviny) – důležitým faktorem je bonita (úrodnost),
  2) stavebnictví (parcely) – hodnotí se umístění u velkých center,

Pozemková renta – peníze na pronájem půdy, poptávka se zvedá,

• Lidská práce – je dána počtem ochotných a schopných lidí – věk od 18 let do 62,

Nezaměstnanost
1) Dobrovolná – stav kdy nabídka pracovních míst je vyšší než poptávka (např. si hledají druhé místo),
Strukturální – lidé se propouštějí, ale pracovní místa jsou – dojde k rekvalifikaci,
– pro ekonomiku to není nebezpečné,
2) Nedobrovolná  – poptávka lidí po práci je vyšší než počet pracovních míst,
– záleží na délce, zátěž pro ekonomiku (lidé neodvádí daně a stát do nich investuje),

Úroveň práce roste – se zvyšováním kvalifikace, s novými pracovními místy, nové technologie, motivace,

• Kapitál – akumulované zdroje (finanční, reálné – budovy, fiktivní – papíry),
  – „akumuluje“ – nabývá – znova se vkládá do oběhu, navyšuje se,
  1) Peněžní (finanční) – investice,
  2) Reálný – konkrétní věci, budovy, zařízení,
  3) Fiktivní – papíry v penězích (akcie, dluhopisy),
• Přírodní suroviny – zachází se s jako půdou,
• Technologie – nápady, myšlenka,

Ekonomický růst

• Vím jaká je poptávka – vím, kolik je ideální vyrobit – Hranice výrobních možností – situace, kdy maximálně využívám své zdroje,
• Něco můžu navýšit, pouze když uberu druhé položky (snížím výrobu hrušek a zvýším výrobu jablek) = Obětovaná příležitost (ale stále využívám maximální hranici výrobních možností),
• Ekonomický růst – posunutí hranice výrobních možností (např. díky nakoupení nových strojů, nové pracovní síly, nové pozemky),
• Krátkodobě lze ekonomiku Přehřát – nelze dlouho udržet, je nutné brzy zdroje doplnit, nebo hrozí zhroucení,

Ekonomické subjekty

1)      Domácnosti

• Zaměstnanci, dodávají výrobní faktor práce, plat směnují za výrobky – poptávka záleží na této složce,

2)      Firmy

• Cílem vyrobit a prodat se ziskem – zastávají nabídku i poptávku (aby mohli vyrábět, musí i nakoupit),

3)      Stát – vláda

• Regulují nabídku i poptávku – pokud do trhu nezasahují, trh má ekonomické výkyvy – musí zasahovat, přispívají obrovské peníze,

Tržní prostředí

• Prostředí, kde dochází ke směně zboží (výrobek, který je určen ke směně),
• Zboží má směnnou a užitnou hodnotu – dána množstvím lidské práce,

1. Směnná hodnota – vyjádřena penězi, to co je na trhu a kolik jsme ochotni zaplatit,
2. Užitná hodnota – relativní, ovlivňuje cenu, kterou jsme ochotni zaplatit – jak moc je to pro nás užitečné, jak moc to chceme,

CENA

• Informuje nabídku i poptávku,
• Je v ní obsažena hodnota (kvalita výrobku), užitná hodnota (nabídka ví, že to lidé potřebují), zisk – zvedá se, když jdou ceny nahoru,

Typy trhu:

• Agregátní – vše co utváří trh a funguje,
• Individuální – trh s konkrétním výrobkem,
• Dílčí – trh jednoho druhu výrobku od více dodavatelů,

Co vyrábět? O tom rozhoduje poptávka,
Jak? V jaké kvalitě? Rozhodují firmy, strana nabídky a konkurence – monopolní prostředí,
Pro koho –  přerozdělování důchodů,

Tržní systémy

• Zvykový – tradice, příliš nesleduje otázky poptávky, jde podle toho, co se kdy prodává (Kapři na Vánoce),
• Přídělový – v socialistických zemích – dopředu naplánovaná výroba (nereagovalo se na poptávku), centrálně řízena výroba,
• Tržní – ovládán poptávkou a nabídkou, funguje, pokud má konkurenci,

Ekonomické sektory

• Primární,
• zemědělství, těžba surovin,
• upadá, měli bychom se snažit být soběstační (jsme závislí na dovozu),
• zemědělci mají velmi nízké dotace – občas jsou i ztrátoví (např. nízká cena mléka, když je ho příliš),
• Sekundární,
• Navazuje na primární – zpracovatelský průmysl – větší procento zaměstnanosti,
• Terciální – služby, neustále se rozšiřují,
• Kvaternání – objevuje se od 90. let – věda, výzkum, technologie,
• Velmi rychle se rozrůstá, pro stát se stává vůdčí,

Mikroekonomie

• Zabývá se fungováním tržních zákonů u jednotlivce,

Poptávka

1. Individuální – poptávka po určitém druhu produktu,
2. Dílčí – poptávka po konkrétním druhu zboží,
3. Agregátní – celková poptávka,

• Nejméně důležitou je dílčí poptávka,
• zákon trhu klesající poptávky – s rostoucí cenou klesá poptávka po zboží,

Poptávka je množství zboží (Q), které jsou kupující lidé ochotni za danou cenu (p) koupit,

Faktory ovlivňující poptávku

• Cena,
• Substitut – výrobek, který může nahradit dané zboží (nekoupím si jablka, ale hrušky), cena ovlivňuje poptávku,
• Komplement – výrobek, který kupujeme v závislosti na původním zboží,
• Velikost důchodů – jestli jsou lidé schopni pustit peníze do oběhu,
• Preference – sezónnost, trendy, zvyky,
• Demografické změny (počet a charakteristika nakupujících) – populace stárne, musí šetřit,

Poptávka ROSTE (na grafu směrem doprava)

• Zvýší se poptávka a cena komplementu se sníží,

Zvýšení poptávky – PROČ?

• Preference,
• Snížení ceny komplementů,
• Zvýšení důchodů,

Poptávka KLESÁ (na grafu směrem do leva)

• Zvýšení ceny substitutu,

Snížení poptávky –  PROČ?

• Sezónnost,
• Snížení ceny substitutu,
• Zvýšení ceny komplementů,

Nabídka

1. Individuální – nabídka určitého druhu produktu,
2. Dílčí – nabídka konkrétního druhu zboží,
3. Agregátní – celková nabídka,

• Množství zboží (q) nabízeného při určité ceně (p) všemi prodávajícími,
• zákon trhu – zákon stoupající nabídky – s rostoucí cenou roste i nabídka na zboží,

Stoupající

• Do nabídky vstupují i ti, kteří mají vyšší náklady,
• Obětovaná příležitost – více se zaměří na výrobu určitého výrobku,
• Rozšiřování výroby – zvýšení tisku,
• Cena pokrývá zvýšené náklady,

Ovlivňující faktory

• Cena,
• Změna nákladů (suroviny, cena energie, technologie),
• Změna vnějších výrobních podmínek (počasí, sezónnost, daně, odvody),
• Ceny alternativních výrobků (přelévání kapitálu),
• Rovnovážná cena – ideální teoretická cena, reálně nenastane,

Hospodářský cyklus

• • Ekonomika prochází pravidelnými ekonomickými cykly,
  • Fáze,
• Expanze – konfigurace (růst),
  • Nabídka, poptávka roste,
  • Zvyšují se ceny,
  • Snižování nezaměstnanosti,
  • Zvyšování plat,
  • Stát má větší příjmy (daně) – možné investice, legislativa,
• Vrchol,
  • Trh je nasycen,
  • Výroba jede naplno,
  • Snaha o vývoz – musí být konkurenceschopný, minimálně stejná kvalita a nižší cena (musí si udržet zisk), zásahy státu – udržování slabé koruny,
• Krize (recese, deprese),
  • Snižování ceny,
  • Zvyšování nezaměstnanosti,
  • Lidé spoří, přestávají kupovat,
• Sedlo,
  • Vyrovnává se poptávka s nabídkou,
  • Zůstávají na trhu silné firmy, spousta krachuje,
  • Pročištění nabídky,

Začíná se od znovu – díky firmám – zjišťují poptávku, nové technologie, snaha o rozšíření (nová pracovní místa).

Selhávání trhu – exterualita

• Mezi poptávkou a nabídkou se vytváří cena, ale něco neakceptuje,
• Z výrobku má prospěch někdo třetí, ale zadarmo, profituje pro svůj výrobek, nebo někdo třetí na to doplácí (ničení životního prostředí),

Pozitivní

• Z výrobku profituje někdo třetí, kdo si profit nezaplatil – ve svém zboží má vysokou cenu,

Negativní

• Výrobek/výroba má negativní dopad na někoho třetího, kterému se za to neplatí,
• Většinou se týká životního prostředí, zasahuje stát – pokuty, dotace těch, kteří trpí,

Struktura trhu

• Typy konkurenčního prostředí,
• Charakter ukazatele,
  Vstup do trhu – jednoduchý / složitý,
  • Velikost firem,
  • Specifikace výrobku – cena,
• Dokonalá konkurence,
• Ideální stav, neexistuje,
• Vstup do odvětví je jednoduchý,
• Není monopol, firem je více,
• Spotřebitel nevyhledává značku,
• Cena bude u všech výrobků podobná a nízká, blízká výrobním nákladům,
• Monopol,
• Negativní projev tržního prostředí,
• Stát to nechce – hlídání protimonopolním úřadem,
• Vstup do odvětví je velmi složitý,
• Odvětví ovládá jedna firma, která vyrábí většinu zboží – určuje si cenu (ze začátku nižší, postupně je navyšována, ale spotřebitelé stále musí kupovat),
• Cena daleko nad výrobní náklady – snaha o regulaci státem,

Druhy monopolu

• Kartel – nejnižší forma, podniky netvoří jeden, domluví se pouze na výši ceny – „kartelové ceny“,
• Sindikál – provázanější spolupráce, spojí se při vyjednávání cen surovin, rozdělení odbytišť,
• Trast – dochází ke spojení mezi firmami, vzájemně spolupracují při výrobě – dělení práce,
• Koncern – firmy fúzují, větší firma pohltí menší firmu, vzniká jedna koncernová firma,
• Oligopol,
• Blízko k monopolu,
• Na trhu několik velkých producentů, kteří si rozebrali trh,
• Mohou mít stejné či podobné výrobky,
• Firmy se spolu neoficiálně domluví na ceně, rozdělí si trh,
• Vstup do odvětví je velice složitý,
• mez,
• Zabraný trh,
• Záleží na zákazníkovi,
• Mnoho výrobců, ale nikdo není většinový,
• Veliký sortiment – firma se musí snažit zákazníky nalákat ke svému výrobku,
• Snaha o vybudování značky – musí být podpořena kvalitou,
  • Cenová konkurence – hlavní prostředek pro konkurenci je cena,
• Cenová válka proti jiným firmám – snižování ceny na co nejvyšší rozdíl mezi nimi a ostatními,
  • Necenová konkurence – jiné formy boje – reklama, kvalita, design,

Mezní užitek

• Spotřebitel kupuje výrobky, aby z nich měl nějaký užitek,
• Nemůžeme si dovolit vše,
• Spotřeba omezena,
  a) finančně – kolik máme peněz,
  b) časově – nemůžeme být všude,
  c) fyzicky – jídlo – nemůžeme sníst tuny,
• Racionální volba mezi možnostmi – rozhodneme se tak, aby přinesly co největší užitek,

Hranice užitečnosti – mezní užitek,
– hranice, kdy už přestáváme mít užitek, je to poslední jednotka užitku (malý, ale pořád tam je),

• Maximální hranice užitku dosahujeme tehdy, rozložíme-li svůj příjem mezi různé zboží tak, aby nám každá vynaložená koruna přinášela přibližně stejný mezní užitek.

Článek Ekonomie – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Akciová společnost

   Předmět: Společenské vědy, Ekonomie

   Přidal(a): xyz

AKCIOVÁ SPOLEČNOST

• Společnost, jejíž ZK je rozvržen na určitý počet akcií.
• Zakládá se zakladatelská listina nebo smlouva.
• Povinný dodatek a.s.-stanovy a splacení vkladu.
• ZK je minimálně 200 000 Kč nebo 80 000 EUR.
• Akcionář neručí za závazky společnosti.

Orgány společnosti

DUALISTICKÝ SYSTÉM:

• Valná hromada,
• Představenstvo,
• Dozorčí rada,

MODISTICKÝ SYSTÉM:

• Valná hromada,
• Statutární orgán,
• Správní rada,

Systém lze změnit změnou stanov.

Práva a povinnosti akcionářů

Majetková p., nemajetková p.:

• Vkladová povinnost,
• Právo na dividendu-podíl na zisku,
• Hlasové právo,
• Právo na vysvětlení,
• Práva kvantifikováním akcionářů,
• Právo dovolávat se neplatnosti usnesení VH,
• Právo podávat návrhy,

AKCIE

• Cenný papír = fyzicky vydaný – listinná a zaknihovaná – zapsaný ne majetkovém účtu u centrálního depozitáře, který potvrzuje, že jeho majitel (držitel) -akcionář vložil určitý kapitál-majetkový podíl do a.s. a tím jsou spojena práva a povinnosti akcionářů a podíl na zisku dividenda, podíl na likvidačním zůstatku.

Druhy akcií:

• Kmenové-s nimi jsou spojena práva jako např. Právo na dividendu, hlasovat na HV,
• Prioritní – přednostní právo na dividendu – u akcionářů, kteří mají větší počet akcií,
• Zaměstnanecké akcie pro ZC za zvýhodněných podmínek,
• Kusové akcie nemají jmenovitou hodnotu a představují stejné podíly na ZK společnosti,

Forma akcie:

1. Na jméno – akcie na řad,
2. Na majitele – akcie na doručitele,

Rozdíl spočívá v jejich převoditelnosti:

• Pokud společnost vydala A na jméno pak vede seznam akcionářů.
• A pouze A uvedený v S má práva spojené s A.

Převod na jméno:

• Rubopisem a,
• Předáním a,
• Oznámením změny společnosti – pak je právo účinný,

Akcie na majitele:

• Je převoditelná neomezeně, a to pouze PŘEDÁNÍM. Jsou pouze zaknihované (vedená, uložená v bankách).

1. Jmenovitá (nominální hodnota) – peněžitá hodnota přiřazená v době emise (vydání) = odpovídá podílu. ZK/počtem kusů vydaných akcií.

• ZK 10 000 000 Kč:10 000 kusů=1000 Kč.

2. Tržní hodnota akcie – pokud je veřejně obchodovatelná=na burze CP.

Co má vliv na hodnotu akcie?

• Hodnota akcie je dána jejím hospodařením.

Článek Akciová společnost – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Hospodářská politika státu

Předmět: Ekonomie, Společenské vědy

Přidal(a): L

Stát vystupuje:

• jako ekonomický subjekt – na straně poptávky i nabídky
• jako činitel vytvářející, ovlivňující a regulující tržní prostředí – výše daní, úrokových sazeb

Důvody k angažovanosti: cyklický vývoj hospodářství:

• Expanze – růst, rozmach poptávky i nabídky, mezd, zaměstnanosti
• Vrchol – ceny a mzdy jsou vysoké
• Krize – recese, klesají mzdy i zisky
• Dno – vysoká nezaměstnanost
• Stát zasahuje, aby ten cyklický vývoj trochu korigoval (např. v případě nezaměstnanosti by stát měl zaopatřit nějakou podporu pro nezaměstnané)

Názory na úlohu a funkce státu v ekonomice:

• Ekonomický liberalismus – nezasahování státu do ekonomiky (není to ovšem úplně reálné) – Adam Smith (1723-1790)
• Intervencionismus – podporuje státní zásahy do ekonomiky

Makroekonomické ukazatele:

• Roční tempo růstu HDP (=hrubý domácí produkt)
• Vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost
• Stabilita cenové hladiny (průměrná roční míra inflace)
• Vyrovnaná bilance zahraničního obchodu (kolik věcí bylo vyvezeno/dovezeno, platební výměna mezi státy)

SUBJEKTY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY

• parlament – vyslovuje důvěru vládě a schvaluje její návrhy
• vláda – sestavuje rozpočet a určuje základní strategie směřování státu
• centrální banka – stojí mimo politické dění, usiluje o měnovou stabilitu

Nástroje státní hospodářské politiky

• Monetární (peněžní) politika – centrální banky
  – jejím základním cílem je hlídaní a aktivní ovlivňování míry
  znehodnocování peněz – inflace
• Fiskální politika (rozpočtová) – utváří jak příjmovou stránku rozpočtu (daně, cla, sociální pojištění),
  tak výdajovou stránku (sociální dávky)
• Důchodová politika – mzdová a cenová politika
  • a) Regulace mezd (minimální mzda – hrubého 14,600,- , 87/hod, čistého 12 124,- rok 2020)
  • b) Regulace cen (cenové stropy – nájemné, plyn, elektřina)
• Měnová politika – udržet rovnováhu mezi toky směřujícími ze země ven a toky směřujících do země

Státní rozpočet (fiskální politika)

• Finanční plán a fond prostředků na jisté období, který je přijímaný ve formě zákona
• Období jednoho státního rozpočtu se shoduje s obdobím jednoho kalendářního roku

Cíl: udržovat ekonomický růst a vysokou zaměstnanost, napomáhat zachování cenové stability, utlumit
výkyvy hospodářského cyklu

• V ČR připraví ministerstvo financí a schvaluje Poslanecká sněmovna
• Skládá se z příjmů a výdajů (dvě hlavní složky)
• Ministryně financí: Alena Schillerová

Příjmy státního rozpočtu:

• Daně, cla, poplatky, pokuty, sociální pojištění, výnosy z provozu/ pronájmu/ prodeje státních firem, finance fondů EU, půjčky (je třeba splácet i s úroky

Výdaje:

• Transferové platby – sociální dávky, důchody, podpora v nezaměstnanosti → sociální zabezpečení, zdravotnictví a školství, obrana a bezpečnost státu, státní správa (úřady)
• Na chod státních institucí, veřejného školství, zdravotnictví, obrany státu, vládní investice (např. výstavba dálnic), vládní dotační programy

Výdaje podle závaznosti:

• Mandatorní – povinné (vláda už se zavázala – jsou zákonem povinné)
  – např. invalidní nebo starobní důchody, podpora nezaměstnanosti
• Quasi-mandatorní – už nejsou zákonem povinné, ale jsou nezbytné – stát by je měl dodržet
  – např. zvýšení mezd u státních zaměstnanců
• Nemandatorní – vláda je chce realizovat, ale nemusí

Rozpočet podle poměrů příjmů a výdajů:

• Vyrovnaný – příjmy a výdaje jsou v rovnováze
• Přebytkový – příjmy jsou vyšší než výdaje
• Schodkový – příjmy nižší než výdaje → státní dluh

Daňová soustava

• Daň je příjmem veřejných rozpočtů
• Ze zákona se povinně odčerpává část důchodu (příjmu, majetku poplatníka) na nenávratném principu
• Uspokojovány jsou i potřeby těch, kteří daně vůbec neplatí (princip solidarity)
• U fyzických osob 15 % daň z příjmů, u právnických osob 19 % daň z příjmu

Poplatník – je fyzická či právnická osoba, z jejichž peněz je daň placena

Plátce – je fyzická či právnická osoba, která má ze zákona povinnost peníze odvést státu

• Mohou být někdy jedna osoba, v některých příkladech se však liší (u DPH je plátce prodávající a poplatník kupující)

Dělení:

• 1) Přímé daně – jsou zdaněním příjmu nebo majetku poplatníka
• 2) Nepřímé daně – daň z přidané hodnoty (DPH)
  – daň spotřební – na vybrané druhy zboží – alkohol, cigarety, pohonné hmoty

PŘÍMÉ DANĚ

• placeny přímo poplatníkem – fyzická nebo právnická osoba
• platí se v časovém intervalu nebo jednorázově

• daň z příjmu fyzických a právnických osob
  • nejpodstatnější daň, vybírána od každého občana vydělávajícího nad 15 tisíc ročně
  • u fyzických osob je výše daně 15% (vypočítávána ze super hrubé mzdy), právnické osoby 19 %
• daň z nemovitostí
  • jednoroční, povinná pro všechny majitelé nemovitostí
  • vypočítána podle druhu pozemku (plocha, velikost)
  • rekreační objekty spadají pod obec – ta určuje výši daní
• daň z převodu nemovitosti
  • placena majitelem nemovitosti při převodu (koupě, dědictví)
  • v současnosti zrušena (od 2013 má být 4 % + platí kupující)
• dědická a darovací daň
  • placena v případě dědictví nebo daru
  • výše je 7 %, pouze však v případě hodnoty majetku nad 1 milion Kč
  • od dědické daně jsou osvobozeni přímí příbuzní nebo osoby žijící se zesnulým přes 1 rok- zrušena
• daň silniční
  • jednoroční daň, vztahuje se pouze na služební vozidla registrovaná pro podnikání (ne na vozidla osobní potřeby)
  • vykompenzováno možností snížení daňového základu při koupi nového vozidla

NEPŘÍMÉ DANĚ

• vybírány od spotřebitelů nepřímo prostřednictvím zboží nebo služeb – zahrnuty v ceně
• daň z přidané hodnoty
  • placena při koupi jakéhokoliv zboží
  • základní sazba je 21 % – týká se veškerého zboží a služeb
  • snížená sazba je 15 % – týká se především potravin (vyjma alkoholu), knih, rostlin a zvířat, služeb v cestovním ruchu, kulturních a sportovních a společenských činností → přesně definováno

* 2013 plánováno navýšení obou sazeb o 1 %, od 2014(15) plánována jednotná daň 17,5 %

• daň spotřební
  • účelem je snížit spotřebu nežádaného zboží s negativním vlivem na jednotlivce i společnost
  • týká se pohonných hmot, alkoholu a tabákových výrobků
  • nejvíce diskutovaná je daň z alkoholu – výše daně se počítá na procento alkoholu ve výrobku (čím levnější je alkohol, tím větší část zahrnuje daň)

Adam Smith – zastánce neviditelné ruky ekonomiky – aby stát nezasahoval do ekonomiky státu

John Stuart Mill – zastánce neviditelné ruky ekonomiky – aby stát nezasahoval do ekonomiky státu

Keynes – zastánce toho, aby stát do ekonomiky státu zasahoval

Nezaměstnanost

• Nerovnováha: nabídka práce zaměstnanců převyšuje
• Může být:
  • dobrovolná a nedobrovolná
  • krátkodobá (do 6 měsíců) a dlouhodobá (rok a více)

• Nedobrovolná nezaměstnanost se týká obyvatelstva v aktivním věku (od 15 let do 64 let)
• Nedobrovolně nezaměstnaný je schopen nastoupit do nové práce
• Míra nezaměstnanosti se udává v procentuálním podílu práceschopného obyvatelstva (v ekonomicky schopném věku) na celkové množství obyvatelstva
• Normální míra nezaměstnanosti 3-7 %
• Vyšší míra nezaměstnanosti s sebou přináší negativní záležitosti – menší příjmy z daní, musí se vyplácet více dávek (jako podpora v nezaměstnanosti), kriminalitu
• 2010-2014 – vysoká míra nezaměstnanosti
• Od roku 2017 došlo k expanzi hospodářského růstu → nižší nezaměstnanost (pod 3 %)
• Mostecko, Karvinsko, Jeseníky – nejvyšší současná nezaměstnanost

Typy:

• frikční – nepůsobí žádné velké potíže – je krátkodobá a přirozená
  • např. když lidé mění zaměstnání – období nezaměstnanosti, ve které si hledají práci
• strukturální – nesoulad nabídky a poptávky
  • dochází k útlumu určitých oborů v ekonomice (např. horníci – není poptávka, není práce)
• cyklická – souvisí s ekonomickým cyklem, kdy v období recese (úpadku) klesá i počet nabízených míst
  
• sezónní – týká se pouze sezónních období, např. vlekaři, plavčíci, zmrzlinář, lektoři na táborech
• Ministerstvo práce a sociálních věcí – ministryně Jana Maláčová
  • spadá pod něj Úřady práce – slouží jako bezplatná pomoc lidem bez práce
• Úřady práce – poskytují poradenské a informační služby
  •  specializovaní poradci se snaží pomoct absolventům/ vězňům…
  • zprostředkovává práci nezaměstnaným + rekvalifikaci
  • vyplácí finanční podporu nezaměstnaným
• Dobu podpory ovlivňuje věk – např. do 50 let můžou lidé pobírat podporu 5 měsíců
  • ta doba se dále prodlužuje
• První dva měsíce se vyplácí 65 % průměrného čistého měsíčního výdělku
• Za další dva měsíce pouze 50 %
• A zbytek doby pouze 45 %

Sociální politika státu

Stát:

• stanovuje minimální mzdu
• reguluje ceny u některých druhů zboží (např. energie)
• může kontrolovat některé mzdy (ve státní správě nebo armádě)
• stanovuje věk odchodu do důchodu (u ženy záleží na počtu dětí)
• příspěvek na podporu nezaměstnanosti
• určuje délku dovolené (u zaměstnání by měla být 4 týdny, častěji se jako benefit dává 5 týdnů)
• příplatky a přídavky různým skupinám
• určuje výši nemocenských dávek

Sociální politika je nejvyvinutější v severních zemích, převážně ve Švédsku

HDP = hrubý domácí produkt

• Tržní hodnota všech finálních statků a služeb vyrobených na území dané země za určité časové období (definice)
• Charakterizuje výkonnost státního hospodářství jako celku
• V penězích představuje vyjádřenou hodnotu všech statků a služeb vyrobených v daném období
• Pro ČR je období jeden kalendářní rok
• Nezáleží na tom, kdo je vlastníkem výrobních faktorů

Finální statky a služby – konečný výrobek

Statky:

• evidované (statisticky zjistitelné)
• neevidované – tzv. stínová ekonomika: – šedá ekonomika – činnosti jsou legální, ale zatajené, aby se z nich nemusely platit daně
• černá ekonomika – činnosti jsou nelegální – pašování, drogy,…

Tržní hodnota – cena, za kterou kupují kupující – hodnota konečného výrobku + daň → tržní hodnota

Na území dané země:

• Rezident – má sídlo na území České republiky
• Nerezident – subjekt, který má sídlo mimo ČR
• • Zajímá nás pouze to, co se vyrábí v ČR (i když rezident/nerezident vyrábí i někde jinde)
  • Je jedno, jestli zde vyrábí Čech nebo cizinec – jde čistě o území, na kterém se výrobek vyrobil

Pro výpočet HDP se používá:

• důchodová metoda – součet důchodů, které subjekty obdržely za poskytnutí výrobních faktorů
• výdajová metoda – sčítají se výdaje na spotřebu, investice i vládní výdaje
• produkční metoda – sčítá všechny přidané hodnoty v rámci výroby státu

HNP = Hrubý národní produkt

• udává množství všech statků a služeb vyprodukovaných výrobními zdroji ve vlastnictví občanů a společnosti určitého státu doma i v cizině

Dělení národního hospodářství

• primární – těžba, zemědělství
• sekundární – zpracování vytěžených surovin
• terciární – služby
• kvarciární – věda a výzkum

Odvětví národního hospodářství: – např. doprava (obor letecké, železniční dopravdy…)

INFLACE

• Růst cenové hladiny v ekonomice.
• Příčiny:
  • na straně poptávky- větší poptávka→ zvyšování cen→ zvyšování mzdy, šetření peněz
  • ze strany nabídky-zvyšují se náklady na výrobu→ zvyšování cen→ chceme zvýšit mzdu→ inflační spirála
• Důsledky:
  • snižuje kupní sílu peněz
  • znehodnocuje úspory
  • snižuje reálné mzdy (nominální číslo vs. reálné- za stejný plat si koupíme méně věcí)
  • zhoršuje schopnost peněz plnit funkci míry a uchovatele hodnot
• Měření inflace:
  • míra inflace– změna cenové hladiny za určité období
  • měřena pomocí tzv. cenových indexů– index spotřebitelských cen-ceny vyjádřeny pomocí spotřebitelského koše- souhrn veškerého zboží, který spotřebovává průměrná domácnost (kolik měsíčně vydá rodina)
  • index cen výrobců je specifikován pro různá odvětví
  • deflátor HDP- zahrnuje změnu cen všech výrobků cen v rámci celé ekonomiky
• Podle míry inflace rozlišujeme:
  • mírná inflace– jednociferné číslo- běžná inflace
  • pádivá inflace– dvouciferná inflace- lidé přestávají věřit domácí měně, investice do jiných hodnot
  • hyperinflace– trojciferná a větší čísla
  • stagflace- zvláštní druh inflace- vysoká inflace s vysokou nezaměstnaností

Článek Hospodářská politika státu se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Syndrom vyhoření

   Předmět: Psychologie, Ekonomie

   Přidal(a): Andrea

DEFINICE:

• jedná se o ztrátu profesionálního zájmu
• postižený ztrácí zájem o svoji práci, spokojuje se s každodenní rutinou a stereotypem.
• nevidí důvod pro další sebevzdělávání, osobní růst
• snaží se jen přežít a nemít problémy

STÁDIA A FÁZE: syndrom vyhoření má určité fáze

• a) PŘEDCHOROBÍ (nadšení)
  • jedinec by chtěl pracovat co nejlépe, touží po úspěchu ale ten nepřichází.
• b) I. STADIUM (počáteční nadšení začíná upadat) stagnace
  • jedinec NIC NESTÍHÁ, je stále v časové nouzi, práce začíná ztrácet smysl
• c) II: STADIUM (frustrace)
  • neuróza, pocit, že musí pořád něco dělat, výsledkem je CHAOS
• d) III: STADIUM (apatie, vyhoření)
  • pocit – ŽE MUSÍ, se ztrácí a obrací VE VZDOR, že nemusí nic.
  • kolegové jej obtěžují svojí přítomností, pryč jsou zbytky zájmu nadšení, je jen ÚNAVA, ZKLAMÁNÍ

RIZIKOVÉ FAKTORY PRO VZNIK: 

• a) VNĚJŠÍ
  • zaměstnání a organizace práce (náročné povolání, pracovní podmínky, nedostat. Ocenění, nedost. personálu, pracovní přetížení).
  • rodina (jedinec může mít doma nějaké problémy)
  • společnost (dnešní doba, kdy lidé mohou mít soutěživý charakter a mohou sí klást stále vyšší a vyšší cíle, které ale překračují psychické možnosti jedince.
• b) VNITŘNÍ – osobnostní charakteristika
  • sklony k soběstačnosti
  • perfekcionismus
  • odpor k pravidlům
  • značná cílevědomost
  • soutěživost
  • potřebují mít vše pod kontrolou
  • pevná vůle a odhodlanost jedince

PŘÍZNAKY:             

• A) SOMATICKÉ – únava, poruchy spánku
• B) PSYCHICKÉ – ztráta nadšení, negativismus, úzkost, deprese, popudlivost, agresivita.
• C) SOCIÁLNÍ – omezování kontaktů s klienty, přibývání konfliktů.

TERAPIE A PREVENCE

Prevence:    

• a) příjemné tvůrčí prostředí
• b) přiměřené pracovní nasazení
• c) supervize
• d) odpočinkové místnosti
• e) odpočinek
• f) psychohygiena
• h) relax, koníčky vlastní

Terapie:

• a) psychoterapie
• b) relax, odpočinek
• c) aktivní využití volného času

PSYCHOHYGIENA

• neboli DUŠEVNÍ HYGIENA
• nauka či soubor pravidel a metod, které mají za úkol UDRŽOVAT, PROHLUBOVAT A ZNOVUZÍSKAT ztracené duševní zdraví.
• Učí nás, jak preventivně předcházet nepříznivým vnějším vlivům
• Mezi metody psychohygieny patří:
  • a) dostatek spánku
    • jít spát pravidelně ve stejnou dobu – žádné rušivé vlivy
    • 7-8 hodin spánku
    • záleží na věku jedince
  • b) vyvážená a zdravá strava
  • c) pravidelný pohyb
  • d) správné hospodaření s časem
  • e) relaxační a autoregulační cvičení

Podmínkou pro úspěšně vykonávání povolání je PROFESIONÁLNÍ ADAPTACE

ADAPTACE A DEFORMACE

A) profesionální adaptace  – profesionálně adaptovat se znamená:

• a) zvládat své EMOCE
  • je nutné překonat hluboké a intenzivní prožívání utrpení nemocných (jejich bolest, smrt, bolest a žal rodinných příslušníků).
• b) být MOTIVOVÁN PRO VOLBU POVOLÁNÍ
  • zájem a znalost problematiky
• c) mít ZNALOST Z PSYCHOLOGIE NEMOC.
• d) umět RELAXOVAT.

B) profesionální deformace – projevem deformace zdravotníka je:

• a) DEVALVACE – projev neúcty v interakci, nemocný je považov. za případ, chybí psycholog. Přístup
• b) EGOIZMUS – nastává citová otupělost, nezájem o potřeby pacienta
• c) VYHÝBÁNÍ SE KONTAKTU – s pacientem, vyhýbání se pokoji, kde je umír. pacient.
• d) ŠPATNÉ NEGATIVNÍ NÁVYKY – návyky zdravotníka
• e) ODBORNÉ CHYBY PŘI VÝKONECH – nedodržování ZÁSAD ASEPSE, postupů při práci, záměny léků a diet
• f) SYNDROM VYHOŘENÍ

Článek Syndrom vyhoření – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Mezinárodní vztahy

   Předmět: Společenské vědy

   Přidal(a): Šárka Simandlová

Mezinárodní vztahy

• Společenskovědní disciplína zabývající se zkoumáním bezpečnějších a efektivnějších prostředků pro organizaci vztahů mezi lidmi, společnosti, vládami a ekonomikami a soustřeďuje se na vývoj a strukturu mezinárodních společenství.
• z politologie v 2. polovině 20. století
• základ: jazyky, kultura států
• oficiálně se začaly budovat po 1. sv.v

Vývoj

• dříve – vztahy řešil panovník – svatý Václav – ústup Němcům
• Grotius – všichni stejná práva – 1.myšlenky mez. vztahů
• Jiří z Poděbrad – 15.stol-spolupráce v Evropě -> odkazovala se na něj V4)
• 1919 – vznik Společenství národů -> Cíl: zabránit další světové válce
• 1948 – konference UNESCO Paříž – Mezinárodní vztahy prohlášeny jako vědní disciplína, jako 4. větev politologie

Předmět

• vztahy mezi státy, zkoumá prostředí + změny, řeší způsoby přežití v mezinárodním prostředí

Vztahy mezi státy

• mají různou podobu…hlavně v ekonomické rovině

Druhy podob:

• spolupráce
• konflikt
• indiference
• rivalita

Příklady vztahů mezi státy:

• kulturní (UNESCO)
• vojenská spolupráce
• věda a výzkum
• obchod
• školství

Formy mezinárodních vztahů

• Mezistátní dohody a smlouvy (deklarace, smlouvy…) – upravují vztahy mezi státy a vytvářejí základ pro mezinárodní spolupráci. Mohou být bilaterální (uzavřené mezi dvěma státy) nebo multilaterální (mezi více)
• Mezinárodní organizace – vyšší forma spolupráce mezi státy, díky nim nabývá spolupráce institucionální podoby. Státy na základě právního aktu postupují část svých pravomocí společným orgánům či se v nich snaží prosadit svůj vliv. Spolupráce státu v rámci MO je trvalá a neustále se rozvíjí na rozdíl od smluv a dohod.

Subjekty mezinár. vztahů

Suverénní stát

• Rozhoduje sám o sobě i o zahraniční politice (navazování vztahů)
• Nezávislost státu na ostatních

Velmoci

• státy se zvláštním postavením, musí to uznat ostatní
• určují zahraniční politiku ostatních (ale není to nikde psáno)
• neoficiální velmoci
  • máme z nich strach respekt…mají vlastní at. zbraně
• oficiální velmoci:
  • mají na to „papír“
  • 5 stálých členů Rady bezpečnosti
  • USA, VB, Rusko, Čína, Francie

Mezinárodní organizace

• MO – Sv. Aliance (1815)- vznik po Vídeňském kongresu
• Základní dělení:
  • Vládní
    • Politici zastupují celý stát
    • OSN, NATO
  • Nevládní
    • Vznikají mezi lidmi
    • Skaut, Červený kříž, Lékaři bez hranic…

• Význam:
  • Platforma – místo, kde lze řešit problémy mezi státy
  • Účast – předvídání, jak se stát bude chovat

Mezinárodní organizace

Dělení:

• Podle typu členství
  • Mezinárodní vládní – členy jsou státy, resp. vlády států
  • Mezinárodní nevládí – členy jsou nestátní aktéř
  • Hybridní – státní i nestátní aktéři (Mezinárodní org. práce ILO)
• Podle rozsahu členství
  • Limitované – vyvíjejí činnost jen v některých částech světa
  • Nelimitované – celosvětová činnost, členy je většina států

Hlavní role MO

• MO jako nástroj
  • nejčastěji chápány jako nástroj politiky svých členů
  • je projevem moci těchto států, zastupuje jejich zájmy navenek
  • MO pak není samostatným aktérem a nedisponuje navenek vlastní autoritou
  • MO jako nástroj moci svých členů dominuje realistickému pojetí MV

• MO jako aréna
  • místo, kde se odehrává určitá činnost (poskytuje prostor, kde se setkávají členové organizace) jako diskutování, vyjednávání, dělání společných rozhodnutí
• MO jako aktéři
  • postupně utváří vlastní strukturu – umožňuje samostatné jednání a jistou nezávislost na členské základně
  • především liberální představa – vidí v MO samostatné aktéry v mezinárodním systému – schopni jednat autonomně

Mezinárodní politika

• pokračování vnitřní politiky, ovlivňována vnitrostátní situací
• utváří jak stát působí navenek
• tvoří ji státy, vládní a nevládní org.,korporace, vědecké týmy,…
• činnost státu zaměřená k zajištění co nejpříznivějších vnějších podmínek pro jeho existenci

Dělení:

• Izolacionistická – minimální zahraniční styky, odmítání účasti v mez. politice
• Liberální – rozvíjení zahr. styků, snaha o spolupráci, státy uzavírají dohody a spojenectví

Mezinárodní dohody

• Deklarace
  • prohlášení
  • shrnuty podmínky
  • není závazná
  • právně vymahatelná
  • vyjadřuje záměr, obecné prohlášení
  • ti, co ji podepíšou – signatáři
  • jednostranná
• Smlouva
  • právně vymahatelná
  • závazná
  • nejdůležitější zdroj mezinárodního práva
  • mezi dvěma nebo více státy
  • 2/vícestranná
  • Liberální    x     multilaterální

Procedura vytváření mezinárodní politiky

• Vyjednávání zplnomocněných odborníků – návrh – ukončeno parafou(předběžný popis)
• Provizorní přijetí zástupců stran – podepíší
• Ratifikace – definitivní schválení, potvrzení a podepsání
• Nabytí platnosti po výměně listin (pokud smlouva nestanoví jinak)

Nástroje mezinárodní politiky

• Diplomacie – umění vyjednávat mezi zástupci různých států
• Diplomat  – člověk, jehož funkcí je vyjednávat , reprezentovat, informovat o své nebo hostitelské zemi, dohlédnout na zájmy svých občanů a starat se o zájmy správní
• Velvyslanec, vyslanec, nuncius, rezident, charge d´affaires (dočasný zástupce), atašé ( odborník pro urč. oblast)

• Konzul – akreditován u cizí vlády – úkol prosazovat zájmy svých občanů před místními úřady – ve velkých městech, přístavech

Navazování diplomatických styků mezi dvěma státy

• Uznání de iure – ošetřeno právní normou, právně, na papíře
• Uznání de facto – to, co existuje, mělo by to předcházet ↑ realita

Opatření proti ohrožení míru

• Rezoluce

• • většinou požadují ukončení vojenských agresí a mezinárodního násilí
  • musí být schválena všemi stálými členy Rady bezpečnosti

• Embargo (zábrana)
  • nejmírnější donucovací prostředek OSN vůči států,kt. porušují mír
  • oslabení vojenské síly států  (X vývoz zbraní,…)
• Sankce 

• •  země je hospodářsky izolována od zbytku světa (s.hospodářské a plošné)

• Bojkot
  • státu je dočasně pozastaveno členství v MO
  • Omezení/přerušení diplomatických styků ->politická izolace státu
• Vojenský zásah
  • vojenská akce vedená vojsky OSN / pověřeným státem (většinou USA)
  • musí být souhlas všech 5stálých členů RB a nadpoloviční většiny nestálých členů
• Mírová mise 

• • vojska OSN udržují mír v postižené oblasti ( mohou zasáhnou proti narušitelům)
  • když je konflikt ukončen nebo se chýlí ke konci

• Pozorovatelská mise 

• • pozorovatelé vysílání do oblastí napětí nebo přímo do konfliktu
  • nesmí do konfliktu zasahovat

• Vyhlášení války

• •  formální akt (psaný/projev), kterým je vyhlášen vál.stav mezi 2/více státy

Válečný stav

• Agrese – ozbrojené počínání proti suverenitě
• Anexe – násilné připojení
• Okupace – dočasná kontrola nad cizím územím
• Ukončení války 
  • Kapitulace – napadený stát složí zbraně a vzdá se
  • Podrobení – přičlenění jiného státu

Mezinárodní ekonomická spolupráce

• rozvojová pomoc, usnadnění přístupu na světové trhy
• ekonomické sankce, repatriace uprchlíků
• Její nutnost
  • Liberalismus
    • stát chrání národní ekonomiku před zahraniční konkurencí
    • nástroje
      • Clo – daň za dovoz výrobku
      • Kvóta – množstevní omezení

• • Státní protekcionismus

• • •  stát může odstraňovat bariéry mezinárodního obchodu nebo provádět ochranářskou politiku

Ekonomická spolupráce

různé úrovně:

• Pásmo volného obchodu
  • vzniká zóna volného obchodu
  • členské státy se zavážou odstranit překážky – zruší cla a množstevní kvóty

• Celní unie

• • odstranění bariéry volného obchodu
  • společná och.politika a sjednocené celní sazby

• Společný trh

• • volný pohyb zboží, služeb, kapitálu, pracovní síly
  • jeden ekonomický trh bez vnitřních hranic

• Hospodářská unie

• • společný trh je doplněn o společnou měnu (řízená z centrální banky)
• Úplná ekonom. integrace
  • dochází k integraci ekonomických politik

• Integrace

• • prohlubování spolupráce, vyšší stabilita,…

ČR a její účast v MO

• EU
• OSN – 1993
• NATO – 1999
• OECD
• Visegrádská skupina (4-ČR,Polsko,Slovensko,Maďarsko)
• OBSE – Bezpečnost a spolupráce v Eropě
• Rada Evropy
• Interpol
• IMF – Mezinárodní měnový fond

OSN

• Celosvětově nejuznávanější mezinárodní organizace
• Usiluje o zachování světového míru, bezpečnosti a spravedlivých vztahů mezi státy
• vznik – 26. 6. 1945 (podpis Charty OSN)
• sídlo – New York
• 193 členských států
• 1946 – první Valné shromáždění OSN
• 2001 Nobelova cena za mír
• Původní cíl – navázat na činnost Společnosti národů <- neobstála jako garant bezpečnosti a míru
• Současné cíle
  • Zachování světového míru a bezpečnosti
  • Zajištění suverenity členských států
  • Humanitární pomoc
  • Zrovnoprávnění mužů a žen
  • Rozvojová pomoc

Orgány OSN

• Rada bezpečnosti
  • Nejvyšší výkonný orgán OSN
  • Má základní odpovědnost za udržení míru
  • 15 členů
    • 10 z nich je volených Valným shromážděním na 2 roky
    • 5 je stálých (USA, VB, Fr, Čína, Rusko) – právo veta
  • Její usnesení(požadavky) jsou právně zavázané
  • Pravomoci:
    • Uvalení mezinárodních sankcí
    • Schválení mezinár. mírových operací a vojenských akcí
• Valné shromáždění
  • Druhý vrcholný orgán OSN
  • Zastoupeny všechny členské země (1 země = 1 hlas)
  • Rezoluce
  • Volí generálního tajemníka OSN a nestálé členy Rady bezpečnosti
  • Na rozdíl od R.B nemá žádné donucovací prostředky
• Mezinárodní soudní dvůr
  • Soudní orgán OSN, řeší mezinárodní spory mezi státy
  • Rozhodnutí jsou právně závazná, ale ne exekutivně vynutitelná
  • Může rozhodovat jen v případě předložení problému od sporných stran
  • Založen 1945, sídlo v Haagu
  • Tvoří ho 15 soudců volených na 9 let V. shromážděním a bezpečnosti¨

• Ekonomická a sociální rada
  • Monitoruje celkovou hosp. situaci v členských zemí
  • Vytváří prognozy dalšího vývoje, navrhuje opatření
  • Sleduje např.: Mezinár. měnový fond, ale i
  • Dále pak např.: podporuje dodržování lidských práv a zákld. Svobod
• Poručenská rada
  • Vznikla pro správu 11 oblastí, které po 2. SV nezískaly status sam. státu
  • Postupně se osamostatnily, tak rada formálně ukončila svou činnost
  • Může se ale kdykoliv znovu sejít – bude-li potřeba
• Sekretariát OSN
  • Výkonný orgán OSN
  • Tvoří ho generální tajemník a jemu podřízený sekretariát
  • tajemník je jmenován na 5 let
  • Tajemník zastupuje OSN navenek, spravuje majetek OSN, právo účastnit se všech jednání OSN, předkládat R.B. návrhy otázek v případě, kdy má pocit že ohrožují svět. Mír
• Mírové síly OSN (modré barety)
  • vojenské jednotky, které členské státy na základě rezoluce poskytnou OSN k udržování míru v nestabilních částech světa

• Organizace OSN
  • Mezinárodně měnový fond (IMF) – podporuje stabilitu měnových systému ve světě
  • Světová banka – pro obnovu a rozvoj, poskytuje dlouhodobé úvěry
  • UNESCO – kultura a vzdělání
  • UNICEF – dětský fond
  • WHO – světová zdravotnická org.
  • OPEC – země vyvážející ropu

Evropská Unie

• Mezinárodní organizace, sdružuje evropské státy
• vznik: 1.1.1993 (Maastrichtská smlouva)
• většina hlavních institucí sídlí v Bruselu
• symboly: vlajka, hymna, motto „Jednota v rozmanitosti“, euro
• 28 členů: Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, VB, Irsko, Dánsko, Řecko, Španělsko , Portugalsko, Švédsko, Finsko, Rakousko, ČR, Polsko, Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko
• ČR vstoupila v roce 2004
• cíl: politická a hospodářská integrace členských zemí
• symboly: vlajka, hymna, motto „Jednota v rozmanitosti“, euro
• EU předcházelo:
  • 1952 – Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
  • 1957 – Evropské hospodářské společenství (EHS)
  • 1958 – Společnost pro atomovou energii (EURATOM)
  • 1967 – sloučení těchto 3 organizací a vznik Evropské společnosti – summit v Haagu

Smlouvy EU

• Maastrichtská smlouva (1992)
  • Evropská společenství se přejmenovalo na EU
  • Vytvoření měnové unie s jednotnou měnou
  • Posílení integrace, zvýšení hospodářských nároků
  • Vstup Rakouska, Švédska a Finska
• Shenghenská smlouva (1995)
  • Zrušení hraniční kontroly a celních poplatků
  • Zrychlení přepravy, ochrana osobních údajů
  • Státy, které ke smlouvě přistoupily – součástí schengenského prostoru
• Amsterodamská smlouva (1997)
  • Zpřehlednila evropské smlouvy
  • Položila základy evropského občanství
  • Cíl- pol. unie, společná zahraniční politika
• Nicejská smlouva (2000)
  • Reforma institucí EU (vrcholných orgánů)
  • Přerozdělení hlasů v Radě ministrů ve prospěch větších států

Cíle EU:

• Hospodářská unie
  • Sladění hospodářské politiky členských zemí
  • Prosazení 4 základních svobod- volný pohyb lidí, služeb, zboží a kapitálu
• Měnová unie
  • Vytvoření Evropské centrální banky a stejné měny
  • 1.2002 přijala většina států euro

• Politická unie
  • Země jsou ochotny vzdát se části své suverenity
  • Sladit zahraniční politiku a poskytnout občanská práva na svém území

Orgánu EU

• Evropská rada
  • Nejvyšší politický orgán EU
  • Hlavní rozhodovací orgán
  • Zastoupena předsedy vlády členských zemí
  • V čele je předseda ER – stálý, volen na 2,5 roku
  • Schází se 4krát ročně v Bruselu
  • Stanovuje směřování EU, dává podněty Evropské komisi
• Evropská komise
  • Nejvyšší výkonný orgán EU
  • Sídlo: Brusel, Lucemburk
  • 28 komisařů na 5 let, kterým je přidělena oblast- „portfolio“ (doprava, ŽP…)
  • V čele – předseda + místopředsedové
  • Reprezentuje EU navenek
  • Vypracovává návrhy práv. předpisů
  • Spravuje evropský rozpočet, dohlíží na dodržování evropského práva (smí ukládat sankce)
• Rada EU
  • Resortní ministři členských zemí (na zasedání přítomen ministr, který odpovídá za pol. oblast dané země)
  • Schvaluje právní předpisy a rozpočet EU
  • Sídlí v Bruselu
• Evropský parlament
  • Jediný přímo volený orgán EU
  • Nejvyšší orgán zákonodárné moci
  • Sídlo: Štrasburk, Brusel, Lucemburk
  • 751 poslanců volených na 5 let (sdružují se do frakcí)
  • V čele předseda a 14 místopředsedů
  • Schvaluje právní předpisy a evropský rozpočet
  • Vykonává demokratický dohled nad ostatními orgány
• Soudní dvůr EU
  • Nejvyšší soudní orgán eu
  • Sídlí v Lucemburku
  • Řeší spory mezi státy, institucemi, podniky a soukromými osobami podle evropského práva
  • Ze 3 orgánu:
    • Soudní dvůr – 28 soudců, 8 generálních advokátů
    • Tribunál – řeší případy předložené jedinci/podniky
    • Soud pro veřejnou službu – spory mezi unií a zaměstnanci

NATO

• Nejvýznamnější vojenská organizace
• Plánování společné obranné politiky, armády členských států podléhají společnému vedení
• vznik: 4.4.1949, Washington – důsledek napjatých vztahů, počátek studené války
• 12 zakládajících státu (USA, Kanada, UK, FR, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island)
• Ted 29 států – USA, Kanada, UK, FR, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island, Řecko, Turecko, Něm., Španělsko, ČR, Madarsko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunkso, Bulharsko, Slovinsko, Slovensko, Chorvatsko, Albánie, Černá hora
• ČR vstoupila 12. března 1999
• vstupem do NATO – závazek podílet se na společné obraně, v případě potřeby pomoct jinému státu

Orgány NATO:

• Severoatlantická rada
  • Nejvyšší politický orgán
  • Zastoupeny všechny členské země (ministři, předsedové vlád, velvyslanci,…)
  • Rozhoduje o společné zahraniční politice (a společném postupu členských zemí)
  • Má zvláštní pravomoci
• Generální tajemník
  • Nejvyšší představitel NATO
  • Reprezentuje NATO navenek, nemá rozhodovací pravomoce
• Vojenský výbor
  • Nejvyšší vojenský orgán NATO
  • Poskytuje rady a doporučení hlavním civilním orgánům
  • Rozhoduje o vojenských záležitostech
  • Plánují a realizují provedení vojenské akce
• Skupina pro jaderné plánování
  • Rozhoduje o jaderných otázkách – rozmístění jad. Zbraní, …

Partnerství pro mír

• Založeno v lednu 1994
• Instituce pro vojenskou spolupráci mezi členskými státy NATO a ostatními
• Cíl: posílit bezpečnost a stabilitu v Evropě

Globalizace

• Proces sbližováni kultur a ekonomik různých národů a států
• Soubor ekonomických aktivit a procesů, které vyvolávají řady společenských důsledků
• Proces narušující zavedený model moderní politiky
• Hospodářství:
• Jednotné mezinárodní trhy-propojení jednotliv. Trhu
• Úroven výroby a obchodu – z národní na globální
• Politika
• Kultura – pohyb lidí – „smazávání“ kulturních odlišností mezi národy

Důsledky globalizace:

• Celosvětové uvolnění obchodu, snazší pohyb osob i kapitálu
• Nadnárodní pomoc – snižování moci vlád jednotliv. států (vyšší vliv nadnárodních uskupení – firmy, MO,…)
• Hospodářská prosperita závislá na světovém trhu
• Změna dělby práce – přesun výroby do rozvojových zemí, ve vyspělých – řízení společnosti
• Provázanost finančních trhů – ekonomický růst rozvojových zemí
• Snadná výměna informací (média)
• Zvyšuje se pohyb a komunikace v prostoru („zmenšování světa“)

Symbol globalizace – McDonald’s

Vliv globalizace na ČR:

• Významný příliv zahraničního kapitálu
• Stabilní měna
• Odbourávání některých jistot sociálního státu
• Větší možnost exportu českých podniků
• kritici ekonomické globalizace navrhují řešit negativní důsledky rovněž globálně (na půdě OSN), která pravidelně pořádá summity o životním prostředí a světové chudobě
• celosvětové iniciativy za prosazení ekologického a sociálního zákonodárství ve všech zemích, které by zabránilo neomezenému
• využívání přírodních i lidských zdrojů a hospodářskýho rozdílům ve světě

Kritika globalizace:

• Na půdě OSN – pořádá summity o životním prostředí a světové chudobě
• Vyzývají k celosvětovým iniciativám za prosazení ekologického a sociálního zákonodárství ve všech zemích ® zabránilo by dosavadnímu neomezenému využívání přírodních i lidských zdrojů a hosp. rozdílům ve světě
• Globalizace neřeší naléhavé problémy lidstva – chudoba, ŽP,…,ale naopak tento nezdravý stav světa
• Globalizace má spoustu vedlejších důsledků – šíření nových nemocí, rychlejší a rozsáhlejší ničení ŽP,…

Globální problémy

• problémy týkající se celého lidstva, přesahují hranice jednotlivých států
• Populační exploze
  • Počet lidí na světě stále roste ® zvyšuje se spotřeba surovin
  • Roste průměrná délka života
  • V rozvojových zemích mnoho lidí trpí podvýživou, nemají dostatek pitné vody
  • Šíření nemoci
  • Negramotnost (dnes už ale klesá)
• Zhoršování kvality ŽP
  • Hlavně v rozvojových zemích – nedostatek financí
  • Nedostatek pitné vody, úbytek zemědělské půdy, odlesnování
  • Vyhynutí některých druhů živočichů a rostlin (důsledek změny ŽP, spotřeby surovin a energií)
  • Emise skleníkových plynů
• Mezinárodní vztahy, bezpečnostní hrozby
  • Ve světě hrozí mnoho konfliktů, mohly přerůst v globální válku
  • Snaží se kontrolovat OSN
  • Dnes převážně vnitrostátní konflikty, občanské války, války za nezávislost
  • Zvyšuje se počet jaderných mocností (Indie, Pákistán)
  • Terorismus (Islám)
• Chudoba
• Spotřeba surovin a energie
• Rostoucí množství odpadů
• Emigrace
• Rasové, etnické, náboženské a politické konflikty

Článek Mezinárodní vztahy – maturitní otázka (4) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Trestní a živnostenské právo

   Předmět: Společenské vědy, Právo, Podnikání

   Přidal(a): Šárka Simandlová

TRESTNÍ PRÁVO

• Souhrn právních norem o trestání osob za závažná provinění (trestné činy) proti chráněným společenským a individuálním zájmům
• Patří do oblasti veřejného práva

Prameny:

• Hmotné trestní právo
• • Vymezení trestných činů a trestů
  • Hlavní pramen – trestní zákoník a zákon o trestní odpovědnosti PO a řízení proti nim

• Procesní

• • Normy o zjišťování trestných činů jejich pachatelů a o soudním trestním řízení
  • Orgány: policie, státní zástupce a soud
  • Hlavní pramen – zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)

• Správní

• • Zabývá se přestupky
  • Za přestupky se ukládají mírnější sankce
  • Projednávají je obce, orgány Policie ČR
  • Hlavní pramen – zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení proti nim

Účelem trestního práva je především udržování pořádku a bezpečnosti ve státě

Funkce:

• Ochranná
• Regulativní
• Preventivní
• Represivní

Trestné činy

• Protiprávní činy uvedené v trestním zákoně
• TČ proti životu a zdraví, TČ proti majetku, lidskosti, svobodě a lidské důstojnosti…
• Dělí se na přečiny a zločiny
• Přečiny
  • Všechny trestné činy z nedbalosti
  • U úmyslným jen ty, u kterých je trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let
• Zločiny
  • Všechny ostatní (závažnější) trestné činy
• Trestnost se vztahuje na dokonaly trestný čin i na pokus o něj
• Pokus se stává beztrestným, pokud nebyl dokončen a pachatel dobrovolně od jeho konání upustil nebo učinil včas oznámení a nebezpečí mohlo být odstraněno
• Příprava k trestnému činu je také trestná, v organizování zvlášť trestné činnosti (tipování oběti, opatření střelní zbraně)
• Pachatelem je FO, která spáchala trestná čin sama
• Spolupachatelé jsou osoby, který trestný čin spáchaly společně
• Každý spolupachatel je za trestný čin zodpovědný tak, jako by jej sám vykonal → solidární odpovědnost

Účastnící jsou trestně odpovědni stejně jako pachatelé a spolupachatelé

• Organizátor
  • Zorganizoval čin nebo ho řídil, přímo se nepodílel na jeho spáchání
• Návodce
  • Úmyslně pachatele k trestnímu činu navedl
• Pomocník
  • Pachateli poskytl pomoc opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou nebo slibem pomoci po trestném činu

5 okolností vylučující trestnost:

• Nutná obrana
• Stav krajní nouze
• Nedostatečnost věku
• Nepříčetnost
• Oprávnění použití zbraně

Tresty

• Přitěžující okolnosti: brutalita a opakování
• Polehčující okolnosti: upřímná lítost, přiznání viny, náhrada škody, vedení řádného života a provinil se poprvé
• U mladistvých – tresty na polovinu
• Promlčecí doba – 3-20 let
• Účel trestu:
  • Chránit společnost
  • Zabránit pachateli v další činnosti
  • Pokus o převychování
  • Dát najevo pachateli, že jeho chování je hodné odsouzení
  • Zabránit opakování
  • Výstraha pro ostatní

Soudy můžou uložit 12 druhů trestů:

• Odnětí svobody
  • Ukládá se nejvýše na 20 let
  • A jako výjimečný trest až na 30 let nebo na doživotí (plánovaná vražda dvou a více osob)
• Domácí vězení
  • Za přečin až na 2 roky
• Obecně prospěšné práce
  • Za přečin zdravotně způsobilému pachateli
  • Od 50 do 300 hodin
• Propadnutí majetku
  • Postihuje celý majetek nebo jeho část
  • Nevztahuje na věci nezbytně potřebné pro pachatele a osoby o které pečuje
  • Hlavně za majetkové trestné činy
• Peněžitý trest
  • Pokud by byl nedobytný, tak se neukládá
  • Pachateli, který se dopustil trestního činu vydíráním
• Propadnutí věci
  • Věci užité nebo určené ke spáchání trestného činu, který náleží pachateli (zbraně, auto)
• Zákaz činnosti
  • 1 rok až 10 let
  • Tomu, kdo danou činností spáchal trestný čin (účetnímu za podvodné zkreslení výsledků hospodaření)
• Zákaz pobytu
  • 1 rok až 10 let
• Zákaz vstupu na společenské akce
  • Až na 10 let
  • Spáchání činu v souvislosti s návštěvou dané akce
• Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání
  • Odsouzený ztrácí vyznamenání, čestná uznání a jiné tituly udělené podle vnitrostátních právních předpisů
• Ztráta vojenské hodnosti
  • Degradace na hodnost vojína
• Vyhoštění z území ČR
  • Lze uložit pouze cizinci

Trestní soudní řízení

• Státní orgány činné v trestním řízení:
• Policie ČR
  • Odhaluje trestnou činnost
  • Zjišťuje okolnosti spáchání trestného činu
  • Shromažďuje důkazy
  • Potřebné informace předkládá státnímu zastupitelství
• Státní zastupitelství
  • Zkoumá okolnosti spáchání trestného činu včetně důkazů z materiálů předložených PČR
  • Po prostudování vypracuje žalobu, kterou pošle soudu
  • Soustava státních úřad zastupující stát
  • Sídla mají shodná se sídly a obvody soudů
  • Státní zástupce musí mít ukončené vysokoškolské právnické vzdělání
  • Státní zástupce jmenuje a přiřazuje ministr spravedlnosti
• Soud
  • Zkoumá žalobu státního zástupce
  • Provádí výslech svědků, znalců a obviněného
  • Rozhoduje o vině a trestu
  • Věcně příslušný k trestnímu řízení je okresní soud
  • U závažných činů krajský soud – v prvním stupni na případech, kde je dolní hranice odnětí svobody 5 let
  • Místě příslušný je soud v obvodu, kde byl čin spáchán, pokud v cizině, příslušný je ten soud, kde má osoba bydliště
• Základní zásady trestního práva procesního:
  • Nikdo nemůže být trestě stíhán jinak než ze zákonných důvodů a zákonným způsobem
  • Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem
  • Orgány činné v trestním řízení objasňují se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti svědčící v jeho prospěch; jeho doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti prozkoumat a všemi dosažitelnými prostředky ověřit všechny okolnosti případu
  • Dokud vina není vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nelze pohlížet na toho, proti komu se trestní řízení vede, jako kdyby byl vinen
  • Jednání před soudy je ústní a veřejné, pokud se nevyskytne zákonný důvod pro vyloučení společnosti

Průběh trestního řízení:

• Přípravné řízení
  • Zajištění informací o trestném činu a jeho pachateli
  • Odhalování příčin a okolností
  • Shromažďování důkazů
  • Obviněný = podezřelá osoba
  • Obviněný má právo na obhájce, někdy musí být už v přípravném řízení
  • Podezřelou osobu můžeme zatknout, zadržet, vzít do vazby, provést osobní a domovní prohlídku, zadržet zásilku
  • Obviněný není povinen při výslechu odpovídat a nesmí být k tomu nucen
• Předběžné projednání obžaloby
  • Pouze v případech uvedených v zákoně (věc není dostatečně objasněna)
  • Státní zástupce podá obžalobu, připojí se spisy z přípravného řízení
  • Neveřejné jednání
  • Hlavní účel – zjisti, zda má obžaloba spolehlivý podklad pro hlavní líčení
  • O podání žaloby vyrozumí obviněného a jeho obhájce
  • Obžalovaný = osoba proti, které se vede trestní řízení
• Hlavní líčení
  • Rozhoduje se o vině a o trestu
  • Je veřejné
  • Státní zástupce
  • Přednáší obžalobu a navrhuje druh a výši trestu
  • Vyslýchání svědků
  • Výsledky:
  • Obžalovaný uznán vinným, uložen trest
  • Zproštění obžaloby
  • Vrácení věci státnímu zástupci
  • Zastavení trestního stíhání
  • Přerušení trestního stíhání
• Odvolací řízení
  • Pokud se obžalovaný nebo státní zástupce proti rozsudku odvolá
  • Na obžalovaného se musíme pak dívat jako na nevinného
• Vykonávací řízení
  • Za účelem vykonání trestu rozsudku nabytého právní moci
  • Odsouzený = pachatel
  • Uložené tresty se zaznamenají do rejstříku trestů
  • Vedeno Nejvyšším státním zastupitelstvím v Praze

SOUDY

• Chrání dodržování práv
• Soudy jsou nestranné a nezávislé, řídí se pouze zákony
• Každý občan má právo domáhat se nápravy svých práv a kdokoliv za porušení práva může být před soud povolán
• Základní typy soudů:

• Civilní

• • Řeší občanskoprávní vztahy (rozvod manželů)

• Trestní

• • Rozhodují o vině a uložení trestu pachatelům trestných činů (loupež, vražda, podvod)

• Správní

• • Přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů (o přestupku)

• Ústavní

• • Rozhodují o dodržování ústavy a ústavnosti právních předpisů

Soustava soudů ČR – hierarchicky uspořádaná soudní soustava

• Okresní soudy
  • Nejnižší stupeň soustavy soudů
  • Projednávají se občanskoprávní, pracovní a rodinné vztahy
  • Dále se řeší méně závažné trestné činy
  • V každém okresním městě
• Krajské soudy
  • Druhým stupněm soustavy soudů, pokud v prvním stupni rozhodoval okresní
  • Rozhodují o odvoláních proti rozsudkům okresních soudů
  • V prvním stupni rozhodují o věcech právně složitějších a společensky významných (autorská práva, ochrana osobnosti), o závažnějších trestných činech (nejméně 5 let vazby)
  • 8 soudů, v krajských městech
• Vrchní soudy
  • Druhým stupněm soustavy, pokud v prvním stupni rozhodoval krajský
  • Rozhodují o odvolání proti rozsudku krajských soudů
  • Pouze dva, v Praze a v Olomouci
• Nejvyšší soud ČR
  • Vrcholný soudní orgán
  • Rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích (dovolání) proti rozsudkům odvolacích soudů (krajských, vrchních)
  • Věci občanskoprávních, trestních a vykládá zákony
  • Sídlo: Brno
• Nejvyšší správní soud
  • Vrcholný orgán správního soudnictví
  • Mimořádné opravné prostředky (kasační stížnosti) v rámci správního soudnictví, věcí volební, rozpuštění, obnovení pol. stran, hnutí
  • Sídlo: Brno
• Ústavní soud ČR
  • Samostatná součást soudní organizace
  • Rozhoduje o ústavních stížnostech
  • Rozhodne o zrušení zákonu, pokud jsou v rozporu s ústavním zákonem a mezinárodní smlouvou nebo o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu
  • Proti jeho rozhodnutí se nelze odvolat
  • Sídlo: Brno

Principy fungování soudnictví:

Základním principem je spravedlivý proces, jemu jsou podřízeny:

• Nezávislost a nestrannost soudů a soudců
  • Soudní moc oddělena od zákonodárné a výkonné
  • Soudci jsou jmenování hlavou státu, jsou vázáni pouze zákonem a mezinárodními smlouvami
  • Soudci nesmí být v žádném vztahu k projednávané věci, účastníkům a jejich zástupcům
• Princip zákonného soudu a zákonného soudce
  • Žádný účastník si nemůže vybrat, na kterém soudě bude věc projednávána nebo který konkrétní soudce bude věc projednávat
• Princip rovnosti a kontradiktornosti
  • Účastníci jsou si před soudem rovni, mají právo na použitá svého mateřského jazyka a na právní pomoc
  • Znamená to, že účastníci mají právo vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům
• Princip veřejnosti
  • Jednání jsou veřejná (ne celá řízení)
  • Každý se může účastnit jednání jako divák
• Princip ústnosti a přímosti
  • Týká se pouze jednání
  • Podstatné je, co bylo soudu ústně předneseno
  • Soud je v osobním styku přímo s účastníky řízení
• Princip hospodářství
  • Vyjadřuje požadavek, aby ochrana byla poskytnuta rychle, účinně a než zbytečných nákladů
• Princip předvídatelnosti
  • Představuje právo na obdobném rozhodnutí jako v jiném právním případu, který je shodný v podstatných znacích

Soudci:

• Bezúhonný občan ČR starší 30 let s vysokoškolským právnickým vzděláním a justiční zkouškou
• Jsou doživotně jmenováni prezidentem
• Soudce Ústavního soudu (celkem 15) jmenuje prezident na 10 let se souhlasem senátu
• Funkce se ujmou složením justičního slibu
• Rozhodují bud jako samosoudci nebo v senátu
• Samosoudci ve většině civilních záležitostech a u méně závažných trestních činů
• Senát je tříčlenný (předseda senátu soudu a přísedící)
• Soudci mohou být trestně stíháni nebo vzati do vazby se souhlasem prezidenta, u ústavních soudců jen se souhlasem Senátu

STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ

• Soustava úřadů, která se vedle soudů také podílí na právní ochraně
• Zastupuje stát při ochraně veřejného zájmu
• Orgány státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci, upozorňují na nezákonnosti, stíhají trestné činy, dohlížejí na dodržování zákonů
• Zkoumá okolnosti spáchání trestného činu a důkazů předložených PČR
• Vypracovává žalobu, kterou pak posílá soudu
• Podstata státního zástupce
  • Spočívá v oblasti trestního řízení
  • Stěžejní úloha v přípravném řízení
  • Spolupráce s vyšetřovateli, rozhoduje, zda se má v trestním stíhání pokračovat anebo má být zastaveno, dává předběžný souhlas k domovní prohlídce…
  • Podává jménem státu obžalobu
  • U soudu zastupuje stát
  • V občanskoprávních věcech jen okrajově (podává návrh zbavení rodičovské odpovědnosti, zbavení svéprávnosti)
• Soustava úřadů státního zastupitelství:
  • Nejvyšší státní zastupitelství
  • Vrchní státní zastupitelství
  • Krajské státní zastupitelství
  • Okresní státní zastupitelství
• Sídla obvody úřadů státního zastupitelství se shodují se sídly a obvody soudů
• Nejvyššího státního zástupce jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti
• Další státní zástupci jsou jmenování na návrh nejvyššího, vrchního nebo krajského státního zástupce na dobu neomezenou

ADVOKACIE

• Obhajuje jednu nebo druhou u soudu
• Soukromá činnost
• Advokáti:
  • Soukromé osoby poskytující za úplatu právní služby
  • Zejména udělují právní porady, sepisují listiny, zastupují FO a PO před soudy nebo jinými orgány
  • V trestním může být obhájce pouze advokát
  • Musí držet mlčenlivost

NOTÁŘSTVÍ

• sepisování veřejných listin o právních jednáních
• osvědčování právně významných skutečností a prohlášení
• vidimace = ověření shody opisu nebo kopie s vlastní listinou¨
• legalizace = ověření podpisu
• osvědčování průběhu losování
• přijímá listiny a peníze do úschovy
• poskytování běžné právní pomoci (právní porady, zastupování FO a PO v občanském a správním soudním řízení)
• insolvenční správce = osoba přidělena soudem, stará se o rozdělení pohledávek a odpovídá za správný průběh splácení při úpadku
• projednává dědické záležitosti (notář přidělen soudem, nelze si ho vybrat)

OMBUDSMAN

• veřejný ochránce práv
• chrání osoby před protiprávním jednáním státních úřadů nebo před jejich nečinností
• zabývá se stížnostmi na činnost úřadů, může provádět i šetření z vlastní iniciativy
• nemůže zrušit rozhodnutí orgánů státní správy a jiných orgánů, ale může požádat o zjednání nápravy a kontrolovat, zda k ní došlo
• úřad ombudsmana má sídlo v Brně

Článek Trestní a živnostenské právo se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Světové hospodářství

Předmět: Zeměpis, Ekonomie

Přidal(a): Johana

Světové hospodářství

• Systém světového hospodářství se vytvořil vzájemným propojením národních ekonomik jednotlivých zemí světa prostřednictvím mezinárodních integrací
• Základní předpoklady jeho rozvoje jsou světové ekonomické organizace, světové trhy a finance, mezinárodní dělba práce
• Jsou zde velké rozdíly mezi vyspělými státy (západní Evropa, Japonsko, Severní Amerika) a rozvojovými státy (Afrika – kromě JARu, Afghánistán, Bangladéš…)

Dělení světového hospodářství

• Primární sektor (těžba nerostných surovin, zemědělství, lesní a vodní hospodářství, rybolov)
• Sekundární sektor (průmysl, stavebnictví, doprava surovin a výrobků)
• Terciární sektor (osobní doprava, školství, zdravotnictví, kultura, obchod)
• Kvartérní sektor (věda a výzkum)

Rozvojové státy

• 70 % primér
• Afrika (kromě JARu), jižní Asie, Jižní Amerika

Vyspělé státy

• 70% terciér
• Japonsko, Jižní Korea, západní Evropa, Severní Amerika

Světová hospodářská centra

• Atlanta
• Chicago
• Londýn
• Tokio
• Los Angeles
• Paříž
• Bangkok

Vývoj hospodářství

• Agrární typ ekonomiky
  • Převládal na celém světě před průmyslovou revolucí
  • Samozásobitelské hospodářství (naturální) = každá země vyráběla jen to, co sama potřebovala
  • Hospodářství v různých částích světa se vyvíjelo odděleně
  • Díky zámořským objevům se rozšířil trh na celosvětové měřítko

• Industriální typ ekonomiky
  • Průmysl a stavebnictví
  • 19.– 20. století (Evropa, Japonsko, Austrálie…)

• Postindustriální typ ekonomiky
  • polovina 20. století – vědecko-technická revoluce
  • Soukromé zemědělství – farmy (Austrálie, Amerika)
  • Hromadné zemědělství – (ČSR – JZD nefungovalo)
  • V současnosti – pracuje v zemědělství 45% obyvatelstva
  • V rozvojových zemích – 60%

ZEMĚDĚLSTVÍ

• zajišťuje obživu obyvatelstva
• obrovské rozdíly ve výkonnosti ve světě
• dělíme na: rostlinnou a živočišnou výrobu

Rozdělení

• Rolnické – rostlinná výroba (zvířata jen pro obdělávání polí, JV Asie)
• Pastevecké – živočišná výroba (louky, pastviny nebo kočovné – horské oblasti)
• Smíšené – intenzivnější (ve vyspělejších zemích)
  • Plantáže – tropy – banány, kakaovníky, citrusy, kávovníky
  • Žďárové – lesy se vypalují a mění na ornou půdu, bohužel se rychle vyčerpá

Podíl obyvatelstva v zemědělství

• Vyspělé země
  • Nejvíce dominuje tržní agroprůmyslový komplex
  • Do 5 % zaměstnáno v zemědělství
  • Celkem cca 23 milionů osob
• Rozvojové země
  • Zde zaměstnána cca 1 miliarda obyvatel
    • Tradiční – menší hospodářství, žďárové
    • Moderní – velká, plantážní h.

Rostlinná výroba

• Cílem je pěstování plodin (kultur)
• Využívána jako potraviny pro lidskou výživu, krmivo pro hospodářská zvířata a jako suroviny pro zpracovatelský průmysl
• Pěstují se hlavně – obilniny, luskoviny, okopaniny, olejniny, ovoce, vinná réva, chmel, přadné a technické rostliny…

Živočišná

• Zdroje rostlinné výroby přetváří v živočišné produkty
• Zajišťuje výživu obyvatelstva bílkovinami živočišného původu a také dodává suroviny pro některá odvětví zpracovatelského průmyslu
• Intenzita živočišné výroby se vyjadřuje množstvím určitého vyrobeného produktu na jednotku plochy zemědělské nebo orné půdy.
  • extenzivní – kočovný, polokočovný (zásoby na zimu), transhumance (sezónní přesuny), moderní (prérie, pampy)
  • intenzivní – vývojový alpského typu, stálý, moderní stájový

Rozdělení zemědělských surovin

• Obilniny
  • Pšenice – Čína, USA, Indie, Rusko, Kanada, Francie, Laplatská oblast
  • Rýže – Čína, Indie, Indonésie, Vietnam, Thajsko
  • Kukuřice – USA, Čína, Brazílie, Rumunsko, Argentina (kukuřičný pás – mezi soutokem Mississippi a Missouri a Velkými jezery)
  • Proso – Indie, USA, Čína
  • Oves – Rusko, Německo, Austrálie, Polsko
  • Ječmen – Rusko, Německo, USA, Kanada, Británie, Francie

• Olejniny
  • Podzemnice olejná – Indie, USA, Čína
  • Slunečnice – Rusko, Ukrajina, J. Evropa
  • Palma kokosová – usušený endosperm = kopra – Filipíny, Indonésie
  • Palma olejná – Malajsie, Indonésie
  • Olivovník – Španělsko, Řecko, Itálie

• Luštěniny
  • Sója – USA, Brazílie, Čína, Argentina
  • Čočka, hrách, fazole

• Hlíznaté rostliny
  • Batáty („sladké brambory“) – Střední Amerika, Brazílie
  • Brambory – Čína, Rusko, Polsko, Indie, USA, Ukrajina
  • Maniok, jamy (také sladké brambory)

• Ovoce a zelenina
  • Banány – Latinská Amerika
  • Citrusy – Brazílie, USA, Čína, Středomoří
  • Jablka – mírný pás
  • Vinná réva – Středomoří, Severní Amerika
  • Rajčata – USA, Čína
  • Papriky, zelí…

• Cukerné rostliny
  • Cukrová řepa – Ukrajina, Francie, Německo, Rusko, USA
  • Cukrová třtina – Indie, Kuba, Brazílie

• Pochutiny
  • Kakaovník – Pobřeží Guinejského zálivu, Brazílie, Ghana
  • Čajové plantáže – Indie, Cejlon, Keňa, Gruzie, J. Čína
  • Chmel – Německo, USA, Česká republika, Polsko
  • Kávovník – Brazílie, Kolumbie, Kostarika, Guinejský záliv

• Koření
  • Pepř, hřebíček, anýz, zázvor, vanilka…

• Technické plodiny
  • Bavlník – USA, Indie, Čína, Egypt, Pákistán
  • Konopí – J. Amerika, Indie
  • Len – Bělorusko, Polsko, Německo, Argentina
  • Juta (textilní vlákno) – Indie, Bangladéš, Monzunová Asie
  • Sisal – Latinská Amerika, Madagaskar, Keňa

• Lékařsky významné rostliny
  • Opium, chinin, mák, kola…

• Chemické suroviny rostlinného původu
  • Tabák – Čína, USA, Indie, Brazílie
  • Přírodní kaučuk – Malajsie, Indonésie, Thajsko

Rybolov, lov

• Ryby a produkty z nich tvoří důležitou část naší potravy
• V některých částech světa se řadí mezi první příčky denní potravy – především Japonsko
• V průměru sní každý člověk na světě něco okolo 18 kg ryb za rok. V Japonsko dokonce 60 – 70 kg
• 90 % – lov ryb a velryb, 10 % – lov ostatních mořských plodů (korýši, plži)
• Evropa (Norsko), Amerika (Chile, Peru), Asie (Japonsko, Čína)

Chov zvířat

• Skot – Indie, Etiopská vys., La Plata, Z Evrop, USA
• Prasata – Čína, USA, Německo, Španělsko, Nizozemsko, Kanada
• Drůbež – Čína, USA, Brazílie, Indonésie, Rusko, Francie, Nizozemsko
• Ovce – Austrálie, Nový Zéland, Čína, Írán, Indie, Argentina, Turecko
• Kozy – Turecko, Indie, Čína, Pákistán, Etiopie
• Tažná zvířata – Čína, Mexiko, Brazílie, SNS
• Hedvábnictví (bourec morušový) – S. Čína, Indie
• Včelařství

Lesní hospodářství

• Amazonie, Konžský prales, V. Asie „plíce světa“
• Od 60. let do konce 80. let se plocha tropických lesů zmenšila asi o 40 % – příčinou je zejména žďárové zemědělství
• Kvůli likvidaci lesů se zmenšuje tvorba volného atmosférického kyslíku a posilňuje se „skleníkový efekt“
• Mezi hlavní exportéry dřeva se řadí Kanada, USA, Rusko a skandinávské země – dřevařský průmysl (papír, celulóza)
• Evropa – jehličnaté lesy (rostou rychleji)
• Vzácná dřeva – mahagon, eben, teak,… obvykle v tropických pralesích

Využití půdy

• 36 % – 37% světové souše věnováno zemědělství
  • 10 % – orná půda
  • 25 % – louky a pastviny
  • 2 % – sady, zahrady, vinice, chmelnice…
• Nahrazení původní vegetace (vykácené lesy – Evropa-jih, VB)
• Hodně lesů – severské země (ČR – 30 %)

PRŮMYSLOVÁ VÝROBA

• Nejvýznamnější výrobní odvětí – (pracuje v něm cca350 milionů lidí)
• Podle průmyslu lze porovnávat vyspělost jednotlivých států
• Dělí se na: těžební, zpracovatelský a elektrárenský

Těžební průmysl

• Základ průmyslové výroby – 8% světové průmyslové produkce
• Je závislý na nerostných zdrojích
• 3 typy:
  • Pánevní – rozsáhlá území, souvislá ložiska rud (železné, uhlí, ropa, zemní plyn)
  • Ohniskový – menší ložiska (neželezné kovy, legovací kovy, chemické suroviny, nerudné zdroje)
  • Rozptýlený – malá ložiska vzácných a drahých kovů (grafit, mastek, azbest)

Energetický průmysl

• Využití –> teplo, pohon strojů, osvětlení
• Produkce sekundární energie
• Typy zdrojů:
  • Jaderné elektrárny
    • Staví se na geologicky nepropustných podložích
    • Poblíž velkého vodního zdroje – je potřeba hodně vody na chlazení
    • Problémy s ukládáním využitého paliva (uran)
  • Tepelné elektrárny
    • Současné elektrárny spalují málo kvalitní uhlí
    • Staví se poblíž vodních zdrojů (potřeba velkého množství vody pro chladící věže)
  • Hydroelektrárny
    • Staví se na vodních tocích
    • Nákladná stavba – levný proud
  • Netradiční zdroje
    • Geotermální, přílivová, sluneční, větrná energie

• Evropa vede v produkci elektřiny mezi všemi světadíly světa

Zpracovatelský průmysl

• Strojírenský
  • Nejnáročnější průmyslové odvětví
  • Mimořádně velká pestrost výrobků, zahrnuje několik desítek oborů
  • 3 největší centra světového hospodářství – USA. Západní Evropa, Japonsko
• Hutnický
  • Černá (železo a ocel) a barevná metalurgie (barevné kovy)
  • Náročné na spotřebu vody a el. Energie
  • USA, Japonsko, Čína, Indie, Rusko, Kanada, Austrálie…

Chemický průmysl

• Náročný na vodu a energii
• Dělí se na lehkou (organickou) a na těžkou (anorganickou)
• U nás – Kralupy nad Vltavou, Litvínov, Lovosice

Potravinářský průmysl, dřevozpracující, průmysl textilní, průmysl celulózy a papíru, průmysl oděvní…

DOPRAVA

• = hospod. činnost člověka uskutečňující přepravu lidí, nákladů, energie, informací a zpráv v prostoru a čase na různé vzdálenosti
• Patří do terciérní sféry = služby
• Člení se podle prostředí:
  • Pevninská
  • Námořní
  • Vzdušná (letecká)
• Základní složky dopravy:
  • Prostředky (auta, lodě, vlaky, letadla…)
  • Dopravní sítě (silnice, železnice, letecké a námořnické linky)
  • Dopravní uzle (nádraží, přístavy, letiště)
• Dopravu charakterizuje:
  • Délka dopravní sítě (bez leteckých a námořních tras přesahuje 30 000 000 = cca 22 km/100 km²
  • Hustota dopravní sítě
  • Intenzita dopravy (tunokilometry, osobokilometry)

Pevninská doprava

• Druhy dopravy:
  • Železniční
  • Automobilová (silniční)
  • Potrubní
  • Vnitrozemská vodní
  • Speciální druhy – rozvod elektřiny, doprava zpráv a informací

Železniční doprava

• Nejhustší žel. síť v západní Evropě je na východním a západním pobřeží USA
• Nejkratší žel. síť – Island – cca 1 km
• Afrika – málo – jiný rozchod železnic – široko úzkokolejný
• Vznik + rozvoj – průmyslová revoluce
• Především přeprava nákladů
• Střední a velké vzdálenosti
• Celosvětově délka železniční sítě klesá

Automobilová doprava

• Patří k nejmladším a nejrychleji se vyvíjejícím druhům dopravy
• Přeprava osob a nákladů
• Krátké vzdálenosti
• Silnice – 70 % z celkové délky světové dopravní sítě
• Rozvojové státy – cesty s nezpevněným povrchem
• Vyspělé státy – víceproudé komunikace dálničního typu
• Více než ¼ světové silniční sítě je v USA
• Japonsko a Itálie – 100 % silnic se zpevněným povrchem¨
• Nejhustší síť – západní Evropa, Japonsko, severovýchod USA

Potrubní doprava

• Ropa, ropné deriváty, zemní plyn, jiné tekuté látky
• Význam roste – nízké přepravní náklady, ekologičtější
• Délka potrubí se rychle zvětšuje
• ropovod v USA – 19. století
• Hlavní ropovody a plynovody v rozvojových zemích – z naleziště k východním přístavům
• Západní Evropa – dovozní přístavy: Marseille, Rotterdam, Frankfurt nad Mohanem, Antverpy
• Rozsáhlé potrubní sítě – USA, Kanada, Rusko
• Vývoz – Saudská Arábie, Mexiko, Írán
• Síte plynovodů – vyspělé země – rozvojové země využívají plyn jen málo

Vnitrozemská vodní doprava

• Vznik v začátcích civilizace
• Zastíněna železní dopravou
• Přeprava hromadných substrátů
• Střední a dlouhé vzdálenosti
• Výhoda – nízké přepravní náklady, ekologická šetrnost
• Nevýhoda – malá rychlost, jen splavná říčná síť
• Nejdelší vodní cesty – SNS, Čína, USA
• Nejvýkonnější – USA, Čína, Rusko, Německo

Speciální druhy dopravy

• Elektřina
• Vynikající rozvodné systémy v Evropě a S. Americe
• Přenos zpráv a informací
• Ve vyspělých zemích informace výrazně zvyšují svůj podíl na HDP
• Poštovní služba – už ve středověku
• Mobil, fax, internet, kabelovka, e-mail

Námořní doprava

• Hromadné náklady s velkým objemem (ropa, rudy, obilí, dřevo)
• Velké vzdálenosti
• Význam osobní dopravy klesá – hlavní význam v trajektových linkách a dopravě při pobřeží
• Atlantik – nejkratší spojení mezi Evropou a Amerikou – 2/3 celkového objemu
• Tichý oceán – ¼ objemu, spojení mezi Asii a USA
• Speciálně upravené lodě:
  • Tankery (cisternové lodě)
  • Balkery (suché substráty)
  • Univerzální lodě (smíšené náklady)
  • Kontejnerové lodě (kontejnery) – na vzestupu
• Přístavy:
  • Univerzální (vyspělé země)
  • Specializované = nakládka a vykládka jednoho typu zboží (rozvojové země)
• Přístavy podle funkce:
  • Vývozní – převažuje nakládka nad vykládkou (rozvojově země, specializované)
  • Dovozní – vykládka nad nakládkou (vyspělé, univerzální)
  • Největší přístav světa – Rotterdam
  • Přístavy: Rotterdam, Singapur, Shanghai, Hongkong, Nagoya (Japonsko), Yokohama, Antverpy, Pusam (J. Korea), Marseille, Hamburg

Vzdušná (letecká) doprava

• Přeprava osob
• Velké vzdálenosti
• Nejvíce využívaná státy s velkou rozlohou (USA, Kanada)
• Využívaná hlavně v mezikontinentálním měřítku
• Rychlost, bezpečnost
• Rychlý rozvoj
• Síť letišť – největší letiště světa odbavují ročně přes 15 000 000 lidí
• Hlavní trasy:
  • Evropa – Severní Amerika
  • Evropa – Jižní Amerika
  • Evropa – Blízký východ
• Letiště:
  • Malá – vyhlídkové lety, sportovní létaní (Kbely)
  • Statní – (Pardubice, Ostrava)
  • Mezinárodní – (Praha – letiště Václava Havla)
  • Největší světová letiště: Atlanta – Hortsfield, Chicago, Los Angeles, Londýn – Heathrow, Dallas, Tokio, Frankfurt nad Mohane, Paříž – Charles de Gaulle, San Francisco, Amsterdam, Brusel, Denver, Las Vegas, Soul

SLUŽBY

• Ekonomická činnost člověka, která poskytuje užitek
• Nevytváří výrobky
• Ve vyspělých zemích pracuje ve službách 55 % ekonomicky aktivního obyvatelstva (ukazatel vyspělosti země)
• Infrastruktura – komplex zařízení, které zajišťují v daném regionu nebo sídle předpoklady pro poskytování služeb
• Služby se dělí na:
  • Výrobní – souvisí s výrobou, průmyslem, odvoz odpadků ze stavby apod.
  • Nevýrobní – přímo pro lidi, pro společnost – policie, státní správa, obrana státu… Pro obyvatelstvo – kadeřnictví, lékaři, bary
• Dále se dělí na:
  • Výdělečné – restaurace, lázeňství, kadeřnictví
  • Nevýdělečné – armáda, školství, zdravotnictví (nejvíce peněz je v bankovnictví, pojišťovnictví, nejméně ve zdravotnictví)
• Práh služeb – hranice, kterou určuje počet lidí, kteří budou službu využívat
• Řádovost (hierarchie) služeb – určuje posloupnost služeb

Cestovní ruch

• Pohyb lidí za účelem rekreace, sportu, kultury, ve volném čase.
• Musí mít určité předpoklady
• Realizační (umožňují uskutečnit cestovní ruch – doprava, ubytování, stravování, kulturní nebo sportovní střediska, lékař, inf. středisko),
• Lokalizační (vhodné podmínky, přírodní předpoklady – moře, hory, sníh, teplo, zima; kulturní – památky, muzea, hrady, zámky),
• Selektivní (kdo se účastní a v jaké míře, pracující cestují více než nezaměstnaní, urbanizační, sociální, politická – lidé z totalitního režimu nemohou cestovat, ekologické, demografické)
• Nejvíce cestují lidé z Evropy 60 %, Japonska, USA, Kanada jezdí do Evropy, 13% Amerika, 13% Asie
• Nejnavštěvovanější místa jsou Španělsko, Itálie a Francie, s. Afrika, Středozemí

Článek Světové hospodářství – zeměpis (2) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.