Dílo: Zkrocení zlé ženy (William Shakespeare)

Předmět: ČJ – rozbory děl

Přidal(a): adam.sudek

William Shakespeare (1564-1616)

• Byl jedním z nejlepších autorů vrcholného období renesance – významným anglický básník a dramatik, klíčová postava evropského dramatu.
• Obvykle je považován za anglického národního básníka.
• Dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě rozsáhlé epické básně a další díla. Jeho hry byly přeloženy do všech významných jazyků.
• Kromě tvorby básní se věnoval i herectví.

Jeho nejznámější díla:

• Romeo a Julie (tragédie), Othello (tragédie), Hamlet (tragédie)
• Sen noci svatojánské (komedie)

Literárně-historický kontext

Kontext doby

Vznik renesance na přelomu 13.-14. stol v bohatých městech Itálie a je silně ovlivněna antickou kulturou. Životní filozofie je Humanismus. Ten zdůrazňuje moc a sílu lidského rozumu (racionalismus). Odvrácení od boha k člověku. V této době dochází k snahám o reformaci církve.

Literární kontext

16. století, renesanční literatura

• humanismus
• návrat k antice-drama (tragédie a komedie)
• empirismus: myšlení a chování založené na zkušenosti
• individualismus: zaměřování na jednotlivé osobnosti, sebevědomí
• svoboda myšlení a tvorby bez ohledu na náboženství, nenáboženský charakter myšlení

Autorovi současníci:

• Giovanni Boccacio, Itálie (Dekameron-příběhy z východu Florencie kam lidé utekli před morovou nákazou)
• Francesco Petrarca, Itálie (Zpěvník-sonety pro Lauru. Soubor milostných sonetů.)
• Nicollo Machiavelli, (Vladař-rady, jak má postupovat panovník, aby byl úspěšný)
• Francois Villon, Francie (Závěť-Villon si stěžuje čím vším musel projít za svůj život)
• Geoffrey Chaucer, Anglie (Canterburské povídky-velmi pestrá skupinka lidí si vypráví povídky a na konec se mají rozhodnout, která je nejlepší)
• Miguel de Cervantes Saavedra, Španělsko (Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha- Don Quiote se rozhodne, že obnoví rytířský kult. Vyzbrojí se a vydává se za bizarní cestu za dobrodružstvím)

Rozbor: Zkrocení zlé ženy

Základní charakteristika:

• Literární druh a žánr: Drama (divadlo), komedie= běžný obyčejný příběh, normální lidské postavy bez superschopností, šťastný konec.
  • Nová komedie: Úplně mizí spojení s Dionýsovým kultem a fantastičnost, převládají typy a náměty ze všedního života středních vrstev.

Téma a motivy

• Téma: Poukázání na problém nadřazenosti muže nad ženou
• Motivy:
  • Láska a okouzlení: Petruccio se zamiluje na první pohled do Kateřiny
  • Přestrojení: Láska Lucentia k Biance, kdy je schopen se přestrojovat jen proto, aby jí mohl potkávat častěji
  • Svatba
  • Oddanost služebníků, poslušnost: Tranio dělá cokoli pro svého pána, aby mu pomohl

Kompoziční výstavba:

• Chronologická (časově za sebou)
• Skládá se z předehry a 5 jednání (souvislý úsek děje, který se na scéně obvykle odehrává ve stejných kulisách)
  • Ty jsou děleny do 1 až 2 výjevů (pouze 4. Jednání má 5 výjevů) (výjev= událost)

Vypravěč / lyrický subject:

• Vypravěč se v textu neobjevuje, psáno dialogy postav

Vyprávěcí způsoby:

• Pouze dialogy-přímá řeč,
• Jazyk většinou spisovný, občas hovorový

Typy promluv:

•  Zdrobněliny (Kaťuška)
• Časté slovní hříčky
• Dialogy přímou řečí
• Občas se objeví i rýmované sekce (obkročný, střídavý)

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:

• Umělecký styl (krásná literatura)
• Jazyk: spisovný, občas nespisovné výrazy (postavení postav)

Tropy a figury a jejich funkce

• Na konci materiálu názorně na úryvku

Veršová výstavba:

• Blankvers: nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, s mužským zakončením (tedy končící na přízvučnou slabiku)
• Sylabotónický: je verš, u něhož záleží na počtu slabik ve verši a uspořádání přízvučných a nepřízvučných slabik ve verši
• Jambický verš: Jamb je dvouslabičná básnická stopa, sestávající z první slabiky krátké a druhé dlouhé, případně první nepřízvučné a druhé přízvučné.
• Stopa: Stopa je základní jednotkou metra. Je složena z několika málo časových elementů, kterým se říká doba.
• Občas se objeví i rýmované sekce (obkročný, střídavý)

Postavy:

• Baptista Minola – bohatý obchodník z Padovy, otec Bianky a Kateřiny. Nařídil, že dokud se nevdá Kateřina tak neprovdá ani Bianku
• Vincentio – starý šlechtic z Pisy, otec Lucentia
• Lucentio – syn Vincentia, zamiluje se do Bianky a aby sní mohl trávit čas, předstírá, že je učitel literatury
• Hortensio – také se zamiluje do Bianky a předstírá, že je učitel hudby. Potom ale vzdá svůj boj a ožení se s vdovou z Padovy
• Petruccio – šlechtic z Verony, zamiluje se do Kateřiny a zadá si úkol, že jí převychová na hodnou poslušnou ženu
• Bianka – krásná, hodná, šikovná dcera Baptisty, kterou si chtějí všichni vzít za ženu
• Kateřina – protivná a otravná dcera Baptisty, kterou nikdo nechce (až na Petruccia)

Časoprostor:

• V Itálii ve městě Padova někdy za autorova života, tudíž někdy koncem 16. století.

Děj (obsah) díla:

Příběh začíná ve městě Padova v Itálii v domě, kde žije bohatý kupec Baptista Minola. Baptista má dvě dcery: mladší, krásnou, chytrou a příjemnou Biancu, a starší, protivnou, hašteřivou Kateřinu, která musí mít pokaždé poslední slovo. Kvůli své kráse má Bianca přirozeně spoustu nápadníků, kteří se snaží ucházet o její ruku. O Kateřinu už takový zájem není kvůli její výbušné povaze, a tak se otec Baptista bojí, že když se Bianca provdá, Kateřina zůstane na ocet.

Mezitím se Biance pokouší dvořit tři nápadníci: Grumio, poddaný Petruccia, Hortensio a Lucentio, syn starého pisanského šlechtice. Všichni se snaží získat Biancino srdce, ale otec Baptista si vymyslí podmínku, za které se rozhodne jedině provdat Biancu. Pokud si někdo chce vzít Biancu za ženu, musí si nejdřív někdo vzít protivnou Kateřinu.

Naštěstí ale přijíždí do Padovy veronský šlechtic Petruccio, který se rozhodne za tučné věno pojmout Kateřinu za manželku a zkrotit ji. I když se to zdá zvláštní, Petruccio si užívá Katčinu společnost a nevadí mu její odmlouvání a sekýrování. Petruccio neváhá a dohodne se s Baptistou na datu svatby, přestože se Kateřina nechce stát Petrucciovou manželkou. Nemá bohužel na vybranou, protože i její otec se jí chce zbavit.

Jelikož je už starší dcera provdána, může si vybírat ženicha i ta mladší. Její nápadníci mezi sebou bojují o její srdce a snaží se s Biancou trávit co nejdelší čas. Dokonce se převlékají za učitele filosofie nebo hudby a při výuce vyznávají Biance lásku. Nakonec v souboji o Biancu vítězí Lucentio, který se celou dobu maskuje a prohodí si role se svým sluhou.

Kateřina je mezitím nešťastná ze svatby, protože se ukazuje, že Petruccio je ještě větší darebák než ona. Na jejich svatbě dokonce praští kněze, který se pro něco ohýbal, až spadne na zem. Lidé jsou z něj vytřeštění. Dokonce se rozhodne ani nezůstat na vlastní hostinu a odváží si Katku, která ztropí scénu, sebou domů do Verony. Už po cestě se snaží vychovat z Katky dobrou ženu. Doma jí ani nedává najíst a vše, s čím se spokojí, jí vezme. Ukáže se, že není vlastně takový hrubián, ale že to byla jeho výchovná taktika.

Katce už dojdou síly oponovat potom, co pro ni nechá ušít šaty k příležitosti návratu do Padovy. Katce se šaty moc líbí, proto je Petruccio nechá odnést a nenechá jí je. Katka se konečně uvolí a říká, že cokoli, co chce nebo si myslí Petruccio, si ona bude myslet taky. S tímto se vrací novomanželé zpět do Padovy. Petruccio se setká s také nově vdaným Lucentiem, který si vzal Biancu, a Hortensiem, který se po neúspěchu s Biancou oženil s bohatou vdovou. Všichni si dělají srandu z Katky a její špatné nátury, a tak napadne Petruccia vsadit se o to, kdo má oddanější manželku. Každý měl po svém sluhovi poslat vzkaz své manželce, ať přijde. Ten, jehož manželka přijde první, vyhraje 100 zlatých. Ani jedna však na příkazy a prosby nepřišla, až na převychovanou Kateřinu. Otec Baptista dal navrch 20 000 zlatých Petrucciovi za její zkrocení a převychování na vzornou hodnou ženu.

Rozbor textu

Tropy a figury a jejich funkce (v úryvku)

GREMIO Říkáte manžel? Třikrát žel, žel, žel! Takový grobián! Chudinka paní!

TRANIO Chudák je on, a grobián je ona.

GREMIO Je ďábel, ďábel, učiněný čert.

TRANIO Ona je ďábel, učiněný čert.

GREMIO Ona je anděl, jehně, holubička.

No považte, kněz se ho zeptá, zda

si Kateřinu chce vzít za ženu.

,,No jasně, kruci!“ řek a zaklel tak,

že kněz upustil hrůzou z ruky bibli,

a jak se pro ni shýbal, že ji zvedne,

bláznivý ženich vám ho udeří,

a prásk! Za biblí k zemi jde i kněz.

„Ty sprosťáku!“ zakřičí. „Kams to lez?„

Analýza textu:

• (Tropy= jazykové prostředky založené na přenášení významu slov/ Figury= obrazná pojmenování založená na opakování a hromadění slov i hlásek)
• Anafora: v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět
• Epizeuxis: (z řeckého epizeuxis – připojení) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou v jednom verši
• Metafora: jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti.
• Přímá řeč
• Ironie: literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštní, často humorný účinek tím, že vyslovuje něco podstatně jiného, než skutečně míní: může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak.

Zasazení výňatku do kontextu díla:

• Ukázka se odehrává cca v 2/3 knihy.
• Popisuje konverzaci Gremia a Trania o Petrucciově svatbě s Kateřinou. Vykládají si, kdo se chová hůře a kdo je nevychovanější. Na konci ukázky Petruccio zmiňuje svůj odjezd na dovolenou, kde se bude odehrávat převychovávání Kateřiny na poslušnou ženu.

Článek Zkrocení zlé ženy (W. Shakespeare) – rozbor díla se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Kniha: Kytice (K. J. Erben) – rozbor

Předmět: Český jazyk – rozbor díla

Přidal(a): Magdaléna Pelcová+

Karel Jaromír Erben (1811-1870)

• básník, sběratel lidové slovesnosti, autor pohádek, historik, folklorista, archivář, překladatel
• Život: narodil se v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Vystudoval práva na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil mimo jiné jako archivář hlavního města Prahy. Podílel se na utváření spisovné češtiny, byl členem jazykové komise Matice české. Znal se s bratry Grimmovými, Karlem Hynkem Máchou a dalšími osobnostmi té doby.
• Význam: Považován za zakladatele moderní české balady. Kytice je jeho jediná původní básnická sbírka, na které pracoval přes 20 let.

Další jeho díla:

• pohádky – čerpal z lidové slovesnosti – Zlatovláska, Hrnečku vař!, Tři zlaté vlasy děda Vševěda
• sběratelská činnost – Prostonárodní české písně a říkadla, Nápěvy prostonárodních písní českých

Literárně-historický kontext

• Literární směr: romantismus – umělecký směr 19. století, kde převládá cit nad rozumem. Častými motivy je historie, nešťastná láska, smrt, osud a nadpřirozeno. V západoevropském romantismu se autor ztotožňuje s hlavním hrdinou, který je nespokojen se společností a cítí se osamělý.
• České národní obrození (3. fáze): Erben tvořil v období 3. fáze národního obrození (konec 18. století – 1. polovina 19. století). České národní obrození mělo za cíl obnovit český jazyk a kulturu po staletích germanizace. Český romantismus se lišil od západoevropského – místo individualismu zdůrazňoval kolektivní hodnoty a národní tradice.
• Objektivní vs. subjektivní romantismus: Erben představuje objektivní romantismus (čerpá z lidové slovesnosti, zdůrazňuje osudovost a morální ponaučení), na rozdíl od Máchy, který představuje subjektivní romantismus (individuální pocity a prožitky).
• Další čeští autoři období: Karel Hynek Mácha (Máj – subjektivní romantismus), J. K. Tyl (divadelní hry s vlasteneckým obsahem), Božena Němcová (Babička – lidová tvorba), František Ladislav Čelakovský (Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých)
• Zahraniční autoři romantismu: Alexandr Sergejevič Puškin (Rusko), bratři Grimmové (Německo – sběratelé pohádek), Victor Hugo (Francie), Lord Byron (Anglie)

Rozbor díla: Kytice

• Druh: lyricko-epický
• Forma: poezie
• Žánr: balada (některé básně mají rysy pohádek, pověstí či legend)
• Téma: provinění (vina) a nepřiměřený trest, konflikt mezi světem živých a mrtvých, mateřská láska
• Motiv: mezilidské vztahy a jejich chyby, závist, zrada, rouhání, touha po bohatství, smrt, osud, nadpřirozeno
• Vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie), poslední úplné vydání za autorova života 1864

Kompozice:

• chronologická (v rámci jednotlivých balad)
• zrcadlová kompozice celé sbírky: první a poslední báseň jsou tématicky podobné (Kytice × Lilie – obě o mateřské lásce a smrti matky), druhá a předposlední také (Poklad × Věštkyně), atd. Střed tvoří Zlatý kolovrat.
• baladická zkratka: autor se zabývá pouze důležitými okamžiky děje, vše se odehrává ve velmi krátkou dobu, čas je absolutní a neměnný

Vyprávění:

• er-forma, vypravěč není znám, objektivní pohled

Jazyk:

• převážně spisovný, objevují se archaismy (zastaralá slova) a historismy (slova označující zaniklé reálie)
• slova libozvučná i nelibozvučná k dotvoření síly básně i po fonetické stránce

Jazykové prostředky:

• metafory, personifikace (světélka laškují), přirovnání (jediňátko bílé jako sníh), eufemismus (na něm roste trávníček), apostrofa („Kriste pane“), přímá řeč, anafory, epifory, epiteta, gradace děje, inverzní slovosledy, metonymie, epanastrofy i řečnické otázky (tedy téměř všechny tropy a figury) …

Časoprostor:

• nevíme přesně kdy a kde se děj přesně odehrává, typicky 19. století, venkovské prostředí – např. na venkově, na místech jako les, rybník nebo chalupa

Postavy:

• každá z balad má své vlastní postavy (většinou ženské)
• časté jsou postavy: matka, dcera, vodník, polednice, zlé macechy, kouzelné bytosti

Dějová linie:

Sbírka se skládá ze 13 balad (v 1. vydání 1853 jich bylo 12, balada Lilie byla přidána až v 2. vydání 1861). Obsahuje: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně (Úlomky). Je rozvržena zrcadlově – první a poslední báseň jsou tématicky podobné, druhá a předposlední také, atd. Střed sbírky tvoří Zlatý kolovrat. Básně jsou napsané v rýmech (nejčastěji střídavý rým). Inspiraci čerpal z českých lidových pověstí a povídek, které si lidé pamatovali po generace. Každá z balad obsahuje motiv viny a trestu. Nejvíce je zdůrazňován vztah mezi matkou a dcerou nebo mateřská láska. Nejčastěji nějaká osoba provede čin, ať už vědomě či nevědomě špatný a pak je za to potrestána. Někdy i více než by si zasloužila, ale trest lze třeba zlehčit např. modlením se k Bohu. Příčinou může být závist, zrada, rouhání a nebo touha po bohatství. Je zde častý výskyt nadpřirozených bytostí, jako třeba vodník, polednice a kouzelný dědek. Porušení přírodního řádu má vždy tragické následky.

Stručný obsah vybraných balad:

• Kytice: Matka zemřela a zůstaly po ní její děti, které chodily k jejímu hrobu. Změnila se v kvítek, děti si to uvědomily a nazvaly květinu mateřídouškou.
• Polednice: Matka vyhrožuje neposlušnému dítěti, že zavolá polednici. Ta skutečně přijde a dítě se děsí k smrti.
• Zlatý kolovrat: Pohádková balada o zlé maceše a její dceři, které zabijí krásnou Dorniku. Král si vezme nevlastní sestru, ale pravda vyjde najevo díky kouzelnímu kolovratu.
• Vodník: Mladá dívka upadne do rybníka a stane se vodníkovou ženou. Touží navštívit matku, vodník jí dá svolení, ale musí se vrátit. Když se nevrací, vodník zabije jejich dítě.
• Svatební košile: Dívka prosí Boha o návrat milého. Ten se vrátí, ale je mrtvý a táhne ji do hrobu. Zachrání ji ranní zvon.

Ohlas díla:

• Kritici hodnotili a stále hodnotí Erbenovu sbírku velice příznivě a považují ji za poetický skvost české literatury. Snad každého zaujalo jak Erben pomocí svých básní umělecky převyprávěl dávné lidové pověsti a svou víru v slavnou budoucnost národa. Kytice je jednou z nejdůležitějších knih českého národního dědictví a konstantním pojmem české literatury. Sám Jan Neruda vzdal hold autorovi Kytice těmito verši:

Zlato chtít snad pozlacovat,

slunce svící osvěcovat,

duhu barvou domalovat,

sopku ohněm podpalovat,

démantův chtít tvrdost zvýšit,

oblakův chtít rychlost spíšit,

toť by bylo rozumnější,

nežli tvoje, pěvče Erbene,

písně chtít snad písní opěvovat.

Rozbor uměleckého textu (úryvku)

Polednice

U lavice dítě stálo,

z plna hrdla křičelo.

„Bodejž (1) jsi jen trochu málo, //rozkazovací věta

ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,

táta přijde z roboty: //přímá řeč

a mně hasne u vaření

pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč, hle husar a kočárek –

hrej si! – tu máš kohouta!“ – //přímá řeč

Než kohout vůz i husárek

bouch, bác! (2) letí do kouta.

A zas do hrozného křiku –

„I bodejž tě sršeň sám – ! // Neúplná věta

Že na tebe, nezvedníku,

polednici zavolám !

Pojď (3) si proň (1), ty polednice (4),

pojď (3), vem si ho, zlostníka!“ –

A hle, tu kdos (1) u světnice

dvéře zlehka odmyká.

…

Legenda

(1) archaismy

(2) citoslovce

(3) anafora

(4) apostrofa

Balada je napsaná střídavým rýmem a b a b s výskytem přímé řeči.

Hlavní postavy: matka, ukřičené dítě a zlá polednice (nadpřirozená bytost)

Téma balady: varování před neposlušností a unáhlenými slovy, mateřská láska a ochrana dítěte

Závěr balady: Matka chrání dítě před polednicí, ale přitom je tak silně sevře, že dítě tragicky zahyne. Trest je zde nepřiměřený provinění.

Článek Kytice (K. J. Erben) – rozbor díla se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.